DMD č. 3. pro 3. 4. 2024. Téma: Velký flám

Sedl si. Sklonil hlavu mezi kolena.

Vždyť to bylo jen pár dní.
Vždycky to bylo jen pár dní.
Jenomže tvrdil, že to bude pár hodin, uvědomil si.

Nevybavoval si, jak dloho to bylo. Netušil který je den. Tušil, že hrál karty. Předpokládal, že co vyhrál, propil. Podle modřiny pod okem soudil, že se popral (nebo spadl na obrubník).

Stávalo se mu to.

Opakovaně.

Nikdo se nedivil, že ho opustila. Sám by se opustil...

Jak ale žít bez ženy a bez syna?

Prázdný dům. Prázdná stáj. Život najednou taky.

Kdyby aspoň ta zatracená láhev nebyla plná. No co... Však dlouho nebude...

Stede a Ed vedli svůj malý roztomilý hostinec a zpočátku se zdálo, že vše bude zalité růžovým světlem zapadajícího slunce. Ed nicméně míval své pravidelné propady nálady, přetrvávající už od jejich rozchodu. Pohled na Izzyho náhrobek každý dobrý den totiž zachmuřil smutkem.
Stede však neztrácel svého naivního ducha.
„Přátelé, musíme uspořádat velký flám!“
„Vyrobíme piňatu!“ zvolal Pete.
„Myslel jsem spíš něco většího.“
„Já vím, já vím, budeme hrát šarády!“ vykřikl Frenchie.
„Pfff,“ odfrkl*a si Jim. Stede si povzdechl.
„Další nápady?“
Nikdo nic neříkal. Jen občas zakejhal racek na Švédově rameni.
„A co muzikál?“ zeptal se Olu.
Stedovi se rozzářily oči.

Chystáte se ženit, drahý příteli? Radím Vám, nedělejte to!
Svatba, inu, divná věc. Taky jsem se oženil. Krásná byla, rusovlasá, pihy po celém těle – to jsem ovšem zjistil až později, pochopitelně. Jak jsme tehdy s kamarády pili! Jako by bylo možné svobodu ve vodce utopit, taková pošetilost!
Rok, dva potom, co Vám pop svázal ruce, už pijete zas – abyste zapomněl. Na hádavou ženskou, starou a svrasklou, se kterou Vás obřad spojil. Prý navěky! To je tak odporné! Život zhořkne, ona zhořkne… Až jednou položíte ruce na kdysi bílý svěží krk a stisknete…

Ale Vy jste nějak zbledl, můj milý! Koňak?

"Už nikdy nebudu pít. Myslím, že mi pukne hlava."
"To je ještě dobrý. Já měl ty nejdivnější alkoholický halucinace. Zdálo se mi, že se tady objevilo tucet trpaslíků, naskákali do sudů a odplavali."
"Asi je na čase vzdát se vína. Jít si zaběhat do lesa. Ulovit pár pavouků."
Rozmítání dvou elfích stráží přerušilo hlasité zvonění. "Poplach! Zrada! Vězňové utekli!"
"Zabte mně, tohle je nejhorší trest na kocovinu," zabručel jeden.
"My měli nějaké vězně?" divil se druhý.
Nově příchozí je hned informoval: "Král Thranduil měl ve vězení 12 trpaslíků, kteří se mu vzepřeli! Teď jsou pryč!"
"Tak halucinace, co?"
"Do pr..."

"Tak co, vašnosto, jaká byla legendární narozeninová pařba?" zajímal se kolega Ježek, celý lačný po vyprávění.
"Ty vole, ani mi nemluv," zahučel otráveně Ivan.
"Povídej, přeháněj, zveličuj!"
Ivan se složil do židle. "Albertovi s Viktorií utekla kočka."
"A?"
"Takže nedojeli. Sašovi s Týnou vybouchlo hlídání, Lyndě nějakej kokot naboural auto..."
"Takže jste nakonec jenom hulili s Brukvou?"
"Vole Brukva se na starý kolena posral a šel do aktivních záloh. Svobodník Svoboda, píčo."
"Počkej, tak byl vůbec nějakej flám?"
"Hovno bylo."
"Co?"
"Je mi čtyřicet. Jsem už starej. Takže se klidně můžu celej víkend jenom válet na gauči a chlastat lahváče."

