DMD č. 13. pro 13. 4. 2021. Téma: Až budeš zas malá

Obrázek uživatele Roedeer

Možná nikdy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Další drabble do série, navazuje na Brepta Šindelka a Hucul.

Doplňuji pozdě, takže bez nároku na bod. Nestíháááám.

Drabble: 

Huculovi to na malé loučce pod širým nebem prospívalo. Felix ho přes ohradu hladil, než si ho kůň přestal všímat.
Návštěva vylákala ven z dílny truhláře Drdu. „Kůň zafungoval,“ řekl, doprovázený dětským výskáním. „Díky.“
„Já díky. Za tu hospodu.“
Drda mávnul rukou a nespouštěl oči z dalekých jabloní. „Třeba byste mi to mohl oplatit.“
„A čím?“
Ven vyběhly dvě holčičky - rozjívené jako jezinky, obalené hoblinami. Ta větší mohla být asi desetiletá.
„Tati, vem mě na ramena!“
„Ty jsi snad malá?“
„Ne.“
„Tak vidíš. Vezmu, až budeš zas malá.“
„To možná nikdy,“ usoudila zamyšleně.
„Čím oplatit? Řeknete mi to?“
„Možná nikdy.“

Obrázek uživatele kytka

Až já budu

Drabble: 

Dobře se dívej, Anežko, ať víš, jak se zachovat. Až budeš starší, budeš to sama dělat.

Až já budu velká, bude ze mě selka

Nezavírej oči před dopadem rány. Necukni sebou, když se krev rozstříkne na bílé peří.

Přijďte k nám, já vám dám plný krajáč mléka

Nevšímej si toho, jak potvory buší perutěmi. Pořádně se rozkroč, ať tě nestrhnou. Drž pevně.

Kyselého nemám a sladké vám nedám

Čekej, dokud to neskončí.
Neboj se, nakonec ztratí sílu. Vyčerpají se.

Jděte pryč, nemám nic.

Nakonec to vždycky musí skončit.

Vždyť vás ani neznám.

To poznáš, uvidíš.
Pak si na mě vzpomeneš.

Závěrečná poznámka: 

Vysvětlení, kde je tam téma:

Když byla malá, dostávala Anežka instrukce, co dělat, až bude velká.
Teď už je velká, ale zašlapávaná do malinka, všechno se obrací ošklivým navrch a i ta paralela je nějak naruby.

Jestli nebude téma uznané, pochopím to a zlobit se nebudu :)

Obrázek uživatele Queen24

Když jsem byla malá

Úvodní poznámka: 

Vybavil se mi začátek písničky Flowers in your hair od The Lumineers :)
https://youtu.be/QXIvrH8zj2c

When we were younger
We thought everyone was on our side
Then we grew a little
And romanticized the time I saw
Flowers in your hair...

Drabble: 

Až budeš velká. Až vyrosteš. Až budeš starší. Na to jsi ještě moc malá.
Slýchávali jsme to asi všichni. A myslím, že všichni tyhle věty "milovali" stejně. Chtěli jsme vyrůst, chtěli jsme být dospělí. Rychle a hned. Záviděla jsem starším holkám. Že umí jezdit na koni. Že mají řidičák. Nebo kluka. Chtěla jsem být velká.

Proč teď, když musím řešit diplomku, státnice a hledání práce na plný úvazek, nikdo nepřijde a neřekne "To neřeš. Na to jsi ještě malá"? Proč nemůžu být zase malá?

Holčička si hladí koně a obdivně vzhíží ke mně v sedle.
"Ty se máš," povzdechne si.

Závěrečná poznámka: 

Většinou každý chceme to, co zrovna nemáme :) Být jinde, být někým jiným... Akorát, že čas nejde vrátit. A tak můžeme na některá období našeho života aspoň s lehkou nostalgií vzpomínat. :)

Obrázek uživatele Kahvi

Past Present Tense

Fandom: 
Drabble: 

It is like watching herself until it isn't - there comes a point where Wanda melts into Wanda, and the past is the present, and they are all there again. Pietro. Her mother. Her father. The future is an echo; a dream she just woke up from. This is real. Pietro's fist on her arm as he pretends to punch her, her father's laugh. The dull glow of the television.

