Křivdy z hlubin brdských hvozdů (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Bilkis

Křivdy z hlubin brdských hvozdů

Křivdy z hlubin brdských hvozdů je originální fandom, který vznikl v ročníku DMD 2016, kdy jsem se rozhodla napsat v rámci dubna ucelený příběh.

Na území Brd, v samém srdci Čech, je něco prohnilého. Prastarého. Zlého. Něco, co touží po magii a krvi.

Hlavními hrdiny jsou Karl a Čestislav, řečený Česťa.
Karl je vodník, který byl za WW2 nejdříve vojákem námořnictva, později zběhem a ještě později členem magické jednotky (trestný prapor), která nesla jméno Krabben a fungovala na území Brdské pahorkatiny, především v "prostoru" (VÚ Brdy, od r. 2016 CHKO Brdy).
Čestislav je kouzelník, který mu kdysi za války zachránil život.
Společně čelí starému nepříteli, který je Karlovým bývalým velitelem. Tento člověk se jmenuje Herman a je černým mágem, který zabíjí magické bytosti i kouzelníky a krade jim jejich sílu. Věří, že musí získat Karlovu sílu, aby dosáhl kýženého výsledku. Jako každý maniak totiž chce světový mír... Tedy ovládnout svět.

Příběh rokem 2016 nekončí. Pokračuje i dál. Jak se Karl a Česťa vyrovnávají s následky dobrodružství v Brdech?

V roce 2017 se v rámci DMD příběhu naše dvojice rozešla. Jestli natrvalo je zatím ve hvězdách.

V roce 2018 se vrátíme v čase a podíváme se, co naši hrdinové páchali v 90. letech.

Fandom je volně přístupný pro každého zájemce. Nemusí ani znát Karla a Česťu, jen mít rád Brdy a jejich (téměř) nekonečné hvozdy.

Za název fandomu patří dík Aries a Profesorovi, které byly velmi nápomocné při vymýšlení jména.

Obrázek uživatele Bilkis

Trable na obzoru

Úvodní poznámka: 

Oproti předchozímu drabble trochu skok v čase.

Drabble: 

Kopou se do zadku. Jako by blázni zmizeli ze světa. Už týden neřeší nic jiného než blbosti typu okouzlené zvonky. A dnes Kopeckému celý den zvoní telefon. Nezvedá ho. Když se rozdrnčí podesáté, Veronika nevydrží a bouchne do stolu.
"Už to sakra zvedni!"
"Je to babča. V pracovní době..."
"Je mi to jedno, už je to na pěst, vážně!"
Matěj zvedne telefon, chvilku poslouchá, snaží se babče skočit do řeči. Pár planých nadechnutí... Pak zbledne. Poděkuje, zasakruje, položí telefon.
"Na pěst je babča. Nedávno potkala prokletou holku, pak ji ztratila a až dneska ji našla. Už jí jde o život."

Závěrečná poznámka: 

Konečně jsem tam ty dva dostala!
Roedeer: dneska jsem krátila o 12 slov, asi na mě máš špatný vliv!

Obrázek uživatele Bilkis

Platba

Drabble: 

Začne to vlastně nenápadně. Rozbolí ji zuby. Pak nabourá. Nespavost nejdřív přikládá nehodě a bolestem z ní. Budí se zmáčená potem, padají jí vlasy. V práci se roznese, co se stalo, protože Milan se na ni ani nepodívá. Samozřejmě, že si všimly. Pomluvily a nechaly být, ale teď... Smějí se jí.
Prstýnek, který jí dal, se jí jednoho rána scvrkne na ruce a nejde sundat. Musí ho nechat rozstřihnout, jinak by o prst přišla. Jde to těžce, ani nebyl zlatý, jen šmuk.
A pak ji zastaví žena na ulici. Divná babka, úplně cizí.
"To vás někdo ale ošklivě proklel."
Cože?!

Obrázek uživatele Bilkis

Možná

Varování: 

Varuji před zmínkou o problémové reprodukci, nechci psát to slovo na P, ale je tam.