Four years. Plenty of time, or so you'd think. Yet here she was at her best friend's wedding reception, and all she could say was:

"Oblek." The brides blinked in confusion. "Uh," she repeated, "hezky oblek?" That fucking owl.

"Uh... diky?"

"Klobouk," she added, taking frantic inventory of their surroundings.

"Ano?"

"Chci... jiný klobouk."

"Proc-"

"Vidím hezký šperk!"

"We can speak English if you like-"

"Moje žena nenosí šperky."

"You're not married? Listen, we appreciate the effort, but-"

"VELKÝ FLÁM."

They looked at her. She looked at them.

"Dobrý," she said, reaching out to hug them both. "Dobrý velký flám."

Zvěřina otáčející se na rožni, praskání omastku kapajícího mezi uhlíky. Sladká hra na loutnu a ještě sladší píseň. Štiplavá brusinková omáčka, mísy pečených bažantů, proložených slaninou a jablky. Záře ohně, hřejivá jako pravé přátelství, spalující jako vlastní pýcha. Poháry barvy jantaru, na nichž ulpěla medovina…
A jeden s malinovým sirupem.
Medovinu zaprvé Elladanovi sebrala nějaká matčina dvorní dáma a zadruhé došla, protože, jak někdo poznamenal, tři sudy, to si každý tak maximálně lízne.
I tak byla jeho hostina úspěšná! Bavili se dlouho do noci!
Pánovi Imladris klesla znaveně hlava. Ještě zaslechl sbor, an pěje: “Hajej, mé děťátko, hajej a spi…”

Vysvětlit démonům, že apokalypsa, které začali natěšeně přezdívat Velkej flám, se nekoná, byla sprcha svěcenou vodou.
Nálada poklesnuvší pod bod mrazu navíc vyvolala paniku, že peklo zmrzne.
Pokusil se pozvednout morálku (případně vyhrožovat, podle toho, co komu vyhovovalo) úmorným byrokratickým školením o bezpečnosti práce obsahujícím patnáct různých dotazníků a dávku skutečně mimořádně oschlých chlebíčků.

Nakonec usoudil, že si s tím nadutým opeřencem ještě promluví.
Nebo mu nakope tu jeho běloskvoucí zadnici.
Ta myšlenka (přinejmenším některá její část) ho nečekaně rozjařila.
Urovnal si klopy saka a vykročil.
Zarazil se. Možná by si mohl vzít ten hezčí muší klobouček. Aby... reprezentoval, samozřejmě.

„Vy jste našel naši Linu?“
Ferenc Fehér, soukromý detektiv zvyklý na ledasco, stihl jen přikývnout, než se madam pustila do dalších proslovů.
„Tak má po tom svém velkém flámu!“
Kdyby dostal příležitost, zmínil by, že slečnu Sternbachovou našel v tmavém podkrovním bytě bez vody a topení, hladovou a skoro bez prostředků. Úplně samu.
„Okradla vlastní rodiče! Mého bratra to málem stálo život!“
Madam náhle zmlkla. Její výraz přešel do upřímné starosti.
Tak přece aspoň něco, pomyslel si.
„Je v pořádku?“
„Ano...“
„Je tady?“
„Ano, ale...“
Vrhla na něj ostře tázavý pohled.
„Je těhotná.“
Blesk překvapení vystřídal hrom rozhořčení. „Sodoma Gomora!“

Příprava proběhla snadno, přeměňování jí šlo. Pak matoucí kouzlo na strážného, který rázem vypadal jako po flámu.
„Tak pojď, Lady,“ zatáhla za vodítko.
Kritická chvíle plánu. Věděla, že tenhle zlovlk je nejhodnější z vrhu, ale pořád to byl zlovlk. Poslechne?
Lady nezklamala, poslušně ťapkala za ní, jen se zmateně ohlédla na tu divnou věc, kterou Hermiona přivedla. Vypadala jako její věrná kopie, vrtěla ohonem, dýchala, ale necítila z ní žádný život. Zvláštní…
Hermiona s Lady, kryty zastíracím kouzlem, prošly táborem až k lesu.
„Jsi volná, běž!“ poručila Hermiona, sňala obojek a ukázala směr.
Lady se znovu ohlédla. Má opustit Sansu?