Moje články

„Pověz Turmillo, jak vypadal? Čím více detailů, tím snáze jej vypátrám.“
„Byl vyšší, skoro o hlavu. Určitě přes třicet let stár. Vlasy, nevim, tmavý, krátký? A byl zarostlý takovým neupraveným křovím. Jo a měl hluboký chraplavý hlas.“

Hnedle zrána zašel mladý hrabě za kapitánem hradní posádky Kubrathem.
„Máte dobrý přehled o vojácích pod vaším velením?“
„Jistě, vím o každém z nich dosti.“
„Kolik jich vlastně máme?“
„Přesně čtyři stovky a šest.“
„A kolika z nich bylo přes třicet?“
„Zhruba stovce.“
„Z nich, kolik je alespoň o půl hlavy vyšších než já?“
„Tak třicet.“
„Kolik z nich má plnovous?“
„Mmmmm. Osm.“

Hrabě v posteli s Enollou, Sphinctillou a Hedoou nadhodil: „Co nejdivnějšího se vám v sexu kdy stalo?“
„Něco jako když jsem přistihla bratra jak ojíždí koně?“ vykopla Sphinctilla.
„Myslel jsem spíše něco pozitivního, ale jak je libo.“
„Já jsem si to jednou dělala hruškou - měla moc smyslný tvar. Byla jsem trochu nastydlá a když jsem kýchla, tak ona mi tam vklouzla úplně celá. Blbý bylo, že jsem jí pak nemohla dostat ven!“ vyprávěla Enolla.
„Já strávila noc s mladým kouzelníkem - měla jsem pocit, že létám, vše bylo barevné a intenzivní! No, před tím kouřili nějaké bylinky…“ zasnila se trochu Hedoa.

Toho večera byla Turmilla nezvykle zamlklá. Vysvlékala se obzvláště pomalu a když tak učinila, všiml si hrabě na jejím těle několika podlitin a odřenin.
„Pověz, co se ti stalo?“
„Nic, akorát nějaký děcka na nádvoří běhaly jak šílení a porazili mě.“
„Opravdu? To by vypadalo jinak, co se stalo doopravdy?“ naléhal.
Rozbrečela se: „Když já se tak stydím … Předevčírem pozdě večer mne jeden z hradních vojáků popadl na schodišti, a … snažila jsem se bránit. Byl silnější a stejně si vzal co chtěl.“
„Víš který to byl? Jestli se mu vina prokáže, ztrestám jej sám!“
„Nejsem si jistá, neznám ho ménem.“

Místnost. Slabě osvětlená. Nejasný východ.
Žena, mohutná, svalnatá a zcela nahá. Nohy, klín, prsa, nemá tvář. Hlava bez úst, nosu, očí, uší či vlasů.
Ale co. Rukou kýve, zve mne dál.
Tiskneme se k sobě. Lehá si na záda.
Jsem připraven do ní vstoupit.
Srdce buší, krev pulzuje.
Rytmický pohyb.
Sakryš co to! Její vagína se náhle sevřela - nemohu ven!
Stydké pysky se odhrnují a odhalují - ostré, bílé ZUBY??!!
Aaaaa, ukousla mi ho! Krev stříká kolem!
Hrabě Porno se s škubnutím probouzí.
Byl to sen.
Potem prosáklá postel , neklamný důkaz vysoké horečky.
Ta rána na noze, pouhé škrábnutí, se vymstila.

Její nohy měl na ramenou a mrdal jí tak silně, že si záda poškrábala o hranu postele.
Miltrana má tvrdší praktiky ráda, ale odřenina začala krvácet trochu více.
Hrabě si všiml skvrny na prostěradle a ihned prohlédl její zranění: „V té skříňce vedle stolku s nápoji si vezmi léčivý lektvar, ten červený. Zhojí ránu a pomůže od bolesti.“
„Děkuji. Zdá se mi, že vás něco trápí.“
„Ano, šermířská technika, kterou cvičím s Nalaxaggqui. I když jsem rychlý a přesný, její strašlivou sílu nepřekonám. Navíc mě neustále provokuje.“
„Šermu žel nerozumím,“ špitla.
„S tím se netrap, díky tobě znovunalézám elán pokračovat.“

