James Bond

Už si všichni balili fidlátka. Teď už je čekala jen oslava se štábem a pak domů. Na materiál se teď vrhne postprodukce a poskládá film dohromady. Daniel se nemohl zbavit pocitu, že tentokrát na tom nechají nervy.
Scénář byl mizernej. Kdyby použili předchozí verzi...
Decentní odkašlání. Věrná Moneypenny. Usmívala se, protože se sklenkou šampaňského se usmíváte snáz.
„Bude to průser, co?” řekl sebekriticky.
„Bondovka nemůže prodělat,” řekla Naomie. „Ale TAKY si myslím, žes měl tu hloupou Bond Girl vysadit na letišti a vrátit se pro Q.”
„Měl,” ušklíbl se pobaveně. Dal jí pusu na čelo. „Třeba příště. Pojďme se ožrat.”

„Let me introduce you to this car!“
„Oh, what does it do?“
„It can fly. And swim. It has a sonar, machine gun, everything...“
„Don’t you say!“
„Yes! Hairdryer... and a beauty salon. The agents deserve the best care.“
„How fast is it?“
„Well, it doesn’t really go anywhere...“
„So is this a car?“
„Maybe.“
„You know, maybe we should leave... we shouldn’t be here.“
„Come on, no one would be so evil to spoil this fun.“
Galilhai turned from her screen with a smile and stroked a fluffy white cat. She had sudden urge to be a little evil.

James Bond se upravoval a v tom zazvonil telefon. Zvedl ho.
"Pane Bonde, máte se dostavit k šéfovi," říká sekretářka.
"Ano, už jdu," řekl Bond.
"007, máte provést hodně tajnou misi."
"O co jde, pane," říká James Bond.
"Jak jsem říkal, je to přísně tajné."
"Bude to hodně obtížné?"
"Ano."
"Tak jdu na to."
"Oblékněte se trochu odpovídajícím způsobem."
"Žádné obavy, všechny moje obleky jsou důstojné."
"Vezměte si všechno vybavení. Tady máte to, co budete potřebovat. Ještě vám dám i nový vůz Škoda. Máte se dostat do největšího paneláku v Londýně," říká šéf. "Do mého bytu. Je tam ucpaný záchod."

Vybavili mě divně. Dostal jsem jen divnou černou hůlku. Žádné letadlo, žádné auto.
Celý den jsem se tloukl v divném obstarožním vlaku.
Prasinky… divná vesnice. Vypadá jako filmové kulisy.
Hospoda U tří košťat…ten název…
Najde se tady něco, co není divné???

"Martini s vodkou. Protřepat, nemíchat."
"Nemáme martini, ani vodku."
Nemají? Přestávám se divit. Dáma za barem je oblečená skutečně di… ale nevypadá špatně. Její dekolt je impozantní. Kdyby byla v bikinách…
"Co takhle něco jiného? Máslový ležák, medovinu, ohnivou whisky, nebo něco… ohnivějšího… Jste tady nový? Jsem Rosmerta. A vy?"
Konečně něco, co je normální!
"Jsem Bond. James Bond."

M, zkamenělá uprostřed vlastního obýváku, zírala, jak se domnělý nebožtík opírá o parapet a nalévá si z karafy její bourbon. První reakcí je vždycky šok. Vztek se dostavil vzápětí - stejný, jako když se pubertální potomek vrátí po třech dnech vylitý jako váza. Chcete ho praštit. A pak ho pevně obejmout. Vybavilo se jí, jak psala JEHO nekrolog a chtělo se jí hlasitě zařvat.
„007 se hlásí do služby,” řekl Bond.
Nepraštila ho. Protože byl zpátky. Idiot jeden loajální.
Jen mu doporučila, aby vypadl a laskavě se osprchoval. Neboť mrtví sice smrdět můžou, ale živí už s tím něco udělat musí.

James strhl volant a vyhnul se na poslední chvíli pádu z příkrého srázu. Přitom si dobře všiml, že v protisměru jedoucí vůz, který se ho pokusil vytlačit ze silnice, řídila nádherná tmavovláska.
Na párty u guvernérovy dcery dorazil v dobrém rozmaru a dokonale upraven.
U stolku s nápoji spatřil krásku z odpoledního incidentu jak zavírá malou lahvičku.
„Nevím, co mne vyvádí z rovnováhy více, váš půvab, či vaše řidičské schopnosti.“
„To musela být Anastasia. Mé zlé dvojče.“
Kráska se k Jamesovi přivinula a vzápětí ucítil mezi žebry ústí zbraně.
„Nepřipadáte mi zrovna laskavost sama.“
„Já jsem ta zlejší,“ pousmála se.

-Pán Bond, vaše legendárne zvádzanie vám nejak nejde, sir Prescott je oveľa lepší...
Kým Agent 007 zbadal svoje zlyhanie, vyskočila z okna. Pribehol k oknu a pozrel dolu. Dopadla do bazéna v jednej limuzíne. Začul pípanie. Bomba. Vyskočil z okna.
Netrafil žiadnu limuzínu, ale smetiarske auto. Rýchlo z neho vyskočil. Do Prescottovej limuzíny, ktorá stála vedľa v zápche. Tak si pri tom narazil rebrá, že hlaveň Prescottovej pištole ani nevnímal.
-Museli sme zaplatiť výkupné, James. Ako hodnotíte svoj úspech?
-Dal som diskreditujúcu fotku zmoknutej Prescottovej manželky na Facebook... Zlyhal som, degradujte ma.
-Nedegradujeme vás. Ste preradený na misiu do Antarktídy.

Říká se, že nejsilnějším spouštěčem vzpomínky je vůně. Jestli to znamená, že si při sebemenším závanu mojí kolínský bude už nadosmrti vybavovat tohleto, lituju ho předem. Drží se jako klíště. Oči má křečovitě zavřený. Špička jeho polobotky zlehka zavadí o moji. Je to jako tanec. Na parketu úzkým sotva tři centimetry. Miluju osvobozovat rukojmí. Zvlášť v podobných případech.
V propasti pod námi je Praha; nejkrásnější město Evropy. Ne, že by si Q ten výhled nějak zvlášť vychutnával.
„Klídek,“ poplácám hubený záda a druhou rukou překontroluju jištění. „Brzy jsme dole.“
Lano zasviští.
„007? Nenávidím vás.“
No jo. Někdy se prostě nezavděčíte.