DMD č. 4. pro 4. 4. 2013. Téma: Alfasavec

Co se týče holek, nebyl to zrovna žádný alfa samec. No, když se na to tak díval, tak možná ani beta samec ne. No... a gama taky zrovna ne... Prostě, nebudeme si nic nalhávat. Byl pořádný looser a, když oslovil holku, tak ho čekal spíš pepřový sprej než telefonní číslo.
---
Ale ono být takový omega samec má i svoje výhody. V první řadě se nemusíte ohlížet na žádné hranice. Ve vlastní fantazii, samozřejmě. Večery můžete trávit, jak jen chcete. Můžete mít doma libovolný bordel a koukat se na libovolné porno. Maminka stejně vaří nejlíp. A v neposlední řadě hodně ušetříte.

"Sonický šroubovák," požádal doktor a napřáhl ruku.
"Tekutý spoj," pokračoval.
“Celer,” požadoval dále. “Skvělý pro detekci praxisovských plynů.”
“Laserový klíč... rychle!”
"Savec."
"Ehm... tohle?" odpověděla a zamávala trychtýřovytým nástrojem.
"Mhmmhm," ukázal doktor hlavou.
"Aha," rychle sebrala ukazovanou věc.
"Ne, to je etasavec. Lepší bude alfa."
Rozhlédla se a ukázala. “Přesně ten."
"Co to děláš?"
"Tady máš... alfasavce, jaks chtěl," odpověděla zaraženě.
"Ne mně," odvětil doktor. "Vidíš toho chlápka s hrnkem?"
"Aha...," automaticky se vydala k oné osobě. Ta v tu chvíli rozlila kávu.
Pak se doktorova společnice zarazila: "Savec? Alfasavec? Hadr na podlahu?!?"
"Jistěže, cos myslela?" odpověděl doktor s úsměvem.

Tři postavičky krčící se na střeše paneláku mlčky pozorují město pod sebou. Nekonečné řady aut, barevných teček v záplavě betonové šedi, všudypřítomný hluk. Svět, do kterého nepatří.
Přišli z ničeho nic, se svými buldozery a bagry a přesnými pokyny. Les zmizel a s ním i jejich doma.
Pánové v obleku a kouzelné razítko. Sluníčko, co se dá zhasnout vypínačem. Zvuk pařízku kutáleného po špinavém asfaltu.
Krteček s pláčem vzhlédne od mumraje pod nimi a stažené srdíčko mu poskočí.
Vítr štípající do očí, mocné máchání labutích křídel, zelené louky a zurčení potůčků.
Nadechnutí.
Alespoň na chvilku, alespoň než přijdou i sem.

„Tak co jsi zjistil?“ zeptal se Jack, opřel se ramenem o zeď a založil si ruce na prsou.
Owen Harper v podřepu natočil sklenici, aby jí lépe procházelo světlo. Uvnitř se vznášela purpurová améba.
„Je to primitivní organismus,“ řekl lékař, „Podle testů a měření se živí…“
„Já ten podělanej krám vyhodim z okna!“ přerušilo ho Gwenino zaječení.
„…mozkovým vlněním alfa.“
„Což vysvětluje, proč jsou všichni tak podráždění,“ doplnil kapitán.
Do laboratoře vešel Ianto a beze slova začal leštit zábradlí.
„Jak tu potvoru pojmenujeme?“ nadhodil Owen.
„Alfasavec,“ zabručel Ianto.
„Cože?“
„No co,“ pokrčil Velšan rameny, „Já myslím, že se to ujme.“

Milá babi,
nikdo neví lépe než ty, jak jiný (rozuměj geniální) je tvůj Měsíční koláček. A jestli jsem se odjakživa nepočítal za Vulkánce, tak za jiný živočišný druh určitě. Je skandální, že přírodopisci dosud nezaznamenali výskyt Sheldonů na našich univerzitách, ačkoli s dědičností to určitě nesouvisí - vzhledem k tomu, že zbytek naší rodiny jsou jen šimpanzi, kteří se naučili používat depilátor...
Vynalezl jsem proto srovnávací tabulku savců:
Myš.
Kočka.
Pes.
Šimpanz.
Člověk. S výhradami.
Dlouho nic...
Vorvaň.
A tady se konečně dostáváme k inteligentním tvorům:
Spock
a na samém vrcholku evoluce - promiňte mi to, Leonarde Nimoyi - Sheldon jako absolutní nadsavec!

