DMD č. 8. pro 8. 4. 2023. Téma: Namaluj mi svět

Ellie ještě zrychlila a rozběhla se.

Chtěla to stihnout před osmou, včas si uvědomila, že po zvonění již nikoho ve sborovně nenajde. Nechtěla dělat zbytečný rozruch odvoláváním učitele z hodiny.

Rychle otevřela vstup pro učitele a strnula. Všude ze zdí na ní vyskočily obrázky hlav rozesmátých lidiček, mnohdy až kýčovité malby kvetoucích rostlin, šťastných rodin před moderními domy a novými automobily.

Co to sakra je? Se tady všichni zbláznili nebo co.
Namaluj mi svět, četla na plakátu.

Tohle je jejich svět? A kde jsou zaplivané dvorečky, sudy s hořícím odpadem, graffiti na zdech, rozstříklá krev, násilí, vraždy.

Štastné to děti.

Namaluj mi svět, říkával jsi mi, když jsem nevěděla, co kreslit.
Poslechla jsem tě. Podívej, kolik obrazů pro tebe mám.
Maminku, hrající si s malou Thérese.
Otce, rozebírajícího mušketu třesoucími se prsty. Ten třas není vidět. Ale zestárl.
Léto v mém domově v Lübecku.
Naše rodové růže, rostoucí planě pod zámkem u Königsbergu.
Mého syna, který se jmenuje po tobě.
Maluji i tebe. Po paměti. Třeba tady tenhle, podívej. Hraješ na píšťalu od Arthura, co ti přivezl z Vlach. Kéž bych znovu zaslechla její pronikavý tón.
Bez tebe, bratříčku, je malovat svět těžké. Když v něm nejsi.
Vrať se domů.

"Mami?" vzhlédly modré oči vzhůru.
Maminka byla unavená, ospalá a od nedostatku jídla měla propadlé tváře.
"Můžeme už jít ven?"
Mamince se spustila po tváři slza namísto odpovědi.
"Prosím," naléhalo dítě.
"To nejde," zašeptala maminka.
"Ale já už jsem skoro zapomněla, jak to venku vypadá!"
"To není možné," šeptla maminka, usmála se a přivinula dítě blíž k sobě. "Svět máš namalovaný zevnitř na víčka."
Dítě zavřelo oči a mračilo se.
"Nic nevidím!" zafňukalo.
"Ty nevidíš modrou oblohu a bílé mraky? Zelené stromy, květy a žlutočerné včely?"
Dítě mžouralo a pak najednou do tmy jeskyně vykřiklo: "Máš pravdu, už ho vidím!"

Isabeija přerušila Agnes dotekem na tvář. Pohladila její hebká lícní peříčka, čímž papouščí opeřeknu efektivně umlčela.

,,Všimla sis jak hezky odrážejí světlo? Skoro jako opravdický rubíny," poznamenala tiše aniž by se jí přestala dotýkat. Obě ta blízkost hypnotizovala, přitahovala je blíž a zároveň dál, pravidla moc zakořeněná než aby se dala přetrhnout pár měsíci... čehokoliv co tohle bylo. Agnes vypustila veškeré myšlenky na blížící se výboje z hlavy. S povzdechem položila tvář do Isabeijiný ruky.

,,Zapomeň na politiku, zapomeň na realitu. Povídej mi víc o barvách pralesa. Namaluj mi obraz z deště a západů slunce co jsme spolu mohly sdílet.

Je pozoruhodné, kolik z Tovina světa zná z knížek a ilustrací a kolik z vyprávění. A pak, což je ten nejdůvěrnější a nejdůvěřivější pocit, kolik z něj objevila při jejich společných chvílích a výpravách. Někdy narazí na místo, okamžik, které působí jako Toviny obrázky. Lesní zákoutí, obnažené kosti ostrova, její vlastní dlaně s mozoly od vesel nebo modré od borůvek.
Když jí Tove ukáže skicu nové postavy, osůbku v pruhovaném svetru, s čapkou na hlavě a dýmkou u boku, která se objeví uprostřed zimy a dělá společnost osamělému muminkovi, Tuulikki se musí smát.
Dobrá, bude tedy součástí všech Toviných světů.

