Moje články

Sage Antares zemřel. Hranice dračího ohně, která odnesla jeho duši k hvězdné obloze, jako by spálila minulost a přinesla naději do budoucna.

První změnu pozoroval na Samuelovi. Už to nebyl ten maličký chlapec. Byť mi bylo necelých devět let, dospěl. Zjištění pravdy o svém původu mu v tom hodně pomohlo.

S Violou se báli, že je Samuel bude za to, že mu lhali, nesnášet. Ze začátku to tak vypadalo. Stranil se jim a nedával najevo žádné pocity.

Ale pak v něm láska k rodičům vzplála mnohem silnějším plamenem. Zvláště pak k Viole. Nezáleželo mu na krvi. Pro něj byla matkou.

Sage Antares ve svém životě moc věcí nelitoval. Když umíral, začal litovat svého rozhodnutí vydědit svého vnuka. Ve skrytu duše toužil po tom, aby mu syn dal vnuka či vnučku, kteří by vzešli z manželství s Violou. Jeho touha však měla zůstat nenaplněna.

V posledních dnech svého života mu navíc vnuk dělal nepřetržitě společnost. Něco, co si Sage vlastně nezasloužil, neboť vnuka do té doby ignoroval.

Nakonec byl Sage rád, že Sean zařídil svému synovi budoucnost. Mít ochránce, který má styky na královském dvoře, Samuelovi usnadní život.

Snažil se překonat hořkou pachuť toho, že ochráncem bude jeho protivník - Luthomar Niman.

Když se Samuel nedostavil k odpolednímu čaji, došlo Viole, že utekl.
Když zjistili, co zaslechl, vyděsila se.
Když Sean vyrazil hledat Samuela, nedokázal jí nikdo zabránit, aby zůstala doma.

Věřila, že Samuela najdou.
Doufala, že to nebude trvat dlouho...
Tušila, kterým směrem se dát - jako by jí radili draci.

V lesích u jezera narazila na domek.
Zaklepala.

"Jdete si pro Sama?" zeptala se mladá žena ve dveřích.

Nikdy ji nepotkala. Přesto si byla Viola jistá, že se dívá do očí Samuelově matce.

"Jak to víte?" zmohla se jen na zašeptání.

"Poznám matku, když ji vidím," pronesla žena lehce smutným hlasem.

Že se za dveřmi neposlouchá, vštípili Samuelovi už v brzkém věku. A tak by to úmyslně nedělal. Jenže toho dne pršelo a on se ve svém pokoji nudil. Začal tak bloumat po chodbách, když tu zaslechl hlasy z hlubiny dědovi pracovny.

"Jedno ti musí nechat. Aspoň si vyhodil tu flundru, když už se Sean rozhodl nechat si toho bastarda na krku," zasmál se dědův host.

Samuel rychle couval pryč.

"Co tu děláš?" ozvala se Samuelovi za zády Viola.

To není moje matka, došlo Samuelovi. Viola nechápala co se děje. Pokusila se Samuela pohladit, ale vysmekl se jí a utekl pryč.

Samuel Antares díky svému dědovi neměl zdědit rodinné jmění, přesto ho Sean nehodlal nechat do světa pustit nepřipraveného. A tak s Violou najali toho nejlepšího soukromého učitele, aby Samuelovi zajistil co nejlepší vzdělání. Sean sám ho učil rytířskému kodexu. Ač Samuel nikdy nebude moci nosit tento titul, v srdci rytířem bude.

Viola byla nejdříve lehce proti vybranému učiteli. Nelíbilo se jí, že chodí celý v černé, skoro jako stín. Víc však byla proti jeho přístupu. V Tristu možná zrovna bylo módní nechat učitele, aby učil, co on uzná za vhodné. Ona by však raději měla větší přehled o Samuelově vzdělání.

Po rozpravě s Nimanem se Sean vracel na Antares v rozzuřené náladě. Bez klepání vtrhl k otci do pracovny.

"Konečně chápu, co jsi. Stvůra, která se vyžívá v ničení života ostatních!" ječel na něj. "Necháš ho žít mezi šlechtou a pak zařídíš, aby se nestal rytířem a dokonce ani nic nezdědil? Zničíš život vnukovi, protože nenávidíš vlastního syna! Uvědomil sis jednu věc? Je to jediný pokračovatel rodu Antares. S Violou se nám nedaří počít. Tím, co jsi udělal, si možná způsobil jediné. Mojí smrtí vymře slavný rytířský rod. Snad jsi spokojený," dodal tiše, a aniž by čekal na odpověď, odešel.

