DMD č. 30. pro 30. 4. 2021. Téma: Tenkrát poprvé

Obrázek uživatele Carmen

Poprvé světlo

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ NEBODÍK
Když já nechtěla mít poslední drabble depresivní.
Tak jedno hezčí na rozloučenou. Díky za další DMD, psací i čtecí krysa mi letos nějak notně nahlodala celý měsíc, ale i tak to bylo fajn a těším se za rok. :)

Drabble: 

Pomalu se mění, smysly utichají a sílí, jsou dál i blíž sami sobě, syrovější a přímější. Rozumí vlkovi a jeho bolesti a vlk rozumí jim; les je volá a oni ho vyslyší.

*

Sirius se v běhu zastaví a ohlédne se, vítr mu zcuchá vlasy, dívá se na domov, který nikdy nebyl domovem, předtím mizí ve větru; ve vší nejistotě poprvé stojí pevně na svých nohou a v ruce sevřené v pěst konečně drží vlastní život.

*

Přestanou před sebou odvracet oči, zpříma se dívají jeden na druhého, znovu se poprvé, tentokrát doopravdy vidí. Propletou svoje prsty a tichem si řeknou všechno.

Závěrečná poznámka: 

(pro upřesnění - poslední část velmi volně odkazuje na kanonický incident se Siriusem, Remusem a Severusem pátrajícím po vlkodlakovi, který se mi objevoval v pár letošních drabblech, resp. na jeho následky pro jejich vztah)

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Poprvé a naposled

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní poetické rozloučení s letošním DMD.

Prostě moc díky vám všem, kteří děláte DMD tím, čím je.
Děkuju za další nádherný ročník. <3

Drabble: 

Tenkrát to bylo všechno krásné
První naivní lásky kýč
Tenkrát to bylo všechno krásné
Bylo to krásné a je to pryč

Tenkrát jsem ještě věřila v lásku
Že lepší dávat, než-li brát
Tehdy jsem doufala, že bys mohl
Jako já tebe mít mě rád

Tenkrát jsem chtěla dát ti své srdce
Stačilo jen ho z dlaně vzít
Pevně mě sevřít do náruče
Společně počkat na úsvit

Tenkrát jsi mohl mít celou mou lásku
Mohl jsi získat celý svět
Tenkrát jsi poprvé zlomil mé srdce
Kéž by to bylo naposled

Kéž bys mi srdce zlomil jen jednou
Tam. Poprvé a naposled

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

A od té doby...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

No, poslední téma mi taky dalo docela zabrat. Myslím, že ta roční pauza před dalším DMD přichází jako na zavolanou - jsem úplně vyšťavená. :-)

Drabble: 

Když se zrovna žádný mistr nedíval, nejeden padawan toho využil k nějaké lumpárně. Settoe nebyla výjimkou.
Pro jistotu se rozhlédla a pak do mísy salátu vyklopila celou lahvičku extra pálivé omáčky. Teď už stačilo jen čekat, kdo se stane obětí jejího žertíku.
Ke stolu s mísou se přiblížil padawan mistra Gorma, nabral si na talíř a s apetitem, kterým byl jeho druh proslulý, ho hned slupl vrchovatou lžíci.
„Prosílu!“ vyprskl. „Ten salát jako sithská řiť pálí!“

*****

„Je to zřejmě šokem,“ řekl mistr léčitel.
„Ale kdy zase normálně mluvit začnu?“ ptal se zoufalý padawan.
„Těžko říct. Možná pár dní, nanejvýš týdnů.“
Obrázek uživatele L.P.Hans

Vzpomínky

Drabble: 

“Drahý, pamatuješ jaké to bylo poprvé?”
Muž nepřítomně pokýval hlavou.
“Byl krásný vlahý máj a všude kvetly stromy,” pokračovala manželka.
“Ano, nádherný to čas. Byl podvečer a čas jakoby se zastavil,” odpovídal zasněně manžel.
“Leželi jsme pod rozkvetlou třešní mezi padajícími okvětními lístky.”
“Pamatuji si to jako dnes. Schovali jsme se do sadu nahoře nad vesnicí - kdyby nás náš otec chytil, bylo by zle.”
“Bylo nám osmnáct a naše láska neznala hranic. Celý život jsme měli před sebou.”
“Bylo mi třináct a ukradl jsem otci láhev Alpy a krabičku cigaret. Nikdy už jsem tak neožral jako tenkrát poprvé…” dokončil manžel.