"Mamííí, tužkůůů" hopsá kolem mne syneček a mává papírem.
Tak co to bude dnes?
Auto, helikoptéru i parní vlak vzhůru nohama jsem už zvládla.
Proč? Protože drahé dítě sedí vždy naproti a kreslí, co vidí. Tedy jsem se naučila kreslit naopak, aby viděl správně.
"Mamí, namaluj svěééét!" rozpřáhne ruce do široka a oči mu jen svítí.
"Dobře: kolečko a oválek, dvakrát špičku, jednou smyčku... "
"Mamí, to je kočka!" tleská rukama.
"Celý svět je kočka, má přivřená očka a na tebe tu počká." smějeme se spolu.

...
"Kolečko a oválek, dvakrát špičku... "
"Kočta, kočta!" plácá ručkama malý Daník.
Syn mu právě kreslí...

"Pane hostinský, namaloval byste nám mapu kraje? Nejsem místní, moc se tu nevyznám," poprosil Adam, když vyrážel z hostince.
"Jistě!" nadchnul se hostinský a vytáhl plánek blízkého města.
"Tady má hostinec můj švagr," zakroužkoval jeden domek, "tam to doporučuju, skvělý podnik."
Pak zaškrtal pár jiných domků: "Těchto míst se vyvarujte. Tam má hospody konkurence, samí šibalové a podvodníci."
"Spíš namalujte větší území, hlavně hvozdy a bažiny. Nebo nějakou hodně zapadlou sluj. Prostě ta místa, kde se budou schovávat Jiří a Anežka," upřesnil Adam.
"Takže skrýše darebáků, kapsářů a hrdlořezů?" zamyslel se hostinský. "Tak to bude tady, u toho mého švagra!"

Některá přání, ač nejsou náročná, těžká ani nesplnitelná, přichází v nevhodné okamžiky a přinutí vás odbýt někoho, komu byste jindy snesli k nohám modré z nebe.
Stál jsem tam, celý vzteklý, hladový a umazaný od oleje. Zatracené slunce vypalovalo z mojí hlavy poslední zbytky příčetnosti. Někde jsem četl o mravencích, jež příroda vybavila stříbřitým brněním, aby odráželi co nejvíc slunečních paprsků. Vydrží v pravé poledne na přímém slunci sedm minut. Já, bez brnění, sedím tu už několik hodin. Zoufalý a zničený.
Prostě nemám sílu malovat. Dej mi chvíli, kluku, budeš mít beránka, slona a třeba celý svět. Ale teď ne.

"Babičko, budeš nám malovat?" zeptala se Izzy.
"Tak jo, co vám mám nakreslit?" odpověděla babička.
"Namaluj mi svět," prosila Pepinka.
"Dobře, já jdu na to," začala kreslit babička. "Tady je svět, andulky, na světě jsou různí lidé, černoši, běloši, asiati, děti, babičky, maminky, andulky a spousta dalších věcí.
Ale jsem z toho celá pomalovaná, proč jste po mě chtěli něco takového, když jste věděli že kreslení není moje dobrá stránka?"
"Babi, až do včera jsme se cítily jako umučenci," přidal se Monclík.
"Honzík se tak cítí ještě teď, že?"
"Tak dobře, za každou aktivitu vám budu malovat," slíbila andulkám babička.

Anthony,

bál jsem se, že jsem v tom sám. Zamiloval jsem se do tebe na první pohled - čím víc jsem tě pak znal, tím víc jsem se ujišťoval, že jsi ta nejlepší věc, co mě kdy potkala. Dej tomu šanci, prosím. Dej nám šanci.

Vím, že máš strach, co na to kdo řekne... Naši kamarádi budou v pohodě, věřím tomu. S rodiči by to mohlo být těžší, ale budeme mít sebe vzájemně. Určitě to zvládneme. A nemůžeme žít do smrti ve lži.

Je mi líto, že múza stávkuje. Tak ji obejdi. Básničky nejdou, tak třeba maluj! Namaluj mi svět!

R.