DMD č. 3. pro 3. 4. 2019. Téma: Můj nejlepší přítel zrcadlo

„Pane Pottere, kde je mé zrcadlo?“
„Myslel jsem, že ho nepoužíváte,“ pokrčil mladík rameny.
Snape obrátil oči v sloup.
„Kdybyste alespoň jednou jedinkrát dával na mé hodině pozor, věděl byste, že zrcadlo je dobrým přítelem každého lektvaristy, neboť je nepostradatelné při určování barvy některých lektvarů! Kde je, pane Pottere?“
Chlapec se nevinně usmál a ukázal za zeď.
A tam, na Severusově zrcadle, křiklavě svítily dvě číslice.
„Udělal jsem z něj počítadlo.“
Snape se potěšeně ušklíbl.
„V tom případě to vypadá, že vyhrávám.“
„Jenom o bod!“
„Jistě,“ přikývl muž blahosklonně, „ovšem se včerejškem je to osm ku pěti. Lituji, pane Pottere.“

„Roku 1565, kdy k Rožmitálu patřily i statky Mirošov a Strýčkovy, uvádí se v popise celého panství 48 rybníků...“
F. A. Slavík – Rožmitál pod Třemšínem 1230 - 1930
Po nebi zvolna pluly mraky. Skryt mezi nimi pěl skřivan svoji radostnou píseň. Poutníci odpočívali na břehu Podzámeckého rybníka.
Světec přemítal o slovech Kazatelových. Pozoroval přitom zámecký odraz ve vodní hladině. V zadumání si prohrábl vlasy nade čelem. Zamračil se. Lovec se tiše zasmála.
„Marnost nad marnost,“ prohlásila.
„Já se nečesal,“ odvětil Světec. „Ale tohle zrcadlo je přítel, podívej,“ vybídl dívku.
Nedaleko od nich proplula potápka roháč a zámek se za ní rozvlnil.

Z minulého života mu zbylo jen málo. Bylo těžké u sebe něco udržet, když jste posledních šest let strávili ve válce, na útěku před válkou nebo v trestném praporu, jehož velitel všechny zabil. Ale jednou se vrátí tam, kde byl kdysi doma, a vezme si to, na čem mu záleží nejvíc. Otcovu sbírku, z čiré zlomyslnosti, protože ten parchant se kvůli tomu bude obracet v hrobě. Matčino zrcátko, jediné co uchránil, když umřela. Protože ten hajzl všechno ostatní vyhodil. Roky ho utěšovalo. Roky do něj jen zíral a hledal. Podobnost s ní. Podobnost s ním. To první naštěstí nacházel častěji.

„Mirror, Mirror, on the wall, who's the fairest of them all?“
„Do we need to put so much emphasis on outer beauty?“
„WHAT?“
„Don't get me wrong, you are the fairest. But is that all you are?“
„No. I... I mean... I am the Queen.“
„What else?“
„I am a powerful sorceress... My fashion sense is impeccable. I... I don't give myself enough credit when I think about it...“
„And how does that make you feel?“
„Tired, frankly. I just want to live my best life and the patriarchy...“

Become your own best friend! Introspection mirrors.*
*Individual results may vary.

“Je to jen taková malá kráva.”
“Ale hezká je.”
“Hezká? Myslíš tvářičky jako jablíčka, vlasy jako havraní peří? Je to vulgární. Na to stačí laciný šminky.”
“Nemaluje se. A ta barva je taky přírodní.”
Královna nervózně poposedla.
“Co ty o tom víš?”
“Dost,” ušklíblo se zrcadlo.
“Styl nemá, ani eleganci. Ty si poletováním po lese nepořídíš.”
“Smiř se s tím, uvadáš, drahá.”
“Já? Já jsem královna.”
“Královna matka. Vedle ní určitě.”
“A co s tím jako podle tebe mám dělat?
“Je to jen taková malá kráva,” usmálo se zrcadlo a polámalo světlo do černoruda. “Nikomu se po ní nebude stýskat.”