Drabble: 

Než se vzali, byli spolu dlouho. Skvělí milenci, nejlepší přátelé, partneři, kteří byli pro mnohé vzorem.
Rozhodli se vzít a založit rodinu - každý z jejich okolí se těšil.
Když první těhotenství skončilo nezdarem a další se nedařilo, nějak se smířila, že navždycky zůstanou oni dva proti světu.
A pak se podařilo, úplně nečekaně. Ani nevěděla, jestli má radost. Ani nevěděla, jestli ho vůbec chce. Možná ho nechtěla. Ale nakonec si ho nechala.
Celé těhotenství pak byla šťastná a nadšená. Málem nepřežil porod...
A pak se celý svět sesypal jak domek z karet. Asi už v šestinedělí.
Možná si to zasloužila.

Závěrečná poznámka: 

Snad tam nevidím téma jenom já.

Obrázek uživatele Bilkis

Chyba

Úvodní poznámka: 

Trochu sprosté.

Drabble: 

Chvíli zírá na lahvičku, kterou položila na kuchyňskou linku. Nic. Absolutně bez reakce. Ale to přece není možné. Kouzlo jasně a nezpochybnitelně konkretizovala, pro jistotu ho svázala s manželovými city k té druhé. Mělo by přece reagovat okamžitě! Ledaže... Ale ne, když se dospělý chlap chová jako pubertální holka na prvním rande, není to jen o pošimrání ega a plných koulích. Nějaké city tam prostě byly, ať si muž tvrdí, co chce.
Vezme lahvičku do nyní věčně studených prstů a lehce zatřese. Z vnitřku vyšlehne oslnivě oranžový záblesk, před oči jí vypálí kola. Chvíli nevidí a když ano, zhrozí se.

Obrázek uživatele Bilkis

Kletba

Drabble: 

Možná, jen pro jistotu, by se měla někoho zeptat, jestli by to kouzlo nezkontroloval. Přece jen už nečarovala tak dlouho... A tenhle obor vážně není její šálek kávy! Ale pokoušeli by se ji odradit. Musí to zvládnout sama. Nedokázala snad poslední roky, že je samostatná, přesně jak chtěl? A nebylo to nakonec to, co mu chybělo? Ta její závislost? To pohlazení ega, když si nevěděla rady?
Kdepak, nikomu o tom neřekne. Ani holkám. Snažily by se jí v tom zabránit!
Opatrně vezme pinzetou vlas ze zkumavky, nacpe ho do křišťálové lahvičky a zalije lektvarem. Zamumlá zaklínadlo.
Děj se vůle její.

Obrázek uživatele Bilkis

Zloba a smíření

Drabble: 

Kdyby o něj ta pitomá holka aspoň opravdu stála a nebrala ho jen jako vstupenku k lepší pozici v práci... To se dělá, motat hlavu ženatému chlapovi s malým děckem? V jaké realitě to žije?!
Nějaká rozhoďnožka nebude čerpat z plodů JEJÍ práce, vždyť bez ní by nikdy nebyl, kde dnes je.
Samozřejmě, v dnešní době jsou některé věci jako lampa pro můru. Třeba vlastní bydlení bez dluhů, hezké auto, značkové oblečení a voňavý slušný muž, který přispěchá na pomoc dívce v nouzi. Ví dobře, koho si vzala, takže tu druhou chápe. Ale!
Některé známosti jsou bezpečné. A jiné ne.

Závěrečná poznámka: 

Takové bjb

Obrázek uživatele Bilkis

Plán

Drabble: 

Za týden to nevydrží a podívá se mu do mobilu. Nechce, z předchozího vztahu dobře ví, jak to dopadá. Nechce se ptát na otázky, na něž ve skutečnosti NECHCE znát odpověď.
Kdo je Mirka? Co je jí kurva do mého dítěte? Proč posloucháš její rady, které ho můžou zabít?!
Manžel ji obejme a "všechno" přizná. Ukotví ji to. Miluje ho, co má dělat? Rozbít rodinu kvůli ničemu? Svěří se kamarádkám, ale je na sebe hrdá.
Za měsíc zjistí, že "všechno", co přiznal, byla jedna velká lež.
Trochu se zblázní. Projede telefon, počítače, účty. V autě najde vlasy. A vymyslí plán.