She knows what comes next.

But for now, this is the world. The four of them, this half-remembered home, her favorite shows. This is all of it. A few moments more.

Obrázek uživatele Zuzka

Do dětství

Drabble: 

"Byla jsem se tam podívat. Spinká."
"No, hlavně že o půlnoci řádí."

"Máme pro ni nachystané jídlo?"

"Tohleto já nejim. Nechci. Nechutná."

"Nemůžu to najít. Podíváš se? Asi jsem to někde zapomněla."
"Kde jsi to měla?"
"Nevím."
Bojujeme se zmatkem. S roztržitostí. S nepořádkem.

***

"Nemůžu to najít. Někdo mi to vzal."
"Vždyť jsi to měla tady."
"Nikde to tu není. Někdo tu byl."
Bojujeme se vztekem. Se strachem. S rozčarováním.

"Co se ti stalo?"
"Upadla jsem."
"A že jsi nic neřekla?"

"Maminka se se mnou nebaví."

"Táta mi nebere telefon. Asi obědvá."
Je deset dopoledne.
"A nevezeš Jana do práce?"

Závěrečná poznámka: 

Je to zlý a je to smutný, ale je to první, co mě napadlo a už se to nepustilo.
Máme dvě babičky nad devadesát a každá má své.
Tak trochu uvažuju, co potká mě, jestli se toho dožiju.
(Drabble dopsáno 23:58 a uloženo, poznámka 00:01)

Spirály slečny Grangerové

Fandom: 
Drabble: 

Mnohonásobné deja vu. Dospěla jsem a vše je zas méně skutečné, až se to vytratí...
Šílím?
"Ani ne, jen od tvých průchodů časem odpadají stohy alternativních realit, zapisované šílenými psavci."
Šílím, mluví ke mně soška Acalanáthy z římsy.
Ale chci pryč!
"Pochop paradoxnost časovosti. Řekněme že gnóze váží míň než nic a přichází ihned, takže se může přihodit do v minulosti. Prozřeš a celá ta chyba se vůbec nestane. Bod navíc pro Siddhártův presentismus."
Tak šílená zas nejsem.
"Stejně jsem spíš eternalista. Zaklínej se Thornem a Novikovem a přejděme ke kořenu věci: Až zase budeš malá, dostaneš artefakt obracející čas..."

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Na dobrou noc

Úvodní poznámka: 

Je hrozná slaďárna (až mě z toho bolí zuby), ale nic lepšího mě nenapadlo. :-D

Drabble: 

„Jyn, je čas jít spát,“ řekla Lyra, když nakoukla do dětského pokoje.
„Mě se ještě nechce spát,“ protestovalo děvčátko s tmavohnědými copy.
„Když slunce zapadne, všechny děti musejí být v posteli. Jinak si pro ně přijdou Sithové, pamatuješ?“ zkoušela matka nezbedné dítko postrašit.
„Ale já už jsem velká!“
„Aha, tak to už asi nebudeš chtít slyšet pohádku na dobrou noc,“ řekla Lyra naoko zklamaně. „A to jsem zrovna měla přichystanou jednu o rytířích Jedi a záhadné jeskyni plné barevných krystalů…“
Jyn prosvištěla pokojem, jako by ji poháněly hypermotory a po hlavě hupsla do peřin. „Prosím, mami vyprávěj! Pořád jsem malá.“

Obrázek uživatele Ancient Coffee

Více než malá paranoia

Úvodní poznámka: 

Holky řeší, s kým se dají dohromady, ale některé postavy to mají mnohem těžší...

Drabble: 

Když se konečně rozhodl, že odejde z Petrohradu, z Ruska a od celé rodiny, ulevilo se mu. Měl plán.

Přesvědčit příbuzné ve Vídni, které nikdo nikdy neviděl a nikdy jim nepsal, aby mezi sebe přijali stejně neznámého člověka. Který ještě navíc, čistě byrokraticky, ani neexistuje.