Na tradiční májový hon vyšel mladý hrabě, v rámci snahy procvičit své umění s dlouhým lukem, opěšalý, v doprovodu sluhy Melfise a Nalaxaggqui.
Trefil tuhle pár koroptví, po chvíli zajíce a pak i divočáka.
„To není špatné, vidím tu zlepšení,“ dokonce jej pochválila.
Za těch několik týdnů si myslel, že ví co si může dovolit, a případně co riskuje.
Celou dobu jej fascinoval její vypracovaný zadek.
Nakonec na něm ruka pevně zahnízdila.
Očekával, kopanec do zadnice.
Nalaxaggqui se však jen s úsměvem pomalu obrátila, pak její ruka bleskurychle popadla jeho vejce a středně silně stiskla.
Řval více než střelený kňour.

Kapitán1: „Vždy mě hrozně zajímalo jaké to bylo když první loď vyplula na širý oceán.“

Kapitán2: „Obavy, strach i hrůza mě jímali, ale ta zvědavost a touha poznat co je za tím obzorem byly silnější.“

Kapitán1: „Představoval jsem si jaké lodi jste musel velet.“

Kapitán2: „Muje loď byla úžasná, šestero stěžňů, pevné plachty a odvážná posádka. Zajímalo by mne co o nás historie soudí?“

Kapitán1: „Do mé doby se o vás nedochovala žádná zpráva, dokonce ani pověsti - tak moc jsme vzdáleni v čase.“

Kapitán2: „A jaké jsou lodě ve vaší době?“

Kapitán1: „Kovové, rychlé, některé létají i za hranice světa.“

Do postele padl znaven odpoledním šermířským výcvikem.
Pečovat se o jeho blaho jaly Turmilla a Nawatri.
Zatímco on dráždil je na bradavkách a občas lehce plácl po zadečku, ony mu leštili meč tu rukou, tu ústy.
Když se hrabě blížil k vyvrcholení, špitla Nawatri k Turmille: „Přenecháš mi sémě?“
Odvětila: „Ovšemže, já tohle vážně nerada.“
„Já to miluji, ledaže - nebyl dnes k obědu chřest, je jeho sezóna?“
Hrabě je se zájmem poslouchal a vstoupil do jejich konverzace: „K obědu byl srnčí hřbet na víně a poté jsem jedl různé ovoce z jihu.“
Nawatri se obzvláště zaradovala: „Po tom chutná nejlépe!“

Mladý hrabě se dostavil na střelnici s dlouhým lukem a zmateně se rozhlédl.
Z druhé strany přišla monžka metr devadesát s muskulaturou býka: „Jsem instruktorka Nalaxaggqui. Budete střílet na mého mechanického panáka, který bude uhýbat a skákat, ne na nějaký trapný slaměný terč.“
„Jak je ctěná libost,“ založil šíp a jal se mířit na škubavými pohyby se hýbající automat.
Po tuctu jakžtakž zásazích a stejném počtu minutí se Nalaxaggqui ironicky zasmála: „Budete-li polovinu času pozorovat mojí zadnici místo cíle, skončí moje bota v té vaší. Je to jasné? Mám k tomu výslovné povolení od vašeho otce.“
„To bude těžká výzva.“

Na turnaji u knížete Melatrechta potkal mladý hrabě po delší době Dragomiru.
„Smím zvědět jak se zde bavíte?“
„Úžasné, spousta zpocených chlapů a skřípání kovu o kov, co víc bych si mohla přát?“ pronesla s neskrývaným sarkasmem.
„Škoda, že jste nebyla na jarním plese u nás. Přemýšlel jsem jak ulehčit vašim starostem a myslím, že mám řešení.“
„Vskutku? Jaké?“
„Markýza de Landsgrade.“
„Taková stará vykopávka? Vy jste s ní …“
„Inu malá oběť v zájmu získání její přízně. Vlastně jsem zjistil, že jisté techniky ovládá opravdu mistrně.“
„A jak to pomůže v mé situaci?“
„Kromě mladíků má ráda i roli zachránkyně?“