Obrázek uživatele Bilkis

Telefonát

Drabble: 

Myslí si, že je úplně blbá. Že jí po porodu vyměknul mozek. Stojí na schodech, pozoruje ho. Neví o ní, datluje do mobilu. Když se zeptá, komu píše, lže. Ještě pořád si ho váží, tak neřekne nic, jen smutně pokývá hlavou. Jejího smutku si nevšimne.
Pes na něj začíná reagovat podrážděně. Aspoň někdo se jí zastane.
Váží si ho, a tak nepátrá, i když se změnilo všechno. Zná ho skoro 20 let, tak dlouho ho miluje. Musí se aspoň někoho zeptat! Zavolá kamarádkám ze školy - obě je znají od dětství. Daly by za něj ruku do ohně... Spálily by se.

Závěrečná poznámka: 

Pes, dívka, tři čarodějnice. A podvodník. Snad to projde. :)

Obrázek uživatele Bilkis

Neukojený

Drabble: 

S manželkou je potíž. Je jako Bůh, nikdy ji nikdo z jeho kolegů a kolegyň neviděl, ale všichni věří, že existuje. Nikam nechce. Stará se o domácnost, o dítě, ale pak nemůže nikam jít. Reprezentovat. (Ne že by teď mohla reprezentovat)
60 let firmy? Sám. Vánoční večírek? Sám.
Může se někdo divit, že se opil?
Navíc ta vnitřní nespokojenost. To neukojené a neukojitelné EGO!
Mirka ho podpírala. Mirka ho chápe. V tichu pracovny, když si s ní píše. V teple ranním sluncem zalité ložnice, když jí posílá selfie, zatímco žena se věnuje někomu jinému. V zeleni zahrady, když potřebuje pochválit...

Obrázek uživatele Bilkis

Když kohoutka lapají...

Drabble: 

Šéfovat partě ženských není žádný med. Mluví, prakticky neustále, o všem a o všech. Dobré věci, špatné. Naučil se většinu toho vyfiltrovat, jinak by mu z toho kdákání a žabomyších válek praskla hlava. Všechny něco chtějí. Přidat peníze, ubrat práci. Všechny jsou stejné. Nakonec i ta doma. Jak bylo v práci? Co jste dneska dělali? Kdák, kdák. Ano, nemá jiné vyžití, než to robě, co je jako by mu z oka vypadlo, ale nemůže ho jednou nechat na pokoji? Nebo ho aspoň trochu ocenit? Pochválit?
A pak je tu ta hezká slečna, co k nim zrovna nastoupila. Zatím nezkažená, milá...

Obrázek uživatele Bilkis

Volby

Úvodní poznámka: 

Tento příběh bych ráda věnovala Roedeerovi. Díky za všechno za posledního půl roku, chlape. Asi bych bez tebe dneska nebyla příčetná. Dlužím ti šáňo a jahody, minimálně.

Ahojte. :)

Drabble: 

Soudný den...
Jemně nadrcené byliny lehkou rukou přisypané do kotle. Bublající lektvar, stoupající pára, uklidňující vůně. Ruce se mírně třesou. Snad nervozitou, snad nadšením. Možná svědomím?
Co sis myslela, ty krávo? Co si myslel on?!
Neměla dáti... Dala.
Dlouhý blond vlas ve zkumavce, čekající na svou chvíli... Tvé Opus Magnum. A ty ho promrháš na chlapa. A ženatého k tomu.
Život je vždycky o volbách. Já zvolila. On zvolil. Ty sis zvolila. Jen jsi neměla ponětí, komu vlastně křížíš cestu. Tedy, myslela sis, že víš. Uhnaná manželka. Stvůra, která ho neocení!
Doběla rozpálená čarodějnice. A čarodějnici svoje vlasy naservírovat nechceš...

Závěrečná poznámka: 

Musím říct, že jsem dlouho předlouho přemýšlela, jestli letos vůbec psát. A jestli zkoušet příběh a ještě v Křivdách. Ale vesmír mi dává znamení, takže asi budu muset. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Dokonáno

Úvodní poznámka: 

Kdesi v příběhu je kdysi zmíněno, že Karl zabil svého otce. Tak proč to nenapsat?