Obrázek uživatele Remi

První cesta do Bradavic

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A je to, duben je u konce. :))
Bylo to s Vámi skvělé, moc děkuji za další skvělou akci! Pravděpodobně se tu ještě uvidíme v komentářích nebo u Autorova výběru. Ale pokud ne, z celého srdce se s vámi loučím.
Mějte se krásně!

Drabble: 

„Do jaké koleje byste chtěli jít?“ zeptal se James na jejich první cestě do Bradavic. Remus neurčitě pokrčil rameny.
„Já... musím do Zmijozelu,“ přiznal Sirius nejistě.
James nazdvihl obočí. „Jak ‚musíš‘?“
„Chodila tam celá rodina.“
„A ty nechceš?“ ujišťoval se Remus.
Zavrtěl hlavou.
„Když nechceš, tak tam nechoď,“ pokrčil James rameny. „A je to.“
„A co když mě tam Moudrý klobouk pošle?“
„Tak si založíme vlastní kolej,“ rozhodl James. „A bude to ta nejsuprovější kolej ze všech. Bude se jmenovat... Coolej. Jakože je cool. Chápete.“
Všichni se zasmáli a Sirius se najednou cítil o něco líp. Tohle přátelství bude navěky.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Na štěstí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Napsáno v návaznosti na aktuální „debatu“ o manželství. Je to tak, končím DMD prudce politickým gestem (bylo by cool, kdyby to bylo ze života, ale bohužel zůstane u gest :D)!

Drabble: 

Myslela
... na to, jak ji poprvé uviděla, udýchanou z lovení svobodomyslného králíka v parku.
... na to, jak ji poprvé vzala za ruku na procházce nočním městem.
... na to, jak ji poprvé políbila, úplně náhodou pod kvetoucí třešní.
... na to, jak se poprvé ztratily a našly.
... na to, jak se poprvé pohádaly, o tom, jakou barvou vymalovat obývák.
... na to, jak poprvé (a naposledy) probrečely celý svůj svatební obřad.
... na to, jak poprvé (a ne naposledy) uviděly prťavou fazolku na monitoru.
... na ni po probuzení, pořád, každou chvíli, před spaním, ve snech.
... na svoji nádhernou, chytrou ženu.
... na život.
... na štěstí.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem komentujícím a čtoucím, všem organizátorům a správcům bodíků, děkuji Glorii, že jsme to zase všichni přežili v relativním zdraví a psychické pohodě (já mám třeba dost, původně jsem v tomhle drabble měla „před psaním“ místo spaní). Tak zase za rok!

Obrázek uživatele Owlicious

Věřím

Fandom: 
Drabble: 

Nebylo jich málo.
Dobrých - těmi to začalo.
A zlých - těmi to neskončí.
Vítězství i prohry.
Zapomnění i vzpomínky.
Oslavy i truchlení.
Pro jednoho, pro několik, pro mnoho, pro všechny.
Jak málo rozumíme, co to znamená.
První klopýtnutí nebylo naše.
První slib ale ano.
První záchranná mise, plánovaná dávno předtím, než přišel první pád.
První záchvěv strachu jsme necítili.
První závan naděje ale můžeme.
První neochvějná jistota toho, na čí straně je vítězství, se objevila, když Prvorozený přijal prvotní trest.
Nebudeme první... a přesto, každé naše poprvé bude rozhodovat o našem naposledy.

