Moje články

Velmistr Aerrissaylla byl enchanter specialista. Jeho specializací nebyl typ očarování, ale předmět.
Zrcadlo.
Nedělal žádnou sériovku.
Co kus, to originál.
Byl to výzkumník a umělec.
Jeden z jeho výtvorů dokázal uvěznit toho, kdo se do něj podíval. Vždy však pojmulo jen jednu duši naráz.
Jiný dokázal tvořit dvojníky téměř nerozpoznatelné od originálu.
Poslední, na čem pracoval, měl být portál, kterým by šlo projít do jakéhokoli zrcadla na Odrii.
Jednoho dne zjistili, že Aerrissaylla je už nějakou dobu dvojník.
Skutečný nebyl nikdy nalezen.
Od těch dob se stává, že při pohledu do zrcadla spatříte neznámou postavu.
Mrknete.
A vše je OK.

Bylo jich tucet, tak si věřili.
Však byli dobře ozbrojení.
"Hele, ale on má nějakou divnou hůl."
"Že by nějakej kouzloš?"
"Ale co, je sám, hezky se rozprostřeme, obklíčíme ho..."
A tak se přiblížili.
On tam v klidu stál.
Všimnout si jich musel.
Ale nereagoval.
Alespoň ne viditelně.
"Ha, naval všechno cenný co máš, a možná tě necháme žít!"
"Vy mne? Otázka zní, jestli nechám žít já vás!"
"Co ses pomát, bambulo! Jsi sám a nás je tu tucet!"
Osamělý cosi zamnul v ruce.
Náhle se zhmotnilo šest různých démonů, kteří se ihned vrhli do díla.
"Theurg, není nikdy sám!"

Odpoledne u Drenzových.
"Napíšu úkol a pak můžem jít třeba házet diskem. Nechceš si to napsat taky?"
Mael se zašklebil: "Klidně bych, ale nevim co psát..."
"Co máte za úkol?" zaslechl hovor Kamalův druhý otec Quisang Du a vešel do pokoje.
"Máme napsat, čím chceme v životě být."
"Já bych chtěl být letec," prohlásil Kamal.
"My víme, už od první třídy. A co ty Maeli?"
"Já nevim. Na nic se nehodím."
"Každý se na něco hodí.
Kdysi jsem si taky připadal na nic.
Zatímco bratr zkoumá záhady vesmíru, já jsem jen asistent výzkumu.
Mám ale skvělou rodinu.
On žije sám."

Mám avtomatyckyj kyj.
Nasazuji si jej na pyj.
S ním oťukávám chovance -
těm dehydrovaným říkám - pij!
Neb nedostaneš lívance.
Chodím od Kavalírky k Bertramce.
Kontrolovat pasáky.
Jestli dobře sází chechtáky.
A taky když jsou nazí,
kde všude jsou od sazí.
Provokuji lajdáky.
Berte si do tramvaje padáky!
V padáku je hodně nití.
Zauzluj! Než revizor tě chytí.
A nejlepší je mít na sobě fez.
Tvářit se jako pavián.
S fezem na řiti,
tě nikdo nechytí.
Dokonce ani policajti.
Leda jsou-li sodomiti.
Pak nepomůže padák ani fez.
Musíš pustit jazz.
Lubrikantem napustit dřez.
Svléknout pyžamo i dres.
A roztočit avtomatyckyj kyj.

To takhle sedí U zlatého zvonu u piva profesoři Leydenforz. Ardannek a Grebthagillaz.
Ardannek upil piva: "Už jste potkali toho nového profesora? Toho nerigánce, jak se jmenuje..."
"Irgor Nhevnyi-Hydraščuk. Jo, na chodbě říkám studentovi, že ho přetrhnu jak hada, ten šel okolo a prý, že jestli je tu běžné proměňovat studenty v plazy. Že by jazyková bariéra?"
"Nevim, mě přijde jak idiot. V kabitentu jsem mu řekl, ať po mě hodí záhnědou, a než jsem se nadál - letěla po mě, až se mi automaticky spustily štíty.
Leydenforz se zasmál: "Pánové, je to autista. Nechápe humor ani nadsázku. Bere všechno doslova."