Mladý hrabě se svalil do postele, skoro jakoby o nic neměl zájem.
Pohlédl na útlý, ale pěkně tvarovaný zadek Nawatri a trochu pookřál: „Mě z těch cifer třeští hlava. Co otci kdo hnusného našeptal, že mne tak trýzní?“
„Já když na mě fotr byl zlej, tak jsem utekla a našla si službu tady,“ provokativně se zahihňala.
„Tvůj otec by ti stejnak odkázal jen holou prdel. Navíc utéci před učením - hanbou bych se musel fackovat.“
„A co se prostě vzepřít?“
„To raději ne. Výcvik a studium je jedno. Otrava, ale snesitelná. Nechci aby otce napadlo něco horšího, třeba mne zkoušet oženit!“

„Náš syn se poslední dobou jen fláká a veškerý čas tráví naháněním všeho co má sukni a občas nejenom…“ pronesla se znepokojením matka.
„Všiml jsem si. Zpočátku jsem tomu přál, však je třeba aby se poučil i v těchto tělesných uměních. Zdá se však, že přehlíží vše ostatní a to nelze nechat takto být,“ zahartusil otec hrabě.
„Bojím se, že mu příliš narostl hřebínek, bude obtížné jej zvládnout,“ řekla pochybujíc.
„Já jsem stále vládcem na tomto panství! Bude studovat diplomacii, finančnictví i způsoby válčení, jak je třeba, jinak se se zlou potáže,“ obrátil se pán na komorníka: "Povolejte kastelána Ottomora!"

Hrabě leží na zádech, zatímco jej Sphinctilla osedlala podobně jako koně, které má ráda.
Jede na něm nahoru a dolů, trochu dopředu, pak mírně dozadu. Rukama se opírá o jeho hruď a občas sevře jeho bradavky.
On pozoruje kapičky potu stékající po jejích ňadrech a rukou obratně manipuluje bažantím pírkem, čímž jemně dráždí oblast mezi jejími dírkami.
Je slyšet zrychlený dech, občas unikne slabý sten a zvenčí doléhá cvrlikání ptactva.
Pohyby se zrychlují.
Vzdechy jsou čím dál hlasitější.
Propletení ruky s rukou.
Sphinctilla se prohne, hlavu zakloní dozadu.
Následuje výbuch rozkoše, který vše přehluší.
Na pár chvil není ničeho jiného.

Hrabě s Niellou - štíhlou půlelfkou studující u hradního alchymisty - souložil v altánu již skoro hodinu.
Vystřídali nejméně deset různých poloh.
Přeze všechnu snahu a dovednost to však stále nebylo ono.
Niella jakoby byla polovinu času duchem nepřítomna.
„Je něco, co bych mohl udělat? Jsi nějak nesvá.“
„Omlouvám se, mám připravit jistý lektvar, a jedna z ingrediencí mě znepokojuje.“
„Ano? Jaká?“
„Tinktura z tchýnina jazyka - ani nejsem vdaná, a i kdyby, tak nehodlám dělat něco tak ukrutného a řezat někomu část těla!“
„V tom případě tě s radostí mohu uklidnit. Tchýnin jazyk je dozajista název exotické rostliny. Roste nám ve skleníku.“

Hrabě vstoupil do komnaty, kde na něj v posteli již čekaly Hedoa, Dirdula a Nawatri, v doprovodu elegantního módně oděného muže řka: „Toto je bratr Tok, mistr symbolu Gondiem.“
Dívky způsobně pozdravily.
„Filosofií Gondiemu je potěšení ve všech podobách, což souzní s mou povahou. Rozhodl jsem se, že se nechám zasvětit a zdokonalím se tak v nejednom směru.“
Bratr Tok se usmál: „S vaším svolením vás naučím jeden jednoduchý a příjemný rituál, jenž se provádí za úplné nahoty.“
Hedoa cosi špitla Dirdule do ucha.
„Takže teď budeme chodit souložit do chrámu?“ optala se Dirdula.
„Nikoli, má postel se stane svatyní.“