Tenkrát, kdy čas a pořadí nadobro přestanou mít význam.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Pod rouškou tmy

Fandom: 
Drabble: 

Všichni ostatní už šli spát. Ti dva se ale tak zabrali do hovoru, že úplně zapomněli na čas. Ještě se jim nechtělo spát. Jako by ani nebylo možné ukončit ten kouzelný okamžik intimity, kdy odhalili vlastní nitro tak, jako ještě nikdy.
Úplněk se skryl za mraky, takže do místnosti nepronikl ani jediný paprsek světla. Jemné rysy obličejů smazala temnota. Přítomnost toho druhého bylo možné jen neuchopitelně tušit.
Oba zkoušeli, jak daleko mohou zajít. Krůček po krůčku.
Bylo to pro ně tak nové.
Nepatrný pohyb ruky. Teplý dech na tváři. Dotek horké kůže na horké kůži.
Na ten polibek nikdy nezapomněli.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dr. Dark Current

Rozhodující elektrický šok

Úvodní poznámka: 

Pán temných proudů se tímto loučí s letošním ročníkem. Nešlo to sice úplně podle plánu, ale někdy sem holt musel dát přednost profesi před drabblením, tak mi to snad odpustíte ^^

Díky za super komentáře! Občas to byla jedna z mála věcí co mě přiměla bojovat dál ;)

Drabble: 

„Páni ty šroubováky jsou super věc, teď dokážu opravit úplně všechno!“

Něco takového se mi v mém útlém věku začalo honit hlavou, když sem dostal svou první sadu šroubováků a začal sem rozebírat a zkoumat všechny hračky.

Jednou se pokazilo takové světýlko do zásuvky, abyste se v noci nebáli tmy a já jsem samozřejmě musel využít své nově nabité nástroje. Závada byla po rozebrání evidentní.

„Ha upadlý drátek, to jenom spojím dohromady a zase to bude fungovat!“

Avšak mé nezkušené já dostalo super nápad spojit drátky k sobě šroubovákem bez izolace.

„AAAAA!!!“

Tuhle první ránu od elektřiny si budu pamatovat!

Závěrečná poznámka: 

Od té doby jsem se elektřiny bál a zároveň jsem jí byl fascinovaný. To pak vedlo k výběru směru mého vzdělání a zkoumám ji doteď.

Jen teda s větším respektem a snad i bezpečností!

Obrázek uživatele kytka

Po velkém prádle

Úvodní poznámka: 

Anežka se loučí, nějak se mi to letos posunulo jinam, než jsem původně plánovala a ani jsem příběh její, Slávka a Ludvy nedokončila.
Ale byla jsem tu s vámi zase moc ráda.
Děkuji všem za čtení a za milé komentáře, všechny mi udělaly velkou radost.

Drabble: 

Anežka se posadí na lavičku ve dvoře, nastaví tvář jarnímu slunci. Mezi pavlačemi se honí vlaštovky, na šňůře se pokojně pohupují mokré cíchy a na nich poskakují stíny dovádějících dětí.

Anežka se té stínohře usměje. A pak si poprvé uvědomí, že ten kousek jejího srdce ztvrdlý křivdou se vstřebal a už netlačí. Na kratičko ucítí v dlani vzpomínku na hebké teplo koňských pysků, promne dlaň palcem, je hebká a měkká, bez rozpraskaných mozolů, bez zčernalých třísek tlejících hluboko pod kůží. Vzpomínky uletí jako stín z bílého prádla.

Zůstane jen přítomnost vonící mýdlem a čerstvým povětřím, přítomnost dětského smíchu a smíření.

Obrázek uživatele Carmen

Poprvé tma II

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ NEBODÍK, protože někdo se poslední hodinu dmd musel rozepsat, že jo.
opět stejný uchoťuk, protože ten refrén

Drabble: 

Remusovi se z podivných šeptaných náznaků zvedá žaludek, nejradši by vyzvracel všechny myšlenky, které se mu plíživě smotávají v dusící knedlík v krku. Nevěří, nemůže, nechce – že by někdo z Řádu zradil – nedává to smysl, nesmí, ale pravda mu propaluje křečovitě zavřená víčka: Někdo z nich je špeh.
Poprvé po letech se cítí sám. Jen on a vlk – a hnusný stín pravdy.

*

Sirius ví, že věřit smí jen sobě. Ví to; rodina mu to vštěpovala téměř do krve. Ví to; ta samá rodina mu to názorně předvedla.

Poprvé se rozhodne ustoupit a svěřit odpovědnost někomu jinému.
Poprvé měl rodinu poslechnout.