Shromáždit hotovost. Aspoň na cestu, když ne na živobytí. To trvalo skoro dva roky. Škudlil na všem a naprosto tajně. Některé noci nemohl spát, pořád myslel jen na to, že jeho tajnou zásobu najdou.

Povedlo se. Mohl by se nadechnout, ale ještě to nešlo. Strach, že ho odhalí, byl pořád větší a větší. Paranoia nemizela.

Závěrečná poznámka: 

Téma radši vysvětlím – to, co má být zase malé, je ta paranoia v názvu a na konci drabblu, ale ještě se k tomu neschyluje... Pokud nebude uznáno, tak se s tím asi nějak vyrovnám, potím tady (vídeňskou) krev :D.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Šaty

Drabble: 

“No táto, podívej se na to! Moje svatební šaty…”
Muž vzhlédl od rozečtených novin. Manželka stála ve dveřích a mávala zaprášeným cárem bílé látky. Celou neděli uklízela ve skříních a on už toho začínal mít dost. Něco zavrčel a vrátil se ke čtení.
“Myslíš, že bych se do nich ještě vešla?” nenechala se odbýt.
“No, to záleží,” manželovi, který takovou otázku ten den slyšel už mnohokrát, konečně došla trpělivost. “Musela by jsi zhubnout. Víš, už nejsi nejmenší. Dřív jsi bývala štíhlá jako proutek.”

***

“No a potom, ctihodný soude, vstal z gauče a upadl. Přímo na nůž. A pak ještě třináctkrát.”

Obrázek uživatele Blanca

Forward to the Past

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Her new environment continued to surprise her.
"Seriously?" she looked at Shamila. "I never liked these..."
"Humor me," the Indian woman smiled and pushed the door open into a huge hall filled with trampolines.
Two hours later a thoroughly exhausted, laughing Maddie staggered out into the street.
"That was... different," she turned serious. "I used to be terrified and bored by places like that..."
"And now you know it wasn't you. It was people you were with. Early onset empathy does a lot of damage. Reclaim whatever of your childhood you still can. Relearn who you are, then move forward."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Arenga

Na výletě

Úvodní poznámka: 

Příběh nám pokračuje. Dneska mi to ovšem dalo hodně zabrat, tak snad je tam téma dostatečně vidět.

Praha, srpen 1885

Drabble: 

Další výlet, tentokrát jen pěšky: Smetanka, Kuchyňka, Kanálská zahrada, nahoru na kopec a zpátky do Prahy přes rychle se rozrůstající Královské Vinohrady, nedávno povýšené na město. Jdou jen ve čtyřech: Lydie, Paulína, jejich bratr, který za několik týdnů rukuje do armády, a Norbert Krása.
Paulínu už tlačí boty, vzpomíná, co jí řekla začátkem léta mamá: „Až ti budou zase malé, řekni včas, zajdeme k ševci!“ Zjevně ono „včas“ opět propásla…
Klopýtne, otlačený palec zabolí. Sykne.
„Co je ti?“ otočí se bratr.
„Nic.“
„Jaképak nic,“ rozhodne Norbert Krása. „Slečna si potřebuje odpočinout.“
Zrudne. Zase se před ním cítí jako malá holka.

Závěrečná poznámka: 

Královské Vinohrady byly povýšeny na město roku 1879.
Smetanka a Kuchyňka byly usedlosti kousek za Prahou. Smetanka přibližně na rohu dnešních ulic Vinohradská a Španělská (její jméno dodnes připomíná ulice a škola Na Smetance), Kuchyňka stála v současné ulici Slavíkova (pozemek částečně zasahoval do dnešních Riegerových sadů), dnes již zaniklá zahrada Kanálka byla mezi dnešní Polskou ulicí a Vinohradskou třídou.

Koho by zajímala mapa, tak zde: Monumentální plán královského hlavního města Prahy : Karlína, Král.Vinohradů, Žižkova, Bubenče, Nuslí a Smíchova i s nejnovější VII. částí Holešovicemi a Bubny. In: Virtualní mapová sbírka Chartae-Antiquae.cz [online]. Zdiby: Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický, v.v.i. [cit. 2021-04-13]. Dostupné z: http://chartae-antiquae.cz/cs/maps/19869

Obrázek uživatele Jahodový pohár

Cesta existuje, jen je drahá.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

okus... ano dotýkám se reinkarnace alchymistickou cestou, snad to je v pořádku.