Drabble: 

Voda v řece bouří, stejně jako Karlovo srdce. Zběsilý rytmus, předivoký tlukot způsobený adrenalinem. Karl pracuje, co mu síly stačí, zápasí, svazuje, pere se. Má jen kratičkou chvíli, ale nakonec, těsně předtím, než se duše rozplyne, aby otrávila i to, co v jejich domově zbylo čisté, uspěje. Křišťálová lahvička se zachvěje, vody naposledy zabouří, a pak oboje díky síle pečeti ztichne.
Karlovi se podlomí nohy, stěží zůstane při vědomí. Tělo jeho otce vyplave za pár dní dál po proudu. Staroch, kterého nikdo nebude postrádat. Karl pak lahvičku schová hluboko do truhly, ale příštích 100 let na ni bude neustále myslet.

Obrázek uživatele Bilkis

Marie

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 3 - Milujeme tvoji ženu

Drabble: 

Marie byla zapřísáhlá komunistka. Když se poznali, ještě se do toho úplně neponořila, ale když se vzali a narodil se jim syn, něco se změnilo.
"Tvou ženu má každý rád, soudruhu." Říkali mu. Vždycky se nad tím pousmál, protože kdo ze soudruhů by Marii - krásnou, chytrou a pro věc a stranu zapálenou Marii - nemiloval?
Párkrát ji někdo, to když už se padesátá léta přehoupla v šedesátá, miloval doslova a do písmene. Pak jim synek zemřel, přišla normalizace a Marie se zase změnila. Ztvrdla, zešedla, zhrubla. Zfanatizovala. A čím víc ji soudruzi milovali, tím méně lásky k ní cítil sám Česťa.

Obrázek uživatele Bilkis

1946

Úvodní poznámka: 

Kdysi dávno, už po tom, co se poznali.

Drabble: 

Čestislav je spojený se zemí. Na takové úrovni, jakou Karl nikdy u nikoho, kromě snad permoníků a trpaslíků, neviděl. Podezírá ho, že má někde v krevní linii někoho z nich. Karl je, teoreticky, silnější. Vodník - byť s lidskou matkou - narozen a vychován. Jeho magie je spjatá s vodou, samozřejmě, ale ne zase tak úplně. Ve vodě je mocný, voda je skvělý zesilovač, ale na souši na ni nemůže spoléhat. Mokrý šos je minimální médium. A tak se odmala učil prastarou, silnou a téměř zapomenutou magii malovaných kouzel. Když nabídne Česťovi, že mu ji ukáže, otevře mu úplně nový magický svět.

Obrázek uživatele Bilkis

Volný

Úvodní poznámka: 

Vlastně jsem nikdy nevysvětlila, jak to nakonec dopadlo s Karlem. Myslím, že to bylo předloni?

Teoreticky obsahuje smrt jedné z postav.

Drabble: 

Nemůžeš vyhrát! Nemůžeš se mě zbavit! Zemřeš!
"Můžu to zkusit. Musím to zkusit. A smrt je malá cena za osvobození. To je něco, cos nikdy nepochopil, otče. Že smrti není třeba se bát. Je mi skoro 150 let a většinu z nich jsem prožil bez tebe. A za to děkuji Bohu."
Vydat se na milost někomu, koho neznáte, koho vidíte poprvé v životě, nechat se od něj zabít pro mikroskopickou šanci na svobodu a život bez druhé duše okupující vaše tělo, je děsivé. Zároveň ale nemá jinou možnost.
Berounka ho spolkne jako malinu. A pak ho pustí zpátky. Samotného. Konečně.

Závěrečná poznámka: 

Karl v sobě měl z nehody absorbovanou část duše jeho otce. Tak snad to jako téma funguje i takhle.

Obrázek uživatele Bilkis

1943

Úvodní poznámka: 

Kdysi dávno, ještě předtím, než se poznali.