Obrázek uživatele Gwendolína

Dvojité rande

Úvodní poznámka: 

Už jsem nechtěla nic psát, když zase nebudu mít těch třicet drabblů, ale strigga mě přesvědčila, že prostě nemůžu nechat Azirafala hladového. :D
Takže tohle je pro ni. :)
Odehrává se to pár dní po tomto

Drabble: 

Crowley přesně věděl, co jeho anděl potřebuje.
Nastartoval své Bentley a za doprovodu písně Killer Queen uháněl s Azirafalem k Londýnu.

V Ritzu měli rezervovaný svůj oblíbený stůl, na kterém jim přistávaly ty nevybranější delikatesy a ta nejdražší vína. Byl by to dozajista naprosto bezchybný večer, kdyby si ten samý den a tu samou restauraci nevybrali pro své první rande i Gabriel s Beelzebubem.
Oba páry se velice pečlivě snažily druhou dvojici zcela ignorovat, což šlo dost těžko, protože ještě ke všemu seděli u sousedních stolů.

Nakonec to, co Crowley nazval nejhorší večeří v historii lidstva, raději odešli zapít společně.

Obrázek uživatele Voldemort

Obrtlá, 1949

Úvodní poznámka: 

Letos tu nebyly, ale možná si vzpomenete na dvojici Muriel, šéfkuchařku neumětelku, a Gertrudu, majitelku obchůdku s jedy a opiáty na Obrtlé ulici...

Drabble: 

Dnes už zbývala jen jediná pochůzka. Jakkoli se Muriel protivila myšlenka návštěvy Obrtlé ulice, z Příčné zkusila už všechno a slimáci se stále neobtěžovali opustit její květinový záhon. Chtělo to těžší kalibr.
Ve spoře osvětleném krámě zamířila rovnou k pultu. „Dobrý den. Hledám něco na slimáky.“
Šedavá osůbka u pokladny nasadila výraz absolutního děsu.
„Snad toho nechci tak moc.“
Prodavačka zmizela za závěs mezi policemi.
„Slimáci? V tomhle počasí?“ ozvalo se zezadu. K hlasu se vzápětí připojila tvář. Pronikavé modré oči, lícní kosti, že by se jimi dalo krájet, vlasy stažené do drdolu černé jako bouřková mračna. „Přejete si, drahá?“

Obrázek uživatele Lejdynka

Kdysi dávno

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mému muži <3

Drabble: 

Tenkrát poprvé byl hrad osvícen,

tenkrát poprvé chodil muž po provaze

nad nádvořím

za zvuků bubnů.

Tenkrát poprvé hrály panny na píšťaly

a zpívaly libými hlasy

k obloze, pokryté temnými mračny.

Tenkrát poprvé se kaple otevřela

zevnitř se vyvalila oblaka prachu

a něžná záře kostelních písní.

Zavřít oči, nechat se unášet, snít...

že ten hlas, ten hlas bude můj.

Tenkrát poprvé se zableskly oči

pod obočím, staženým vztekem,

když jiný muž počal nitky krásných slov vplétati

do vlasů jedné z pannen, obloudit ji chtěl ...

Tenkrát poprvé hořely ohně

v srdcích.

Je zase Beltain; po dvanácti letech

ty ohně stále hoří.

Obrázek uživatele Blanca

Just the Beginning

Drabble: 

Lioness sat across a table from Swan.
The director was looking through the last of the papers and the agent amused herself by trying to 'read' her superior.
Swan's shield was as strong as ever.
But for the first time it didn't seem threatening or daunting. Because for the first time it wasn't a competition.
Lioness had her own mode of protection now.
Perhaps it wasn't as impenetrable. But like Tortoise said, Lioness actually didn't like to hide, unless she had to.
And if she had to, well...
"You're not ready for your first mission," Swan interrupted her thoughts.
"But...!"

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Ano

Úvodní poznámka: 

Velké finále, na které jste všichni čekali! Teda doufám :D.
Děkuji moc všem čtenářům, ať už tiše podporujícím nebo komentujícím, jste skvělí. Co bych si bez vás počala? (Asi bych pořád psala, ale děsně zahořkle.) Jelikož mnoho bylo nakousnuto a málo vyřčeno, uvidíme se určitě zase za rok ♥.