Drabble: 

Pomřeli jí matka a otec. Dlouho brečela a už ani nepoužívala líčení, neboť řeky slz by jej odnesly v mžiku.

" Neboj, nejsi sama. " Těšil ji kocour, který se jí otíral o nohu obutou do smuteční černé.

Když došla po pár měsících pouští k jednomu alchymistovy, byla zcela rozhodnutá. " Jsi rozhodnutá, že to chceš podstoupit? " zeptal se starý mastimíchal." Projdu třeba čtyřmi tisíci stíny, abych je zase viděla. "Tak trvala na svém, že se mu rozzářili duhovky.

" Dostaneš horečku. Mohou ti slézat vlasy po bolestivých deset let. Taky nechty ... stojí ti za to tví rodiče? "Přikívla." Zase budeš mladá... s nimi. "

Obrázek uživatele Amy

Groot vs. výchova

Úvodní poznámka: 

U psaní tohoto drabblete jsem se vážně pobavila, tak doufám, že i vás bude bavit ho číst. :)

Drabble: 

"Groote, ukliď si v pokoji! Vypadá to tady jako na skládce. Ne, hůř, jako v pokoji studenta."

"I am Groot."

"Dávej si pozor na jazyk! Víš, co by na to řekl Captain America!"

"I am Groot!"

"Jestli nepřestaneš, budeš mít domácí vězení."

"I am Groot?"

"Ne, myslím to zcela vážně. Co ses dostal do puberty, nejde se s tebou rozumně domluvit. Pořád tu jen sedíš a hraješ tu svou přitroublou videohru."

"I am Groooooootttttttt!"

"A dost! Až budeš zas malá hodná větvička, pak se pobavíme. Do té doby máš zaracha!"

"I am Groot!"

"Já nejsem tlustý!" Peter Quill práskl dveřmi.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Soulmates

Fandom: 
Drabble: 

She used to love storms. She would listen to the rain and the rumbling while she was falling asleep or sit on the window sill, playing the guitar, while the weather was going crazy. But she hated storms now. Or at least this one. She hated that the weather was mirroring what was happening inside her right now.
"You'll see," she whispered. "We'll meet each other again in the next life. Before you even have the time to grow up." She smiled. Tears started streaming down her cheeks while she watched the love of her life leave her body forever.

Obrázek uživatele Owlicious

Přítelkyně moje

Fandom: 
Drabble: 

Miloval jsem tě, než si tě vůbec někdo jiný všiml.
Vyrostla jsi. Do krásy, do majestátnosti.
Pečoval jsem o tebe, dal jsem ti všechno, cos potřebovala, a mnohem víc.
Najednou ti začalo záležet na tom, co si o tobě budou myslet.
A tak jsi odešla.
Za slávou, za chtíčem... žebrotou.
Čekám, až ti to dojde.
Až v jejich očích uvidíš, co si myslí doopravdy.
Nebudou se starat, chtějí jenom brát, až ti nezbude vůbec nic, jen hanba.
Pak si vzpomeneš, zpokorníš, protože uvidíš, jak bezmocná ve skutečnosti jsi.
Vrátíš se, zkroušená, umenšená, s prázdnýma rukama.
Ještě stále tě budu milovat.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Velká malá potížistka

Úvodní poznámka: 

Nemůžu uvěřit, že tu tento fandom ještě není!

Drabble: 

„Mildred Vyrválová!“
Obvykle by se do ní tato forma vyslovení jejího jména zakousla jako hejno sršňů. Měla ale kapánek jiné starosti.
Chtěla jenom trošku vyrůst. Maximálně o pět šest centimetrů, aby to nebylo poznat. Štěstěna se jí jako obvykle hlasitě vysmála. Nejdřív se nedělo nic, o minutu později už z vlasů lovila netopýry, kterým vtrhla do ložnice. Teď se tyčila nad školou, po pás zabořená ve střeše, a pořád rostla. Nějaké řvaní tedy byl její nejmenší problém.
„Až budeš zase malá, tak uvidíš!“ křikla už spíše pro sebe slečna Metlová a dala se do záchrany školy. Tento měsíc už potřetí.