„Mám rád cibulačku, ale v syrovém stavu mi nevoní. Můj názor na cibuli je neutrální,“ pronesl mladý hrabě.
„Nesnáším její loupání a krájení. Oči mě pálí, mám je pak napuchlé půl dne,“ zabručela Turmilla.
Melfis se potutelně usmál: „Když jsem byl poprvé na muzice v Turgradu, dal jsem si do kahot cibuli, víte kam. O zájemkyně jsem pak neměl nouzi. Cibule je dobrá.“
Enalla odfoukla neposlušné kadeře z tváře: „Byla jsem s mládencem, který se mi líbil, v tom nejlepším, když mi spadla na hlavu cibule. Hrozně jsem se lekla, vyjekla a nadskočila. Jemu změknul, bylo po všem. Blbá cibule.“

Reina Igbilla Sediromo, manželka staršího hraběte Porna, vyhlížela z okna do zahrady, kde se její syn právě bavil s děvčaty z hradu. Obrátila se na muže: „Mám o našeho syna strach.“
Hrabě odložil knihu: „Strach? V jakém směru?“
„Je v citlivém věku, všechny ty dívky kolem…“
„Co jsem tak slyšel, tak se v těchto záležitostech již poměrně důkladně zaučil.“
„Ah, ty jeho erotické eskapády, o tom si cvrlikají i vrabci na střeše, o to mi nejde, jen ať se baví.“
„Tak o co tedy jde? Snad pohlavní choroby?“
„Ale ne, na to jsou lektvary? Bojím se aby se nešťastně nezamiloval!“

„Melfisi?“
„Ano pane?“
„Cos vlastně dělal před tím, než jsi se stal mým sluhou?“
„Roznášel jsem pití v hospodě.“
„Služba tě baví?“
„Ó ano.“
„Děvčata se ti líbí?“
„Velmi, mohu-li říci.“
„Z těch zde na hradu, která nejvíce?“
„No, asi Turmilla.“
„Měl jsi s ní někdy něco?“
„Žel, pane, neměl.“
„A chtěl bys?“
„No jejej!“
„Co bys řekl, kdybych ti zařídil, intimní večer s Turmillou zahrnující jakékoli běžné praktiky?“
„Byl bych vám neskonale vděčen.“
„Dobrá tedy, ale mám podmínku.“
„Jakou, pane?“
„Stane se tak v této komnatě, a já budu po celou dobu stát za tímto paravánem a dívat se.“

Norlan Egunasehr Kallaron Porno byl homosexuál a ženit se nechtěl. Nakonec jej ulovila velmistryně magie, která mu slíbila mužského potomka a jinak po něm v intimní oblasti ničeho nežádala.
Abnor Khesiax Irefix Porno byl asexuál, muž to byl krutý a bojovný. Oženil se až když pod ním jeho matka proměnila jeho koně v prach a přísahala, že jej prokleje pokud se nepodvolí.
Glathar Ordovan Enwallus Porno měl ženy rád a hodně (nejlépe najednou). Skrýval před světem svoji povahu, navenek byl věrný manželce. Byl to však jen politický svazek s minimem kontaktu.
Trinus Reifer Ozedop Porno je můj šťastně ženatý otec.

Enalla byla navýsost zoufalá, ať se snažila sebevíce, mladý pán nebyl toho dne k uspokojení. Dokonce jí chvílemi připadal duchem nepřítomen.
Její ruka byla vždy zručná s údem a když jej vzala mezi svá objemná prsa, obvykle se výsledek dostavil záhy. Ne tak dnes.
„Je něco, co byste si přál, abych udělala?“ zkusila se optat.
„Hmmm? Nevím, moje nálada je někde, kam slunce nesvítí…“
Chvíli nad jeho slovy přemýšlela a pak se doširoka usmála: „Už vím. Pošlete sluhu do kuchyně pro husí nebo kachní sádlo.“
„Dobrá tedy, jenom to? K čemu?“
„No, do zadní dírky to bez pořádného promazání nepůjde.“