Drabble: 

Zvuky přicházejících, pak pláče a smíchu v Konstantinovi probudily zvědavost. Vykoukl ze svého zapůjčeného kamrlíku... Na chodbě stál Antoine Roche.
Mon ami, vy tu bydlíte také?“
„Já... Ano,“ dostal ze sebe nakonec.
„Takže jsem na vašem výsostném území.“
„Platím tu nájem, takže...“
„Pozvete mě dál?“
Nebylo ani třeba číst mezi řádky. Konstantinovi okamžitě hlavou proběhla vzpomínka na to, kdy tu větu slyšel poprvé. Řekl ano. A řekne ho zase, i když rozum velí ne.
Nechal ho projít, zavřel a zůstal stát opřený o dřevo. Oči promluvily hlasitěji než švihnutí bičem. Vrhli se k sobě a ústa spojili v drsném polibku.

Závěrečná poznámka: 

Logistická poznámka: Kosťa bydlí v bytě ve stejném domě jako Sternovi. Byt mu dohodili, protože je příbuzný. Antoine, jak víme z předchozího drabble, byl pozván na návštěvu, ale jaksi se nějak zatoulal (kdybych měla ještě jedno drabble, možná to nějak vysvětlím).

Obrázek uživatele Carmen

Poprvé tma I

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jelikož mi absolutně nešlo to zkrátit, asi se na závěr rozepíšu na pokračování (aneb co nestihneš za celý duben, dožeň 30. v jedenáct večer :D).

uchoťuk, který si k téhle části fakt chci dát od začátku dubna

Drabble: 

Severus už má dost dětských her, které nevyhnutelně prohrává (možná i proto, že nikdy nesměl být dítě), tohle je dospělý svět, a třebaže nesouhlasí se vším, konečně ho poslouchají, konečně ho respektují.
Poprvé někam patří. Jeho pálící předloktí to stvrzuje.

*

James se cítí ztraceně. Nesmí nic, jen se skrývat. Oba se s Lily snaží být pro toho druhého tím silnějším v ohlušujícím nekonečném tikotu čekání.
Poprvé v životě se cítí bezmocně.

*

Petr má strach, šílený strach, ale jeho instinkty řvou zachraň se, roztřeseně se nadechne a přikývne, řekne první, tentokrát bezvýznamnou informaci. Čin je překvapivě snazší než myšlenka.
Poprvé zradí.

Obrázek uživatele MataPeprna

Meduňka

Drabble: 

Rostla jednou jedna meduňka, která se zavřená na svém záhoně hrozně nudila. Před několika lety se ale od dvojice zamilovaných motýlů dozvěděla o sosácích a přibližně před třinácti měsíci se odhodlala a zapojila se. Zprvu byla nesmělá, ale postupně se osmělovala a těšila se z každého dalšího aprílového dne. Když už nemohla nikam cestovat, alespoň takto se zabavila.

Následující rok se ale situace změnila. Práce měla až nad hlavu a na žádný sosák si čas nenašla. Stále na ně na všechny ale s láskou vzpomínala a těšila se na další roky. Třeba to vyjde. A třeba to ani nebyla meduňka.

Obrázek uživatele Karin Schecter

More Than Once

Úvodní poznámka: 

Thank you for reading my drabbles and for all the amazing comments <3

Drabble: 

"I think the first boy I liked... was Hugh. We were best friends for years. Then his family moved away..."
The man beside him nodded. They were still laying in bed, naked.
Victor knew he should go. But he couldn't. This was the first time he felt whole again.
"Was he your first kiss?"
Victor shook his head. "No."
He didn't want to think about Henry now. How the feeling of his lips was almost electric. How he smelled of sherry and expensive cigars.
Victor kissed him again, tracing his way down the stranger's body.
Trying. But unable to forget.

Obrázek uživatele Envy

Jedou dvě středoškolačky metrem:

Fandom: 
Drabble: 

"Vzpomínáš, jak jsme se prvně viděly?"

"Jo, na té první hodině těláku."

"Jo, chyběla jsi první dva dny, a tak jsem tě viděla prvně až v pondělí."

"No a?"