Závěrečná poznámka: 

Nutno ovšem dodat, že pokud nebyla Mildred právě zdrojem katastrof, zachraňovala školu stejně často, ne-li častěji.

Obrázek uživatele Aveva

...

Fandom: 
Drabble: 

Až budeš zase malá,
tak si vzpomeň
na ty bezejmenné,
co tě napájeli svou krví
a krmili svým masem.
Vzpomeň na kosti těch,
díky kterým jsi dokázala stát.

Až budeš zase malá,
tak si uvědom,
že všechno chodí v kruzích.
Hrdiny následují zbabělci,
zbabělce hrdinové.
A tvoje kořeny,
ty vyrůstají z nich.

Až budeš zase malá,
neboj se uvěřit,
že zas přijde tvá sláva.
A zase zazáříš
a budeš dávat sílu.
A zase budeš tím,
co povede nás vpřed.

Až budeš zase malá,
neboj se zase vyrůst,
bez tebe byl by svět
nevlídné místo k žití.

Má víro v lidství.

Obrázek uživatele Remi

Královna matematiky

Úvodní poznámka: 

Zase jednou tento crazy fandom. :D
Netuším, odkud ten nápad přišel, ale drabble chtělo být napsáno... Ale pozor, jde o nadsázku! ;) Ve skutečnosti jsem s matikou celkem zadobře. :D (občas)

EDIT: Drabble přepočítáno i s tím, že rovnice je rozkouskovaná na slova. Snad je to teď už dobře. :))
Počítadlo zobrazuje nepřesný počet slov, protože znak pro sumu ∑, mínus a rovná se, nepočítá za slova.

Drabble: 

Dva, čtyři, šest, osm, deset, dvanáct, čtrnáct, šestnáct, osmnáct, dvacet. Jednička s hvězdičkou, tam i zpět.
Šestkrát čtyři, dvacet čtyři. Děda říkal, že básničku si zapamatuje každej blbeček.
Sedm, čtrnáct, dvacet jedna, dvacet osm, třicet pět, čtyřicet dva, čtyřicet devět, padesát šest, šedesát dva, šedesát tři, sedmdesát. Skoro bez chyby.
Osm, šestnáct, dvacet čtyř, třicet dva, čtyřicet, čtyřicet osm... padesát šest? Padesát šest. Šedesát čtyři, sedmdesát dva, osmdesát. Nakonec z nás budou kamarádky, viď, Matiko?

Vypočtětě, nezapomeňte podmínky:
∑ (3 log₂ x − 2)^n = 1/3

A víš co? Stačilo.
Dokud nebude zase malá násobilka, tak se s tebou nebavím.

Závěrečná poznámka: 

Snažně vás prosím, nepočítejte tento krásný příklad. :D Nestojí vám to za to. Zájemcům můžu výsledek napsat. :D

Obrázek uživatele Wolviecat

Co je malé...

Fandom: 
Drabble: 

Paprsek slunce pronikl oknem a dopadl přímo na květináč.
Protáhla si větvičky. Už dlouho se tu neukázal. Pokud se do toho pustí hned, mohla by stihnout i pár centimetrů.
Zašátrala kořínky v hlíně. Bylo v ní přesně tolik vody, kolik potřebovala, a všechny ty chutné minerály a stopové prvky. Spokojeně nasála, a všechno hned posílala do protomeristémů. Buňky bobtnaly a dělily se v rekordním tempu, výhonky se kroutily a jehličky rašily z pupenů tak rychle, až praskaly jako popkorn.
"Ty si nějak přerostla!" Pokusila se přikrčit, ale bylo pozdě.

Šmik.

Crowley si spokojeně prohlédl svojí bonsay. Neměla ani milimetr navíc.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Angiera

Trošku přifouknout...

Úvodní poznámka: 

Toto drabble souvisí s padesátkovou povídnou Harry Potter a ranec plný překvapení (http://www.sosaci.net/taxonomy/term/3464).

