Star Wars: Eclipse

Suchá a horká Trandosha nepřivítala temnotě propadlou dceru náčelníka Simbaccy nijak vřele, ač přiletěla v míru, a to ještě nebylo nic v porovnání s palácem náčelníka Hrssska. Přicházela sice s nabídkou, jaká se neodmítá, ale ještěři jí stejně nejdřív chtěli dát najevo, kdo bude v budoucím paktu šéfem.
„Vítejte, ssslečno Barbucco,“ zasyčel na ni hned ve dveřích majordomus, „násssledujte mne, prossím. A doufám, že vásss příliš nerozruší naše výzdoba.“ Temná chodba před ní byla zdobena, jak jinak, trofejemi. Skalpy Wookiů, náhrdelníky ze zubů a drápů, kožešiny, vypreparované hlavy, několik exponátů vycpaných v celku...
[„V pohodě,“] mávla rukou, [„zatím nikdo známej.“]

Byl počat při největší hostině na celém Kashyyyku a od té doby se to s ním vezlo.
Když se narodil, musel jeho dědeček sehnat ještě dvě bantí dojnice.
Ve škole mu říkali špeku, ale on to bral jako kompliment, protože měl špek moc rád.
Pak se nastěhoval na Miu Leptonis IV a kromě padawana dělal své mistrové taky ochutnavače lomeno pokusného králíka. Přežil všechno.
Přežil i velkou čistku, povětšinou čištěním špajzu.
Za Impéria se několikrát stal galaktickým šampionem v pojídání pálivých papriček a vzal si učitelku, která ho sbalila na bábovku.
Žil pro jídlo a nakonec pro něj i umřel.

Náčelník Simbacca se usmál na svůj trandoshanský protějšek u jednacího stolu a mávl na dcerušky, že přišel čas přinést občerstvení.
Ne že by ho vyjednávání příměří s tím zajatým členem otrokářské bandy tak vyčerpalo nebo že by nebyl schopen na chvíli ovládnout svůj hlad. Nebyl ani výjimečně štědrý: šlo o naprosto symbolický přípitek fermentovaným čajem z jehličí. Vtip tkvěl v nádobách, ze kterých úspěšně uzavřenou dohodu zapíjeli: místo klasického broušeného skla zvolil Wookiee náležitě upravené lebky těch otrokářů, kteří v minulosti dostali podobnou nabídku a slovo nedodrželi.
Což nezapomněl zmínit, aby ještěrce zdůraznil, že s jeho vesnicí prostě vyjebávat nebudou.

„Tak co?“ zeptala se Jessica natěšeně a sundávala si kuchařskou zástěru.
Simbacca, který měl mezitím tu čest být prvním kritikem nejnovějšího kulinářského vynálezu své milované mistryně, se zarazil. Přece jí nemůže říct, že to nikdo kromě něj žrát určitě nebude, stejně jako všechno ostatní...
[„No,“] zabrumlal pomalu, [„nejlepší bylo takový to křupavý zelený.“]
„Myslíš oblohu?“ zpražila ho pohledem a složila ruce na prsou.
To ho zarazilo. Ne však její pohled, ale to slovo, které jako pouhý začátečník v basicu znal přeci jen v trochu jiném významu.
Opatrně odložil příbor a doufal, že ten jím sežraný kousek nebe nebude někde chybět.

Šéfkuchař vegetariánské restaurace na Naboo stál na balkóně, unaveně se díval do zapadajícího slunce a kouřil jednu cigaretu za druhou.
Měl za sebou asi nejtěžší den svojí dlouhé kariéry, ale zvládl to na výbornou. Ten malý rezavý Wookiee sice vypadal, že si spletl dveře, ale pak si začal objednávat a kuchyně nestíhala. Odešel až po třech hodinách, kdy shodou okolností sežral úplně všechno včetně záložní brokolice. Poslal poděkování kuchaři a ten se mohl jít zhroutit na balkón, jenže...
„Šéfe?“ ozval se za ním číšník, „on je tu zase, že prý by si po tom předkrmu dal večeři.“
Nešťastník se rozplakal.