Dobrý sluha je vždy po ruce, když jej pán potřebuje a mezi tím je prakticky neviditelný.
Někdy je to nevděčná dřina, ale jsou chvíle které to vynahradí.
Například když se pán a mladá dáma, rozhodnou vykoupat se v jezírku.
Stojíc nerušivě za křovím pozoruje jaké má slečna pevná a kulatá ňadra - nepříliš velká, ale hezky klenutá a blízko u sebe. Také si všimne obzvláště pěkně tvarované zadnice a výrazné mezery mezi jejíma ladnýma nožkama.
Není tedy divu, že pak sluhovi, voyeurovi, začne pořádně hučet v kládě.
Ještěže pán zrovna nic nepotřebuje, zjevně zaujat tímtéž.
Čas potěšit se s Ančou Dlaňovou.

Hrabě s Dragomirou si u jezírka otevřeli lahvinku padesát let starého vína.
„Baronko, když tu spolu takto otevřeně diskutujeme, rád bych se vás optal, jak se stavíte k užívání rozličných erotických předmětů?“
„Neodmítám je, ale jsem velmi opatrná.“
„V jakém ohledu?“
„Stala se mi jednou nepříjemná nehoda.“
„Prosím, netrapte mou zvědavost, jaká?“
„Popíjela jsem jednou při četbě medovinu-“
„Takže lahev!“
„Nepřerušujte! Kdepak lahev, použila jsem roh, ze kterého jsem pila. Představovala jsem si aférku s hrdinou oné knihy, a měla jsem tak mocný orgasmus, že při mých stazích onen roh praskl a způsobil mi nepříjemné zranění.“
„Jak vášeň může zranit.“

Cestou k jezírku se Dragomira rozpovídala: „Slyšela jsem o vás, že jste dosti nenasytný.“
„Nebudu zapírat, jsem jaký jsem a nepovažuji to za nikterak špatné.“
„Zkusil jste někdy zdrženlivost?“
„Zkusil jsem nepít víno čtrnáct dní, a je pravda, že jsem si jej pak více vychutnal. Ovšem co se mého libida týče, nevydržel jsem nikdy déle jak tři dny a i to bylo téměř nesnesitelné.“
„Pak jistě pochopíte mé obavy o otce, že odvykl příliš. Od nešťastného skonu matky je sám a chřadne na těle i na duchu.“
„To je zlé, ale co s tím?“
„Kdyby tak potkal tu správnou ženu…“

Na hrad dorazil baron Pelaring s dcerou.
Mladý hrabě jí zastihl na hradbách hledící do vodního příkopu.
„Vy musíte být Dragomira.“
„To jsem,“ špitla aniž by pohla hlavou.
„Co vás tak zaujalo?“
„Hmmm. Jen tak pozoruji volavky,“ konečně na něj pohlédla.
Spatřil tak její zašpičatělou bradu a výrazné rty, než pohledem spadl k jejímu dekoltu: „Je velmi teplo, co byste řekla vycházce k jezírku v zahradách? Je v něm mnohem čistší voda. Vůkol bujná vegetace. A možná i nějací jiní ptáci k vidění.“
„Oh, co když neumím plavat?“
„Je tam mělko. A co neumíte, to vás mohu s radostí doučit.“

Den první - pomalé jemné laskání pyje, možná až příliš nesmělé.
Druhý den - pomáhá si rukou, silné sání, jakoby spěchala.
Třetí akt - postupně zrychluje, těsně před výstřikem to ale pokazila zuby - škoda.
Počtvrté - dobrá práce jazykem, na chvíli jsem se zasnil, a poté výbuch orgasmu - zatím nejlepší.
Pátého dne - technika slabší, ale zdá se, že se vážně snaží a jde do toho s vervou.
Šestá - věnuje se nejen nástroji, ale i okolí, rafinované!
Sedmý kouř - chvíli dobré pak jakoby nevěděla jak dál, nakonec přeci úspěch.
„Čtyřka nebo šestka. Hmm. Bude to čtyřka. Melfisi, kterápak to byla?“
„Nawatri, pane,“ překvapeně vyhrkl Melfis.