Drabble: 

Sněhu bylo všude plno, a jelikož Angelina, Lucy a Lily neměly co dělat, rozhodly se, že si postaví sněhulačku.
Výsledek byl ovšem poněkud větší, než plánovaly.
Poněkud hodně větší.
“Není nějaká velká?” zachmuřila se Lucy. Jak k tomu došlo, že ji sněhulačka převyšovala o tři hlavy?
Lily se potutelně usmála, nenápadně schovala hůlku a přátelsky sněhulačku poplácala. “Však ty budeš zase malá, až začne tání!”

Sněhulačka možná nechtěla být malá, ale někdo jiný ano.
Angelina tesklivě vzpomínala na Elevendays a v tu chvíli si opravdu nepřála nic jiného, než být zase malá, i když věděla, že se jí to nesplní.

Obrázek uživatele Red Knight

Bolestivé příměří

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Nemáš tady stát.

Duben není nekonečný, a tak se musíme posunou trochu dál. I když jinak bychom se do této 'mírové' fáze dostali až za nějakou dobu. ;)

Drabble: 

„Tak, hotovo. Ani to nebolelo,“ poodstoupila Sara a okamžik obdivovala své hadrové umělecké dílo.
„Nebolelo?“ zopakoval Amias nevěřícně. „Kdybys to utáhla ještě trochu víc, tak dávám tomuto krutému světu poslední sbohem.“
Sara mávla rukou. „Ale prosíme tě, naděláš větší drama než Aninka. Až příště budeš tříletý děvče, můžeš si stěžovat.“
„Však už mlčím.“
A na okamžik ticho skutečně zavládlo. Právě na tak dlouho, aby Sara mohla přemýšlet o tom, co se stalo.
Vážně Amias nešel s ostatními proto, že ona nechtěla? Mohla to být mírová nabídka? Sara se kousla do rtu.
„Um, předtím,“ začala nejistě. „Možná jsem ti malinko křivdila.“

Závěrečná poznámka: 

Následuje drabble -.
Příběhy seřazené chronologicky (Jednoho krásného dne, až nebudu psát drabble po nocích, tak slibuju, že tu chronologii zase upravím a odpovím na komentáře. Zatím vám akorát z celého srdce děkuju!)

Obrázek uživatele Gilnar

Adžurvéda šádenfrojde

Fandom: 
Drabble: 

Rašíd se už pošesté sbíral z prachu zápasiště.
„,Když jsme byli malí, vždycky jsem vyhrál,“ obořil se na Prijanku.
„Ale už nejsme,“ usmála se dívka.
„Až umřeme,“ prohlásil Rašíd tónem, jako by se toho zadostiučinění nemohl dočkat, „reinkarnujeme se. Budeš zase malá a zase dostaneš.“
„Myslíš, že se s takovou dobře převtělíš?“ ušklíbla se Prijanka. „Pomstychtivost ničí karmu. Budeš slepej žebrák. Možná pes,“ přemýšlela.
„Takhle zlomyslná,“ zachechtal se Rašíd. „budeš žebrat se mnou!“
„Ty budeš krysa!“
„A ty šnek!“
„Blecha!“
„Červ!“

V kalné vodě Gangy se domrskal jeden nezmar ke druhému.
„Prijanko?!“
„Rašíde?!“
„To se nám nějak vymklo z ruky.“

Obrázek uživatele Voldemort

Ale my už jsme velký!

Úvodní poznámka: 

Toto téma se nabízí našim dětským hrdinům, nebo tedy našim normálním hrdinům, když byly děti. Dnes šestiletý Draco a jeho sestřenice na polopermanentní návštěvě. Odehrává se někdy po rozhovoru, kde zazněla věta z názvu...