Dobře si vzpomínala jak v začátcích Samuela Antarese nemohla vystát. Ano, uzavřeli klid zbraní, ale vzájemné pošťuchování je oba bavilo a nevynechali příležitosti, kdy mohli toho druhého poškádlit.
Dneska to ale přeháněl. Choval se jako by sežral rozum všech světů. Neustále za ní odpovídal ačkoliv věděl, že ji tím vytočí k nepříčetnosti. No, možná proto se tak choval. Bavilo ho sledovat jak se čertí.
"Tak dost! Jsem dospělý člověk a dokážu své názory vyjádřit sama!" zaječela Lenka.
"Já vím, jen jsem tě nechtěl zatěžovat maličkostmi," odpověděl s úsměvem.
"Hele, kamaráde, možná jsi z rodu savců, ale alfa tady rozhodně nebudeš."

Dal útržek jejích šatů, co našel na dvoře, očichat nejdříve Ionovi, alfě celé psí smečky. Cosmina Catargiu mu křečovitě stiskla rameno.
„Víš jistě, že ji najdou?“ zeptala se úzkostně. Poprvé dala stranou své opovržení. Strach o Crinu najednou smazal rozdíl v jejich postavení.
„Nevím,“ pokrčil Iorghu rameny a soucitně na ni pohlédl.
Neochotně se ponořil do lesa a vypustil psy. Následoval Iona, který se okamžitě pustil do očichávání bahnité země.
„Crino!“ ozývalo se tmou lesa, výkřiky doprovázely záblesky pochodní a štěkot psů. Iorghu si úzkostlivě přál, aby nevěděl, co v cíli svého pátrání najdou.
Ale legendou předestřený osud nemohl změnit.

Místnost byla plná eukalyptů. Pan Krauss chodil od jednoho k druhému a sem tam z nich utrhl list.
„Vysvětlete mi ještě jednou, proč to pro toho cucáka děláme?“
„Marion není žádný cucák. Je to savec to ano, ale je to také Alfa koalí frakce.“
Další list putoval na pozlacený talíř.
„No dobře, ale stejně bych rád odpověď. A proč nežere trávu, proč jen některé druhy eukalyptu?“
„Protože náš koalí alfasavec, což je mimochodem docela trefné označení, je gurmán. A děláme to proto, že ty chceš kvalitní wagyu, Mája hadí jed a krev, a já si chci mít s kým povídat.“

Není to tak dávno, co zvířata sklesle pozorovala hostinu prasat a lidí a s hrůzou zjistila, že už nelze poznat, kdo je kdo. Farma zvířat byla dávnou minulostí – šťastnou, ale blednoucí vzpomínkou, kterou nahradila Panská farma, kde prasata vládla tvrději než dříve lidé.
Ale naděje nezemřela. Zvířata se v noci tajně scházela a plánovala.
Právě tuto noc měl přijít, konečně se ho podařilo přemluvit. Rozeného vůdce, tvrdého, nemilosrdného. Sjednotí je a povede do boje proti prasatům i jejich psům.
Vrátka chlíva zaskřípala, objevila se menší silueta. Střihla uchem, přehodila mrkev z koutku tlamy do druhého a představila se: „Jsem králík.“

„Sherlocku?“ John zvedl hlavu od knihy a očima pátral po svém společníkovi.
„Ano?“ Nezúčastněná odpověď z druhého konce pokoje.
„Jak se Jacob nemohl stát alfasamcem?!“ Nebohá kniha přeletěla přes místnost a doktor konečně mohl dát průchod svému naštvání.
„Vcelku jednoduše. Vezmeme-li v úvahu teorii evoluce, je nemožné, aby se nejvyspělejším druhem, které lze označit alfa, stal někdo, kdo má stále blízko ke zvířeti a dokáže na sebe vzít takovou podobu. Pokud navíc uvážíme i všeobecné povědomí, tak jak by mohl měnič nahradit člověka? To je nemožné.“ Zalomil rukama a vítězoslavně se podíval na Johna.
„Sherlocku, já říkal alfasamec, ne alfasavec!“