Jak Samuel rostl, Sean uvažoval, kterého z rytířů požádat, aby si syna vzal za panoše. Při návštěvě Tristu toto téma nadhodil, ale rytíři mlčeli. Jen jeden s odvážil promluvit.

"Tvůj otec zařídil, že si chlapce nikdo na starost nevezme," pronesl tiše. "Víš moc dobře, že jsou s králem přátelé..."

"U draků, cožpak nestačí, že mu odehnal matku? Nebylo toho už dost? Co dalšího si ještě vymyslí!" vybouchl Sean a praštil rukou do stolu.

"Měl bys zajít za Luthomarem Nimanem," ozval se další z rytířů. "Byl u toho, když tvůj otec vše zařizoval."

Sean se bál zeptat, co myslel tím "vše".

Od svatby Seana a Violy uplynuly již tři roky. Úcta pozvolna přerostla v přátelství. Přátelství v lásku. Společně strávené dny byly zalité sluncem a nebýt jediného drobného obláčku, Viola by si připadala dokonale šťastná.

"Mám pocit, že draci se rozhodli, že mým jediným synem bude Samuel," povzdechla si Viola ráno, když na povlečení nalezla neklamnou známku toho, že opět není v očekávání.

Sean netušil, co říct. Naštěstí Viola nesmutněla dlouho. Do místnosti vběhl pětiletý chlapec a Viola se rozzářila.

"Pojď se mnou, mami!" chytl ji za ruku a odváděl pryč. "Už vím, kde jsou!"

"Co, zlatíčko?" zeptala se pobaveně.

"Fialky!"

Sledovala ho, kdykoliv se nedíval. Zbožňovala úsměv, který se mu objevoval na tváři čím dál tím častěji.

Když Sage oznámil datum svatby, nechávala si myšlenky pro sebe. Pak ho zaslechla Seana pronést: "Samuel dostane ke svým druhým narozeninám ten nejkrásnější dar, matku."

Poprvé nezuřil, byť moc dobře věděl, že Sage vybral Samuelovi narozeniny naschvál. A jí v tu chvíli srdce přetékalo láskou.

Pak je spatřila v zahradách. Sean se nesměle naklonil a políbil svoji společnici. V tu chvíli si byla jistá, že její syn a Viola spolu budou šťastni a naleznou k sobě lásku.

A ona jim bude držet pěsti!

39 den Klidně

Lady Viola v naší domácnosti žije již druhý úplněk a pomalu ji začínám poznávat. Ač jsem stále rozzuřený, že otec rozhodl o sňatku bez mého vědomí, musím poděkovat drakům, že vybral právě tuto ženu.

Je to inteligentní žena a rozhovory s ní jsou příjemným zpestřením dnů. Oceňuji na ní, že se nebojí říct svůj vlastní názor. Nejvíc si mě však získala svým přístupem k Samuelovi.

Chlapec jí zbožňuje a pevně věřím, že i ona jeho. Lásku, kterou má vepsanou v očích, nejde předstírat.

Přiznávám. Viola si získala moji úctu. Mně nezbývá, než se pokusit získat její přátelství.

Po několika dnech na Anataresu Viola pochopila, že stojí před rozhodnutím. Neměla sice možnost svatbu odvolat. Měla se však rozhodnout, zda se bude snažit vycházet se svým tchánem, nebo se pokusí získat náklonost svého budoucího muže.

Ne, že by bylo rozhodování tak těžké. Budoucí tchán jí vůbec nepřirostl k srdci. Přesto však nechtěla proti němu vystoupit.

Stála na hranici mezi dvěma muži a nakonec to byl třetí, který za ní rozhodl.

Byla v dětském pokoji a sledovala chlapce hrát si. Ve chvíli, kdy se zvedl a udělal první krůčky směrem k ní, se rozhodla.

Samuelovi matku odehnali. Ona ji nahradí!

Viola viděla malého chlapečka a vyslechla od Seana celý příběh. Bylo toho na ní moc a potřebovala si utřídit myšlenky. Požádala tak o možnost projet se na koni kolem nedalekého jezera.

Sage Antares však považoval za nevhodné, nechat mladou dívku odjet samotnou a nabídl se jí jako doprovod. Viole nezbylo nic jiného, než s úsměvem jeho společnost přijmout.

Viola ale neměla náladu si povídat. Sage však neměl problém vést monolog a seznamovat ji s místem, které bude brzy jejím domovem.