Drabble: 

„Chci být zase malej,“ zamručel Draco do nočního ticha. „Ari odvezli, protože je moc velká.“
„Ne-e, protože neumí kouzlit,“ ozvala se Lin z vedlejší postele. V hlavičce jí to šrotovalo celý večer. Ona umí kouzlit, trošku, takže zůstane doma. Nebo u tety, strejdy a Draca.
„To je jedno. Stejně je pryč. A už se nikdy nevrátí,“ kontroloval malý pan Malfoy, jako by na to přišel sám.
Chvíli mlčeli.
„Řekni mi, až budeš zas malá. Já chci být malej pořáááád,“ schoval konec věty do zívnutí. „Dobrou.“
„Dobrou,“ špitla Lin a pevně semkla víčka. Až se vzbudí, všechno bude takové jako dřív.

Závěrečná poznámka: 

Ari se objevila zatím v jediném drabblu loni (Mezi květáky). Jako dítě pobývala často u Malfoyových na dvorečku v sídle, toto je takový začátek její cesty k londýnské prodavačce zeleniny...

Obrázek uživatele Profesor

Až bude tunelová bouře zase malá

Úvodní poznámka: 

Dne 13. dubna Léta Páně 2010 vzniklo historicky první drabble s Danielem von Drakem. Za těch 11 let se jeho svět notně rozrostl, ale já se dnes podívám tam, kde to začalo. Do sbírek.

Už se těším, až mu bude 13 let.

Drabble: 

Ten den nezačal pro Daniela von Draka dobře. Vzbudil se s hlavou jako střep. Nesnídal, jenom se napil vody a spěchal do školy. Tušil, že ho tam bude zapotřebí.
Nemýlil se. Sbírky vypadaly, jako by se jimi prohnalo tornádo.
Vitríny byly popadané, exponáty se válely ve změti třísek a střepů.
Vzduchem, přilétl Siegfried. Obvykle šedivý strážný duch byl bledý jako stěna.
"Co se stalo?" zeptal se správce.
"Tunelová bouře. Docela malá," odpověděl muž v kápi, který se zjevil odnikud.
"Vraspíre," pokývl Daniel. "Až bude tunelová bouře zase malá, nezdemoluje depozitář"
"Poplašňák je stále tadýýý!" zavřeštěl blankytný přízrak. Biologova migréna zesílila.

Závěrečná poznámka: 

Téma se ukrývá v tom, že správci depozitáře, který má migrénu, na kterou nezabírají žádné léky, nepřijde tunelová bouře, která mu zdemoluje třetinu depozitáře vůbec malá.
Rozsah škod se do drabble sice nevešel, ale není to tak zlé. Jenže Daniel má migrénu, proto je sarkastický.

Obrázek uživatele Linkový stykač

Sólista

Drabble: 

Linka 13 je moje nejoblíbenější. Všude mraky času, takže se do mě nikdo neobouvá, nikdo mi nešlape na krk.
Lidi se netlačí a nedělají takovej bordel jako v centru.
Na Černokostelecký i Čecháči mám solidní dobu na relax. Dokonce se stačím provětrat.
A navíc si jedu sólo. Netahám za sebou žádnej pitomej ocas, do kterýho lidi pokaždý zběsile nalítávají, div že ty dveře neutrhnou.
Jo, prostě pohodička.
Už se fakt nemůžu dočkat, až mě mistr zase napíše na třináctku...

... pomyslel si vůz T3R.P s výrobním číslem 8376 a pohroužil se do příjemného snu o tom, jak mu depáci odpojují vlečňák.

Závěrečná poznámka: 

Poznámka pro kontrolory:
1. T3R.P beru jako jedno slovo (jde o název typu tramvaje), čili ignoruji počítadlo, které ho zaznamenává jako slova dvě.
2. Téma zakomponováno následovně: Jedná se o tramvaj, která si přeje být zase "malou", tj. nejezdit v soupravě, nýbrž sólo.

Zde si můžete pod výrobním číslem rozkliknout fotografii vozu, který sní o sólové jízdě.

