DMD č. 2. pro 2. 4. 2024. Téma: Nejistá konstanta moderní doby

Večer se sedělo v koupelně a pilo.
Jak dávno to bylo, co zapadlo Slunce, jak dávno to bylo, co vyšel měsíc.
Rutina, nespavost naučená drobným putováním spící myslí, oči zírající do světla aby neviděli tváře opilců, ze kterých se jim chtělo zvracet. Ale pláč pod vlivem byl slaboch, neukázal se snad nikdy.

Dali mi do kafe pepř, pomyslím si.
Bude to takhle navždy? Dospěla jsem snad do toho věčného života zábavy bez internetu? Nebo se tam nekoukáme už jen ze strachu či nudy?
Nic mi neslibovali, smáli se hloupému vtipu, protočení očí nebo mouše u stropu.
Spláchli ji sprchovou hadicí.

Za mocného rámusu, skřípění a dýmání se blátivou ulicí Heidelbergu prořítí tříkolé vozidlo vezoucí dámu a dva mládence.
Pan Mühlbacher nad tím kroutí hlavou
"Voni si vážně myslej, že tohle je svět budoucna?"
"No jistě!" raduje se vedle stojící paní Wellspacher. "Kočár bez koní a kočíruje ho žena! Cožpak voni si představujou moderní svět jinak?"
"No když to říkaj... A to bude takhle vypadat po celým světě? A napořád?"
"Jistěže!"
V tu chvíli se vozidlo v oblaku páry zastaví a posádky se ihned chápe připravené bandasky.
"Ale uznávám," praví paní Wellspacher, "že ten svět budoucna se musí ještě trošku poštelovat."

‚‚Takhle jsi krásný," řekl Albus zatímco sledoval Gellerta, jak sedí v jeho křesle jen v županu a upíjí ze sklenky víno.
Gellert se usmál a houpavým pohybem sklenicí naznačil, že víno došlo. Albus mu ochotně dolil.
‚‚Počkej chvíli."
‚‚Nehodlám nikam jít," ujistil jej Gellert.

‚‚No, tak tím na mně nemiř."
‚‚Jen jednu fotku. Prosím."
‚‚Vyrazím ti ten mudlovský šmejd z ruky!"
‚‚Ale do háje. Měl jsem tě ve zlatém řezu!"

Albus odepnul ještě vlhkou fotografii ze šňůry, zatřepal s ní ve vzduchu a snažil se malého Gellerta usměrnit, aby se posadil zpět do křesla a možná trochu víc poodhrnul župan.

Toho odpoledne se Daniel von Drak, Jaroslav L. a Marek P. sešli v kabinetě za školním depozitářem ve společnosti ředitelky gymnázia Josefy N. Správce sbírek měl na čele šmouhu a ve vlasech pavučiny.
"Kterou uličku jsi evidoval dnes?" zajímalo Marka.
"Slepičí," odvětil Daniel nepříliš nadšeně.
"Eviduješ, doufám, každou slepici," řekla důrazně ředitelka, ale oči se jí usmívaly. "Pořádek musí být."
"Každou. Bohužel jsem měl pomocníka," odpověděl správce.
"Poplašňáka?" ujišťoval se Jaroslav.
"Tak jest!" zavrčel Daniel a začal si vyčesávat z vlasů pavučiny.
"Jo, jo. Na něj se můžeš spolehnout. Nikdy nevíš, co provede, ale něco provede vždycky," uzavřela téma ředitelka.

Lidské civilizace se rozrůstaly, vzkvétaly a zanikaly.
Jeden fascinující lidský vynález střídal druhý, ještě oslnivější než ten předchozí.
Nové chutě, vůně, písně...
Události, které vstoupí do dějin.

V tom zběsilém běhu staletí byla stálá jediná věc.
Nehledě na dálku, která je zrovna dělila, nehledě na čas, který strávili odděleně, Crowley se mohl vždy spolehnout na to, že jeho Anděl tam někde je a dříve nebo později se nevyhnutelně zase setkají, ideálně nad lahví toho nejlepšího vína.

Až dosud.

Azirafal, jeho nejlepší přítel, jeho slunce, jeho kotva, byl v Nebi.
Na tom jediném zatraceném místě, kam za ním Crowley nedokáže jít.