Po dvou hodinách jízdy Viola přemýšlela jestli víc nesnáší ryšáka,, který odmítal poslechnout jakýkoliv příkaz, nebo arogantní hlavu rodu Antares.

Po seznámení s lady Violou byl Sean požádán, aby ji provedl po zahradách. Mlčky dívce nabídl rámě a společně vyrazili.

"Nechcete mi říct, co vás tíží?" optala se Viola po dlouhých minutách ticha.

"Nevím jestli je vhodné vás s tím seznamovat právě teď," podotkl Sean.

"Svatbě neunikneme. Proč to tedy oddalovat," odpověděla klidně Viola. "Ve vašem nitru zřejmě klíčí hněv k vašemu otci. Co jej nechat vykvést? Třeba poté jejho síla poleví a ta jedovatá rostlina zahyne."

"Zřejmě jste slyšela o mé aférce," začal pomalu Sean.

Viola přikývla.

"Svého syna se odmítám vzdát," pokračoval.

"Oceňuji vaši upřímnost," pronesla tiše Viola.

Celý rok se snažil Sage dohodit vhodnou manželku pro svého syna. Sean je však všechny odmítal. Nechápal, proč by se měl ženit s první, která se namane.

"Brzy přijede tvá budoucí manželka," oznámil Sage v den Samuelových prvních narozenin.

"Prosím?" zamrkal překvapeně Sean.

"To dítě je důkazem, že jsi s tou služebnou zašel dál, než jsme kdy chtěli. Uvědom si, že vrháš špatné světlo na celou rodinu!"

Sean mlčel.

"Mimochodem, to potěšení sdělit jí, že bude vychovávat levobočka, jsem nechal na tobě," dodal Sage. "Každý si myslí, že na to dítě jen platíš. Nikdo netuší, že tu s námi žije."

Sean doufal, že proti otcově nenávisti najde spojence ve své matce. Samuela zbožňovala - viděl jí to na očích. Přesto odmítala. Sean nedokázal pochopit proč. Až jednou z ní dostal pravdu.

"Narodil ses a vyrůstal v rodině plné lásky," zašeptala zatímco se skláněla nad kolébkou. "Ne každý měl takové štěstí."

Sean tiše sledoval, jak před ním matka obnažuje své nitro. I kdyby byla nahá, nebyla by zranitelnější, než v danou chvíli.

"S tvým otcem jsem poprvé pochopila, co znamená být milován. Nedokáži se mu postavit. Děsí mě představa, že mne přestal milovat," pokračovala a v očích se jí zatřpytily první slzy.

Povinnosti s narozením syna nezmizely. Sean často opouštěl Antares, aby splnil úkoly uložené králem. Po posledním ho při návratu čekal šok. Samuelova matka byla v jeho nepřítomnosti vykázána.

Sean zuřil. Snažil se zjistit, kam odešla. Vyslechl veškeré služebnictvo. Projel celé panství. Přesto nedokázal nic zjistit.

"Chováš se, jako bys tu couru miloval," pronesl znechuceně jeho otec.

"Neměl jsi právo mého syna okrást o matku!" odsekl Sean.

"Zařídil jsem mu kojnou. Hlady neumře. Víc po mně nemůžeš chtít," odpověděl mu klidně Sage.

"Musíš litovat, že nemám legitimního potomka. Jinak by ses zbavil i Samuela."

"Jednou ho mít budeš," pousmál se Sage.

Utajit nemanželské dítě, zvlášť když se k němu otec hlásí, nebylo možné. A tak na veřejnosti s úsměvem přijímal Sage Antares slova uznání o zodpovědném chování svého syna. Sám jej chválil a tvrdil, že je na svého syna hrdý.

Sladké řeči, které by Seana postupně přesvědčily, že jeho otec změnil názor a malého Samuela začíná mít rád. Kdyby je za zavřenými dveřmi nevystřídala slova, která šla přímo od srdce - plná jedu, který odkapával z každého proneseného slova.

Sean se pomalu smiřoval s tím, že jeho otec nikdy Samuela nebude mít rád. Brzy však měl pochopit, jak hlubokou nenávist otec cítí.

Jako ještě panoše ho rytíř učil, že nikdy nesmí stát s hlavou oblacích, jinak by se mohl přistihnout, že se probouzí ze zasnění, jen aby zjistil, že na něj někdo zaútočil zezadu.

