DMD č. 2. pro 2. 4. 2013. Téma: Krášlení

"Minisukně a korzet? Si děláš srandu? Do téhle školy?" Dušan na mňa neveriacky civel.
"A dnes som sa aj nalíčila, heč!" pokúsila som sa o výraz Shrekovho kocúra a Dušan nado mnou len pokrútil hlavou.
Cez prestávku sme obvykle stíhali burger z bufetu na vedľajšej fakulte. Dnes sa chodbou spod mojich nôh s dvojnásobnou frekvenciou Dušanových krokov rozliehalo klepanie podpätkov.
"Všichni ti čuměj do výstřihu." podotkol.
"Ja viem."
"A na zadek."
"Ty tiež, netvár sa že nie."
Obzrela som sa cez rameno na chodbu plnú študentov. Všetci svorne obrátili hlavy k notebookom. Raz za čas si môžem užiť svoju jedinečnosť.

Nahoru… dolů… nahoru… dolů.
Techniku měla za ty roky vypěstovanou dokonale. Musel obdivovat, jak se pohybuje… její pravidelné tempo, eleganci i ve chvílích, kdy by mnoho jiných působilo neohrabaně.
Bavilo ho dívat se na její roztomile soustředěný výraz, jak se bezděčně kouše do rtu, jak se její pružné tělo prohýbá.
Jak se blížila k závěru, oddechovala už o něco namáhavěji, na čele jí začínal perlit pot.
Měl co dělat, aby potlačil nespokojený povzdech, když náhle přestala.
Danae si ho totiž všimla a seskočila ze štaflí i s válečkem, aby ho políbila na přivítanou.
Asi by ji měl nechat malovat častěji.

V koupelně strávila asi hodinu a půl. Voda. Sprchový gel. Jiný sprchový gel. Šampón. Kondicionér. Utřít, učesat, vyfénovat, znovu učesat. Vyčistit zuby, vykloktat tou modrou, pálivou věcí.
Vhodně se nalíčit, tak akorát. Vybrat hezké spodní prádlo.
Další polovinu hodiny stála před skříní s oblečením. Riflové kraťásky, sotva pod zadeček. Bílé tričko, sotva pod ňadra. Blbost, moc vyzývavé. Delší sukně a ta halenka, co ji dělá ještě trochu štíhlejší.
Zanedlouho za ní přijde… A vlastně ho už nějakou dobu znala. Krátce se zamyslela, svlékla všechno oblečení a vzorně je uložila zpátky do skříní. Když zazvonil zvonek, přišla otevřít jen v županu.

Jak zařídit, aby dole nic nepřečuhovalo a nahoře nechybělo.
Pral se s tím snad dvacet minut.
Pekelnou tečkou se stalo zapnutí podprsenky.
Pravda, měl praktické zkušenosti z rozepínání, ale opak?
A ještě takhle?
Dnes poprvé.
Lehoučké šaty se staly třešničkou na dortu.
Dokonalý výsledek.
Odhodlaně sevřel kosmetický balíček.
Další premiéra.
Nesmí ji zkazit.
Musí z něj být na pohled dokonalá "dívka".
Tužka na obočí. Oční stíny. Rtěnka.
Pár dalších věcí které neuměl pojmenovat.
Tiše odcházel, takhle ho nikdo nesmí potkat...
***
Společenskou místnost horské chaty zasáhla lavina ticha.
Lehce rozespalá, vstoupila krásná dívka.
A třídní tyran se už nikdy nedotkl alkoholu.

Měl rád, když si na sebe brala lehké letní šaty, se kterými si mohl pohrávat pobřežní vánek, když se s ní odpoledne vydal na procházku po pláži. Měl rád i chvíle, kdy se strojila na večírek, a věnovala až přílišnou pečlivost každému sebemenšímu detailu svého vzhledu, aby vypadala dokonale. Ke svému nemalému překvapení dokonce zjistil, že s ní rád absolvuje i zdlouhavé nákupy a soukromé módní přehlídky u převlékacích kabinek. I kreditku vytahoval s úsměvem.
Nejvíc ale miloval ta vzácná rána, kdy na sobě neměla nic. Jen pár šmouh od mouky na tvářích a v ruce tác čerstvě upečených buchet.

