DMD č. 14. pro 14. 4. 2026. Téma: Nóbl

Eremi pomalu pokračovala dál v průzkumu. Rozšířila poloměr o dalších 500 metrů.

Přemýšlela, co bude dál. Kolik nakažených lidí tady ještě najde? A půjde z nich někoho zachránit? Jedno bylo jisté, žádné nóbl řešení při nalezení dalšího člověka neexistuje. Pokud bude vetřelec v člověku příliš velký, bude ho muset znovu spálit. Pokud bude ještě malý.... těžko se teď rozhodnout, zda by to stihla na základnu nebo... 

Nejhorší, co mohlo nastat, by bylo potkat již vyvinuté vetřelce. S těmi malými by si snad poradila. S většími. Radši nemyslet. 

Raději znovu zkontrolovala zbraň  i displej monitoru. Dron zatím nic dalšího živého neobjevil. 

Miladě se před sklopenýma očima mihne bohatě vyšívaný lem nebesky modrého roucha. Látka je nádherná. Milada přemýšlí, jestli hřeje nebo chladí. Pak se její tváře dotknou cizí prsty a žena, která jí pokládala otázky jí zvedne bradu, aby si viděly do očí.

“Proč jsi s ním byla?”

“Já si nemohla vybrat,” vypraví ze sebe Milada trochu chraplavě. “Měl kouzelnou flétnu.”

“Kde je ta flétna?”

“Jestli ji nenechali v márnici, tak leží s Vackovo tělem v chudinským hrobě,” když to řekla, cítila Milada zvláštní zadostiučinění. Už jí nemohl ublížit.

Žena v modrém se zaujetím sledovala klidnou sílu vyzařující z Miladiny tváře.

Jen o pár bloků vedle auto naložili do obrovského kamionu.

"Rušička jede." Ozvalo se zepředu.

Trvalo asi půl hodiny dojet do dílny.

"Tak ukaž, co to máme na programu dneska." V řidičově okýnku se zjevila hlava. Bylo vidět, jak se zarazila, když viděla pozlacený volant posázený diamanty.

"Tady někdo hodně přemejšlel, když si to nechal dělat, co? Se asi měl hodně rád ..."

"Tak zrovna takovýhle určitě neseděj za volantem. Tady jde čistě status ... Řidiče si přece koupěj novýho, kdyby něco ... Ale tady mladej to chtěl vyzkoušet hned u garáže ..."

Paulieho obličej vystřídal všechny barvy duhy, než se ustálil na zelenkavé.

Rozdiely života v Británii? Napríklad...

Keď si chceš dať kafe, rozhodne nepovedz "Dobrý deň, poprosím kafe". To by ťa mali za riadneho burana...

Treba tomu pridať trochu omáčky. Napríklad. "Ak by som mohol poprosiť, povedali by ste mi, jaká káva tu tak nádherne vonia? Až som na ňu dostala chuť."

Potom môžeš príbeh plynulo rozvinúť na základe toho, či chceš, alebo nechceš mlieko....

Šoférovanie. Oni tam nemajú normálne križovatky. Oni tam dojdú a potom si kynú, "Och nie, pane, vy choďte prvý.." Džentlasi, fakt..

A pozor na hovory o počasí! Ak práve nevieš pomenovať mrak, z ktorého prší... nu.. cudzinec..

Elzee se začala smát. Básník, který se vždy snažil být nóbl, se tady v potu tváře snažil vyžehlit co nejvíce obvazů. Šel opravdu do sebe? To měl takový strach, že jej prozradí Márince a bude si jí muset vzít? Nebo všechno bylo jinak? A mělo to jiný důvod?

Uslyšela tichý pohyb za hromadou plátna. Podívala se na ošetřovatelku a rychle se přesunula za kupu vypraných obvazů. Co uviděla jí rozesmálo ještě více. Za kupou se schovávalo mladé děvče, nenápadně si oblékající odložený oděv.

„To je neuvěřitelné, Marigolde. Jak ty to děláš! Ty si dokážeš najít milenku kdekoli,“ rozlobila se léčitelka.

Proč jsem si myslela, že je dobrý nápad jít na tuto hostinu? Mělo mi být jasné, že na ni nejsem dost nóbl.