Stisk chapadel polevuje.
Pomalu sklouzávají.
Náhle sebou kraken trhne a s novou vervou se vrhá na loď.
Kapitán podpírá mistra Bolease.
Sbíhají do podpalubí.
Druhého důstojníka ošetřují, má utrženou ruku.
Mistr Boleas si prohrábl vous: "Já už více nesvedu."
Po lodi se rozléhá skřípění.
"Snaží se nás prokousnout," poznamenal druhý důstojník, sotva při vědomí.
Nejvyšší vitalistka Aliemma strnula: "Je teď přímo na nás!
Můžu jej zkusit dostat, ale nezachráním Limasovu ruku!
Kapitáne?"
Pohled na druhého důstojníka.
Přikyvuje.
"Udělejte to!"
Aliemma objímá stěžeň.
Hlas se nese podpalubím.
Zelené světlo vstupuje do dřeva.
Trup lodi se obsypal trny.
Kraken mizí v hlubinách.

Ztráta chapadla krakena ještě více rozzuřila.
Dvě chapadla omotávají stěžně.
Nezlomily se.
Některá ráhna však nevydržela.
Zvuk trhaných plachet.
Několik námořníků rozdrceno.
Jiní smeteni z paluby.
Kapitán zachytává mistra Bolease: "Tumáte, půjčte si můj prsten, dá vám nějakou energii navíc."
Přikývl.
Nasazuje prsten.
"Zkusím zaútočit na jeho tělo. Kdybych tak věděl kde má slabá místa."
Úskok.
Skrčení se.
Pozorují ohromné tělo.
"I s chapadly může měřit tak čtvrtinu toho co loď."
"Támhleto jsou asi oči."
"Ještě jsem neviděl tvora se šesti."
"Zkuste ho zasáhnout tam."
Mistr koncentruje magickou moc.
Mráz prochází metry vody a zasahuje netvora.
Strašlivý řev otřásá vším.

Objevil se z ničeho nic.
Elaysiaani se otřásá pod úderem, jakoby snad najela na mělčinu.
Mnoho námořníků padá.
Dva skoro letí přes zábradlí.
"Co je to?!" řve kapitán.
To už se chapadla zvedají z vody.
Poblíž stojící do nich sekají, bodají.
Zbytečně.
Pohled do moře.
Enormní rozměry krakena vzbuzují strach.
"Všichni na palubu! Musíme tu bestii nějak odehnat!"
Kraken se snaží loď stáhnout, ale je příliš velká.
Světlo a hrom!
Kouzlo udeřilo do mohutného chapadla.
Sprška cucků a krve.
Znova!
A znova!
Chapadlo upáleno.
Nestačí to.
Ještě jich má dost.
Mistr Boleas vrtí hlavou.
Ne, nemá dost sil na všechny.

"Zase špatně, Jantoši!
Tak jinak.
Kdo je matka démonů?"
"Éééé. Amonesta?"
"Ne, to je Velká vlčice, mýtická matka vlkodlaků."
"Dienen Silverdeath?"
"Ne, té se říká matka moderních Pentagramistů..."
"Arastitta!"
"Ne, to je Matka bratrstva ze sousedního chrámu, byla u nás před měsícem na návštěvě. Jantoši, soustřeď se!"
"Rhammannacleev!"
"Ne! To ani není osoba! To je nejvyšší hora Pengery, které se někdy též říká matka hor.
Matka démonů je přeci Gahran, Jantoši! Kdy si to konečně zapamatuješ? Je to po Jetzaelovi druhá nejdůležitější bytost našeho vyznání.
Kdybys mi nebyl po pas, myslel bych, že jsi snad potomek krollů a ne hobitů!"