Okouzlená cukrárnou podlehla puzení udělat tam útratu. Trochu sladkého donesla domů.
I Vojtěch je doma, vydají ho stíny. Mezi zuby jí zhořkne pistáciová drť. Manžel ji chytí za boky, ale cit chybí. Poměřuje ji rukama jako mulu.
„Už zase jíš sladké?“
Mužské nároky na ženská těla. Vyšší než kdy dřív.
Sám sáhne do krabice a bonbón si strčí do úst jako prostou chlebovou střídku.
„Hm, moc dobrý."
Mužská poživačnost. Stará jako lidstvo.
„Radši ti to zabavím,“ promluví jako učitel nebo tatínek, každopádně figura, která ví líp. Vypáčí jí krabičku z prstů a ona ho nechá.
Ráno vážila padesát čtyři kilo.

Cestu k roli mluvčí/ho jako hlásné trouby režimu vydláždila Berenice Sinistrová (*1920), která jako první ministerská mluvčí aktivně budovala svůj statut veřejně známé osobnosti. Proslula svými vystoupeními v rozhlase a rozhovory v Týdeníku čarodějek a Denním věštci, kde si na vrcholu své slávy vysloužila pravidelný sloupek „Zeptejte se Ministerstva“. Její náhlý odchod, který se zdál přímo souviset s nástupem Rojvola Raddlea do čela kouzelnické Británie, vzbudil značný ohlas – stálice moderní doby ze dne na den zmizela z tisku i rádia a ve spěchu opustila i samotnou Británii. Její otisk na pozici mluvčí/ho byl ovšem znatelný v přístupu obou jejích nástupců.

„To si vůbec nedokážete představit, jak strašně jsem unavenej,“ vykládá pacient.
Doktor na počítači skroluje jeho cétéčko, už už si říká, pár nočních na tebe, únavo únavná, když to uvidí.
„Ani vylízt do schodů nemůžu.“
Vyzůmuje si to. Tree in bud jak vyšitej, ajaj.
„Teploty máte?“
„Nic moc, jen trochu navečer.“
„Pocení?“
Pacient se zarazí, jak to ten doktor může vědět?! „No, propotim i dvě pyžama za noc.“
Doktor se na něj konečně podívá: „Mohl byste mít tuberkulózu.“
„Prosím?“
„No, jistý to není, potřebujeme další vyšetření.“
„Cože, tuberkulózu ve 21. století?“
„Infekční nemoci jsou konstantní strašáci i v moderní době.“

"Navázat spojení, Matko. Crevan volá velmistra. "
"Potvrzuji,"ozval se příjemný melodický hlas AI.
"Guilliom příjem, " ozval se vzápětí Velmistr. Naštěstí jen na audio.
"Tady bratr seržant Crevan O'Shade. Hlásím splnění mise."
"Bratře seržante, můžeš mi říct,proč máme jen audio?" velmistr byl už dávno podezdřívavý.
A bylo tady...nehádal jsem se. Na to jsem byl moc unavený.Přepnul jsem stiskem konektoru na přilbě na video.
"CREVANE!Co se tam kurva stalo?!"
"Splnil jsem misi."
"A málem umřel," konstatoval medik
Velmistr si povzdechl. Některé věci se nikdy nemění. Crevan vždy splní misi a slunce vždy vyjde. Jediné nejistoty byl čas a cena.

"Vance, tohle nemůžeme vytisknout! Uvědomujete si jaké zemětřesení tím článkem způsobíte!" hřímal šéfredaktor Denního Věštce.

"Šéfe, kdyby šlo jen o Grangerovou, tak bych se do toho nepustil, vždyť už je s tím mudlovským pokrokem otravná. Jenže její poslední stať v Jinotaji zaujala širokou veřejnost."

Šéfredaktor přikývl, přes nudný název, který novinář se zdravým rozumem dá do titulku několik cizích slov jako konstanta či progres, i jeho upoutalo srovnání moderních mudlovských technologií s magií.
"No dobře, ale čistokrevní konzervativci nikdy nepřipustí používání mudlovin." stál si za svým.

"Myslíte? Pak vás asi překvapí, že ministr Malfoy zřizuje komisi pro využití mudlovských poznatků.