Ostatní hosté decentně uždibávali pohoštění. Pohlédla jsem na svou miniaturní porci. Hlasitě mi zakručelo v žaludku. Náš hostitel se právě bavil se svou sestrou. To byla má šance! Zapadla jsem pod stůl a vytáhla z kapsy grilované kuře.

CHRAMST. CHRAMST. CHRAMST.

Lord Morfeus si decentně odkašlal.

CHRAMST. CHRAMST. CHRAMST.

"Promiňte?"

CHRAMST. CHRAMST. CHRAMST.

Odhrnul ubrus a odhalil mě.

"Áááá!" Vyjekla jsem. Kuře mi vylétlo z ruky a přistálo v jeho vlasech.

A takhle jsem poznala svého budoucího manžela.

Aristides Protopsaltis otevřel dveře Ellas Market.

"Tati," skočila mu do náruče malá Eleni.

Aristides ji objal a vyjeveně hleděl na Marthu, která mu nepřítomně mávla na přivítanou, ale pozornost dělila mezi šachovnici, kde jí průhledná bílá postava, hrající s černými, ohrožovala bílého střelce, a sedmnáct lupičů v černých fracích a sněhobílých košilích. Šestnáct kradlo do hedvábných pytlů, sedmnáctý k tomu tiše hrál na violoncello Rachmaninova a žvýkal žvýkačku.

"Co to-"

"Chtěla jsem uzavřít smlouvu s ďáblem, víš? Tři věci: konec loupeží, aby Ocelot zmoudřel a policajti byli hodnější. Ďábel to vzdal. Takhle to dopadlo."

Nenápadný nóbl pán v koutě zavzlykal.

Povrchové teplota Siria B je dvacet pět tisíc Kelvinů, v rentgenovém oboru je tedy jasnější než jeho známější a noblesnější bratříček Sirus A. Většina lidí o něm neví vůbec nic. Většina lidí neví ani o nás. 

Popravdě řečeno bych byl rád, kdyby to tak zůstalo. Kdyby se prostor a čas kolem nás zakřivil natolik, abychom zbyli sami a nedoléhaly k nám žádné bolesti.

Přemýšlím, kolik pochopil otec. Tenhle kněz je velmi chytrý. Má jemné způsoby, jeho matka prý byla šlechtična. Je bystrý. Doufám, že si nevšiml.

Sirius znamená blikotající, jiskřící. Ty jsi jiskra, Danieli. Kdo z nás je tvým průvodcem?

Dvojice se pomalu začaly sesedat, dokonce i Henrik s Nilsem. Trpaslíkovi už bylo jasné, že se střetu nevyhne, tak si elfa změřil pohledem. Přesně jak čekal. Na povrch Nils působil jako vyrovnaný, vychovaný, ba i noblesní mladý muž, ale to je jen zástěrka, pod kterou se určitě skrývá elitářské hogo fogo hovado, s nosem pěkně nahoru. S někým takovým se radši nezaplétat...

"Já bych si to radši udělal sám..." řekl Henrik.

"Já bych si to radši udělal sám..." řekl v tu samou chvíli Nils.

"Je to jasný! Pohrdá mnou, ani projekt společně dělat nechce, stromák jeden povýšenej!" pomyslel si Henrik.

"No ty seš najednou nějakej nóbl! Ještě včera jsi zeblil pangejt a pak si v něm ustlal." pochechtává se dělník Karel, když vidí jak jeho srbský přítel prohlíží dvě košile a přemýšlí, která je čistší.

"да, ale dnes" *škyt* "dnes mám radne..." odpoví Zoran důležitě.

"Co máš?" 

"Jak vy to řikáte? Aha! Rande... dostaveníčko."

"Ale! A s kýmpak?"

"Ty znáš! Cecilka," vypne Zoran pyšně hruď.

"Co!?" zděsí se Karel. "Cecilka? Vždyť je ošklivá! Teda... jakože," změní rychle slovník, když Zoranova ruka vystřelí ke kapse s nožem. 

"Nestráchuj se, Karel. Až ona do mě zamilovat, ona celá rozkvést, ona cvet moj."