DMD Bonus č. 8 pro 28. 4. 2021. Téma: Šťastné drabble

Obrázek uživatele Queen24

Šťastné chvíle

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžně.

Pro radost. Protože se mi moc líbí tohle téma, ale nestihla jsem ho včera.
Ale chci si ho napsat :) Chci si tu nechat šťastný pocity, místa, střípky, okamžiky, vzpomínky.

Děkuji moc vám všem za letošní ročník, bylo to opět krásné a opět to uteklo tak neuvěřitelně rychle...!

Drabble: 

Fialky. Zpěv ptáků. Lesní jahody. Vůně lesa, mech, jehličí a slunce probleskující mezi stromy. Srnka uhánějící přes pole. A za ní druhá. Ticho.
Hladina rybníka. Třpyt, oslnivá záře slunce. Šplouchání vlnek o břeh. Hop! Kapr. Křik kachen z rákosí. Jemný vánek a šepot stromů.
Sedmikráska. Azurově modré nebe. Zlaté obilí.
Vůně čerstvě posekané trávy. Vůně sena. Tiché odfrknutí. Koňské oči. Hebká srst.
Pes ležící věrně u nohou. Hlídá pasoucího se koně na zahradě.
Vůně kávy. Podvečerní slunce. Mhouřím oči.
Západ. Ohnivě zbarvené nebe.
Kuňkání žab a cvrlikání cvrčků z louky za chalupou. Tma.
Nebe poseté milionem hvězd. Velký vůz.
Ticho.

Závěrečná poznámka: 

Nemám co dodat. Je to přesně tak, jak jsem to napsala, napoprvé a bez jediné úpravy. Když "nastala tma a na nebi se rozsvítil Velký vůz", koukla jsem na slova. Bylo jich 99. :-) a mně už se jen vybavilo to noční, venkovské, uklidňující ticho.

Obrázek uživatele Sothis Blue

Nikdy nepřinesli nic dobrého

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Orgyně a Sosačky: Vy mě vůbec nevidíte.
Pročež je mi úplně fuk, kolik je hodin.

Varování: Mladá milostná láska.

Drabble: 

„Noldor nám nikdy nepřinesli nic dobrého."
„A teď by princátko přivandrovalec ještě chtělo loď."
„Inu, má to v krvi. I jeho otec si jednu postavil."
„A vyplul na ní jednou jedinkrát."
„Jak jinak. To nevíš, co udělá Noldo s lodí hned po přistání?"
Zpoza rohu chodby se ozval několikahlasý smích. Mladý muž zaskřípal zuby. Teď ještě některý z telerských dvořanů připomene, že jeho otec nebyl dokonce ani Noldo...

„Nech je být, Eä. Mně se pošklebují zrovna tak, když si myslí, že je neslyším."
„Tobě? Svojí vlastní paní?"
„Prý - jediný její sličný rys je kámen na hrdle."
„Ten, co vyrobili Noldor?"

Obrázek uživatele Blanca

I Can't Believe This

Úvodní poznámka: 

Na přání pro Ellušku :)

< První
< Předchozí

Drabble: 

Maddie really didn't know how to feel about this.
So she didn't. She looked around, her flames eating emotions left and right, almost before she registered them.
Around her the Mehendi party was in full swing.
She sat in her best, expertly wrapped sari on a pillow, one of her hands being adorned with ornamental henna tattoos.
The lights twinkled, the ambient music played and every few moments a waiter with some finger food or something to drink stopped by.
"They both look so happy," the tattoo artist nodded towards the couple.
Maddie frowned, then nodded.
"Actually, they really are."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Envy

Šťastné chvíle

Fandom: 
Drabble: 

A byli šťastní. A dařilo se jim. Jasně, že nebylo každý den posvícení. A jasně, že i jim se občas přes slunce přehnali mraky. Ale o to víc šťastnější následně byli. Vždyť už si toho tolik prošli a zažili, že neviděli důvod se něčím dál trápit. Měli sebe, a byli spolu. A mezi sebou, ale i k ostatním, měli lásku a trpělivost. Nač se chmuřit. Štěstí je muška jenom zlatá. Je tu, a zase ne. A proto si vážili každé šťastné chvíle, kdy byli spolu, každé chvíle, kdy se jim dařilo. A čím více si jí vážili, tím delší byla.

