Nebeská krása

Dorian se zálibně zhlížel v zrcadle stojícím v rohu pokoje. Trochu se pootočil, aby si mohl prohlédnout své tělo z co nejvíce úhlů. Jednou rukou si projel zvlněné vlasy a tou druhou se dotkl svých růžových rtů. V očích se mu zračil úžas, jako by ani nevěřil, že sám může oplývat takovou krásou.
Basil v té době již dokončil očistu svých rukou a vstoupil do místnosti, aby mladíka osobně vyprovodil. Když ale uviděl Doriana tak zaujatého vlastním odrazem, rozhodl se ho nerušit a stoje ve dveřích pozoroval to nebeské stvoření.
Hlavou mu přitom blesklo několik ne až tak svatých myšlenek.