V dálce zapadalo slunce, ale zlatavá poušť ještě zdaleka nešla spát.
Uprostřed nekonečného moře písku trčelo k nebesům zlomené křídlo imperiálního raketoplánu. Ačkoliv vrak vypadal opuštěně, už víc jak týden v něm bydlel poslední přeživší. Bývalý vězeň si spravedlivé, ale náhlé volnosti kupodivu moc neužíval. Kvůli rezavým chlupům se potil až hrůza a s obtížemi sbíral vodu, co se v noci vysrážela na lodních plátech. Jedl jen štíry, mravence a hady, jak ho to před lety učil otec, a zbytky mrtvých stormtrooperů. Poušť byla nelítostná, ale on se nevzdával.
Všechny síly věnoval opravování vysílačky a vlastně mu chybělo jediné: solnička.

[„Tatínku, máme pro vás dobré zprávy,“] oznámila notoricky známá porodní bába Simbaccovi a podala mu panáka rumu, kterých měl v sobě už čtrnáct.
[„Všechno v pořádku?“] zjišťoval znepokojený otec, jenž po těch čtrnácti rumech a ukrutné době čekání vyšlapal v čekacím oddělení porodnice znatelnou cestičku.
[„Jsou,“] potvrdila chlupatá bába bleskově, ale to nebylo vše, [„matka je vyčerpaná, ale zotaví se, každopádně jména pro těch dvanáct kilo radosti budete muset vybrat sám.“]
Simbacca chvíli přemýšlel. Průměrné chlupáče vážilo zhruba osm kilo, takže tady něco nehrálo. Přimhouřil oči, důkladně se zamyslel a a pomalu mu začalo svítat.
[„To jako přilítlo víc čápů?“]

Jeff fungoval v enklávě jako taková holka pro všechno. Zejména tedy vařil a byl přehlížen. Krom toho také stíhal jednou za čas naskočit do lodě a díky svým bohatým kontaktům zajistit zboží, které bylo normálně těžko dostupné.
O to horší bylo, když ho s takovým nákladem chytli republikoví inspektoři.
„Jak už jste si sami ověřili, papíry jsou v pořádku a na převoz mám patřičné oprávnění.“
„To sice ano, pane Breene, ale opravdu mi chcete tvrdit, že převážíte třicet tun medoviny pro,“ ještě jednou se podíval do datapadu, „sirotčinec?“
„Samozřejmě,“ zalhal pohotově.
„To je sedmdesát tisíc lahví.“
„…je to velký sirotčinec.“

Simbacca vždycky vnímal Miu Leptonis IV jako svůj náhradní, ale vlastně o dost lepší domov.
Těžko se mu divit, když to tak podobně měla drtivá většina obyvatel té malé a dobře schované akademie. Sebelepší kolektiv samozřejmě nemohl vykompenzovat fakt, že byli všichni shodami náhod vytrženi ze svých rodných světů a bydleli teď na nejdeštivější planetě galaxie, tedy alespoň do doby, než enkláva povýšila na další úroveň. Do doby, kdy se tamní kolektiv rozrostl cestou nejpřirozenější, do doby kdy se jedné z obyvatelek narodil zdravý a navzdory otci ve všech směrech normální přírůstek.
A komu? To je přece tajemství, děsně tajný...

Seděli spolu na lavičce a dívali se na panorama mrakodrapů a tisíců vznášedel, které dokázalo vyrazit dech.
[„Myslel jsem, že to tu bude horší,“] hodnotil Nar Shaddaa a zakousl se do zmrzliny, kterou koupili.
„Tady to ještě ujde, ale níž je ho horší,“ zakousla se taky. Jako šlusák, který se tu narodil, věděla, o čem mluví.
[„Jak moc horší?“] házel nožkama ve vzduchu a při konzumaci kornoutu se kousl do prstů.
„Tak, že v noci myšohryzové kradou malé děti.“
[„Fakt?“]
„Fakt.“
[„A proč neukradli i tebe?“]
„Nevím,“ pokrčila rameny, „třeba bych jim nechutnala.“
[„To mně chutnáš,“] přiznal se. Jako kuře.