DMD č. 18. pro 18. 4. 2023. Téma: Poznávací znamení

Když se sejdou čtyři kamarádi, to je panečku ideální čas na karetní hru Kent. Každá dvojice se tiše domluví na poznávacím znamení, protože to je nejdůležitější - čtení soupeře a skrytí vašich úmyslů!
Skládání karet, škrabání na nose, napití se čaje, to jsou všechno staré a ohrané triky. Ideální je, když ke hře něco máte. Jako když jsme tehdá na chalupě našli obrovské balení prošlých dia medvídků, co tam měl zašité děda.
Víte, kolik různých znamení se s tím dá udělat?
A pak jsme z toho měli všichni hroznou sračku.
To teprve nastal boj na život a na smrt... před záchodem.

Frank: Ahoj
Joanne: Čauves
Frank: Jak se máš?
Joanne: Joo, dobrý, co ty?
Frank: Jde to...
Frank: Co matika?
Joanne: Asi jsem to dost podělala. Učila jsem se na to x hodin a k ničemu...
Joanne: Tys dopadl líp?
Frank: Nic moc, bylo to fakt těžký...
Frank: Hele, nechceš jít večer do kina?
Joanne: A na co?
Frank: Klidně něco vyber, nemám preference
Joanne: Okay, mrknu na to. Šla bych ráda
Frank: Tak bezva. Můžeme se potkat na zastávce
Joanne: Jsem pro. V 6?
Frank: Ok! Budu ten v tý růžový bundě!
Joanne: Tvl, Franku, co blbneš, vždyť se známe...

„Dámy, můžeme vám být v něčem nápomocní?“ hrnul se Bodie se širokým úsměvem a svým rezignovaným parťákem v patách vstříc dvěma dlouhonohým a dlouhovlasým dívkám vystupujícím z auta.
„Ne, díky,“ odpověděla zdvořile jedna a jakoby proti své vůli dodala vysvětlení. „Jdeme si dát drink po práci.“
„Tak vás zveme!“ rozhodl Bodie. „Bodie a Doyle, těší nás.“
„A který jste který?“ zeptala se pobaveně ta druhá, když pochopila, že se jich tak snadno nezbaví.
„Bodie je ten hezčí,“ vložil se do konverzace Doyle a vyfoukl tak Bodiemu jeho oblíbenou hlášku.
„Pořád si nejsem jistá,“ rozhodila rukama. „Nemáte nějaké lepší poznávací znamení?“

Do vsi jednou přišla dívka podivné krásy. Bledá jako stěna, s bílými vlasy. Nikdo o ní nic nevěděl, mnozí se jí báli, ale přesto ve vesnici zůstala.

Zamiloval se do ní starostův syn, a přestože rodiče bránili, oženil se s ní. Hodně lidí mu předpovídalo špatný život, ale on si z řečí nic nedělal. Jeho žena byla přece tak krásná.

Asi za rok poté žena záhadně zmizela. Nechala svému muži jejich maličké dítě a odešla. Hledal ji všude, ale bez výsledku. Až náhodou objevil hrob pokrytý kvítky bělavé krásy. Prý tam kdysi pochovali ženu, popravenou za zabití právě narozeného dítěte.

Bylo to něco neuvěřitelného! Během dědického řízení se dozvěděl, že má kdesi nevlastní sestru. Mladší sestřičku si vždycky přál. Najednou si po otcově smrti nepřipadal tak osamělý.

Notář mu sehnal adresu, napsal sestře dopis a s napětím očekával odpověď. Přišla záhy.

„Drahý bratře, ráda se s Tebou sejdu,“ psala sestra a navrhla i park v centru města, kde bydlela. Poznávací znamení, které navrhla, bylo jednoznačné a vylučovalo nedorozumění v případě zásahu Vyšší moci.

V určený den seděl na lavičce v parku. Je to tahle? Nebo tamta? Tak která?

Dát si sraz s těhulkou nedaleko porodnice fakt nebyl ten nejlepší nápad.