Nahá Enalla se před mladým pánem vymočila do kovového nočníku.
Hrabě ji se zájmem pozoroval: „Minulý týden jsem debatoval s jedním scholastikem z magické university v Ird-Nigguru.
Mezi jiným mi vyprávěl zajímavý příběh o velmistru symbolu Grianeth, který též měl rád zlaté deště, a tak pomocí mutací vytvořil Zlaté mravence.
Tito tvorové nejsou ze zlata - ani nemají žlutou barvu - nicméně dělají to, že vyhledávají lidské genitálie a skrze močovou trubici vlezou do měchýře, kde se usadí a způsobují inkontinenci.“
„A to je co?“
„Když někdo neudrží moč a počůrá se.
Ženám se to děje častěji, protože má mravenec kratší cestu.“

Jednoho krásného dne si mladý pán zavolal do své komnaty sedm služtiček.
Byly to Turmilla z kuchyně, Miltrana dcera lovčího, dlouhovlasá Hedoa, Sphinctilla ze stájí, Dirdula bujně obdařená, Nawatri drobné postavy a smyslně oplácaná Enalla.
„Rozhodl jsem se uspořádat soutěž. Která z vás mě nejlépe vykouří, vyhraje tento skvostný safírový prsten.
Aby to bylo fér a rozhodovala pouze technika, tak budu mít po celou dobu zavázané oči.
Žádná nesmí vydat ani hlásku, či jinak napovědět svoji totožnost.
Budete přicházet dle náhodného losu, vždy každá jeden den ráno, během tohoto týdne, a která je která bude znát pouze můj sluha Melfis.“

„Melfisi, podívej se co je to na tom nádvoří za srocení,“ mladý hrabě se protáhl a vstal z postele.
„Přijela společnost z Discodaru, předvádějí tamní tance,“ vrátil se po chvíli sluha.
„Tak to se na ně podívám,“ vyšel na balkón a po chvíli pravil, „jaké smyslné pohyby, dostal jsem chuť… No, Melfisi, zkus nabídnout té zrzavé tanečnici padesát zlatých, když si spolu ´zatančíme´ v mém loži.“
Sluha se vrátil po pěti minutách: „Přednesl jsem vaši nabídku.“
„A?“
„Odpověď zní ano, ovšem, ona osoba je poněkud muž.“
„Vskutku? Inu co se dá dělat, nabídka byla přijata, tak s chutí do toho!“

„Takže poslední, co tvůj děd řekl bylo ´Bacha medvěd?´“
„Je to tak, pane. Nic velkolepého jako váš ctěný předek zakladatel,“ zavlnila se Miltrana zatímco si hledala svršky.
„Ono do knih se to tak píše, aby to znělo vznešeně. Ve skutečnosti ale slavný prapředek, jsa v bitvě u Noghusellu beznadějně obklíčen, naposledy řekl ´Do prdele!´“ plácl jí po zadnici mladý hrabě.
„Co byste chtěl naposledy říci jednou vy,“ smyslně se předklonila.
„To nevím, ale raději bych zemřel spíše tak nějak jako můj děd Enwallus, ve vysokém věku při hromadné souloži. Jeho poslední slova byla, což se nikde nepíše ´Do prdele ne´.“

„Byl jste spokojen, Vysokorodý pane?“ šibalsky mrkla Dirdula.
„Ó ano! Tedy, pochopitelně, věděl jsem přesně, co očekávat“ zadíval se na její zpocené čelo.
„A od kohopak, jestli se můžu zeptat?“ navíjela si na prst kučeravé kadeře.
„Z knih o přírodovědě a anatomii. Musím však poznamenat, že praxe je mnohem pitoresknější“ pronesl velmi vážně.
„Z toho jsem zmatená, líbilo se vám to tedy, nebo ne?“ pokrčila rameny mladá služtička.
„Prostou řečí řečeno – paráda“ usmál se mladý hrabě.
„A co z toho, co jsme dělali, bylo nejlepší?“ zahihňala se.
„Myslím, že vaginální soulož“ pokýval hlavou.
„A já myslela, že jsme vobyčejně prcali…“

