DMD Bonus č. 01 pro 4. 4. 2024. Téma: Zlatý mravenec (konspirační teorie)

Skupinka mladíkov vytrhávala bezpečnostné kladivká a rozbíjala na havarovaných autách sklá. Zachraňovali vodičov z bezpečnostných pásov.
Stál som na chodníku, chrbtom k stene. Som analytik, nie koordinátor. opakoval som si.
Ľudia zostávali vo vyhasnutých električkách, ošetrovali si navzájom rany. Veď prúd zas naskočí.
Niekto sa pokúšal dostať z uzamknutej drogérie. Všetci chceli zapnúté mobily. Dostať sa k toku správ. Fotiť. Nefungovali applewatch, slúchadlá, nič. Nielen autá.
Zlaté mravce. Potrebovali by sme koordináciu pomocou feromónov, či cvrkotu. Spolupracovať. Komunikovať efektívne.
„Začíná válka!“
„Zasraní Rusové!“
„Ukroteroristé!“
„Musk nám vypnul sítě.“
„Kde je policie.“
Zaručené informácie.
Vroubel to vedel: „…hračičky vám přestanou fungovat…“

„Už ste to slyšeli?“ vyhrkne řeznický učeň. „Náš císař si prej vobjednal vod alchymisty zlatýho mravence!“
„Co s nim bude dělat?“ optá se pekařský tovaryš zvědavě.
„Cože?“
„CO – S – NIM – BUDE – DĚLAT?“ zařve mládenec.
„No… nevim,“ znejistí řezník. „Co se dá dělat s mravencem?“
„Cože? Neslyšim tě, je tady hroznej randál!“
„Milí chudí duchem, to, co si císař objednal, je zlatý KAMENEC, ne MRAVENEC,“ pronese vážně kolemjdoucí muž. „Kamencem se, jak jistě nevíte, barví tkaniny. Ale protože je alchymista idiot, nejspíš zase vyhodí laboratoř do vzduchu. Nemáte zač.“
„Panenko Marjá! Zlatej kojenec!“ vyhrkne rozjařeně mladý řezník. „To musíme všem říct!“

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"Myslím, že moc koukáte na agenta Máltra. Maskovat únosy lidí zombie apokalypsou je hloupost. Kdo by to dělal? Navíc si pořád myslím, že za zombie apokalypsu může váš synovec, ten přes to DPH."
"V osmdesátých letech také mizeli lidi, svádělo se to na emigraci. Pak kvůli tomu dokonce zinscenovali 17. listopad, aby to zakryli," řekla přesvědčeně paní Vonásková.
"Nesmysl!"
"Pracovala jsem tehdy u vojenského drážního telegrafu. Zmizela spousta lidí. Potřebovali je do podzemního krytu vlády. Chtěli se schovat pod zem, jako mravenci faraoni, ti přežijí všechno. Prý tomu StB říkala Projekt zlatý mravenec."

Stelusinka13
Chtěla bych ho vidět, jak by to zvládl s naší Stelou. Když ju chceme česat vivádí jak vzteklá a kouše kartáč.

Zlatickobenisek
Kys! Zdroguješ psa zlaťákem aby se nemoh pohnout!

Stelusinka13
Zlatickobenisek: WTF? Proč mislíš že toho psa zdrogoval? Jak?

Zlatickobenisek
Stelusinka13: Really mu dal Zlatýho mravence, to je droga po který se vůbec nemůžeš pohnout. koukej jak má ty ztrnulí nohy a vypoulený oči. Dávají to všichni, aby se jim líp stříhali.

Stelusinka13
Zlatickobenisek: OMG to je teda mega hnusný! V životě bich do žádnýho psýho salonu nešla. Naštěstí je Stela krátkostrsá.

Byt byl prázdný, jen na stole ležel vedle hrnku s čajem lístek.

Zlatí mravenci.

Martin volal, ať se zastavím, ale detaily si nechal pro sebe. Vzhledem k našim předchozím dobrodružstvím jsem se mu nedivil.
Jenže po půl hodině už jsem začínal být nervózní.
Zlatí mravenci - znělo to jako kódové slovo, nebo název tajného společenství. Zamrazilo mě. Do čeho se to zase zapletl? Státní tajemství? Zahraniční špioni? Biologické zbraně?
Někdo zakašlal, a já uskočil.
Martin vjel do kuchyně, na klíně plechovku spreje, přes nos uvázaný šátek.
“Co…”
“Mravenci. Přejeli s balíčkem ryb z Bolívie, a teď se jich nemůžu nijak zbavit.”