V pozdním odpoledni se Skřivánovi podařilo šalupu setřást. Pan Whitfield rázoval po zádi, když přišel mladý Milton.
“Pane, prosím o dovolení vzít člun a vrátit se pro kapitána.”
“To by bylo příliš riskantní, pane Miltone. Pokud jsou vůbec naživu.”
Mladík stiskl pěst nesouhlasem.

Z lesa se přikradl stín. Štěkání mušket polevilo.
“Dlouho už nevydržíme, madam.”
Frances vykoukla škvírou mezi padlými kmeny.
“Pokusíme se dostat k vodě. Prestone,” obrátila se na tesaře. “Vezmete čtyři chlapy. Postaráte se o zásoby. Až je budete mít…”
“Fletcher umí nádhernou kukačku, madam.”
Přikývla.
“Seržante, přesvědčte je, že tady pořád dřepíme. Až Fletcher zakuká, zmizte taky.”

"Aha!"
Sherlock před sebe vítězoslavně zvedl zmítajícího se hada.
"Lampropeltis triangulum, naše vražedná zbraň. Víš, mnoho lidí si ji plete s rodem Micrurus, ale existuje velmi jednoduchý způsob, jak je rozpoznat. Stačí si zapam…"
"Sherlocku!" John seděl na zemi, hlavu mezi koleny, a na předloktí mu zasychali dvě kapky krve. "Ta vražedná zbraň mě kousla, můžeš mi sakra zavolat záchranku?"
Sherlock se usmál. “To nebude potřeba! Vidíš?” strčil mu hada před obličej: “Korálovka sedlatá, naprosto neškodná. Oběť byla ofidiofob, zemřela na infarkt.”
John zase jednou litoval, že už nechodí o holi. Možná ji nepotřeboval, ale na mlácení detektivů byla ideální.

Majitel penzionu pozval Olympu s Hagridem na skleničku. Když se loučili, pronesl jen tak mezi řečí: „Ve vaší kouzelnické komunitě to asi bude podobné jako v naší, že?“
„Vy ste kouzelník?“ vyjevil se Hagrid.
„Ach,“ strnula Olympa. „Jak jste prrosím poznal, že my jsme také kouzelníci? Řřekla bych, že jsme naprrosto nenápadní.“
„Jsem moták," usmál se muž. „A že vy nejste mudlové, jsem poznal jednoduše. Nemáte mobily. V poslední době tady létá plno sov. Ale hlavně, jezdíte celou dobu na výlety vaší škodovkou. Přitom jste hned první den v recepci zapomněli tohle.“ Sáhl do kapsy a vytáhl klíč od auta.

Medvídek se nezajímal o nádobu s medem. To bylo první poznávací znamení, kdy pochopil, že s jeho kamarádem bylo něco špatně. Pú byl smutný. To ale byla jeho výsada.
Nervózně si přišlápl ocásek, který se opět utrhl. Smutně si povzdychl a zachmuřenýma očkama pohlédl na neštěstí před sebou. Chtěl vědět, co se dělo.
Pú si ztěžka povzdechl až se mu červené tričénko povytáhlo nad kulaťoučké měkoučké bříško. „Já tě mám rád,“ zabručel.
„Já tebe taky,“ zahuhlal oslík, snaže se medvídka rozveselit.
„Já myslel-“ začal Pú.
„Já tebe taky.“
Ijáčkův plyšový čumáček na jeho byl pro medvídka Pú sladší než med.

Před čtyřiceti osmi hodinami:

Octla se na začátku krátké neosvětlené chodby. Jakmile udělala další krok, rozsvítil se portál na vzdáleném konci, který nebyl předtím vidět. Prosvítající zelená záře zastřeně pulzovala. Přistoupila odříkávajíc zaříkadlo a vložila ruku do chřtánu sochy gargoyla vyplazujícího jazyk. Dveře zaklaply a s rachotem se otevřely.

Točitým kamenným schodištěm se dostala až do obrovské síně, sevřené v objetí hrubých skalních stěn. Před ní se v nazelenalém odlesku třpytily vody podzemního jezera, černého jako uhel, temného, neproniknutelného.

Šramot na opačné straně ji přiměl podívat se oním směrem. V šeru se mihla blond hlava někoho, koho ihned poznala. Etain!