V klubu Dark Fate byl Mael poprvé. Šel sám, pač kamarádi ...
"Je to daleko. Nemam prachy. Učim se na zkoušení" - výmluvy.
Hodina přes město, 300 vlez, za to Barracuda Brain stojí.
Atmosféru dobře rozjela už předkapela.
Blbý, kontrolujou věk, nenalejvaj.
Pak narazil na Lizu.
Napůl blond.
Obepnutá sexy černejma šatečkama, cvočky na bocích.
Taky sama.
Usměvavá.
Možná už něco pila.
Necuká před dotyky.
Chvíli tancujeme, první pusa.
Další - dlouhá.
S žádnou to nešlo takhle rychle.
Už mizíme za závěsem vzadu.
Ruka na poklopci.
Hotovej sen.
Chvilinka.
Hotovo.
Zvedla hlavu: "Bude to za pěéťo, puso."
Zkoprnělý výraz.
"Honem, nejsi tu sám!"

Robal zašel za strýcem Abrodem.
"Potřeboval bych zjistit co se dá o jednom chlápkovi, dlužíš mi to."
"Hovno ti dlužim, mladej, ale ze si to ty - vo koho jde?"
"Nějakej Dhorben Nillano."

"Ten tvůj chlápek je pěknej grázl, a nebezpečnej. Bejvalej žoldák. Ale podle záznamů by měl být v zahraničí."
"Na tuti je ve městě."
"Tak to jedině s falešnou identitou, můžu se podívat do historie regstrů, kam se dostanu."

"Zjistil jsem jeho fakeID."
"Šlo by se ho nějak zbavit? Nenásilně?"
"Mohl bych ho propojit s jeho minulostí, ale pak mi zas budeš dlužit ty. O zbytek se postará CitiSec."

Aira nepřišla na zkoušku a ani neodpovidala na CitComm.
Druhý den se za ní stavil Mael před školou: "Hoi, co je s tebou, a co to más za vohoz?"
"Nic. Normálka," odsekla nakřáplým hlasem.
"Máš nějak jinej mejkap, dojdeš dneska zkoušet?"
"To nemá cenu, stejně nemůžu zpívat."
"A nedáme aspoň pivko - co to máš s krkem?" všiml si podlitiny.

Po půlhodině odmítání a zamlouvání.

"Včera se vrátil můj biologickej fotr z ciziny. Byla jsem sama doma, a já kráva ho pustila dáál..." rozbrečela se.
"Co ti ten hajzl..."
"Co myslíš? Mám ti popisovat detaily?!"
"Pojď na zkoušku, bude ti líp."

Zubatá vrána má vážnou poradu v garáži.
"Musíme se rozhodnout, jak dál. S tím, co máme nazkoušeno, nějak vystačíme, ale nedostaneme se vejš. A mě to docela chytlo," nadhazuje Robal.
"Všema deseti," energicky souhlasí Aira.
"Tak jasně," samozrejmě dodává Mael.
"Hmmm, no nevim. Co jako máme dělat?" není presvědčen Gazen.
"Chce to vic vlastních songů - Maelovi muzika jde, a společně nějak vypotíme texty," odpovídá Robal.
"Taky bysme mohli někoho přibrat, klávesistu nebo někoho s keytardem," přidal se Mael.
"A taky hlavní vokál, já bych se ráda víc soustředila na nástroj a Mael co já vím také," přidala svůj pohled Aira.

Na rozstřelováku v klubu Soutok přiřkli Zubaté vráně šestnáctý slot o délce 25 minut.
Před začátkem vystoupení Gazen zjistil, že si vzal špatný kabel, na poslední chvíli mu basák z Rohatce půjčil redukci.
Při druhém songu Robal prorazil blánu na pravém přechodu, takže zbytek vystoupení tloukl jen na levý.
V půlce páté písně se Aiře zaplo kvákadlo a nepodařilo se ho vypnout ani o pauze, takže s tím musela odehrát i poslední flák.
Po akci přišel za kapelou zástupce organizátora festu: "Tak nakonec jste třetí. Některý aranže byly svérázný, ale dobrý. Na fest stejnak hledáme kapelu s převážně vlastní muzikou."