Kdo s čím zachází

Fandom: 
Drabble: 

Neklidně prochází po pokoji, šmejdí v policích, občas strne a nepřítomně hledí do prázdna.
"Co hledáš, mami?"
"Časovač. Časo... vrat. Víš co."
Rose povzdechne. Staré téma - právě díky posedlosti obracečem zpozorovali první příznaky nemoci. "Je v opravě, mami." Ještě chvilku sleduje, zda její matka nespatří obraceč třeba v budíku, váze nebo stolní lampě, a odchází do vedlejší místnosti.
Hermiona bloudí v mlze svých stále zakalenějších myšlenek. Prosvítá jimi jediný planoucí bod, vědomí, že kdysi dávno provedla s myslí svých nejdražších něco zlého. Proto potřebuje obraceč, musí se vrátit zpátky, být zas nezralá a hloupá, ale tu jedinou věc tentokrát neprovést.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Úvaha kočárková

Drabble: 

Lev jde do komory, aby si po zimě vytáhl jarní boty. Poznává, že se k polici lehce nedostane. Nejprve musí odtáhnout kočárek. Ano, v Šukovic komoře parkuje kočárek pro panenky.
Lev jej vyváží a chce se mu otázat se Scholastiky, zda si s kočárkem bude hrát, až bude zase malá. Ale neudělá to, ví, že to není Scholastičin plezír. Kočárek tam jen logicky skončil jako její věc, když rodiče měnili svůj byt za menší. A tuší, že by mu Scholastika odpověděla, že měl tedy namísto kluka zplodit holčičku, aby měl kočárek využití.
Vytáhnuv boty, vrací kočárek mlčky na své místo.

Obrázek uživatele Lee

Služebníci neužiteční

Fandom: 
Drabble: 

Jsem velká - great - or not so? Vlastně spíš velice ošklivá. Přerostlá a neforemná. Hnus pohledět. Ten růst do oblak byl povznášející, but not anymore. Už nerostu. Babylónská věž se mi zapíchla do nohy, nebylo ji vidět, a hlavou se mlátím o nebeskou klenbu, k čertu, kam mířím, se nejde jenom směrem dolů. A najednou vidím, že odsud nic vidět není, a začíná to dávat smysl - nebudete-li jako děti, budete navěky velcí malí, protože nebudete růst. A my potřebujeme růst, chceme růst, máme slunce, vodu, půdu, jenom ne a ne zemřít.
„Jsem jen hlas,“ řekl největší narozený z ženy. Jaká svoboda...

Na to budeš muset být menší.

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

15+, nějaká ta erotika.
Někde jsem viděla, že se drabble zobrazilo až po kliknutí na "číst dál". To se nějak dá?

Drabble: 

Dnes se opravdu snažila. Černé minišaty, boty na vysokém podpatku, vyčesané vlasy, jemný, ale bezchybný make-up. Jejich rande. Pravda, už asi stopadesáté, navíc spolu sdílí domácnost i starosti, ale toto byly jejich výlety z každodenní rutiny. Vraceli se ztichlou ulicí. Přitulila se k němu.
"Povídej, co se mnou uděláš, až přijdeme domů?"
"Hmmm..." zabručel, "zabouchnu za náma dveře, budem se divoce líbat už v předsíni, pak tě otočím, ohnu, opřu o botník a pak tě ojedu zezadu."
"To nezní špatně," políbila ho.
"Ale nejdřív ti sundám ty boty. Takhle bych si musel vzít štafle."
"Pitomče," praštila ho lehce do ramene.

Obrázek uživatele strigga

Nikdy nekončící koloběh života

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Když vás v tý vaně ale opravdu nic nenapadne.. kategoricky popírám, že by snad šlo o BJB! :D

Drabble: 

Ó, jak mocně po tobě toužím! Jak úpěnlivě napínám všechny své modlitby k jedinému okamžiku, kdy konečně budeš jen má! Kdy si z tebe vyklidím lehátko, dvě nafukovací knížky, pět kelímků a čtyři gumová zvířátka, dopustím si horkou vodu do již studené, pokusím se nezapomenout sundat ponožky a uložím v tobě svou uvláčenou skořápku (Au, záda! Krucinál, gumovej krokodýl). Jak ze sebe smyju nános stereotypu, občasné beznaděje, únavy a pohankové kaše s malinami.
Myšlenka na tebe se rozplyne v omamné vůni pěny a až se vynořím, znovuzrozená, bude zase malinká jako čerstvý zárodek budoucího miminka, připravená růst celý následující týden.

Stránky

-A A +A