Star Wars: Eclipse

Zakopnout o Tygra, to jednomu den zrovna nezpříjemní. Simbacca by rozhodně radši zakopl o pekáč buchet, kdyby to někoho zajímalo.
Naštěstí ale chlupáči našli společnou řeč (oba jedli všechno) a vyrazili za vůní otevřené jahodové marmelády. Cítili ji stále víc a měli na ni pořádnou chuť, ovšem místo svačiny nalezli mýtinu, kde stálo několik hranic.
[„Ty jsou tvoje?“] zděsil se Wookiee, protože na něčem takovém ho s mistryní chtěli upálit, a to by před svačinou nešlo.
„Nejsou.“
Hlupáčkové nevěděli, že stavitelem je Kryštůfek Robin. Někde se dočetl, že hranice se mají bořit, ale žádné neměl, tak je nejdřív musel postavit.

Králíček byl sice rád, že se má nezvaný host tak rychle k odchodu, ale na druhou stranu cítil jistou animální sounáležitost a prostě musel Simbaccu varovat.
„Hlavně nechoď skrz támhletu houštinu, rostou v ní masožravé květiny.“
Simbacca se zarazil. Ne snad že by se bál, na to by byl potřeba pořádný kus triffida, ale zaujalo ho to.
[„Cože?“]
„Vážně. Kryštůfek Robin tam jednou opékal buřty a sotva se otočil, byly pryč. A Prasátko říkalo, že ho prý jedna kousla.“
Wookiee slíbil, že si dá pozor, vyrazil na cestu za otevřenou sklenicí marmelády a v houštině zakopl o Tygra s udicí.

V králičí noře bylo veselo. Simbacca ze sebe oklepával písek, Králíček poskakoval a pálil do nebohého návštěvníka vyhlášku za vyhláškou. Přitom Wookiee byl z demolice vchodu rozmrzelý taky a kupodivu ne proto, že teď už mu nikdo med ani kondenzované mléko nabízel. Patrně by se tam omlouval až do jara, kdyby se nestalo cosi velmi nečekaného.
[„Pssssst!“] zašeptal brumlavě, a že v shyriiwooku to bylo mnohem těžší než normálně, dal si prst před pusu a natočil ucho směrem k díře. [„Slyšels to?“]
„Ne, a to mám mnohem větší uši.“
[„Znělo to jako...“]
„Jako co?“
[„...jako by někdo otevřel jahodovou marmeládu.“]

Simbacca trčel v díře a vážně ho to nebavilo.
„Neboj se, tohle se jednomu mému příteli stává běžně,“ uklidňoval ho domácí ušák, zatímco mu na nos věšel ručníky, aby netrčel zbůhdarma, „nechceš něco předčítat?“
[„Ne, chci ven.“]
„Posledně jsme ho vytáhli motorizovanou mlátičkou.“
[„Skočíš pro ni?“]
„To nepůjde, byla nám tu k ničemu, tak jsme ji prodali. Budeš muset zhubnout.“
[„Zhubnout? Co to je?“]
„Inu, musel bys přestat jíst. Dáš si k chlebu med, nebo kondenzované mléko?“
[„Nechápu, ale dám si obojí.“]
„Obojí nemám a chleba došel.“
Simbacca začal frustrovaně mlátit pěstičkami do stěny a na svobodu se promlátil sám.

Jakmile Simbacca dosvačil, způsobně si utřel pusu od uhlí a počal se soukati do nory, že se chvilku prospí. Jeho překvapení, že je nečekaně zachovalá, bylo jen o trochu menší než překvapení rezidentního hlodavce, že mu do baráku leze cosi nenažraného.
Králíček jančil, Wookiee se omlouval, a ačkoliv se nabízí, že největším problémem byla jazyková bariéra, nebylo tomu tak. Ukázalo se, že shyriiwook a králičtina mají dost podobného ducha, ducha řeči chlupatých a společenských tvorů, které mají ostatní bytosti tendenci na první pohled podceňovat.
Takže se nakonec docela domluvili.
Horší bylo, že se Simbacca v té díře tak trochu šprajcnul.

Simbacca s hrůzou zjistil, že ty velké bílé fleky, co původně považoval za následky oslepení, jsou ve skutečnosti hromady sněhu. Ne že by snad trpěl zimou, kožich měl hřejivý dost, ale ta věc prostě neměla žádnou chuť a sáňky si nevzal.
Přemýšlel, co teď. Zpátky domů nemohl, takže šel na sever, jak mu vždycky radil táta, a vyplatilo se. Nemusel ani dojít do toho rozlehle vypadajícího lesa a našel nejen králičí noru, kam se hodlal nasáčkovat a přečkat tam noc, ale taky sněhuláka.
Všichni víme, co ho na takovém sněhulákovi asi mohlo zaujmout, že?
A to uhlí taky nebylo špatné.

Peelo by v tu chvíli radši potkal generála Grievouse, ale k vlastní smůle neměl na výběr; velmistr ho zastihl nepřipraveného, sotva opouštěl jídelnu.
[„Co ty tu tak brzo?“] divil se a automaticky kráčel k pípě pro ranního tupláka.
„Eeee...“
Wookiee se zarazil. V Síle jasně cítil ozvěny zborceného tunelu a Simbaccovova stopa byla fuč.
[„Kam šel?“] uhodil na Rodiana.
„No...“
[„No? To je nějaká planeta? Je No aspoň v téhle galaxii, hňupe?“]
„Víte, ta zrcadla jsou hrozně variabilní, záleží na spoustě proměnných...“
[„Takže vlastně vůbec nevíš, kam jsi ho poslal, chápu to správně?“]
„No, i tak se to dá říct.“

Simbacca dopadl do trávy a rychle začal kontrolovat, jestli má všechny ruce a nohy.
Chlupy nepřepočítával.
[„Jsem v pohodě!“] bručel zpátky do zrcadla a chtěl se začít rozhlížet, jenže Peelo měl ještě pár organizačních připomínek.
„Otevřu ti zase zítra touhle dobou, jasné?“ ozývalo se z portálu čím dál slaběji, jak spojnice slábla.
[„Jasné.“]
„A teď se koukej někam jinam.“
[„Cože?“]
„Abys...“ Další slova už byla tak tichá, že je Wookiee neměl šanci rozluštit.
Každopádně se pořád nedozvěděl, kde je, protože zrcadlo se záhy rozletělo asi tak na milion jiskřiček a on až po půl hodině začal rozlišovat obrysy větších předmětů.

„Blázníš?“ bzučel Peelo a plácl se do čela, čímž do okolí uvolnil dávku typického rodianského smradu.
[„Neblázním,“] brumlal Simbacca a dokonce si dupnul, což bylo extrémně roztomilé a tedy neužitečné.
„I když se trefím do správnýho vesmíru a i když projdeš vcelku, možná tě nedostanu zpátky, vole!“
[„Ale zkusíš to, ne?“]
„Jasně, jinak mě tvůj táta utopí.“
[„Nechal jsem mu vzkaz a všechno vysvětlil, dělej!“]
Peelo kapituloval, opřel se o stěnu a pomocí Síly ji změnil v zrcadlo, portál do jiného světa.
Simbacca neváhal, proskočil a ocitl se... no, to se ještě neví, ale určitě tam vařili líp než Jessica.