Zastavila ho na ulici, vysoká, štíhlá, výrazně nalíčená, ale jeho zaujaly její nehty, nabarvené jasně červenou barvou, pocítil záchvěv vzrušení, nevnímal rysy její tváře, soustředil se na strukturu jejích vlasů, světlých jako vycházející slunce.
Na ruku mu dopadala ledová voda, slastně se usmál a pohledem zavadil o šampony vyskládané na kraji vany, zavolal ji, aby ji umyl, aby se mohl dotýkat jejích vlasů, ale stěžovala si na studenou vodu, praštil ji, aby byla ticho.
Donnie Pfaster slastně vzdychl, když pohlížel na své dílo, na několik nehtů vyskládaných vedle sebe, jak zářily červení, na chomáč hedvábných vlasů.
Konečně byla opravdu krásná.

„Má krásné hebké havraní vlasy,“ prohlásila umanutě.
„Hermiono…“ reagovala Ginny se směsicí pobavení a zoufalství. „Chápu, že ho miluješ. Na rozdíl od Harryho a Rona to akceptuju. Ale s tou idealizací bys to neměla přehánět… Věř mi, je to perfektní dárek, snad mu pak konečně dojde, že...“
„Nedám mu šampon. Nepotřebuje se krášlit, jeho charisma…“
„Jak myslíš…“ vzdala to Ginny.
Ten rok všichni přeživší členové Fénixova řádu slavili Vánoce v Doupěti.
„Tak přece?“ šeptla Ginny, pozorujíc Severuse rozbalujícího jakousi kosmetickou sadu.
Hermiona zbledla.
„Něco je špatně?“
„Musela jsem to prohodit… Nechtěj vidět, jaký dárek připadne na Minervu…“ hlesla zničeně Hermiona.

„Bendere, vypadáš hrozně.“
„Můj život už nemá smysl.“
„To je to tak vážný?“
„Je to ještě horší. Týdny jsem se připravoval, kupoval jen ty nejlepší oleje, pil jen ten nejlepší chlast a dokonce jsem si nechal vyměnit i šedesát pět nula dvojku.“
„No a?“
„No a!? Ta soutěž robokrásy byla nejdůležitější věc, pro kterou jsem kdy žil. Bender měl vyhrát!“
„Tak proto sis pořád prohlížel ty katalogy náhradních dílů!“
„A místo toho vyhrály dvě pé šestky. Prý ‚lepší serva a přesnější čidla‘!“
„Kašli na to, vyhraješ třeba příště.“
„Máš pravdu, Fryi. Udělám si vlastní soutěž krásy, s blackjackem a děvkama!“

Byl to mistrovský výkon. Kytarový virtuoz a jeho nástroj jako jeden celek. Jeho prsty téměř automaticky běhaly po hmatníku a se strojovou přesností, avšak brilantní lehkostí mačkaly jednotlivé struny tak, jak jim to umožňoval jen jeho cvik. A tóny skladby se linuly koncertní síní.
Pak najednou, jakoby se čas na chvíli zastavil - mistr přestal. Bylo to jako mžik. Tóny hudby pomalu utichaly až se zdálo, že je to celá věčnost. Vzduch stále rezonoval pomalu tišenými tóny. Virtuoz zaváhal. Pak spustil znovu. Ovšem - jen akordy. Jednoduché, školácké, jako hrají u táboráků. A hudba zněla stejně, jako předtím. V jednoduchosti je krása!

Effie se podívala do zrcadla. Tragédie! Bylo hodně co opravovat. Koretor zakryje kruhy pod očima a silná vrstva make-upu se postará o drobné vrásky kolem úst a mezi obočím. Zvlášť si dala záležet na rtech. Rudá rtěnka dá vyniknout jejímu úsměvu. Usměvavý doprovod je spokojený doprovod a spokojený doprovod nemá nikdo tendence podezřívat z nevhodných myšlenek. Effie na svém jazyku docela lpěla. Ale jako první si do očí kápla několik kapiček přípravku, který měl paralyzovat její slzné kanálky. Spokojený doprovod nikdy nepláče. Naposledy se na sebe podívala a shledala se přijatelnou. Možná i ona sama jednou uvěří, že je spokojená.