Vilda a Tilda (Originální fandom)

„Jé! Ty vypadáš!“
„Pst.“
„Proč?“
„Když budeš ticho, koupím ti pak zmrzku.“
„Dvě. A bonbony.“
„Spratku vyděračská.“
„Tatí, Adam mi říká spratku.“
„Adame!“
Otec stane ve dveřích jak bůh pomsty.
„Co to máš na sobě?“ zaburácí.
„To je kámošky. Taková legrace,“ pokusí se Adam.
„Tak legrace!“ Otec se zjevně moc nebaví. „Předevčírem's dorazil jak hastrman, dneska jak obecní blbeček. Ale já ti zatnu tipec. Týden zaracha. Do školy a domů, jinak ani na krok, jasný?!"
„Jasný,“ zamumlá Adam a po straně hodí škleb na sestru. Prý co je malé, to je milé. Kdo to vymyslel, ten určitě neměl mladší sourozence.

„Ty už jsi tu zase?“
„Jasně, miluju žabinec.“
Brunet z předvčerejška stojí ve vodě a předstírá, že mu není zima.
„Kecy. Vylez, nastydneš.“
„Když já jsem to..., bez. Kámoši mi zdrhli s hadrama.“
„Prima kámoši. Co plánuješ udělat?“
„Počkat do tmy?“
„Zmrzneš.“
Chvíle ticha, pak Tilda hodí na břeh pytel s tělocvikem.
„Tepláky by mohly jít,“ navrhne suše.
„Dík.“ Pauza. „Můžeš?“
Tilda se poslušně otočí.
„Jak se jmenuješ?“ zajímá se do šplouchání.
„Adam.“
Tilda vyprskne. „Adam na Adama,“ řehní se.
„Rád pobavím,“ zabručí. „Tak co?“
Tilda se otočí.
„Pobavíš,“ láme se v pase. Model velká voda opravdu stojí za pohled.

NHS.
Tilda zírá jak z jara. Co to má jako být?
„Ségra?! Co děláš s mým telefonem!?“
„Já to…,“ napřímí se Tilda prudce. „Hledám svůj, chtěla jsem se prozvonit.“
„Máš ho na lednici.“
Vyškrábne sestře přístroj z ruky a zaškaredí se na displej.
„Dík,“ naznačí Tilda úsměv a pak jí to nedá. „Co je NHS?“ zapátrá.
„Nemůžu hlídám ségru,“ odpoví Vilda nepřítomně. „Počkej! Ty mi čteš zprávy?“
„Jen tuhle,“ zazubí se Tilda. „Si ho zamkni, když ti to vadí.“
„Jako by tě to zastavilo,“ zavrčí Vilda. Zná svou sestru. Šifry jsou lepší. Jen si musí víc dávat pozor na pusu.

„Mamí, pomůžeš mi s projektem?“
„Mamí, nevíš kde mám džíny?“
„Zlato, kde tu máte Novu?“
Rebeka jen zoufale protočí oči. Dvě pubertální děti a k tomu rodiče, kterým se rozbila televize, takže se rozhodli zaskočit na svůj oblíbený seriál k dceři. Blázinec hadr.
Přepne televizi a vytáhne Vildovy džíny z úkrytu pod školní brašnou. Právě se pokouší vysvětlit Tildě, že historie není hysterie, když se z obýváku ozve otec.
„Hele,“ oznamuje světu. „Nová rodinná soutěž, nechcete se zúčastnit?“
„Soutěž? Jaká?“ zapomene Tilda na dějepis.
„Zpívá celá rodina.“
„Spíš zpívá celá cela,“ zamumlá Rebeka. „Beztak si tu už Bohnice zřídili pobočku.“

„Neruším?“
Tilda probodne příchozího vražedným pohledem.
„Rušíš,“ odsekne. Bruneta to ale neodradí.
„Upřímnost nade vše,“ ohodnotí uznale.
„Vypadni,“ prskne Tilda.
„Nebo co?“
„Nebo vstanu.“
„Ou, hrozivé.“
Tilda pokrčí rameny a začne se zdvihat. Ještě se skloní pro batoh. Když se napřímí, nedrží bágl, ale kotník. Jeho. Než mu dojde, co se děje, předvede ukázkový držkopád. Zakončený hlasitým žbluňk. Žabincem zarostlá hladina se na okamžik zavře. Když se po pár vteřinách vynoří, připomíná spíš vodníka, než místního puberťáka.
„Se s tím nepářeš,“ vyprskne žabinec. „No, kluci mě varovali, ať si na tebe dávám pozor.“
„Měl jsi je poslechnout,“ ušklíbne se Tilda.