Závěrečná poznámka: 

Protože miluji šťastné příběhy a šťastné konce

Obrázek uživatele Eso Rimmerová

Celou dobu měla pravdu

Úvodní poznámka: 

Tohle bylo úplně nejhorší téma, s jakým jsem se v DMD zatím setkala. :-D

Drabble: 

Stannis zatnul zuby. Nechtěl to udělat, ale neměl na výběr. Rudá kněžka se nemýlila a on sám to v plamenech viděl: Armáda mrtvých, led, noc, která nikdy neskončí…
Vytáhl Světlonoš z pochvy a rozpřáhl se. Nejraději by zavřel oči, ale chtěl, aby jeho rána byla přesná. Alespoň ať je to rychlé.
Než však stačil máchnout, meč vzplanul jasným plamenem a ozval se ohlušující rachot.
Chrliče, věže, spojovací chodby, mosty… Vše, co na Dračím kameni bylo vytesáno do podoby draka, začalo ožívat. Nakonec z celého hradu zbylo jen obsidiánové skalisko a hromada suti.
R’hllor byl milostivější, než se kdo odvažoval doufat.

Závěrečná poznámka: 

Vím, že se tak nějak všeobecně soudí, že Melissandra si proroctví o příchodu znovuzrozeneho Azor Ahaie špatně vyložila. Protože ta oběť milované osoby, probuzení kamenných draků a vůbec... Všechno to strašně sedí na jednu nejmenovanou nesnesitelnou blondýnu, která vyseděla tři zkamenělá vejce. Ale sakra, kdyby se tak ukázalo, že měla Melissandra celou dobu pravdu...
A aby to aspoň sedělo k tomu šťastnému drabbleti, vyřešila jsem záležitost oběti po biblicku. Na fantazii čtenáře nechávám, jestli tím "Izákem" byl Edrik Bouře, Shireen, Davos nebo někdo úplně jiný.

Obrázek uživatele Achája

Královna Tajemné zahrady

Drabble: 

Pavučinky ve větvích
nejkrásnější jsou vždycky ráno.
Kdo přijde pozdě, už je neuvidí.
Noc navěsila na ně
perličky z rosy.
Sestra Luna šla už spát
a zlaté paprsky otvírají květy.
Opojné vůně převalují se v trávě,
mámí a lákají vše živé.
Bosé nohy proplétají se mezi stébly.
Sukně trochu zmáčená, však uschne.
Prsty tančí mezi okvětními lístky,
pečlivě skládají do košíku dary země.
Studánky v listech Alchemilly
hostí včelky u snídaně,
cennější než samo zlato.
Urovná zdobený šátek
na stříbrem zářící hlavě.
Očima vpíjí se laskavě
do té tajemné zahrady.
V níž vrostlé má kořeny
a duši v každém kvítku.

Závěrečná poznámka: 

Celou dobu jsem se těšila, až si budu zase moci napsat něco poeticky éterického.
Dnes jsem četla o úžasné ženě a ilustrátorce Tashe Tudor a musela jsem ji do toho zapojit, byť její díla zatím z blízka neznám. Tajemná zahrada je jedna z knih, co ilustrovala. https://www.tashatudorandfamily.com
A Alchemilla vulgaris je kontryhel obecný, moje oblíbená bylinka. Středověcí alchymisté sbírali "nebeskou rosu", co se chytá v jejích listech a používali ji při svých snahách vyrobit zlato. Odtud ten název :-)

Obrázek uživatele Carmen

Jak se konečně nic nestalo

Fandom: 
Drabble: 

Remus dopisuje poznámky k eseji. Sirius ho zamyšleně pozoruje. Natáhne ruku a jemně mu z prstů vykroutí brk.
"Blacku, tvoje odhodlání podrývat moje školní výsledky je sice obdivuhodně vytrvalé, nicméně...,
Světlo krbu kreslí v Siriusově tváři jemné stíny a Remus si najednou uvědomí, že Sirius stále drží jeho ruku.

"Ale...," hlesne.
"Já vím. Teď sem někdo vtrhne..."
"Petr nebo James a..."
"Slíbili, že nepřijdou. Spíš Protiva. Nebo Křiklan v negližé."
"Olbřímí oliheň. Začne hořet. "
"Nebo zase něco podělám," Sirius odtáhne ruku.
"Ale..."
"Nepřejou nám hvězdy," smutně se ušklíbne.
"Ať si trhnou nohou," zavrčí Remus. Velmi jednoznačně umlčí Siriuse i hvězdy.

Obrázek uživatele Arenga

Čeká tě krásná doba, dítě!

Úvodní poznámka: 

Zítra drabble ještě bude, ale myslím, že i v tomto je již řečeno dost, kam celá záležitost směřuje.

