Harry Potter

„Jestli si myslíš, že tě nenajde, čeká tě velmi kruté překvapení.“
„A co mám podle tebe dělat? Ty jsi v klidu tady, pod JEHO ochranou.“
„To si vážně myslíš?“ pohrdavě si odfrkl. „Že tu zůstávám kvůli jeho ochraně?“
„Ty jsi byl vždycky zbabělec. Zbabělec zůstane zbabělcem.“
„Podívejme, kdo tu mluví...“ Ironie mu odkapávala ze slov.
A on se nezmohl na nic jiného než na nervózní zamračení a okázalý ochod.
„Muž přes palubu! Muž přes palubu!“ ozvalo se z přídi.
„Karkarove, ty hlupáku,“ řekl si Snape tiše pro sebe. „Jak mu chceš utéct, když si ani nepamatuješ, žes odplul od břehu...“

Poznámka: Ospravedlňujem sa všetkým Slovákom, pokiaľ to nie je celkom gramaticky správne, i keď Word robil, čo mohol ;-)
Nie je to moja materčina, ale nemôžem si pomôcť, dnes vládzem rozmýšľať iba po slovensky. Prosto priveľa čítam. Jimmi vie.
Prežil mnoho zlých okamžikov, tento by však mohol byť ich kráľom. Chcelo sa mu kričať, prečo mu to urobil, prečo ho len tak hodil cez palubu, no bolo by to zbytočné.
Veľmi skoro sa naučil, že nie je len tak obyčajné dieťa. Že mu jeho život tak celkom nepatrí. Že je Chlapec–ktorý–musí–vykonať–správnu–vec. Stratil všetko, najme ilúzie, zrútil sa za svojho piedestálu naivných istôt, no napriek tomu to nebolo ľahšie. Nechcel zomrieť.
A predsa stále kráčal ďalej, i keď sa mu triasli kolená.
A predsa to bol on – Draco Malfoy – kto otvoril dvere na Astronomickú vežu.

„Hijóóó... koník vraný!“
„Sedíš na jeleňovi!“ upozornil Siriusa Remus.
„Héééj, jeleň... hybaj!“ popchol ho nohami. Jeleň sa o to pokúsil. Nohy sa preplietli, sťažka udržal rovnováhu.
„Tuším sa hýbe,“ híkal Peter.
Sirius zoskočil a plesol jeleňa po zadku: „Tak bež, chlapče...“
Jeleň spravil dva kroky vpravo, štyri vľavo, jeden neistý dopredu. Chodník mu bol úzky. Následne sa už pokúšal vyslobodiť si parohy z hustého kríka. Nešlo to...
„Jeleň cez palubu...“ uškrnul sa Remus.
„Jeleň cez palubu!!!“ Sirius to potreboval vykričať do sveta. Jeleň si konečne uvedomil, že sa môže aj premeniť.
„Už vám verím... po štyroch to ide ešte horšie...“

Je bezmračná noc. Měsíc na obloze zakulacený blížícím se úplňkem osvětluje chlapce klečícího na pěšině.
Opíral si čelo o pařez a prudce oddechoval. K jizvám na jeho kůži se přidaly škrábance od ostružiní, kterým se prodíral, než zakopl o kořen a skončil na zemi. Jako každý večer se i dnes vydal na cestu náhodným směrem a doufal, že konečně najde někoho, kdo mu řekne, že je to všechno jenom náhoda, nic osobního, žádná pomsta od Osudu.
Vyškrábal se na nohy a chvíli ztuhle hleděl před sebe. Náhle zvrátil hlavu dozadu a zahrozil do nebe pěstí. "Apollo na tebe, hovado nemytý!"

Tiše, velice tiše, se procházela po bradavických chodbách. Ne, neplížila se jako myš. Tohle přirovnání totiž vůbec neměla ráda. Hlavně musela zůstat neviděna a neslyšena, to bylo nejdůležitější.
Najednou ucítila jakýsi podivný zápach. Nakrčila nosík. Ještě než se přikradla k místu, odkud ten puch vycházel, věděla, co to je. Celá chodba ve druhém patře byla zaneřáděná bombami hnojůvkami. Vztekle zaprskala a poté se otočila k odchodu.
Její páníček Filch ji už očekával ve dveřích. Paní Norrisová jen pohodila hlavou tím směrem, odkud přišla, a zamžourala svýma žlutýma očima. Věděl, co to znamená. Bylo to, jako by hlásila: „Houstone, máme problém!“