„Já si chci hlát!“
„Tak si hraj.“
„Já chci s tebou!“
Dáša tiše zaúpí. Zrovna dneska musí hlídat ségru.
„Já teď nemůžu,“ odsekne, zatímco přemýšlí, jak dostat z halenky ty fleky, než dorazí máma. Kdyby byla v reklamě, už by jí někdo podával zázračný prací prášek.
„Vymysli hlu!“ domáhá se prtě.
„Fajn. Budeme si hrát na reklamu,“ vypadne z Dáši.
„Veklamu? Jak?“
„No jak? Já budu prát a ty budeš nosit nové zázračné prací prášky.“
„Tak jó,“ zajásá Týna a vrhne se do pokoje. V následujících minutách zahrne sestru drěvěnou skládačkou, leporelem, plyšákem a barbínou. Ale na praní je klid.

„Nevidělas Dášu?“
„Je v kopru,“ odsekne Tilda, aniž by zpomalila.
Jat náhlou předtuchou, vyrazí Vilda sprintem opačným směrem. Ke škole, přesněji ke školní zahradě. Dáša je naštěstí v pořádku i když značně rozvrkočená.
„Co jí šiblo?“ zdvihne oči k přicházejícímu chlapci, zatímco vytahuje z vlasů zbytky bylin.
„Asi horko,“ zamumlá Vilda neurčitě. Ptát se komu šiblo nepotřebuje. „Ukaž, pomůžu ti,“ nabídne raději.
„To byla nová halenka,“ zaúpí náhle Dáša, při pohledu na zelenohnědé skvrny na světlé látce. „Jestli to nepustí, máma mě přerazí.“
„Pustí, uvidíš,“ konejší přítelkyni Vilda. Jeho výraz jasně napovídá, že tentokrát je v kopru sestra. Hodně hluboko.

„Tildo?“ Světlovlasý muž tiše usedne vedle nepřirozeně zamlklé dívky. „Co se děje?“
„Nic.“
„Vážně?“
„Vilda si našel holku,“ vyhrkne.
„To je normální, dospívá.“
„Tahá se sní a já… Nechci ho ztratit!“ Slzy se spustí samy.
„Neztratíš. Pokud ho sama nezaženeš. Jen musíš přijmout, že nebude jenom tvůj. Zkus vzít na milost i to děvče a...“
„Pche,“ nenechá ho domluvit. „Tu káču? Až naprší a uschne.“
Zmizí dřív, než se nadechne k odpovědi. Nechá ji, beztak to teď nemá cenu. Nezáleží jak dobrá je rada, Tilda ji teď slyšet nechce. Od něj ani od nikoho jiného. Snad to včas pochopí sama.

„Ségra, máš kružítko?“
„V báglu.“
Vilda se opatrně zapátrá v batohu a po chvíli se vynoří s předmětem, který kružítko nepřipomíná ani náhodou.
„Co to je?“
„Nepoznáš kondom? Phanův táta je vyhazoval, tak je přivlekl do školy. Jeden za korunu, no neber to.“
„A nebojíš se že prasknou?“
„Popravdě, praskne jich dobrá polovina. Zvlášť když si nedáš pozor,“ pokrčí Tilda rameny.
Vilda vytřeští oči.
„Ty jsi...? Jak jsi...?“ koktá.
„Klid, brácha,“ zašklebí se Tilda. „Používáme je jako vodní bomby. Stačí místo vody trocha řídkýho pudinku. Měl bys vidět, jak se lidi tváří, když jim na hlavě přistane zjevně použitý kondom.“

„Vildo?“
Ticho.
„No ták.“
Hrobové ticho.
„Nebuď labuť.“
„Se šmírákama nemluvím,“ nevydrží to Vilda.
„Aby ses nepoto,“ našpulí se pro změnu Tilda. „Co mám dělat, když ty se taháš po lese s frajerkou?“
„Vim já? Se tahej s frajerem třeba.“ pokrčí Vilda rameny.
„Jasně. Kulit voči a vzdychat obdivem jako ta tvoje. A potom se vdát, plodit děti a zašívat ponožky jako správná ženuška, ne?“
Vilda jen kulí voči.
„Klídek ségra. Co tě kouslo?“
„Nic,“ prskne.
„Nemáš krámy?“ pátrá Vilda.
„Tý...“
Místnost přeletí nejdřív polštář a pak Tilda. V následné rvačce je původní neshoda zapomenuta. Prozatím. Přinejmenším do příštího odpoledne.