Praha, léto 1886

Drabble: 

„Chtěla jsi na školu, tak nejdřív školu,“ rozhodl tatínek. „Vdavky počkají, ostatně máš teprve sedmnáct.“
„Naštěstí nevěříme na pověru, že se má starší dcera vdát první, jinak to rodině přinese smůlu,“ pousmála se mamá.
„Lydie se přece vůbec vdávat nechce!“ ohradila se Paulína. Ještě to tak!
Madam Treschlová se znovu usmála. „Tatínek má pravdu. Rok či dva ještě zůstaneš na Vyšší dívčí, pak vystrojíme veselku. Hleď si ten čas náležitě užít, Paulínko! Takové dlouhé dvoření a dlouhé zasnoubení, to tě čeká překrásná doba! Divadla, plesy, koncerty, výstavy, procházky, výlety… Jen užívej! Po svatbě přijdou děti a to už se nezastavíš.“

Obrázek uživatele Tess

Vzít do dlaně dálku

Drabble: 

V noci mrzne, ale to je dobře. Ráno je rašelina tuhá a dobře se jde, mráz spálil vysokou trávu, takže nechytá za kotníky.
Vyrazit v zimě byl dobrý nápad.
Vydáš se do kopců, protože na silnici detektor cinkal. Trochu se v nich zamotáš, ale to nevadí.
Pozdě večer, už za tmy, se utáboříte. Ostatní dělají večeři a připravují se na noc.
Vyběhneš na blízký kopec. Něco tě tam táhne.
Měsíční světlo se odráží od sněhem poprášených hor a šedavé hladiny moře v dáli.
Nikde ani světélko.
Vydechneš a od úst ti jde obláček páry.
Vzduchem, přes veškeré cinkání, voní svoboda.

Závěrečná poznámka: 

Nakonec se mi to všechno hezky poskládalo dohromady. A končím v naději. To já ráda.
I když, končím.
Kdo zná Ostrovy ví, že tohle je úplně začátek.
Kdo čte Ostrovy už nějakou dobu, možná tuhle výpravu poznává.
Nebojte se, navedu vás odkazy.
Pokud se vám svět líbil, klikněte na jeho název. Rozcestník vás zavede alespoň k příběhům na pokračování.
(Sem patří promo na moji letošní Padesátku, která začíná asi tři roky před tímhle příběhem.)
(Sem patří promo na moji minulou ukončenou Padesátku a vůbec Ostrovní věci.)
(Sem patří trapné žadonění o komentíky.)
Užívejte při dobré chuti.

<<< První
< Předchozí | Konec
Drabble následující v časové ose >

Obrázek uživatele Remi

Jak se Remus snažil studovat a Sirius byl... prostě Sirius

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Netuším, co tohle zase má být :D Ale když se řekne šťastné drabble, jsou to pro mě tihle dva. :))

Drabble: 

„Ty se učíš? Zas?“ zeptal se Sirius už ode dveří. Remus si povzdychl a otočil stránku.
„Vypadá to, že pletu ponožky, nebo co?“
„To měla být kousavá poznámka, Reme?“ ušklíbl se.
Remus nevzrušeně zvednul oči od knihy. „Mám tě kousnout doopravdy, Karkulko, nebo zmlkneš a půjdeš rušit třeba Jamese?“
„To záleží. O jaký druh kousnutí by se jednalo, Vlku? Protože v jistém případě bych zájem měl.“
Remus uhnul pohledem. „Netuším, o čem to mluvíš. A vůbec, koukej mě přestat rozptylovat.“
„Tak až to budeš chtít zjistit, já budu vedle,“ mrkl Sirius spiklenecky. „Jo a mimochodem, červenáš se trochu moc okatě.“

Obrázek uživatele Owlicious

Manža si ještě nečvachtá...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Trochu předčasný dárek věnovaný všem místním maminkám miminek, batolat a podobně nesamostatných jednotek. <3 Jste všechny hustěnky.