Sean si jeho radu vzal k srdci. Od té doby ho nic nezaskočilo.
Až do chvíle, kdy poprvé v rukou držel svého syna. S hrdým úsměvem se zadíval do očí svých rodičů. Matka byla dojatá. Avšak otec...

Seana čekalo nepříjemné procitnutí z naivní představy, že otec změní svůj názor, až poprvé spatří vnuka. V očích se mu zrcadlil odpor a znechucení.

Znechucení ze syna.
Odpor k nechtěnému vnukovi.

Když se Sean dozvěděl, že služebnou přivedl do jiného stavu, neváhal se přihlásit k povinnosti.

Matka jeho přiznání přijala bez jediné poznámky. Sean však věděl, že s otcem to nebude tak snadné. Moc dobře si pamatoval, jak děsivě umí jeho otec působit, když je rozzuřený. Jako malý si Sean vždy přál, aby byl třeba červem na letitém dubu rostoucím v zahraně, než by musel čelit hněvu svého otce.

"To se vyřeší," pronesl Sage Antares hlasem stěží potlačujícím hněv. "Draci vědí čí ten bastard je. Nikdo jí neuvěří."

"Čeká MÉ dítě! A ty se s tím smiř, otče," ukončil Sean rozhovor.

"Tady máš zpátky ten exekučák. Katastr nemá územní pracoviště, ale katastrální. Už kolik let! Předělej!" vrazila vedoucí do kanceláře a předala spis kolegovi.

"A ten Pechrlík už mě taky nebaví, obstavit všechny účty," pokračovala rázně směrem ke kolegyni.

"Eillen, ta přihláška do dražby, co měla být do pátku, bude už dneska," schytala jsem to tentokrát já.

"Jasný, jdu na to. Jo a máš tam na schválení výkaz nedoplatků na Jarouše. Hoď ho na mě a udělám i jeho," chci jí trochu uklidnit.

"Vidíš, ty vám všem musím přidělit," pronesla a odešla.

"Nemohlas držet hubu?" ozvalo se naštvaně.

To mi nevyšlo...

Zachránil dívku, jak rytíř ji ctil.
Po nocích o ní pak zoufale snil.

Nemohl dostat z mysli vzpomínku na tu dívku. Stále cítil, jak se mu chvěla v náručí...

Na kůži stále cítí dotek jeho dlaní.
Touží, ač ví, že nebude jeho paní.

Jeho úsměvy pro ni byly pohlazením i políčkem. Každý mu vracela...

Touha je spaluje, vyjdou jí vstříc.
Má jeden druhého a chtějí víc.

Neudržel se a políbil ji. A ona polibek opětovala...

Bylo to vášnivé milostné vzplanutí.
A cosi vzniklo z tohoto splynutí.

Když nepřišly její dny, věděla, co to znamená. Mohla utéct. Ale nedokázala mu lhát.

Od plesu uplynul již nějaký čas a život na Antaresu se vrátil k normálu. Sean si užíval každičký moment, který mohl trávit na místě, kde vyrůstal. Kdykoliv mohl přijít rozkaz od krále a každičký den mohl být tím posledním, který zde prožije.

Radost z návratu ale zkazila jedna večerní příhoda. Sean se vracel z projížďky kolem jezera, když narazil na trojici čeledínů, kteří dotírali na jednu ze služebných. Všiml si její natrhnuté sukně a došlo mu, o co těm mladíkům jde.

Rychle seskočil z koně a ručně jim vysvětlil jak se věci mají.
Střetly se dva světy.
Zvítězil ten urozený.

Každý ples či bál - bez ohledu na to, kde se odehrával - se dal popsat několika málo body.

Zahájení - podzravy plné "upřímných" úsměvů a radostí ze shledání.
Pochlebování - komukoliv, kdo se zrovna namanul a měl vyšší postavení.
Tanec - v případě alespoň trochu inteligentního společníka docela příjemná kratochvíle
Popíjení - sloužící by mohli vyprávět, co vše hosté pod vlivem alkoholu provádějí
Vzpomínání - na chutnější pokrmy, silnější nápoje, krásnější ženy, galantnější muže...

Sean se poprvé upřímně usmál ve chvíli, kdy došlo na poslední bod a staré dámy rozjely své věčně nespokojené monology. V tu chvíli věděl, že večer se chýlí ke svému konci.

Konečně.

Vejít do sálu a upoutat pozornost nebylo nic příjemného. Ale ta horší část měla teprve přijít. Konverzování s hosty...

