Tenkrát poprvé byl hrad osvícen,
tenkrát poprvé chodil muž po provaze
nad nádvořím
za zvuků bubnů.
Tenkrát poprvé hrály panny na píšťaly
a zpívaly libými hlasy
k obloze, pokryté temnými mračny.
Tenkrát poprvé se kaple otevřela
zevnitř se vyvalila oblaka prachu
a něžná záře kostelních písní.
Zavřít oči, nechat se unášet, snít...
že ten hlas, ten hlas bude můj.
Tenkrát poprvé se zableskly oči
pod obočím, staženým vztekem,
když jiný muž počal nitky krásných slov vplétati
do vlasů jedné z pannen, obloudit ji chtěl ...
Tenkrát poprvé hořely ohně
v srdcích.
Je zase Beltain; po dvanácti letech
ty ohně stále hoří.