Drabble: 

Jejich jednotka byla slepencem všech možných bytostí. Většina z nich by dobrovolně nikdy nespolupracovala, možná jen upíři by se zapojili. Ale ta možnost jim nebyla dána. Magické bytosti nebyly pro Říši dost dobré. Vlastně byly nežádoucí. Karl měl štěstí, ale ostatní ne. V podstatě byli trestným praporem, všichni jeho souputníci prošli nějakým táborem. Nikdo z nich o tom nemluvil. Ani rusalky, ani vlkodlaci, dokonce ani ti upíři. A vlastně nemuseli, prožité utrpení se odráželo v jejich očích, v hlubokých vráskách ve tváři, v trhnutích, když se někdo prudce pohnul. Nikdo z nich o tom nemluvil. A múzy už nemluvily vůbec.

Obrázek uživatele Bilkis

Vzpomínky na domov

Úvodní poznámka: 

Letos jen taková doplňková drabble, žádná série. I když se uvidí. :D

Karl a někdy tak příběh z roku 2017.

Drabble: 

Východ slunce nad řekou, odlesky na vlnkách, tiché ševelení trav a rákosí. Letní ráno u Rýna doprovázené zpěvem ptáků, lehkým vánkem a hlasy dětí chvátajících kolem řeky.
Zelenkavé přítmí pod hladinou, hejna ryb, vzduch unikající z plic nebožáka, který skončil pod hladinou.
Hlad po duších.
Šplouchání vody o kameny - hymna vody.
Slast, výbuch energie v žilách po každé sladké dušičce.
Lesk šupin, temnota zvířeného bahna a sladká vůně rozkladu.
On sám nebo jeho otec?
Nikdo z nich nemá navrch, vzpomínky na kdysi domov se míchají, prolínají, těší a zároveň rdousí, až lapá po dechu, jako by se snad mohl utopit.

Obrázek uživatele Bilkis

Konec, nebo začátek?

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Výslechová místnost je jasně osvětlená, ale sterilní místnost. Náš kočkodlačí sériový vrah je v ní jak pěst na oko. Vyslýchat ho není zábava pro nikoho a pro Tichou obzvlášť ne. Vyčítá si, že na to nepřišla dřív. Ale jak by mohla? Já sám nevím, odkud jsem tu schopnost cítit věci, které nikdo jiný necítí, vzal. Bylo to čiré štěstí. Pro mě je to připomínka a pro Tichou poučení. Už se těším, až za tímhle případem zavřeme dveře. Odsoudí ho a šmitec. Ale my dva budeme spolupracovat dál, tím jsem si jistý. Jsme dva osamělí policajti, co si sedli. Díky Bohu.

Závěrečná poznámka: 

Díky všem čtenářům a komentátorům, KaT a Nif a sosačkám. :) A zase za rok!

Obrázek uživatele Bilkis

Bylo, nebude

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Kolegové na nás nevěřícně zírají. Sedíme v jídelně a docela živě se bavíme. Ještě slavíme včerejší Kopeckého třetí místo ve výročním klání. Tak skvělý výsledek měl nováček naposledy, když jsem začínala já.
Kopecký se zrovna směje něčemu, co mu poslala jeho máma smskou, drcá do mě loktem a jídelna se kolektivně nadechne v očekávání toho, že mu utrhnu hlavu. Každý tady ví, že nemám ráda doteky. Místo toho se zasměju.
"Co to do prdele..." Ozve se tiše z davu čumilů.
Otočím se na ně a většinu jich vyděsím, protože se na ně usměju. Asi poprvé.
"Jsme s Kopeckým ve vývinu."

Závěrečná poznámka: 

Další:

No, a skoro konec, no. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Běž

Úvodní poznámka: 

Předchozí: (víceméně) https://sosaci.net/node/53029

Drabble: 

Připravím se na startu a celkem se za ten hospodský výlet proklínám. Tradiční klání v magickém překážkovém běhu totiž vychází právě na ráno s kocovinou.
"Připravit ke startu, pozor, teď!"
Vyrazím celkem zpomaleně, ale můj soupeř v prvním kole má problém hned s první překážkou, bažinou. Já ne.
Další překážkou prostě proběhnu, oheň mi nic neudělá.
Menší tornádo je trochu problém a pocuchá mě. Vzdáleně slyším, jak Tichá sakruje. Letos na ni padla časomíra.
Běh není moje silná stránka, ale mám pocit, že letím. Za chvíli budu v cíli, poslední překážka je nadosah. A sakra. Je to doprdele vážně golem?!