Děkan kouzelnické fakulty Aagrenské university si odpoledne rád vychutná šálek Dyrnské čokokávy.
Jednou za ním takhle přišel jistý mistr Carpien Delanquait.
Děkan nerad odložil zpola plný šálek.
"Rád bych od vás dostal souhlas s pokusem v oboru temporální magie."
Děkan zvedl obočí a zatvářil se kysele.
"Nebojte, jedná se o docela bezpečnou záležitost!"
Děkan se podrbal na skráni.
"Vzpomínáte na tu vraždu před osmi lety? Ne?"
Děkan se zadíval z rozměrného okna.
"To je jedno, každopádně, napadlo mě udělat takový distribuovaný náhled za pomoci esenciálního pouta..."
Děkan gestem umlčel mladého profesora: "Víte co, proberte to se šéfem katedry experimentální magie."

Neměl nikoho a nic.
Toulal se po ulicích.
Čekal, kdy si pro něj přijde zubatá.
Jednou v zimě se k němu přišla schoulit krysa.
Vůbec se nebála.
Dal jí kus starého chleba.
Už nebyl sám.
Vyžebral málo, ale nebyla vybíravá.
Vyprávěl jí příběhy.
Hladil skvrnitý kožíšek.
Dva roky byli nerozlučnými společníky.
Pak jednoho dne zmizela.
Hledal jí.
Marně.
Živořil.
Málokdo jej obdaroval.
Uběhly dva měsíce.
Zdál se mu zvláštní sen.
Byl v něm zase mladý, plný sil, a vracel se stále do jednoho domu.
Ráno se tam šel podívat.
Našel jí.
Byla to ona.
Jen trochu hubenější.
Zase byli spolu.

Kníže Rinkas seděl na galerii, spolu s dalšími veleurozenými pány.
Nižší šlechta a neurození stáli dole v sále a tísnili se.
Korunovace nového krále je spektákl, i když se poslední dobou koná výrazně častěji než dříve.
Ale to je jen dobře.
Moc králů byla zlomena, omezena a pod kontrolou.
Dnes mají knížata prakticky větší moc než král.

Kníže netušil, že ten scholastický muž, kterého právě korunují, bude vládnout více jak pět set let.
Že obrodí království a stane se jedním z velikánů Elwingilských dějin.
Ani že přivodí konec jeho osobně, i jeho rodu.
Nevěděl, že éra slabých králů právě skončila.

Nábřeží je stále plné.
Je to oblíbené místo zamilovaných.
Nikdo neřeší co spolu dva lidi mají.
Přesto...
"Je fajn žes přišel."
"Váhal jsem. Hodně."
"No, ale nakonec jsi tu."
"Asi jsem nakonec taky nezdravě zvědavej."
"Když myslíš..."
"Chápu co chceš ode mě, ale jaký mám důvod spolupracovat s tebou?"
"Zapoměl jsi čím se živím?"
"Investiční poradkyně? Hezká práce, asi nese..."
"Součástí toho je analýza velkého objemu dat. Je jedno odkud se vezmou..."
"Takže potřebuješ zdroj."
"Ano, a nějaký bezpečný kanál. Je tu hezká vyhlídka, ale rychle se okouká..."
"Na, tenhle komunikátor má zafixovanou frekvenci a pentaaxiální kódování.
Použít maximálně pětkrát."

Vyčerpala obvyklé možnosti.
Ti, na které spoléhala, nepomohli.
Co zbývá?
Nestandardní cesty, a ti, na které by se normálně neobrátila.
Švagr Merakor byl o pět let mladší než její muž.
Poslední léta se skoro nestýkali.
Na rozdíl od Jarkalana měl prudší povahu, což se mu i vymstilo.
Stejně jako bratr sloužil u námořnictva.
Dosáhl hodnosti poručíka.
Pak ale napadl nadřízeného, a to znamenalo konec kariéry.
Pár let i seděl.
Během války by mu za stejný čin hrozila i poprava.
Kontaktovala jej textovou zprávou a kupodivu, záhy odpověděl.
Domluvili si schůzku na nábřeží.
Nechtěla se o nápady dělit s otevřeným kanálem.

