Harry Potter

Čekání. Je dlouhé a přece tak sladké. Čekala by na něj do skonání světa, vypadalo to však, že nebude třeba... Všechno se to blíží, už brzy na sebe poprvé pohlédnou. Konečně přijde vytoužené objetí, on pocítí její náruč, kterou má ona připravenou už tak dlouho. Konečně se uvidí...
Čekala. Vyčkávala trpělivě, stejně jako kdysi. Cítila, že přijde, věděla, že ten okamžik musí nastat co nevidět. Ale ještě jej nespatřila na vlastní oči. Stále nevnímala tu osudnou chvíli naplnění. Stále na něj nemohla zavolat, byl příliš daleko, než aby slyšel její hlas.
Smrt si povzdechla. „Kde se ten Voldemort zase zaseknul?“

Ve ztemnělém obývacím pokoji dvougeneračního domku seděl ztepilý třicátník a zaujtě sledoval televizi. Začínal té mudlovské honičce za míčem docela přicházet na chuť, i když hráči většinu času zůstávali přilepeni nohama k zemi. A to pivo, které mu Harry přivezl ze služební cesty v Čechách, to bylo teprve něco.
„Rone, čekám tě v kuchyni. Je konec měsíce...“
Povytáhl obočí. Jak nesnášel to otravné rodinné účtování!
„Dnes ti s tím vážně pomůžu. Ať zase nevyvádíš, že na mě čekáš jak Estragon na Godotta.“
„Víš,“ pravila vyzývavě hnědovláska, „pro dnešek bych ten výrok možná maličko pozměnila...“
Nechápal.
„Dneska čeká estrogen na kokota!“

Stály před ním. Jedna jako druhá. Měly krátké školní sukně a štíhlé nohy, jejich hluboké oči na něj koukaly zpod dlouhých řas. Upletl si na sebe pěkný bič, když na Velkou síň zvolal: „Slečna Pattilová se dostaví na vykonání trestu do mého kabinetu!“
I s jednou z nich byl problém. Teď je tu měl obě. Dívaly se na něj s vyzývavými úsměvy, pomrkávaly řasami a blížily se. Opravdu se blížily. Napětí, které provázelo tuto chvíli, bylo ještě znásobeno, když vyslovily jednohlasně: „Tak mě tady máte, profesore.“
Severus nervózně polkl a pohledem přejel z jedné na druhou. „Tohle TAK není fér...“

Pustou krajinou bežal vychudnutý čierny pes. Keď dobehol na breh mora, zastavil, prudko dychčal, váhavo hľadel pred seba, ako keby zvažoval svoje možnosti...
Vedel, že šanca na únik je mizivá. A vedel, že na slobode ho čaká len nedôvera, prenasledovanie, dolapenie, a bozk - nakoniec. Ale jedna myšlienka neustále prerážala stenou apatie, beznádeje a zúfalstva. Hlodala v mozgu a v noci sa pretavovala do slov, šepkaných v spánku: "Je v Rokforte". A on cítil, čo by mal vykonať. Čo musí vykonať. Hoci to od neho nikto nečaká.
Pes neisto prešliapol, no potom sa odhodlane vrhol do vĺn. Vedel, že more zďaleka nie je najväčšia z prekážok, ktoré ešte bude musieť prekonať.

Sirius se snažil co nejopatrněji si sundat vrchní díl pyžama. Každý prudší pohyb mu působil jen další bolest. Záda ho pálila a svědila. Už druhou noc musel spát na břiše a sprchování se změnilo v noční můru, protože se poranění na zádech při styku s vodou okamžitě ozvalo. Ale neměl si nač stěžovat. Byl to jeho nápad.
Vršek pyžama odhodil někam v dál a pomalu se ohnul pod postel pro tričko. V ten moment vtrhl do pokoje zadýchaný James. „Merline! Siriusi, proč vypadáš jako po vášnivé noci s vlkodlakem?“
„Volání divočiny, Jimmy. Tomu neporučíš. Zvlášť ne při prvním jarním úplňku.“