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Bilkis

Někde jinde

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Ráno otevřu oči do šedavého neznámého. Někde tikají hodiny, vrčí lednička, šplouchá ve stupačkách. Ležím na gauči, zachumlaný v dece, kabát a kalhoty úhledně složené vedle na židli. Na stěnách visí abstraktní obrazy jasných barev, nic jako moje sportovní plakáty a fotky vinic a rodného města. Byt je přeplněný cetkami, starožitnostmi, hnědými složkami a knihami o magii. Nejsem doma, takže...
V kuchyni zavrčí kávovar a někdo zapne rádio.
"Už jsi vzhůru?" Zavolá Tichá vesele.
"Jo." Zkusím říct a místo jazyku mám šmirgl. Myslím, že ji nenávidím.
"Na to, jak těžkej jsi, toho moc nevydržíš, Kopecký." Rýpne si.
Určitě ji nenávidím.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Bilkis

Konec pokání

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Asi je to to nejlepší, co jsem mohl říct, protože se mi po dlouhé době podívá do očí a poprvé v životě se na mě usměje. Vypadá najednou mladší a nevinná a já si představuju, že tak asi musela vypadat, než se jí to stalo. Že tak podobně musela vypadat máma, než poznala tátu. Někde v těch vráskách a rýhách je vidět záblesk bývalého života.
"Dost bylo mého pokání, Kopecký. Co kdybychom změnili lokál? A tím myslím ideálně navštívit nějaký skutečný lokál."
"No... Ale Staropramen nepiju!"
"Aspoň že tak! Tak zajdem na plzeňskej pramen, ten pravej, ne?"
"Jo. To můžem."

Závěrečná poznámka: 

Toliko k pramenům...

Další: https://sosaci.net/node/53029

Obrázek uživatele Bilkis

Restart

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Mozek na chvíli odmítá registrovat, co se tady právě událo.
Přiznala zrovna? Ne, určitě ne. Nebo snad ano? Jak sakra mohla?!
Je to zločin. Měl bys ji nahlásit. Je to proti všemu, co tě učili. Co ti vtloukali do hlavy...
Zločin, zločin, zločin, zločin.
"Je to zločin?"
"Vyjednávat s démonem? Možná?"
"Někoho tak zabít."
"Žije. Podle určité definice pořád žije."
Zločin, zločin, zločin. Měl bys ji nahlásit. Musíš ji nahlásit! Je to ZLOČIN!!!
Jak mohla?
Ale ty přece víš jak. Viděls to u mámy. Viděls to u sebe. Jak oběti někdy mohou. Jak někdy MUSÍ! Aby přežily.
"Děkuju za důvěru."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Bilkis

Mea culpa

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Kdyby mi nepomohli kamarádi, už bych tady nebyla. A tak jsme ho našli a on prostě čekal, že se od něj nechám ovládnout, protože nikoho jiného nemám. Jenže s démony je těžké pořízení, Kopecký. Víš proč?"
"Protože na tom, co chce ten, kdo je vyvolal, jim moc nesejde?"
"Protože vždycky chtějí JEHO duši. To je cena, kterou nakonec zaplatí každý. Může to trvat roky, ale stejně zaplatí. Jim stačí jen si počkat, až uděláš chybu. Démon by ho býval prostě zabil, víš? Ale já se Viktorovi chtěla pomstít. Dodnes jsme pravdu znali jen tři. A teď ji víš i ty."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Bilkis

Svěřování 2

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Měl to být krásný večer s dědou doma. Skládali jsme puzzle, děda je miloval. Ale jakmile jsme ho doskládali, ta věc, co byla na obrázku, prostě a jednoduše obživla. Nevím, co se stalo dál, domácí ochrany na to zareagovaly tak prudce, že mě omráčily. Děda to musel odlákat. Našli ho jeho kamarádi... A pak našli i mě."
Obejme se okolo trupu.
"Viktor byl vždycky, teda od puberty, predátor. Obtěžoval holky, jak mohl. Vždycky číhal, pozoroval, pak zaútočil ze zálohy. I na mě. Ale já ho nakonec prokoukla. Vzepřela se mu, utekla. A když mě nemohl dostat jinak, prostě vyvolal démona."