I slzné kanálky se časem unaví.
City a názory se zkroutí v žáru prchavých emocí.
Z bezmoci se stala touha vědět.
Všichni se chovají, jakoby byl její manžel mrtev, přesto je v oficiálních záznamech u jména kapitán Jarkalan Lostow uvedeno "Ztracen v akci".
Někdo musí znát odpovědi.
Admirál Ahart'adex, prý přítel, se omlouval, ale neřekl nic.
Dopis k Nejvyššímu velení námořních operací - "S lítostí vám oznamujeme, že vaši žádost musíme zamítnout, blablabla..."
Bývalí manželovi kolegové nekomunikují, nebo mlčí.
Polovina námořnických manželek, jindy tak ukecaných, neodpovídají na volání, klopí zrak když projdu kolem.
Já se ale nevzdám.
Nezapomenu.
Dlužíte mi odpověď!

Darienna Lostow sledovala scénérii zálivu Kerrato na videostěně.
Vzpomínala na den, kdy se vdávala.
Manžel, čerstvě z akademie, začínal kariéru u námořnictva.
Matka jí odrazovala.
Nedala se.
Věděla, že bude často sama.
Ale co je těch pár nepříjemností oproti lásce?
S dětmi se rozhodli počkat.
Ani to nebyl problém, nebylo kam spěchat, i když ... posledních pět let už cítila tu touhu.
Říkal, počkáme ještě chvíli, dostal jsem novou loď, za pár let ze mě bude komodor, budu víc doma.
A teď ... ztracen v akci.
Nikdo jí neřekne víc.
Všechno je přísně tajné, i zpropadené jméno lodi.
Její slzy nikdo nezastaví.

Khrrg není chytrý.
Khrrg silný.
Mám práci.
Pán dobře platí.
Mám víno.
Pán staví podzemí.
Tma se mi nelíbí.
Mám kořalku.
Pán chodí na krchovy.
Kopu mrtvoly.
Práce je práce.
Mám víc kořalky.
Pán čaruje.
Mrtvoly chodí.
Spím méně.
Pán chodí po kraji.
Zabíjí pocestné.
Více čerstvých mrtvol.
Není dost kořalky.
Těžko se spí.
Sny jsou zlé.
Pán něco chystá.
Velký plán.
Jdeme k vesnici.
Táhnu těžký sud.
Mám podpálit všechny domy.
Hodně lidí.
Ženy i děti.
Spí.
Jdu za pánem.
Práci nechci.
Směje se.
Mrtvoly udělají místo mne.
Khrrg už nemůže.
Khrrg silný.
Trhá pánovi hlavu.
Výbuch.
Khrrg mrtvý.

Když na Odrii řeknete nejzářivější hvězda, může to znamenat různé.
Někoho napadne Slunce, ale většina jej považuje za cosi speciálního, mimo kategorii hvězd.
Nejjasnější na noční obloze mimo Měsíce je Intubrius - ale to je planeta, takže z hvězd je obvykle nejjasnější Sentaran, viditelný na severní polokouli.
V minulosti jej několikrát přezářily výbuchy supernov.
Jiného napadne spíše některá z osobností, a zde začíná potíž.
Je nejzářivější ten, kdo je zrovna u moci, jako Artabrac, nebo Aberkainen The Megadark?
Anebo jména z minulosti, jejichž sláva se dotýká hvězd. Jména jako Trishade Glewyndor, Thowat Xsar, Sequalmmyr?
Takže co, nebo kdo je nejzářivější hvězdou?

