DMD č. 2. pro 2. 4. 2013. Téma: Krášlení

Na Krétě se bájilo o Severu snadno. Krásný světlovlasý muž. Žádné věčně u plotny. Pryč od babiččiných lekcí pro děvčata z okolí... Leila ty hodiny nenáviděla. Proč se namáhat s učením? Pár praktických kouzel – a stačí! Pracovat má přece manžel!
Jenže v Bjørkhallenu se od žen čekalo, že budou stejně vzdělané a schopné jako muži.
„Nenudíš se trochu?“ zeptala se jí mistryně Gunnarsdóttir. „Já bych se doma zbláznila. Přijď někdy do mé dílny, nechceš?“
Po dvou nekonečných dnech Leila přemohla strach a přišla.
„Tak co bys ráda nosila?“
„Náramek lásky,“ špitla Leila.
Greta Gunnarsdóttir spiklenecky povytáhla obočí. „Nejhezčí bude měděný.“

Pipi volala do trychtýře jako do megafonu: "KRÁŠLENÍ! VSTUPTE, KDO MÁ ZÁJEM!"
Na verandě vily Vilekuly seděla paní učitelka. Než se nadála, měla na tvářích místo líčidla rozmačkané maliny. Šťáva z nich malovala zajímavý ornament na jejím límečku. Pipi využila moment překvapení, popadla pytlík mouky. Místo make-upu jí ho sypala na hlavu. "Ty uličnice," láteřila nebohá žena, "okamžitě mě toho zbav!"
"HEPČÍÍÍ!" její kýchání neustále vířilo mouku. "HONEM!"
Pipi bleskurychle pokropila konví bílý oblak. Jekot vystřídalo zlověstné ticho.
Pipi hrábla učitelce do vlasů. Těsto se jí lepilo na prsty."Tomy! Aniko! Pojďte si hrát! Mám bezva modelínu, jen trochu lepí."

Jakže to vždycky říkal? "Ženská o sebe musí dbát. Musí se chlapovi pořád líbit. Nebo se porozhlídne jinde!" Vzpomínala na jeho slova, ležíc na lůžku kliniky plastické chirurgie. Bolest v oblasti prsou byla stravující. Myslela na něj, těšila se, jak ho překvapí. Byla neustále perfektně upravená,neustále sexy, neustále jen pro něj. Hodiny týdně dřela v posilovně. Na sebe neměla čas, neměla kdy. Tolik by si chtěla dát čaj a přečíst knihu. Ale musí být dokonalá. Teď bude! Po týdnu odemyká dveře bytu, ani nedýchá napětím...jeho boty jsou pryč, oblečení, všechny jeho věci. Jen klíče na stole a dopis.

Naslouchám monotónnímu odříkávání tanečního mistra a snažím se dodržet rytmus. Nenávidím hodiny tance. To pouhé opakování naučených kroků.
I přes veškeré mé snahy nedokážu udržet pozornost.
Vzpomínám na dnešní slunečné ráno. Na pracující otroky.
Přemýšlím nad dnešním večerem. Nad scénou, která se mi vybavila.
Sedím na stoličce u zrcadla. Kolem mě pobíhají služebné. Rozčesávají hnědé vlasy, až se jemně lesknou. Upravují nehty, dokud nejsou sněhově bílé. Na tvář nanášejí lehké líčení, které podtrhuje zelené oči. Štěbetají si o večerní róbě, kterou připravují…
S tichým povzdechem a s vědomím, že dnešní večer nebude o nic lepší, se vracím zpět k tanci.

Tričko bílé s vodorovným modrým proužkem, tričko šedé s vodorovným černým proužkem, tričko s proužkem a výšivkou Adidas, tričko modré s jediným pruhem přes hrudník... Měl celý arzenál triček s proužky, všechny byly téměř identické, ale on přesto musel vybrat to nejlepší. Představil si vedle sebe fantastického Kurta v nové garderobě od nějakého návrháře, jehož jméno zní jako zaklínadlo.
První rande a hned módní faux pas. Kurt si totiž potrpí na vkusné doplňky a stylového partnera.
Rozchod za dveřmi.
Ač žádný šupák, v otázkách odívání byl David dětsky bezradný. Kurt prostě bude muset pochopit, že od krášlení je tu on.