Popravdě mě tohle původně napadlo k tématu "Dům, kde se zatmívá rozum" ;)

Drabble: 

Kolikrát za den se ten playlist stihne protočit?
Kolikrát se dá číst stejná knížka, s jedinou větou na každé stránce?
Vysát stejné místo od *další* várky drobků, než se ten koberec prodře?
Kolikrát musíš něco zopakovat než to "proteče"?
Řešíš, že protekla plína, rozlil se hrneček, převrhla se lahev?
Podáváš stejnou hračku, jen aby byla opět odhozena?
Sbíráš stejné kostky, součástky skládaček, kapsle do myčky rozsypané na zemi?
Něco upustíš, aby tvoje nadlidské reflexy zabránily katastrofě?
Potřebuješ ještě vůbec mozek?
Ale pak vyznakuješ českou hymnu v ASL.
Vystřihneš tři různá drabblata za 15 minut.
A najednou jsi to zase ty.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Piknik

Fandom: 
Drabble: 

Seděly spolu na fialkové dece, rozložené na trávníku za Bradavickým hradem. Mezi nimi stál košík s jídlem a láhev s borůvkovým vínem. Luna měla navlněné vlasy, do kterých zapletla luční kvítí. Hermiona vypadala přesně tak, jako jindy. Až teď si začínala uvědomovat, že možná něco přehlédla.
"A pak najednou začaly pršet z nebe," řekla Luna. "Myslím, že jsem byla jediná, kdo si jich všiml."
Hermiona souhlasně pokývala.
"Jsi v pořádku?" zeptala se Luna a svou dlaň položila na hřbet Hermioniny ruky.
Ta zmateně zamrkala. Tohle bylo určitě rande.

Uplynula věčnost, než se usmála.
A hned poté se naklonila pro polibek.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Svoboda

Drabble: 

Po lesní pěšině přišel mladý muž. Když stanul na okraji palouku, rozhlédl se kolem sebe. Slunce svítilo vysoko na nebi, po kterém se sunuly obláčky hnané mírným větrem. Řídnoucí stromy vrhaly mihotavý stín na hustý travnatý koberec. Nedaleko šuměl potůček a voněla čerstvá pryskyřice. Byl na správném místě ve správný čas.
Normálně by touhle dobou vyřizoval telefony v kanceláři, ale dnes ne. Krosnu pohodil do trávy a zul kanady. Natáhl se na huňatý trávník a mikinu smotal pod hlavu jako polštář. Rozbití tábora, stavba ohniště a příprava jídla počká - hodinu, možná i dvě. Stáhl si klobouk do tváře a snil.

Obrázek uživatele Birute

Rozhodnutí

Úvodní poznámka: 

DRABBLE BEZ NÁROKU NA BOD

Romantikou jsem začala (Kerberos! lovecraftovský mullet!), romantikou budu zvolna končit. A to ještě abych vzala v úvahu to výživné téma na zítra.

Drabble: 

Sansa se musela opřít rukou o čarostrom. Takže Robb ji v závěti zbavil nástupnictví. Nejhorší na tom bylo, že ho chápala. Sídlo Starků nesmělo skrz ni připadnout Lannisterovi. To však neumenšovalo ten pocit prázdnoty. Robb byl její rytíř. V zajetí se vroucně modlila, aby ji přijel vysvobodit.
Když zaslechla známé kroky, otočila se.
„Už nejsem paní Zimohradu,“ hlesla.
„Pořád je to tvůj domov,“ namítl Sandor. „Rickon tě nevyžene. Můžeš mu zajistit spojenectví –“
„Už nejsem paní Zimohradu,“ zopakovala rozhodněji. „A pokud se znovu vdám, vyberu si manžela sama.“ Podala mu ruku.
„Ještě jsi v šoku,“ řekl nedůvěřivě, ale stiskl jí prsty.

Obrázek uživatele Klav

Malé dětské drama

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Velké odhalení za tři, dva, jedna, teď!

Drabble: 

Julinka nevěřícně zavrtí hlavou.
„Babí, to je ten řidič?“
Dáma s kloboukem rychle přikývne, úsměv pomalu pohasíná, jak vycítí blížící se katastrofu.
Když otec se synem přijdou blíž, chlapeček nadšeně zamává.
„Ahoj, Juli!“
Holčička pozdrav neopětuje, dokonale vážná.
„To je tvůj tatínek?“
„Jo, jasně.“
„Ještě včela... ještě včela jsi říkal, že tvůj táta je oplavdovej voják...,“ Julinka popotahuje, do očí se hrnou slzičky, „a přitom... a přitom jenom řídí autobus!“
Ticho. Dospělí stojí, vše kolem najednou tak bezvýznamné, se zatajeným dechem sledují to malé dětské drama.
„Já… vlastně jsem voják. Bojuju se silnicí. S časem. A občas s lidskou blbostí.“

Obrázek uživatele Red Knight

Hurá domů II.

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Hurá domů I.