Jednou vrazil Robal do zkušebny: "Mám bezva zprávu! Přihlásil jsem nás do konkurzu na poslední volné místo na Continental festu."
"Týýý vole, to je stokrát větší event než Pangram, byla by to pééécka," nadchl se Gazen.
"No nevim, zatím máme dost co dělat na sehrávání a výbavu máme nic moc," ošíval se Mael.
Aira zabrnkala na nastroj: "Jaký jsou podmínky?"
"Musíme zahrát na rozstřelováku - zadarmo. Bude tam tak dvacet kapel, některý i trochu známý, a berou jen tu nejlepší. Rozstřelovák je za týden," doplnil Robal.
"To je ložený," zklamaně Gazen.
"Zahrajem jak nejlíp dovedem, alespoň se ukážem," přijal výzvu Mael.

"Nevím jestli je dobrý nápad teď zkoušet vlastní muziku. Ověřený hity jsou jistota," vyjádřil se Robal.
"Já bych to aspoň zkusil," kontroval Gazen.
"Dejme tomu šanci," rozsekla to Aira.
"Tak jo," pustil se do toho Mael, "já začínám."
Zvučně se rozezněla kytara.
"Basa jede."
Brrrrm.
"Vejš."
Brrmmm.
"Airo ty to řež tam, co mám mezery."
Rarararara rara rara.
"Bicí jedou vzadu."
Klep tsss klep tsss.
"Tááák a TEĎ třískni do toho činelu."
Xssssccc!
"A jen do toho jednoho, a znova!"
Xssssccc!
"Jedeme všichni. Tak, tak, a teď změň efekt Airo, já za tři, dva, jedna, jedu sólo!"
Emmemem íííí, iaúúú.

Gazen prováděl Maela squatem Česnečka.
"Vidíš, žáádnej luxus, ale pohoda - navrch přístup k matrošku."
"Jo, je tu veselo, hi."
"A nakonec bonusík - sauna! Skočíme tam? Zrovna je volná."
Než se vysvlékli, z poza dveří sálalo teplo. Vběhli dovnitř, Gazen cosi vysypal na horké kameny.
Místnůstkou se záhy linula opojná vůně, z dvou mladíků pot.
Vyběhli ven.
Navzájem na sebe vychrstli kýble studené vody.
Na Maela přišla erekce.
Gazen si všiml: "Ty užs to ňáákou dobu nedělal."
"Voe, nebyl čas, pár tejdnů."
"Co si to udělat navzájem? Je to lepčí než sólovka."
"Tak fajn!"
Sedli si k sobě na dřevěnou lavici…

"Nemůžu krákat," pronesl nakřáplým hlasem Mael, když dorazil pozdě na zkoušku.
Dříve než se stihli zeptat proč, všimli si všichni otisku vojenské boty na jeho tváři.
"Kurva! Co se stalo?" vyhrkl Robal.
"Měl jsem drobnou disputaci s mutr, do toho se nachomejt ten kokot Huad. Poslal jsem ho do řiti, pač se ho to netejkalo, výsledek vidíte."
"Ho normálně napraš fízlům, debila!" rozohnila se Aira.
"To nejde, mutr by byla na jeho straně, a mě by odlifrovali do zajištěný péče. Nevíte někdo kde bych moh chvíli bydlet? U Drenzů nemůžu bej porád."
"Zkus ten squat, kde sme hráli," navrhl Gazen.

"Máte někdo nějaké nabídky? Já měl smůlu," přiznal Mael.
"Na Pangram festu by nás brali do ranního vokna, když budeme hrát tvrdší věci," vytasil se Robal.
Všichni přitakali.
"Já vím jen o jednom squatu, kde bysme mohli zahrát, ale bylo by to tak za cestovný a útratu," vypadlo z Gazena.
Nikdo nevypadal nadšen.
"Já mám merendu nějaký reklamky, nebude to za moc, ale je skoro jedno co budem hrát," vytasila se Aira, "a pak tu mám jednu svatbu, kde by nás brali s podmínkou, že zahrajeme Srdce je párový orgán."
"To ne! Zubatá vrána takový sračky hrát nebude," zasáhl Mael.