"Říká se, že být panošem je mnohem složitější, než být prostým sluhou. Je tomu tak, můj pane?"
"Opravdu jste musel být neustále při ruce svému rytíři, když jste byl panošem?"

To a další podobné věty opakovaly jedna mladá slečna za druhou.

"Věděl jste, že tento ples není jen oslavou vašeho triumfu?"
"Že prý váš otec počítá, že zde dnes naleznete svoji budoucí manželku?"

Tázaly se pro změnu matky.

Sean odpovídal jemným úsměvem a mlčením. Byl mile překvapen, že to dámám stačilo.

"Kočko, tenhle poplatník. Tady bych se v tom moc nešťoural, do všeho se vodvolává," předal mi kolega spis.

"Tenhle platí měsíčně čtyřku - já vím, nic moc, ale von má stejně hovno. Blokneš mu účet a nepřijde ani ta čtyřka," pokračoval a předal další spis.

"Hele, tady jsem dělal pojišťovnu. Je prej u ministerský, tak si tam napiš žádost," zasmál se a podal další spis.

"V tomhle je dědický. Ti ani nevím v jaký je fázi. Jsem tam asi i volal. Si to radši zkontroluj."

-*-

Manžel si zasluhuje pochvalu. Naučil mě částečnému flegmatismu. A tak jsem kolegu nepraštila spisy po hlavě...

Sean Antares nebyl zbabělcem. Kdyby mu král dal rozkaz šel by i do předem prohraného boje a vzal by sebou co nejvíc protivníků by dokázal. Kdyby viděl hořet pastoušku, bez váhání by se vrhl do plamenů, aby všechny zachránil.

Přesto mu dělalo problém otevřít dveře do sálu, kde již všichni čekali. Nesnášel být středem pozornosti. Věděl však, že se této povinnosti nelze vyhnout.

Zhluboka se nadechl a vstoupil do sálu, který rázem zmlkl. Všichni na něj upřeli svůj zrak. Přesto se najednou cítil klidný. Až do chvíle, kdy jeho otec hrdě provolal: "Na Seana Antarese, nejmladšího rytíře v dějinách Tristenolu!"

Celý rok se jeden druhému vyhýbali. Ale ne ten den.

Hospoda U Prasečí hlavy měla zavřeno. Na parapety padal sníh a za oknem byl vidět plápolající krb. U krbu stál stolek s maličkým stromečkem, pod kterým byl položen talíř s cukrovím a sklenky máslového ležáku.

Oba dobře věděli, jak Ariana milovala Vánoce. Ne pro dárky, ale pro rodinnou pohodu, která zavládla u Brumbálů. A přestože již nežila, nedokázal ani jeden z bratrů porušit tradici.

Jen tehdy, na Štědrý den, oba zapomněli na minulost a neshody a opět byli rodina.
Byť by to nepřiznali nahlas. Oba se na ten den těšili.

Seděl v křesle s nohou opatrně položenou na podložce. Nechtěl Violu zbytečně trápit, proto předstíral, že je mu lépe, byť bolest ve zraněné noze byla nesnesitelná.

"Samuel určitě již brzy dorazí," zašeptala Viola a setřela mu pot z čela.

Sean neodpověděl. Tušil, že jsou to jeho poslední chvíle. Nezbývalo mu nic jiného, než vzpomínat na svůj život.

Pohled mu sklouzl k židli, kterou zdobily otisky zubů.

To udělal Samuel? Nebo Seth? Nedokázal si vzpomenout, byť slyšel ve vzpomínkách, jak jednoho ze synů okřikuje, aby do židle nekousal.

Jedna vzpomínka střídala druhou, až ho zavedly až ke dni, který vše změnil.

Příprava na online školení začínající v osm v plném proudu.

1) Uvařit si kávu a nezapomenout svačinu.
2) Kolečkové křeslo vyměnit za obyčejnou židli, kterou je nutné ustavit obráceně.
3) Zasednout obkročmo, bradu opřít o opěradlo.
4) Sledovat na monitoru prezentaci.
5) poslouchat přednášejícího, který neřekne slovo navíc.
6) Snažit se neusnout.

"Takže, dámy a pánové. Je právě za osm minut dvanáct. Takže si dáme pauzu. Ve dvanáct nula nula budeme pokračovat," ozývá se z reproduktoru.

"To si dělá legraci?" vydechnu zoufale a vzteky se zakousávám do židle.

"Nejez to! Víš, kde všude se ta židle válela?" směje se kolegyně.