Poslušně hlásím, že drabble je velmi šťastné. :D Hlavně proto, že fakt už finišuju! :D

Drabble: 

„Tohle bylo varování!“ křikl kdosi rozjařeně směrem k zamčeným vratům, když se začaly ozývat nárazy. „S námi si nikdo nebude zahrávat!“
„Vrací se odboj!“ přisadil si někdo další.
„Pomstíme královnu, její sláva bude věčná!“
Všichni řvali naráz, v žilách nic než adrenalin.
„Tak to jsme celkem zvládli,“ věnovala Sara Amiasovi stranou od toho všeho pobavený úsměv. „Nakonec to s tebou nebude tak hrozný.“
„Já jsem věděl, že z nás bude tým,“ rozzářil se Amias a Sara si založila ruce na prsou.
„No abys to zase nepřehnal. Jenom konstatuju, že nejsi úplně marnej. Ne, že ti naroste ego!“
Oba se usmáli.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Bilkis

Z deníku zlomatky 35

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Nikam jinam se mi to nehodilo, tak to končí tady, protože tohle jsem chtěla napsat celý duben.

Pro A.

Drabble: 

Děti blinkají. Poměrně často a po věcech, po nichž byste to nečekali. Takže když odejdete na minutku pryč těsně po večeři sestávající z lipánka a vrátíte se k dítěti, které je obalené v bílém (nejen dítě, ale i hračky, polštáře a koberec), vaší první reakcí je lítost.
"Ty ses poblinkal? Chudinko moje!"
Pak naběhne, již notně vytrénovaný, čich a všechno je jinak.
"To nejsou blijatyky, kde je ten Sudocrem?!"
Dítě vzalo mazání na prdku, nabralo hrst, ochutnalo, zjistilo, že nechutná, opatlalo sebe a všechno kolem.
Co mě ale dojímá nejvíc je, že zavřelo, vrátilo a myslí si, že to nepoznám!

Obrázek uživatele Profesor

Výklenek: Štěstí na konci dne

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Správce seděl opřený o strom a hleděl na hvězdy. Vítr se proháněl větvemi stromů a čechral mu vlasy. Děti spaly nedaleko schoulené v dolíku mezi keři.
Den byl překrásný. Od Habitatu urazili docela dlouhou cestu. Nevěděl, jak dlouhou vlastně, protože v Habitatu se vzdálenosti měřily stěží na kilometry. Pár kilometrů to možná bylo. Správce překvapovalo, že zde stále mohli volně dýchat. Děti běhaly kolem, honily se a lezly po stromech.
Jistý drobný problém nastal, když děti dostaly hlad. Správce toho o ekosystému vně Habitatu příliš nevěděl. Znal růže a věděl, že jsou jedlé. Naštěstí později objevil cosi nápadně podobného dýni.

Obrázek uživatele Bilkis

Berounka

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/48881 ale je tam trochu časový skok.

Drabble: 

"Cože se necháš?!"
Čekají na břehu Berounky, už hodiny, když se Karl odhodlá všechno vysvětlit.
"Utopit není přesný termín. Technicky jde o smrt ve vodě. Musí mě magicky spoutat, zabít, vyjmout duši, oddělit otcovu od mojí a tu mou pak vrátit zpátky do těla."
"Ale co když tě prostě jen zabije?"
"Já se toho břímě zbavit musím. A kdyby to znamenalo smrt, bude to dobrá smrt."
Matějovi potřese rukou, Veroniku políbí na čelo, a pak přistoupí k Česťovi. Obejmou se, slova jsou zbytečná. Česťa chápe.
Pak Karl dojde ke břehu a bez pozvání vstoupí do vody. A zmizí pod hladinou.

Závěrečná poznámka: 

Šťastnou mě dělá to, že vysvětlím to s utopením vodníka, což se mi minule nevešlo.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Dík zázraku, co slétá na bílých křídlech...

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez nároku na bod.

Poslední (?) drabble do minisérie, která započala stoslůvkou Nebyl to netopýr a pokračovala Koštětem, smetákem a dvěma pometly.
Psáno z jediného důvodu - a to proto, že sladoučkého fluffu v těchto dnech není nikdy moc (a taky protože Šťastného drabble se musí řádně využít!). ;)

Jo a kdo najde přihlouplý pun, má u mě bod navíc ;D.