„Tak se přestaň chovat jako trotl a prostě jí řekni, že ji máš rád!“
„Já že se chovám jako trotl?“
„Kluci... omlouvám se, ale asi už to brzy přijde.“
„My přece víme, že to na tebe přijde. Chodí to na tebe dost často.“
„Poslední dobou čím dál častějc...“
-Smích-
„Myslím to vážně, kluci, já...“
„Pottere? Okamžitě pojď sem, a vysvětli mi ten tvůj dopis!“
Přes louku k nim dlouhými kroky přicházela jako vždy nasupená Lily. Dřímala v ruce cosi, co dost dobře mohlo být Jamesovo neobratné vyznání lásky.
Ale na obloze právě vyšel měsíc.
„O-ou. Máme problém,“ prohlásil trefně Sirius.

„Jé, mami, to je krásná kočička, můžu si ji vzít domů?“
„Ale zlatíčko, co bys s ní dělala?“
„Prosím...“
„No dobře, ale pospěš si, ať nás nikdo nevidí.“
Ačkoliv se kočka úporně bránila, dívenka byla silnější. Popadla zvíře a odvlekla ho.
„Budu se s ní mazlit a říkat jí Princezna. A když bude zlobit, zamknu ji a nebudu jí dávat najíst.“
Jakmile děvčátko odešlo na večeři, kočka se změnila v důstojnou ženu s drdolem a zamířila ke dveřím.
„Princezna?“ zakroutila profesorka McGonagallová hlavou, vytáhla hůlku a stáhla ústa do tenké čárky. „A ještě nedostávat najíst... No to je dneska mládež!“

Seděli v Hagridově srubu a popíjeli čaj. Hagrid byl nervózní.
„Kde jsi byl o prázdninách?“ ptala se už poněkolikáté Hermiona.
„Nikde,“ zabručel Hagrid. Bylo jasné, že se vymlouvá. Červenal se.
„Někde přece.“
Než stačil odpovědět, ozvalo se podivné tlumené klepání.
Hermiona vyskočila, přistoupila k lůžku a strhla přikrývku. Spatřila vejce. Neznámý tvor s velkými křídly se už dral ven.
Nevěřícně zírali na dlouhý zobák.
„Snad sis zase nepořídil draka!“ zvolal Harry.
„To není drak. Draci nemaj´ zobáky,“ pravil moudře Ron.
„Tak co to teda je?“
„Vím já?“ zavrčel Hagrid. „Chtěl jsem něco milýho. Přivez sem si to z Jurskýho parku.“

"Albus, človeče, si to ty?"
Oslovený mladík, stojaci v hlúčiku priateľov, sa obrátil a prekvapene zažmurkal. Stál tam jeho niekdajší sused, ktorého už dlhé roky nevidel. Usmial sa a pomyslel si, aké príjemné môže byť stretnúť kamaráta z detstva.
"Nevidel som ťa celú večnosť," pokračoval príchodzí, "vlastne, odkedy ste sa presťahovali. Čo máš nové? Ako sa má Aberforth? A malá Ariana?"
Albus zbledol, v ústach mu vyschlo. Pocítil na sebe spýtavé pohľady priateľov - nevedeli sme, že máš sestru...
"Ariana..." nedokončil. V hlave mu znel rachot kostlivca vysypávaného zo skrine a pomyslel si, aké nebezpečné môže byť stretnúť kamaráta z detstva...

„Je to vaša chyba!“ jedovala sa Hermiona. „Nie vaša chyba... Vaša sprostosť!“
„Chceli sme ho len zabaviť,“ zamračene sa obhajoval Ron. „Bol smutný...“
„Nebude to taký problém...“ skúsil Harry.
„Nebude to problém? A ako si myslíš, že to dopadne? Čo si myslíš, že teraz spraví?“
„My... sme... len...“ koktal Ron.
„Určite to dopadne dobre...“
„Používate niekedy mozog? Zrejme nie... Toto mu proste nemôže prejsť, to neutají... Vyhodia ho kvôli vám dvom!“
„Už sa prestaň paprčiť,“ urazil sa Harry. „Nemysleli sme to zle.“
„Vy ste nemysleli vôbec! Nikdy totiž nemyslíte! Mohlo vás napadnúť, že Hagrid zmagorí, keď mu pustíte Zachráňte Willyho!“