"Jen že jsi mi tehdy přišla taková... No, nenapadlo by mě, že zrovna s tebou se budu někdy bavit. Natož jako s jediným člověkem ze školy."

"Jo, mě taky ne. Když jsem tě viděla, tak jsem si o tobě řekla 'Ježiš, to bude kráva. -"

"Ty vado, Alex! Jako, myslela jsem si upřímně to samé, ale nechtěla jsem to tak říct." skočí ji do řeči. "Vtipný, jak nakonec se bavíme jen spolu."

Závěrečná poznámka: 

Když jsme s PeggyTail vzpomínaly na naše první setkání (cca půl roku od jeho proběhnutí :D), to už je let :D

A nakonec jsem ji dotáhla i sem :)

Obrázek uživatele Jahodový pohár

Uznání za názor

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pozor spojler a přece trochu jinak. na konec soutěže mi to přijde jako fajn nápad.

Drabble: 

Rozklepanými prsty naznačoval že nechce. " Už je toho dost, nech... " jeho šedobílí vous a vlasy načrtávali hradbu myšlenkám, které nestačil vytáhnout a vložit do myslánky.
Jeho parťák v tomto úkolu jej vzal za ruku a pravil " Vzpomeňte si na něco pěkného. Něco, co vám i v nejtemnější noci dává sílu žít. " Jeho brýle byly popraskané od posledního souboje o to, jestli se stařec napije naděje pro ně oba.
Třes šel od rukou k ramenům a krku a pak zubům. " Vaše první odmítnutí. Klobouk vám dal na vybranou a vy jste odmítl nepřítele míšených kouzelníků...
" zjizvený přikývl " Teď připijte na zdravý. "

Závěrečná poznámka: 

Hezký lov a třeba někteří budou mít příští jaro knížku. i kdyby nevydanou.

Obrázek uživatele Menhir

D30 - Vše, co mi zbylo

Úvodní poznámka: 

Navazuje na D29/2 ... Takže nakonec nesesumíruju všech 29 předcházejících drabblů do jednoho, ale co už :-D

Pro atmosféru:

https://www.youtube.com/watch?v=FmK58aGT3tQ

Drabble: 

Tenkrát to bylo poprvé, co jsem ji zabil. Pak se čas zresetoval a celý cyklus začal nanovo. Mullet, vajíčko, zářný lid, dva bratři, válka, smrt, ženich, půst a studna času. Jako by čas bylo všechno, co mi zbylo. Jako by se mi snažil něco říct...

Vždycky, když začal nový cyklus, ztratil jsem vzpomínky na minulost. Možná taky proto, že žádná nebyla. Všichni jsme byly uvězněni ve smyčce, kterou si neuvědomovali ani nejvyšší vesmírné bytosti.

Vzpomínky se mi vrátí v posledním dni cyklu. Všechny je pak zapíšu do deníku. Vypadá to, že tyto ztracené zašmodrchané zápisky jsou důležitější, než se zdá.

Závěrečná poznámka: 

Konec 1. části

První reklamace

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

První dochovaná reklamace pochází z roku 1750 před Kristem, je to hliněná destička z Mezopotámie, reklamující dodávku mědi špatné kvality.

Dnešní drabble je drobný pokus o dramatizaci této neobyčejně obyčejné události.

Drabble: 

Nanni si rozhořčeně odfrkl. Byl rozčilen, protože měď kterou koupil, nestála za nic.
Sedl si ke stolu a přitáhl si čistou hliněnou destičku. Na chvíli se zamyslel, ohryzávaje tupý konec rákosu, potom začal smolit znaky klínového písma.

"Vážený pane,
zásilka mědi, kterou jsem obdržel, je mírně řečeno podprůměrné kvality. Nehodlám ji proto přijmout a důrazně žádám vrácení peněz. Rovněž jsem se doslechl, že s mým sluhou, který transakci dozoroval, bylo nakládáno hrubě. Takový přístup považuji v dnešní době za nepřijatelný a vyvodím z něj důsledky.

S pozdravem,
Nanni"

Dopsal poslední znak a spokojeně přikývl. Tohle si Ea-nasir za rámeček nedá.