Drabble: 

Bylo hotovo.
Petronel sice měl pocit, že většinu práce udělal on (a taky se nerozpakoval několikrát to vmést Uriášovi do obličeje), ale úkol byl splněn. Uriáš na schodech z očistce schválně zrychlil tempo tak, aby mu anděl sotva stačil a nemohl si zase stěžovat.
Nahoře se usadili bok po boku na zbytky zdi a sledovali nebe. Mlčeli. Paprsky zapadajícího slunce se prodíraly štěrbinami mezi mraky a večerní světlo barvilo oblaka do nádherných odstínů teplých barev. Takhle musel vypadat zhmotněný klid.
„Uriáši, to je stejně krása, viď?” řekl měkce Petronel, aniž by odtrhl zrak.
Uriáš se usmál pod vousy: „Je, anděli.”

Obrázek uživatele Tenny

Přilétají

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Koukám že konec bude ve znamení tohoto fandomu, když se mi to tak pěkně sešlo... :)

Navazuje na Hodiny, dny, měsíce, roky

Drabble: 

Myslel si, že nejhorší vidinou jeho života byly vzdálené lodě v plamenech. Pak to byl nekonečný sníh a led, přinášející smrt.
Mýlil se. Bledé tělo zmítající se na ostré skále, milovaná tvář ztrhaná bolestí a strachem.
Nebylo jak k němu vyšplhat, jak ho vysvobodit z jeho pout.
Jediné vysvobození bude skrze smrt, snad rychlou. Poslední dar, který mu mohl dát.
Třásly se mu ruce, jeho tvář mokrá od slz.

Kéž mu Valar dopřejí sílu, kéž jeho šíp-

Nebe se zatmělo. Obrovská křídla rozehnala popel a mlhu. Zářivé oko, peří poslů krále Valar.
"Synu Fingolfinův, donesu tě k němu. Neztrácej naději."

Závěrečná poznámka: 

Ještě bude jedno závěrečné drabble. Je pravda, že toto drabble není příliš šťastné, ale ve výsledku je optimistické - než se mohla stát nejhorší varianta, vše nečekaně v dobré obrátilo.

Obrázek uživatele KattyV

Největší Čech

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Už spějeme k závěru. Tak udělejme Karlovi radost.

Drabble: 

„Řekni mi, pane, co tě tady u nás nejvíce potěšilo?“
„No, kromě tvých bramboráků…“ uculil se, „tak nejspíš to, že se na mě nezapomnělo. Tolik toho zůstalo. Most! Univerzita! Hrad! Náměstí! A všechno se jmenuje po mně!“
„A to jste ještě zapomněl na Karlín, Karlovy Vary nebo…“ ušklíbla jsem se a nabídla mu švestku, „karlátka.“
„Nejsou špatná,“ připustil. „Ale nechme jídla... Když jsem viděl, jak dnes vypadá chrám svatého Víta, Pražský hrad, klášter Emauzy nebo Nové město pražské… Ano, zdá se, že jsem zanechal po sobě v dějinách země české opravdu jakousi stopu.“
"Velice výraznou,“ ujistila jsem ho.
Jen zářil.

Závěrečná poznámka: 

Je toho samozřejmě mnohem víc, co po sobě Karel zanechal, ale sto slov, je prostě sto slov.

Obrázek uživatele Saphira

Žlutá

Úvodní poznámka: 

Pojala jsem bonusové zadání doslovně, protože jsem potřebovala napsat něco šťastného, pozitivního. A moc mi to pomohlo :)
Slunečnice, 1888, Arles.

Drabble: 

Žlutá je barva štěstí.
Je tak zářivá jako pšeničná pole v létě, hřejivá jako první dny zamilování, veselá jako smích nevinného batolete.
Je to barva slunečnic.
Vincent jich v euforii natrhal na zahradě domu patnáct a pak jejich zvědavé hlavy naaranžoval do vázy a postavil je na stůl před připravené plátno.
Byl šťastný, když je maloval. Radostné obličeje květin, které se nakláněly jedna k druhé a šeptaly si tajemství říše přírody.
Ty dny byly naplněny čirým štěstím. Nemyslel na nic, na potíže, na bolest, na chudobu.
Jen na to, že za krátko bude mít Gauguin jeho slunečnice pověšené v ložnici.

Obrázek uživatele Elrond

Nové rozměry

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje trochu na předchozí drabble, ale ne nutně.
Lehce erotické.