Profesorka Alaemma de Liccaragon je na Aagrenské universitě známa svými extravagantními účesy.
Jednou dopoledne šla do práce, když si všimla postavy stojící na střeše hlavní budovy.
Aniž by byl čas na bližší zkoumání, postava skočila přes okraj.
Přístup na střechu university je zabezpečený, přesto se na ni tu a tam někomu podaří proniknout.
Většinou jsou to studenti, co zkoušejí létací kouzla či proměny v létavce.
Tentokrát však rychlost pádu naznačovala cosi jiného.
Trhnutím hlavy profesorka rozevlála své dlouhé vlasy, ze kterých se uvolnili vzdušní elementálové.
Na poslední chvíli stihli zachytit sebevraha ještě před dopadem.
Ještěže je budova university tak vysoká.

Elaysiaani a Tillialinea jsou sesterské lodě.
Doslova vyrůstaly vedle sebe.
Bylo jim určeno plout každá jiným, směrem.
Mimo možnosti jakéhokoli známého způsobu komunikace.
Než vypluly, vytvořili lodě každá jedno semeno, které si kapitáni předali a zasadili jej na zádi u základny posledního stěžně.
Z tohoto semene vyrostl malý fialový kvítek.

Elaysiaani vyplula z přístavu před více jak třemi měsíci.
Pluje po nekonečném modrém oceánu, který testuje odhodlání posádky.
Lodník Eliol cosi vzrušeně povídá druhému důstojníku.
Ten potom běží za kapitánem.
Kapitán Tinvaelen slézá do nejhlubšího podpalubí.
Zde spatří uvadlý kvítek.
Mráz mu přeběhne po zádech.
Jakoby slyšel vzdálené krákání havrana.

Tehdy, v počátcích magotechnologie, když se začala dostávat takříkajíc "mezi lidi", vyvinul M-Tech janiBot revoluční konstrukce.
Říkali tomu PaVOUk - Proaktivní Víceúčelový Oktopoidní Uklízeč.
Zvolené řešení mělo značné výhody. PaVOUk se snadno dostal skoro kamkoli. Dosáhl i do nepřístupných štěrbin. Nebyl hlučný, ani nežral moc magenergie.
S velkou slávou spustili prodej PaVOUka.
Obrat však nečekaně vázl.
Lidé si stěžovali, že je PaVOUk děsí, jak si jde téměř neslyšně po své práci, a že se zjevuje na nečekaných místech.
Provedl se rozsáhlý zákaznický průzkum.
Přišlo se, že lidé do PaVOUka projektují strach z pavouků.
Vzhledem k rozšířenosti arachnofobie byla výroba PaVOUka zastavena.

Elaysiaani zachytávala mírný západní vítr.
Kapitán večeřel spolu se sedmi nejdůležitějšími členy posádky.
"Náš první objev je možná spíše skrovný, ale myslím, že nám dává naději do budoucna."
Alda upřela zrak stranou: "Ráda bych věděla jak si vede Tillialinea."
"Možná i oni objevili novou zemi," připojil se druhý důstojník Senhidi.
"Třeba se jim povedlo najít zemi, kde rostou pečená kuřata na stromech," dodal navigátor Ronoel.
"Anebo tu, kde tečou potoky vína," řekl mistr Boleon a odtrhl si kuřecí stehýnko.
"Možná dokonce zemi, kde se vám splní všechna přání," kontrovala vitalistka Aliemma a pozvedla pohár s vínem.
"Připijme na další objevy!"

Profesor Leydenforz z Aagrenské magické university mívá ke konci zkouškového nabitý program.
Není divu, že má málo trpělivosti s nedochvilnými osobami.
I když je ten někdo významný vévoda vlkodlačího klanu Scalgard.
Prvně měl přijít před týdnem.
Půl hodiny po domluveném čase dorazil sluha, že se milostpán zdržel na diplomatickém jednání.
Podruhé, předevčírem, místo něj dorazil nějaký pohůnek s žádostí o odekletí.
Blb si nasadil prokletý prsten, takže žvatlal jak pětiletý retard.
Je to hodina, co tu měl být.
Mezitím z nudy opravil pokažený samopis.
Zavolal asistenta: "Odcházím, pokud mě bude někdo od těch vlkejšů hledat, jsem ve vile v Arolvu."