Závěrečná poznámka: 

Závěrem bych chtěl poděkovat všem organizátorům i účastníkům letošní drabble challenge, skvěle jsem si to užil a doufám ,že napřesrok se znovu v dubnu sejdeme na trochu toho drabblení.

Obrázek uživatele Profesor

Vzpomínka na tenkrát

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Vážení pořadatelé, spolupsavci, čtenáři, komentátoři (;-D) je konec dubna. Nechápu, jak mohl tak rychle odplynout. Budiž za něj dík. Největší všem, kteří se podíleli na super atmosféře letošního DMD.
Bylo to náročné - dokud nepřišla Antikoncepce pro veverku, potom už fajn -, ale taky úžasné. Zjistila jsem, že se mezi námi skrývají podobně "střelené mozky" jako je ten můj. Za to zvláštní dík. Zaháknutý prasák byla výzva, která se neopakuje. A Dům, kde se zatmívá rozum... Jo, ten byl super.

Díky všem.

Drabble: 

Pamatuješ můj milý
Naše první setkání
Nebylo moc radostné
Poněkud jsi překážel

Stěží uschlá byla podlaha
Průvan se domem proháněl
Vysavač zpíval úklidovou
V kamnech oheň plápolal

Můj milý tenkrát jsi mě
Vážně hodně štval víš
Tolik práce mě čekalo
Ty už jsi v chodbě stál

První pohled do očí Tvých
Chladné zhodnocení postavy
Promiň nemilovala jsem Tě
Jenom unavená byla jsem

Můj milý starostí spoustu
Křivilo tehdy moji tvář
Přesto jsem tebe spatřila
Nezměnil se svět ale byl

Netušil ani jeden z nás
Pranic o bouřích které
Život s úsměvem zlým
Ke zvládnutí předhodí

Můj milý to bylo tenkrát

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Poklidný konec divoké túry

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Fakt, že je poslední den tohoto ročníku DMD, mi velí, abych zakončil svůj spontánně vzniklý, poněkud do lechtiva zvrhlý seriálek. Navazuje tedy na drabble http://sosaci.net/node/48982

K dokreslení tématu a atmosféry:
https://www.youtube.com/watch?v=hQ9CL696zYQ

Drabble: 

Každá bouřka někdy končí, i tato. Déšť ustává, nesměle prosvítající sluneční paprsky začínají sušit naše těla. Přibližujeme se civilizaci.
Společnice vyhlašuje konec naturismu, obléká si sukni a tričko. Též se odívám a kultivuji. Zbytek túry absolvujeme jako decentní ctitelé společenských konvencí konverzujíce o perspektivách naturismu v Čechách a v Evropě vůbec. Shodujeme se, že k veřejné nahotě konvence ještě dlouho nedospějí, přestože tam logicky směřují.
Přicházíme na nádražíčko úzkokolejky. Záhy přijíždí vláček. Dívka nastupuje, naposledy si zamáváme. Čekám na vláček z protisměru.
Nevím, dočkám-li se éry standardní veřejné nahoty, možná dnešní poprvé bylo též naposledy. Ale zkušenost to byla zajímavá.

Závěrečná poznámka: 

Tento příběh je od začátku až do konce fikce, reálné bylo pouze prostředí České Kanady.

Na závěr měsíce musím na tomto místě poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci této skvělé literární akce, dále pak těm, kteří mě četli a komentovali i těm, kteří mě případně četli bez komentářů. Těším se na shledání se všemi na pikniku, vyjde-li to, případně při jiné literární aktivitě, doufám, že však nejpozději v následujícím ročníku DMD.

Obrázek uživatele Amy

Prostě ne

Úvodní poznámka: 

Spíš jen sled myšlenek než souvislý děj.

Drabble: 

Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem se poprvé zamilovala.

Přišlo to znenadání.

Ne jako blesk z čistého nebe, protože tehdy bylo zamračeno.

Podívala jsem se na jeho tvář a najednou se to stalo. Měla jsem pocit, že ho znám, už dávno jsem ho ztratila a teď se ke mně vrátil.

Bohužel to bylo jednostranné.

Nikdo nechce slyšet slova "vidím tě jako kamarádku." Aspoň nikdo zamilovaný.