Drabble: 

Ianto vešel do kuchyňky zrovna, když Jack ukládal prázdný podnos od kávy.
„V lednici jsou zákusky, kdybys měl chuť."
„Děje se něco?" zeptal se Ianto.
„Mrzí mě, jak jsem se choval. Nechtěl bys večer zajít ke mně? Na večeři, víno a tak?"
„Co znamená k tobě?"
„Vyzvednu tě v sedm," usmál se Jack.
Zvenku byla vila nenápadná, ale uvnitř je přivítalo nádherné secesní schodiště.
„Krásné. Já měl za to, že bydlíš na HUBu."
„Bydlím. Tady je moc vzpomínek," řekl Jack a vybavil si Angela. „Ale mohli bychom je nahradit novými."
Opřel Ianta o zábradlí a jemně jej políbil na rty.

Obrázek uživatele Evangelista biolog

Tanec, palačinky a západ slunce

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jen takové střípky z posledních týdnů, kdy jsem se cítila opravdu šťastně.

Drabble: 

Když si ráno chci dělat palačinky a nakonec je z toho společný brunch přes celé dopoledne.
Když se procházím mezi rozkvetlými třešněmi.
Když řeknu něco, čím rozesměju mamku.
Když se neubráním tanci při mé oblíbené písni.
Když se schoulím k babičce na gauč a společně sledujeme detektivku.
Když zírám do Vltavy a nechám se oslnit odrážejícím se sluníčkem.
Když objímám někoho, koho jsem už dlouho neobjala.
Když se vyhřívám na schodech k Rudolfinu.
Když z podkrovního bytu sleduju západ slunce.
Když se vracím v noci domů, nadechnu se čerstvého vzduchu a skutečně až do morku kostí cítím, že opravdu žiju.

Obrázek uživatele Keneu

Prchat před city

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod jedno drabble pro radost.
Na vině je tento obrázek.

Drabble: 

„Pozoruhodná volba oděvu na noční procházku.“
Bertuccio zaklel. Plán nepozorovaně se vytratit narazil na nejlepšího intrikána v okolí. Měl to předpokládat.
„Odcházím. A beru si jen to, s čím jsem přišel.“
„Moc toho nezbylo… Kam chceš takhle dojít?“
„Do toho vám už nic není. Rozhodně to bude co nejdál od Marseille. Tam se přece chystáte, ne? Dlouho očekávaný návrat Edmonda Dantese domů!“
Hrabě se jen pobaveně usmíval. Bertuccio polknul rozhořčení a měl se k odchodu.
Vtom ho Edmond chytil za ruku. Bertuccio se mu pokusil vykroutil a skončil na kolenou. Volnou rukou praštil o zem.
„Co si bez vás počnu?“

Obrázek uživatele Profesor

Padl sen

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Můj milý ční Hora svatá
Kde Maria zjevila se
Zázrak mnohý její mocí
Nám lidem přihodil se

Můj milý na Hoře
Stojí Boží chrám
Bazilika naší Paní
Stojí jemně stříbrná

Nad městem kde doly
Stříbro kdys vydaly
Na oltář který září
Ku slávě Boží i dnes

Panna Maria sňatkům
Žehná rukou svou
Nevěstám ženichům
Duším splývajícím

Svatba se stem lidí
Šaty bílé a květiny
Varhaník a k tomu
Zpěv čistý andělský

Kytara tanec smích
Víra radost naděje
Všechny nás zabolí
Nejkrásnější ten sen

Můj milý na Hoře svaté
My se nemůžeme vzít
S rodinou a přáteli
S rouškami a respirátory

Závěrečná poznámka: 

Vzdor tématu je báseň šťastná. Sny se totiž dají žít i v téhle době.

Obrázek uživatele Apatyka

Malý slovníček květomluvný

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ
Měly to být proklikávací odkazy, ale technika odmítá spolupracovat. Možná to o víkendu upravím :)
(edit: Jedná se o slovníček názvů k letošnímu seriálu, z nouze sem daný jako drabble, takže je to o dost delší, než by drabble mělo být :))

Drabble: 