Rozčíleně si odfrkl. Už zase bude jaro. Už zase bude hořet touhou. Nebude schopný dělat nic jiného, než myslet na to vábení. Na ty dlouhé opojné chvíle, na to volání, které mu znělo v srdci... Žmoulal v ruce dopis, nechtěl ho otevřít, bál se, co v něm najde. Bál se, že ho odmítne... Rozložil ho. Nemohl dále čekat, bylo to silnější než on.
Zamračeně četl, řádky mu perleťově vyvstávaly před očima. Přišlo to. Opět se mu zhroutil svět, stejně jako každý rok.
„Sire Nicolasi?“ Zavolala jedna ze studentek. „Co jste takový smutný? Snad vám zase neodmítli účast na honu bezhlavých?“

Oslavy vítězství nad Pánem zla neustávaly, ačkoliv ode dne Bitvy uplynulo již několik týdnů. Nespalo se, pilo až do rána, v práci si kouzelníci štěbetali o zářné budoucnosti. Na Ministerstvu vládl klid, nikdo se nikam nehonil, i když práce bylo dost – však ona neuteče, už si smíme odpočinout!
Tik-tak, tik-tak-tik, tik-tak, tik-tak-tik…
Zatančíte si se mnou, slečno?
Celý Londýn se otřásl v základech, ztratil se v oslepujících oblakách prachu, domy padaly, auta se převracela, lidé křičeli… a ztichli.
K večeru se prach usadil, na obzoru zářilo rudé slunce a proti němu se rýsovala jediná postava.
„Voldemort, Voldemort, Voldy, Voldy, Voldemort…“
Poznámka: Inspirace Potter Puppet Pals & The Mysterious Ticking Noise.

Brzy měla vypuknout válka. Jsem sice člověk, ale vychováván mezi kentaury, kteří mě naučili vše. A Mars byl jasný, nebylo pochyb, že brzy přijde nevyhnutelné.
Věděl jsem, že mě lidé potřebují. Ty informace jsem si nemohl nechávat pro sebe a přesto, že mě za to kentauři odvrhli, šel jsem za nimi. Musel jsem jim pomoci i v té téměř zoufalé naději, že svět jednou bude jako dřív.
Otevřel jsem dveře. Měli tam směšná zaklínadla, která jsem ihned zvládl. Přišel jsem do místnosti, kde se nad nějakými plány krčily tři postavy.
„Harry Pottere,“ nabídl jsem mu pravici. „Pojď, zničíme Voldemorta společně.“

Probral jsem se z hlubokého spánku. Ruce jsem měl svázané za zády a vše mě bolelo, ale to jsem ignoroval. Jediné, na co jsem dokázal myslet, byla záchrana světa. Prudkým pohybem jsem si vykloubil obě ramena a ruce přehodil přes hlavu. Není nic jednoduššího než se dostat ze zajetí. Přeběhl jsem ke dveřím. Zamčené. Samozřejmě. Ale s tím si člověk jako já musí umět poradit. I za cenu prasklé lebky. Musím splnit svůj úkol. Vyběhl jsem na chodbu, ale hned za rohem jsem se srazil s jedním z NICH. Z těch, co nosí bílý plášť.
„Já jsem Vyvolený! Ne Potter!“

Porada Fénixovho rádu, vedie ju Harry, Dumbledore je mŕtvy.
„A prišiel som na to, že Voldemorta sami neodstránime...“
Zdá sa, že niekoho konečne osvietilo...
„Preskúmal som všetky dostupné možnosti a dospel som k rozhodnutiu...“
Miestnosťou kolovali akési pergameny.
To sú mi teda referencie. Ešte jeden chválitebný bod a zvýsknem od radosti... Keď si toto prečítajú smrťožrúti, vzdajú sa aj sami...
„Má všetky predpoklady k tomu, aby nám pomohol...“
Natiahni mu červený koberec a zasyp konfetami...
„Predstaví sa sám...“
To by veru mohol zvládnuť...
Úškľabok.
Vstupuje muž, ruky ležérne vo vreckách.
„Volám sa Bond... James Bond...“
Merlin nás ochraňuj... ďalší James...