DMD č. 1. pro 1. 4. 2023. Téma: Už troubějí

Svítání.

Geralt se protáhl tiše uličkou podél stěny a pokračoval dál směrem k věži.

Nechtěl být spatřen více než bylo potřeba. Ranní dřímot města mu plně vyhovoval. Hlavně nikoho nepotkat, nevidět cizí vyděšené oči, odplivnutí, skryté nadávky. Stačí řešit co přijde, stačí, že bude muset vést jednání, které nikdy nevyhledával.

Zvuk zvonů jej překvapil, nečekal jej takto brzy. Bylo to příliš brzy, příliš nahlas a úplně všude.

Město se probouzelo. Slyšel vzdálené láteření, nadávky, ale i dívčí zpěv. Kroky v uličkách poblíž, zvučný mužský hlas odrážející se od kamenných stěn.

Nespatřen neprojde. "Ale vadí to?", položil si otázku.
Úkol nepočká.

TARDIS troubila na poplach.

Rory panikařil.

Amy si nevzrušeně lakovala nehty.

A Doktor? Ten spal jako nemluvně.

Aspoň dokud ho Rory neprobudil. "Doktore!" zatřásl jím. "Co se to děje?"

"Alarm! Varovné troubení!" prohlásil Doktor, rázem čilý jako rybička. "Ale jaké, hm...?" Shýbl se a olízl konzoli. "Á, už to mám!" rozzářil se. "Harkness Alert!"

"Cože to?" Rory zůstal zírat.

"No, dobrá zpráva je, že v příštích třiceti vteřinách neumřeme. Špatná zpráva pro tebe, Rory, je, že Amy bude mít dalšího krasavce - kromě mě - s nímž bude moct flirtovat."

"Hej!" zaprotestovali Amy a Rory ve stejnou dobu.

Doktor se jen zakřenil.

Odrazí se, zhoupne se na trámu, přeskočí propast. Vyhne se strážným – nechá je žít. Utíká, zavrávorá, najde zpět rovnováhu, zaryje prsty do spár mezi kameny, napne svaly a vyšplhá do bezpečí převisu.
Rozhlédne se zšeřelou chodbou. Vydechne. Přichází lehčí část.
Ticho prořízne agresivní zvuk. Polije ho horko. Rozběhne se, zabočí, zdrží se se strážným, který neměl štěstí svých druhů, běží vlevo, za roh, nahoru a... Cazzo, stejný strážný?! Běhá v kruhu.
Výhružné zatroubení.
Odpočet se chýlí ke konci.
Stojí a zírá do stěny.
Ezio Auditore da Firenze, asasínský mentore, nestihne včas utéct, protože nedokáže najít cestu z tohohle pitomýho bludiště.

Stejně jako existují motoristé alergičtí na tramvajový zvonec, i mezi tramvajáky se najdou lidé, kterým se před očima rozprostře rudá mlha, jakmile uslyší klakson.
Pokud ji zrovna neřídí psychopat, pak tramvaj zvoní, protože je k tomu důvod. A tím nemyslím vylévání vzteku na frajera, co zablokoval křižovatku. Nejčastěji používáme zvonek, abychom varovali chodce, z jejichž chování je patrné, že by ze sebe rádi nechali udělat karbanátek, nebo auta, o kterých předpokládáme, že od nás chtějí dostat pusinku.
„Co na mě troubíš, ty chobote?“ zařve Jarmil.
„Co zvoníš, ty pííííííííííííp?“ zazní z černého Audi.
Kluk přebíhající na červenou je dávno fuč.

Po úmorném létě přišel studený podzim, ale dneska se počasí vyvedlo a já si chci užít mimořádně teplý listopadový den. Natáhnu se do hamaky a zhluboka nasávám vůni kolem. Spadané listí a vlhké jehličí. Les okolo šumí a uspává mě. Rád se tomu poddám.

"Tůůt. Tráááát." ozvalo se táhle vzduchem a já se trhnutím probudil. Hodil jsem sebou jako pstruh při cestě do trdliště. Hamaka se otočila a dokonale mě uvěznila ve svých útrobách. Nebyla to jediná věc, co se otočila. Cosi se otočilo i ve mně a já se doslova posral.

