James Bond

Srdce mé se nesuž, nelzeť zbytí,
pravímť cele, aniž se jest lze ukryti
byvši již veselé.
Ač pod nebem jest mnoho stvořenie,
nerozomiem jimť, vždyť jen jediná
růžě, jiný květ nic nenie,
toť směle diem.

Jesti jí milo mi slúžiti, ač z
milosti, neboť dá dobrým
požíti vždy radostí.
Rač i ty toto v svém srdci
zavříti, že jiné nelze mieti,
než tuto krásnou růži
za útěchu.

Totoť tedy pravím: Za utěšenie
mi v světě milejšie nenie
a za toť mám, než to jenž panuje
v srdéčku mém a kteréž znám.
Spolu i moje dušie, kteráž patří
milé slovce M.

Škodovka padala ze srázu.
Chvilka letu, a pak přišel náraz. A voda.

Dostávala se dovnitř auta rozbitými okny.
Bond se zoufale snažil vyprostit.

Nemohl dýchat.

Jak ho opouštělo vědomí, spatřil Vesper. Mokré vlasy, bolestí zkřivený obličej, vyčítavý pohled.

Vidina se změnila.

Místo Vesper stál muž, ruce založené na prsou, oči skryté za brýlemi.
„To je pro tebe tak typické, Jamesi. Přežil jsi lavinu a tsunami a ani ses u toho nezapotil. Teď tě zastaví obyčejný držkopád? Trochu se snaž."

Q.

Bond se vší silou vrhl do proudu vody a začal plavat za světlem.

Dnes ještě neumře. Pořád měl důvod žít.

Luxusní hotely všude po světě, helikoptéry, obleky šité na míru, litry martini… To se opravdu podepsalo na stavu konta MI6.
Mezi rozpočtovými škrty byla i auta. Nemá cenu kupovat Aston Martin, stejně vydrží tak maximálně týden.

Ale přesto Bondovo nové auto nevypadá špatně (je stříbrné).

Teď tu s ním uhání po dálnici, víc než 300 km/h, snaží se dostihnout padoucha!

Jede rychle, příliš rychle.

Útes!

Padouch se zřítí a Bondovi dojde, že to byla past.

Nestihne to ubrzdit.
Zbývá jen stisknout supertajné tlačítko, které ho vystřelí do vzduchu.

Tlačítko. Které je v Aston Martinu. Který Bond nemá.

Zatracená škodovka.

Agent 007, povolení zabíjet. Každý večer rande s jinou modelkou Victoria's Secret. Jezdí jen těmi nejrychlejšími vozy vyrobenými na zakázku. O tom, co umí jeho zbraně, netřeba mluvit. Seladon, hvězda. Protřepat, nemíchat.
Přesto byl nervózní.

„Jdeš pozdě," Q ho přivítal příkrým tónem.

„Promiň, neočekávaná situace."

„Co tentokrát? Sváděl jsi dvě agentky najednou? Večeře už je studená."

„Musel jsem setřást pár lidí, nikdo nesmí vědět, co jsem zač. A kdo je pro mě důležitý," dotknul se jeho tváře a přivinul si ho k sobě.

Q byl nejdříve pasivní, ale pak se přece jen podal. James Bond, tomu prostě nikdo nemůže odolat.

James Bond vymačkal kód, sjel výtahem do mínus pátého patra, prošel detektorem kovů, přitiskl oči na senzory sítnice, prsty na rukou na papilární skeneru. Na mikrofon propojený s citlivými detektory zazpíval Mary měla ovečku, vyřešil jednoduché CAPTCHA a pak už nic nebránilo zasunutí klíče do zámku.
Konečně se dostal do podzemního chrámu techniky plného prototypů neviditelných letounů, výbušných makrónků, zapalovačů přenastavitelných na kanoe, a plamenometů s digitálním tlumičem a dalších vynálezů.

K Jamesovi přistoupil Q s novým tajným geniálním udělátkem.
-Když stisknete toto tlačítko, pane Bonde, vyřeší každý případ.
James Bond tlačítko stisknul a všechny případy byly vyřešeny, mise splněny.

„Máme tu pro vás ještě novou hračku pane Bonde, než vyrazíte do akce!“ zastavil Q agenta 007 ve dveřích.

„V této misi budete operovat poměrně dlouhou dobu v podzemí a pro udržení kontaktu s vámi jsme museli extrémně zvýšit vysílací výkon vašeho komunikačního zařízení. Zvýšenou spotřebu jsme kompenzovali pomocí radioizotopového termoelektrického generátoru. Ten z tepla vniklého při rozkladu plutonia-238 pomocí termočlánků vytvoří dostatek energie pro komuni…“

„Q… Agent 007 už tu dávno není“ přerušila ho ve výkladu M.

„Ale já mu ještě neřekl, jak se používá!“ zhrozil se Q.

„Řekni vlkům, že jsem doma“ ozval se Bondův hlas z vysílačky.

U plážového baru si objednal dietní kolu a z nějakého důvodu se cítil svobodně. To nedávalo smysl. Jeho život byl akční, explozivní (doslova i obrazně), neopakovatelný. Jezdil rychlými auty, oblékal se pouze do na míru šitých obleků, pil luxusní alkohol a většinu svého času trávil sexem ve filmařsky atraktivních lokalitách. Věděl přesně, kdo je. Všichni ho znali. Všichni ho znali...
Dietní kola mu vyklouzla z prstů a roztříštila se. Náhle viděl vše v živých barvách. Bílé laboratoře kdesi v podzemí, komory plné atraktivních mužů s lišáckým úsměvem, nekonečná řečnická cvičení.
„Protřepat, nemíchat. Protřepat, nemíchat.“
„Bond, James Bond. Bond, James, Bond.“

Popotáhl si padající odrbané džíny. Zpocené šedé triko velikosti XXL mu obepínalo zavalité tělo. V jeho poškrábaných slunečních brýlích posazených do vlasů neurčité barvy a střihu se odrážely vitríny obchodů odletové haly s pečlivě naaranžovaným zbožím. Luxusní hodinky, parfémy. Dokonale upravená žena kráčela energickými krůčky na vysokých podpatcích vedle něj.

Podala mu cestovní doklady na jméno Milan Douda a oslnivě se usmála: „Vše pro tvou bezpečnost Jamesi. Bude to jen pár příjemných dnů v Praze.“

Jeho žaludek rozhoupaný preparáty pro tělesnou transformaci o tom nebyl přesvědčen.

Moneypenny svou žárlivost umí dotáhnout do konce.

„Žádáme cestující, aby se dostavili k odletu!“