Závěrečná poznámka: 

Další: https://sosaci.net/node/52720

Šelma je tam teoreticky hned třikrát, mám ten dojem, ale snad stačí predátor?

Obrázek uživatele Bilkis

Svěřování

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Dneska jsou psychopati a zločinci mým denním chlebem, ale tehdy jsem na to nebyla připravená, víš? Vždycky jsem chtěla pomáhat lidem, studovala jsem medicínu, magickou i nemagickou, připravená stát se léčitelkou. To by mým denním chlebem pak bylo tohle." Máchne rukou v širokém gestu, obsáhne celý pokoj i Viktora. Je v tom tolik hořkosti... Ani nedutám, protože je mi jasné, že kdybych ji přerušil, schovala by se jako šnek do ulity a nejspíš by se přede mnou už nikdy neotevřela.
"Vyrostla jsem s prarodiči, rodiče si nepamatuju, a pak už mi zbyl jen děda. A pak se Viktor definitivně zbláznil."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Bilkis

Dej si pozor, po čem toužíš

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Sedne si k posteli a podívá se na Viktora. Čekal bych smutek, ale v očích má odpor. Mám milion nezodpovězených otázek, na než chci odpověď. A přesto mlčím.
"Viktora jsem poznala první den školy. Skoro celou základku jsme byli nerozluční. To se stává, když najdeš někoho magického, znáš to ne?"
Přikývnu, ale ona se na mě stejně nedívá.
"Myslím, že se do mě zamiloval ve chvíli, kdy cítil mou magii. Viktor byl hrozně nadaný, ale pak se v něm něco zlomilo. Byl... Najednou krutý? Nechtěla jsem s ním nic mít. A čím víc jsem ho odmítala, tím víc mě chtěl."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Bilkis

Svědomí

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: https://sosaci.net/node/32726 a časově předchází celému tomuhle příběhu, no, asi tak o 12 let. :D

Drabble: 

Sedí schoulená na nemocničním lůžku. Mluvila s obyčejnou policií i tou magickou, ale pravdu neřekla.
"Tos to teda posrala." řekne zrzka a vyloupne se zpoza závěsu postele.
"No co koukáš? Stálo to za to? Vidělas, co to s ním udělalo? Teď s tím budeme muset žít."
Jako by se dívala do zrcadla, jen pokřiveného, protože se už dívala a náhle zestárla o 10 let.
"Já jsem tvoje svědomí, víš? To, cos ještě před pár hodinami měla!"
"Ale já..."
"Zahodilas mě jako starý hadr. A proč? Pro pomstu?!"
"Napravím to, slibuju."
Zrzka se jen zasměje.
"Pozdě! Zabilas mě. Stejně jako jeho."

Závěrečná poznámka: 

Projde to?

Obrázek uživatele Bilkis

Návštěvní hodiny

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Portál nás vyplivnul v... Nemocnici?
"Když jsem říkala, že nikoho nemám, nebyla to tak úplně pravda."
Zavede mě do pokoje, kde na lůžku leží jak vosková figurína kůží potažená kostra. Přístroje kolem ní pípají, tekutiny kapou, hrudník se zvedá, ale...
"Tohle je Viktor. A takhle je už víc než 12 let. Nejdřív si mysleli, že se probere, jako když se narodí fénix z popela, na který před okamžikem shořel. Pak ho prohlédl odborník. Žádné zranění hlavy, žádné krvácení do mozku a stejně... Mozková aktivita nula. Jeho rodiče pořád ještě doufají, ale Viktor se neprobere. Už nikdy."
"Co se stalo?"
"Já."

Závěrečná poznámka: 

Další: https://sosaci.net/node/52226

Tohle jsem si, btw, kromě toho fénixe, poladila někdy 10. dubna? Minimálně ty poslední dvě věty, muhehehe.

Stránky

-A A +A