Nejspíš si za to můžu sama, že mě odmítl.

Není dobré vyložit karty na stůl příliš rychle. Někdy se pod jejich tíhou propadne.

Moje tenkrát poprvé je pryč a nechci na něj myslet.

Prostě ne.

Obrázek uživatele Angiera

Angelinino šťastné odpoledne

Úvodní poznámka: 

Toto drabble souvisí s padesátkovou povídkou Harry Potter a ranec plný překvapení (http://www.sosaci.net/taxonomy/term/3464).

Drabble: 

Angelina věděla, že na první hodinu létání nikdy nezapomene, a to nejen proto, že málem dala Harrymu do zubů (co si ten lehkomyslný blázen o sobě vůbec myslel!?).
Ale na Harryho po návratu madame Hoochové rychle zapomněla. Toho dne totiž poprvé sama letěla! Vlastně to ani nebylo tak těžké. Stačilo křiknout na koště: „Vzhůru!“ a kupodivu ho měla hned v dlani.
Pak na něj sedla a ono to šlo: byla pět stop ve vzduchu a vůbec se nebála, skoro jako kdyby už létala někdy předtím. Byl to tak báječný pocit! Připadalo jí, že je konečně v něčem alespoň trochu dobrá!

Závěrečná poznámka: 

Moc děkuji všem, kteří četli a případně i komentovali. Pokud byste se chtěli o příběhu Angeliny, Lucy, Lily a Katie dozvědět víc, sledujte moji padesátkovou povídku "Harry Potter a ranec plný překvapení". Kapitoly by měly vycházet pravidelně.

Obrázek uživatele gleti

Prvního září

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

je nutno splnit kvótu "aspoň jedno BJB"

Drabble: 

Přišel den, kdy tvá nejmladší odjížděla do Bradavic.

Poprvé jsi pocítila obavy z tohoto dne, když Bradavický Expres odvážel Billa. Tehdy sis však řekla, že je to ještě daleko a vzala ostatní děti do cukrárny. Jak postupně odcházeli ostatní, tvá úzkost rostla, protože se pomalu blížil.

A teď je tady.
Když vlak s Ginny mizel z dohledu, cítila jsi podivnou úzkost z návratu do prázdného domu, a tak jsi vyrazila do Příčné na nepotřebné nákupy.

Nakonec jsi skončila na kávě u Fortesua, jako vždy. Jak jsi tam seděla, pozorovala ruch kolem sebe, pochopila jsi, že potřebuješ změnu. A to pořádnou.

Obrázek uživatele Kahvi

Chances

Fandom: 
Drabble: 

Maybe it was stupid, meeting here, all in public. Bucky didn't much care; not for anything beyond the blue eyes thoughtfully watching him across the table. "You didn't go back."

Steve smiled, the line of his mouth slowly curling upwards through wrinkled skin. "You thought I would?"

Bucky shrugged. "You had a family. Kids," he got the word out, eventually.

"Yeah, I had a lot of things. Still do, really."

"So..." Bucky got no further, stuck in impossibilities.

"It already happened, all of that back then; it wasn't my first time."

"What does that-"

"This is my second chance here."

Obrázek uživatele Aveva

Happy end

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Nejmladší knihovník se loučí :o)
Drabble: 

Čerstvé banánové listy popsané lidovými karibskými kouzly (místy ozdobené otiskem podrážky) přistály na stole před vedoucí budečské knihovny.
“Vida, tak se to konečně vyřešilo,” zvedla hlavu a povzbudivě se na nejmladšího knihovníka usmála.
Ten se tvářil vážně a zhluboka se nadechl (tohle totiž dělal úplně poprvé). Na banánových listech přistál ještě jeden list papíru.
Vedoucí se naklonila a překvapeně zamrkala.
“Výpověď?”
“Ano,” řekl knihovník uvolněně, jako by z něj spadla všechna tíha světa, “Knihovnictví není práce pro mne. Hodlám se ucházet o pozici ošetřovatele na mantichoří farmě.”
Pak se otočil a lehkým, téměř tanečním, krokem spokojeně odkráčel do zapadajícího slunce.

Stránky

-A A +A