0. Myosotis – pomněnka – „Nezbývá nám nic než vzpomínání.“
1. Rhododendron – azalka – „Dávej na sebe pozor.“
2. Atriplex – lebeda – „Nesu Ti dobrou zprávu!“
3. Galanthus – sněženka – „Jsi moje první láska.“
4. Linum – len – „Rodina a domácnost je mi nade vše.“
5. Aster – hvězdnice – „Zůstaneš mi věrná i v odloučení ?“
6. Calluna – vřes – „Kdykoliv jsem sám, myslím na Tebe.“
7. Datura – durman – „Miluj mne beze strachu z následků.“
8. Mentha – máta – „Čas zahojí i velké rány na duši.“
9. Freesia – frézie – „Nikdy neztrácej naději!“
10. Campanula – zvonek – „Kdy Tě zase uvidím?“
11. Aesculus – jírovec – „Ráda s Tebou trávím čas.“
12. Viola – fialka – „Má láska k Tobě přetrvá vše!“
13. Euphorbia – pryšec – „Naší lásce hrozí nebezpečí.“
14. Paeonia – pivoňka – „Doba naší lásky již pominula.“
15. Salix – vrba – „Naši lásku již odnesla voda.“
16. Crataegus – hloh – „Pohrdám vámi.“
17. Gerbera – gerbera – „Myslím vše upřímně.“
18. Juniperus – jalovec – „Čekej na mne, přijdu v pravý čas.“
19. Betula – bříza – „Léta míjejí a ty stále váháš se svatbou.“
20. Rumex – šťovík – „Nenech se odradit překážkami.“
21. Stellaria – žabinec – „Svému osudu neujdeš.“
22. Pinus – borovice – „Nenech mne dlouho čekat.“
23. Cerasus* – třešeň – „Mezi námi se rodí láska.“
24. Veronica – rozrazil – „Udělám pro Tebe cokoliv.“
25. Juglans – ořešák – „Dělej si, co chceš, jsi volná.“
26. Naděždino intermezzo: Fialová růže, oranžová lilie a růžový karafiát – „Stydím se za své skutky, odpusť mi; zanech nenávisti a nikdy nezapomenu.“
27. Onobrychis – vičenec – souvislost s tématem Š. disertační práce – „Já tě neopustím, důvěřuj mi.“
28. Arctium – lopuch – „Chci Tě přivinout na své srdce.“
29. Iris – kosatec – „Tichá voda břehy mele.“
30. Julijino intermezzo – XXX
31. Cedrus – cedr – „Cítím bolest s tebou.“
32. Cerasus* – višeň – „Znám Tvé myšlenky.“
33. Hepatica – jaterník – „Obdivuji Tvoji vytrvalost.“
*Třešně a višně mají (alespoň pokud se mi podařilo zjistit) stejný latinský název, ovšem význam v květomluvě je odlišný – proto nesou hned dvě drabblata jméno Cerasus – pokaždé jde o jiný strom s jiným významem.

Závěrečná poznámka: 

Zdrojů bylo plno, byť ne vždycky se mi podařilo najít přesně to, co jsem chtěla. Ale bavilo mě to, ne že ne :D
A to už je ode mě úplně, úplně všechno :)

Obrázek uživatele Amy

Zasměj se a nech to být

Úvodní poznámka: 

Zase jednou velmi veselé drabble. U tohoto tématu to ani nešlo jinak. :)

Při psaní jsem poslouchala písničku Phantoms and Friends od Old Man Canyon, která to, myslím, dobře vystihuje: https://www.youtube.com/watch?v=Pj_RHZVHgt0 Z písně pochází i název.

Drabble: 

Nevíš, co máš dělat se svým životem.

Před deseti lety jsi snila o tom, že se jednou zamiluješ do někoho, kdo to bude cítit stejně.

Nyní pochybuješ, že se to stane.

Před deseti lety jsi obracela oči v sloup při myšlence, že bys někdy měla děti.

Nyní bys je chtěla... jenže není s kým.

Před deseti lety sis myslela, že se z tebe jednou stane uznávaná umělkyně.

Nyní tě nikdo nezná a když už tvoříš, je to jen pro sebe.

Před deseti lety sis nemyslela, že jsi zlomená.

Nyní si nejsi jistá.

Ale navzdory tomu všemu... svůj život nechceš vzdát.

Obrázek uživatele Birute

Ospalá chvíle

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A bude hurt/comfort. A Sirius/Remus

Drabble: 

Sirius se nechal ukolébat praskáním ohně v krbu. Když znovu otevřel oči, zjistil, že mezitím na pohovce přešel do lehu a skončil s hlavou položenou na Remusově stehně.
Remus neprotestoval. V jedné ruce držel knihu. Při čtení se kousal do rtu, jako to dělal, když byli na škole.
„Třeba se mi to zdá,“ napadlo Siriuse. „Potom se probudím a…“ Ta myšlenka v sobě měla chlad, příliv a odliv moře a mozkomorů. Úporně tlačila v hlavě.
Pak ho Remus pohladil po vlasech. Skoro bezděky. Ale usmíval se.
Kdyby kolem nějací mozkomoři slídili, v tu chvíli by z nich nezbyla ani saze.

Stránky

-A A +A