Smrtelná rána a padající střepy. Nejlepší přítel, jediný přítel a nyní vinno smrtí! Sedm let neštěstí následovaných věčností utrpení. Nekonečné světlo, zlatavá brána a tvář klíčníka. Ta zamračená tvář! Zástupy vrahů, tyranů a zločinců a pro všechny nakonec úsměv a otevřené dveře. Zamračená tvář, zamračené nebe, oheň. Nekonečná bouře, strach a věčnost.
Ve střípcích leží odraz kozlí hlavy. Odmítnutí daru, odmítnutí naděje, odmítnutí oběti, odmítnutí života. Padlí se radují, Matka pláče a Beránek mlčí. Ach, to mlčení! Boháč od Lazara při nebeské hostině, vrah děťátek ve věčné radosti. A smutný pohled Beránka!

Vzkřísen na nemocničním lůžku se rozhodl žít. Věčně.

Michelle se vydala uličkou v bradavickém expresu, když uviděla kupé, kde byly nějaké holky, co vypadaly jako prvačky.
“Máte tady volno?” optala se při otevírání dveří.
“Jasně,” odpověděla jí jediná vyšší dívka, která se představila jako prefektka Nebelvíru, Elizabeth Shaveová.
“Ale neříkej jí Betty, nesnáší to, přijde si pak jako královna v zrcadlovém sále a hrozně namyšleně. Možná je to pravda...” posmívala se mladší dívka se stejnými rysy jako Beth.
“Já jsem Jasmine, a ty?”
“Michelle, Michelle Whittington.”
Představily se i další dívky - Lucy a Ewie. Michelle se ale dala do řeči s výmluvnou Mary a tichou a plachou Jane.

Na místě nálezu byl chaos. Technici se snažili pracovat s baterkami. Svědek byl zelený. Kopecký se málem pozvracel.
"Vezmi svědka, projdi s ním cestu, kterou sem šel. Vyptej se na podrobnosti, vezmi si kontakt, a pak s ním někoho pošli domů." řekla Matějovi a stiskla mu rameno. Radši je oba dostat pryč... Počkala, než zašli za zákrutu cesty a obrátila se na techniky.
"Omlouvám se za zpoždění, začněte pracovat. Nezapomeňte natáhnout clonu. Co tu máme, doktore?" obrátila pozornost na koronera.
"Tělo je na kusy. Složené do pentagramu, proto jsme tady. Magie nejasná."
"Dobře."
Vytáhla stříbrné zrcátko. Vševidoucí dárek od Karla.

Dorian se zálibně zhlížel v zrcadle stojícím v rohu pokoje. Trochu se pootočil, aby si mohl prohlédnout své tělo z co nejvíce úhlů. Jednou rukou si projel zvlněné vlasy a tou druhou se dotkl svých růžových rtů. V očích se mu zračil úžas, jako by ani nevěřil, že sám může oplývat takovou krásou.
Basil v té době již dokončil očistu svých rukou a vstoupil do místnosti, aby mladíka osobně vyprovodil. Když ale uviděl Doriana tak zaujatého vlastním odrazem, rozhodl se ho nerušit a stoje ve dveřích pozoroval to nebeské stvoření.
Hlavou mu přitom blesklo několik ne až tak svatých myšlenek.

Zpráva o průběhu letu je zapsaná, ještě zaznamenám postavení hvězd a mám padla. A na hvězdy se dívám rád.

Je krásné vidět, co vesmír kolem vás čaruje. Co z něj září, tryská…

Díváte se na jeho hloubku, barvy... duši?

Ano, musí se to přepsat do vědecké řeči, do čísel a grafů, ale co na tom - krása tím nezmizí.

Krásu, tam venku, máme stále. A mnoho z nás, ji hledá všude, ale i u sebe…
A někdo také říká - zrcadlo - můj nejlepší příteli - krása jsem já.

A já, já říkám - hvězdy.

Ale tam v hloubi duše, přemýšlím, hledám - nechybí mi člověk?