Lovecká sezóna právě začala. Čas miloušů je tu.

To je dnes ale krásný den! Sobota, nemusím do práce, slunce svítí, a jedu na výlet. Táta mi konečně půjčil auto. Něco sice říkal, ale má zbytečné obavy, jako ostatně vždycky. Vždyť už mám celý dva týdny řidičák!
Ale ne, přes půl města mám zelenou vlnu a teď červená! Brzdím.
Škyt, brrrm, škyt. Co to je? Ono mi to chcíplo! Aha, zapomněla jsem vyhodit kvalt.
Startuju. Nechce chytit. Znova otáčím klíčkem v zapalování. Nic. Co to ten táta říkal o vlažném motoru?
Žlutá. Auto nechytá. Za mnou stojí pár dalších aut.
Padá zelená a za mnou se rozezní symfonie klaksonů.

Mělo to být velkolepé. Účastníš se téhle šou od začátku. Přivedla jsi na scénu mraky postav. Některé z nich se ani vzájemně netouží pozabíjet.
Dumám, kterou skvadru vyšlu do boje tentokrát. Bude to Sevie, prskající na Siria? Arya, pokoušející se najít cestu domů, bez ohledu na počet mrtvol na cestě? Kalam, vysvětlující Rychlýmu, že jsou sice oba fakt dobrý, ale proti armádě nemají šanci a měli by se s někým spojit? Bodie, snažící se o to, o čem se nemá mluvit před desátou večerní?
Pak mohutně zakašlu, zatroubím.
Rýmička je svině. Nemám nejmenší sílu promyslet jakýkoli plán. Letos zavládne improvizace…

Nebyla jen příslušnicí rasy Togrutů, ne. Její citlivost k Síle ji nasměrovala k řádu Jedi. Absolvovala výcvik, aby se stala padawankou Anakina Skywalkera. Po celou dobu zlepšovala své schopnosti, spřátelila se i s některými klony, hlavně kapitánem Rexem, a účastnila se mnoha bitev napříč galaxií. S nástupem Impéria k moci se vše změnilo. Pro Jedie nebylo nikde bezpečno, stali se lovnou zvěří.
„Ashlo, vstávej!“ klepání na dveře ji vytrhlo ze spánku.
Už troubějí, zaslechla zvuk rohu i přes silné zdi ubytovny. Vyhrabala se zpod slabé přikrývky.
Čekala ji práce na poli. To byl její život. Byla Ashlou, Ahsoka Tano neexistovala.

"Co si o tom myslíte, paní Havránková?"
"Je to jedním slovem skandál, paní Vonásková, skandál, to si o tom myslím. Už teď je tu nával, a nikdo další přijít neměl. Skandál."
"Viďte. A zrovna ona."
"Nestydatost. Řeklo se, že už se sem nikdo další nebude cpát."
Duchové paní Vonáskové a Havránkové hleděli ode zdi zrušeného hřbitova ke kostelu.
Čtveřice černě oděných mužů s rakví na ramenou pomalu a důstojně vyšla z kostela.
Vousáč s basovou křídlovkou zvedl nástroj a pokynul tlusťochovi s tubou. Ten se narovnal, vypjal hruď, natiskl náústek a truchlivě zadul.
Duch paní Havránkové zlostně sykl: "Už troubějí."

Jeho otec měl sedm žen a deset konkubín.
Bohatství královského domu pro třináct princů stačilo, ale trůn, o který hráli, byl jen jeden.
Dva soupeře (jednoho favorizovaného) už vyřadila ruka osudu svírající meč.
Král se sice nechystal umřít, ale moc živě už taky nevypadal.
Chvíle se zdála příznivá, měl podporu kněze i velitele vojska, bylo na čase jednat.
Na korunovační hostinu pozval všechny svoje bratry, kromě toho, který se držel sukní svojí poběhlé matky.
Že to byla strategická chyba oznámila polnice, která právě jej provolávala následníkem trůnu podle přání jejich otce.
Pretendentovi nezbylo, než drže rohy oltáře škemrat o milost.