Říkali tomu Krášlení. O jarním slunovratu vyšel průvod k dubovému háji. Ověsili stromy barevnými pentlemi – jak se vyjímaly na černých větvích plných bledězelených pupenů. Pro mladou Brynu bylo Krášlení nejoblíbenější slavností v roce.
Až do toho jara po vypuknutí Nemoci, kdy rozzuření lidé vyběhli k sadu v neuspořádaném houfu, ozbrojeni žhnoucími pochodněmi. Vítr hnal dým krajem a stáčel ho do šedivých pentlí.
Bryna byla už velmi stará žena, když nový doubek vyrostl dost na to, aby na jeho tenounkou větev pověsila úzkou stužku.
Zemřela s úsměvem na rtech o tři dny později a Daniel jí rudou pentli stočil do dlaní.

„Co jsem udělala špatně?“ vzlykala Sakti. „Já se mu chci jen líbit. Víš, jak pořád kouká na ty japonské kreslené tamty. Tak jsem si kvůli němu koupila i ten zaječí kostým. Ten co trochu připomíná plavky. S ocáskem. Udělala jsem všechno jako ty. Namalovala si rty, upravila vlasy, dala si stíny, namalovala nehty, oholila si nohy, dokonce mám i melír. Copak to nevypadá hezky?“
„Jistě že vypadá,“ těšila ji sukuba. „Moc ti to sluší.“
„Takže jsem tlustá. To musí být ono.“
„Nejsi.“
„Tak proč omdlel?“
„Víš, zlatíčko, on oholený, namalovaný a naondulovaný Yetti je pro některé lidi trochu silné kafe.“

Gwen nakráčela do pokoje a vztekle za sebou práskla dveřmi.
"To si tu brzy." ozvala se u krbu rozvalená Tess.
Gwen začala rázovat po pokoji a plášť za ní dramaticky povlával. Tess se vyhrabošila z křesla.
"Netekla teplá voda?"
Zavrčení.
"Netekla vůbec voda?"
Gwen se prudce otočila.
"Ty mě znáš, Tess. Víš, že jsem mírný, neškodný tvor."
"No..."
Další zavrčení.
"Ovšem."
"Snesu všechno. Jsem prakticky v souladu s vesmírem."
Tess o tomto prohlášení měla své pochybnosti, ale moudře je neprojevila.
"Ale tohle ne. V koupelně je celá pátá kolej a provádí tam cosi," Gwen se znechuceně otřásla, "co nazývá "krášlení"."

Frances byla zvyklá, že maminka dávala každou neděli na stůl kytičku. Když se však pokusila stejně vyzdobit stůl jejího družstva v podpalubí Skřivánka, nesetkala se její snaha zrovna s pochopením.
Svazeček fialek v hrnku od grogu na svém místě vydržel jen do prvního poryvu větru. Zbyla jen voda kapající ze stolu a hrnek koulející se po podlaze. Kvítky zašlápl starý Hawkins spěchající na směnu.
Podruhé přinesla kvítí sušené. Štípla ho z klobouku postarší dámy procházející se po nábřeží. Nepřežilo první potyčku.
Svoji snahu o zkrášlení podpalubí ale nevzdala.
Za rytí nožem do Králova majetku si vysloužila půl tuctu ran rákoskou.

Na nádvoří Kamelotu bylo zase jednou veselo. Ve středu dění se tentokráte nacházel sir Edvin, jenž si sazemi z kuchyňské pece systematicky začerňoval svůj bledý obličej.
„Zajímavá móda, sire Edvine, to je tam u vás na dálném severu běžné?“ chlámal se Bors, div že si do plátovky necvrnkl.
„Viděl jsem jednu spanilou dámu, kterak si podobně obličej bílým práškem upravovala,“ přispěl svou troškou do mlýna jeho syn Lionel a nikdo dvakrát nepochyboval o tom, že tou spanilou dámou jest sir Lancelot.
Edvin na jejich pošklebky nijak nereagoval, dál černil a z nočního nájezdu proti Sasům jako jediný vyvázl bez šrámu.