„A esli chce někdo něco vědít, tak by měl najít pavouky,“ prohlásil Hagrid a s hlavou hrdě vztyčenou vykročil, tyče se nad kohortou svých věznitelů jako mrakodrap nad kadibudkami.

„Nemám rád pavouky,“ zabručel sklesle Ron, když hájovna osiřela.

„Myslím, že nám nezbývá, než vypátrat, co tím Hagrid myslel. I když popravdě řečeno, taky z toho nejsem úplně nadšený,“ řekl zamyšleně Harry.

Později se oba vyplížili do Zapovězeného lesa po stopách pavouků. Nebyli ale sami.

„Proč pořád koukají na zem?“ divil se Vincent.

„Mravenec!“ vyjekl Greg, když na něco šlápnul.

„Kéž by! Zlatej mravenec! Je to mladá akromantule!“ zašeptal zděšeně Draco.

„Prostě, oni když se snažili dostat Horu zpátky, tak přece roztavili všechno to zlato a vylili ho na draka a...“

„Ale ne, on byl zlatý, jak ležel dlouho na té hromadě pokladu! Zlato, drahokamy, mince...“

„Nee, oni rychle rozehřáli ty pece, fakt! No a jak to udělali, tak jak tam dlouho nikdo nebyl, tak tam byly obrovské mravenčí kolonie a ty taky zalili tím zlatem. No a teď ti mravenci mají prostě takovou krustu, šíří se z Hory a žerou dřevo jak nic!“

„Možná kdybys ty trámy natřel a nepoužil staré hřebíky, tak by ti ten nový dům nespad', Willy.“

V přístavní hospodě sedí tři muži, pijí a rozebírají události.
Jeden: Zase od nás z vesnice vojáci odvezli magické dítě. Taková pěkná holka…
Druhý: Buď rád. Kdo ví, co by spratek za čas udělal! Nemůžeš jim věřit.
Třetí: Vládce nás chrání proti spiknutí magických!
První: Jak by nám mohly ublížit děti? Dospělí s magií tu dávno nejsou!
Třetí: Oni ty haranty ovládají na dálku! Pomocí mravenců. Nasadili jim je do těla a ovládají královnu…
První: Mravenci???
Druhý: Jo! Taky jsem to slyšel. Ty mravenci sou zlatý! Je to strašně tajný.“
První: Jak to tedy víte?
Třetí: To ví přece každej!

„Už jsi to četl? Archeologové našli v Egyptě zlatou sošku mravence.“
„No a?“
„S tou soškou je spojena kletba.“
„Jaká?“
„Každý, kdo se toho mravence dotknul, zemřel,“ pokračoval přiškrceným hlasem Milan.
„Všichni musíme zemřít,“ opáčil Pavel.
„Tohle je ale něco jiného, než přirozená smrt. Už zemřelo 34 lidí. Měli příznaky podobné choleře,“ nedal se Milan. „Teď se to přeneslo i na turisty. Kdo se na toho mravence jen podívá, pak onemocní úplavicí.“
„Počkej, brácho, ty pleteš dohromady mravence a faraonovu pomstu.“
„To ne! Vždyť si tuhle říkal, že máme v kredenci faraony. A celou dobu teď o jednom zlatém mluvím.“

"Plukovníku Ferdinande! Stovky Červených překročily vzdálenější brázdu a šikují se na ostrůvku!" Zadýchaný posel únavou pletl nohama.

"Blbost. Červení jsou odjakživa naši přátelé. Proč by napadali svoje bratry? Za to můžou ti Zlatí, to oni tam jsou."

"Pane, Zlaté nikdy nikdo neviděl."

"Zapomněl jste, kde je vaše místo? Půjdete do první lin -" Plukovník Ferdinand slovo linie nedořekl. Místo toho začal chroptět, jak se mu kolem krku stahovala smyčka z jeho oblíbeného červenočerného šátku.

Když Ferdinand zvláčněl, major Tom ho i s šátkem pustil k zemi.

"To víš, debile," zabručel Tom, "žádný Červený tam nejsou a počty taky nesouhlasej. Tož sedlejte!"