Vilda a Tilda (Originální fandom)

Vánoční představení pro rodiče se blíží.
„Příští týden hrajeme naostro. Připomeňte to rodičům, ať se přijdou podívat,“ upozorňuje paní učitelka. Děti poslušně kývají. Na obědě se pak rozvine zajímavá debata.
„Ségra říkala, že naostro znamená bez kalhotek,“ ozve Linda.
„Já bez kalhotek hrát nebudu,“ brání se Tom.
„Ty nosíš slipy,“ uklidní ho Hela.
„Proč bysme měli hrát bez kalhotek?“ nechápe Jana. Než někdo stačí odpovědět, přeruší jejich diskusi dozor.
„Mami, příští týden hrajeme bez kalhotek,“ hlásí doma Tilda.
„Cože?“ nechápe matka.
„No paní učitelka říkala, že budeme hrát naostro,“ vysvětluje holčička bezelstně a naprosto nechápe, proč se maminka tak směje.

Měsíc září jak rybí oko. Na úplněk se vždycky těšila. Dneska neví.
„Stalo se něco?“ jeden ze stínů se promění ve světlovlasého muže.
„Tilda se poprala. Zase. Našla si kamarádku. Takovou tichou, nesmělou dívenku. Spolužáci jí často zlobí a znáš Tildu."
„Chrabrá ochránkyně slabších, já vím.“
„Jenže tentokrát ho poškrábala.”
„Děti ...“
„Nehty má úplně nakrátko.“
„Myslíš, že ...?"
„Bude úplněk. Tilda je hodně po tobě. Co když ...“
„Promluvím s ní,“ slíbí. „Poradím jí, ať ho příště kopne do kou... lena,“ doplní se smíchem. „Neboj, je ještě malá. Do puberty času dost,“ dodá konejšivě.
„Doufejme,“ vzdychne žena. „Pojď dovnitř, je mi chladno.“

„Hej, nech to.“
„Já chci taky mlíko.“
„Teď ho mám já.“
„Pitomečku.“
„Kozo hloupá.“
Křach.
„Jejda!“
„Co se tu děje?“ Vcelku zbytečná otázka, vzhledem ke střepům misky, rozhozeným mezi zbytky sladkých křupinek s mlékem.
„Za to může Vilda.“
„Nene. Tys to shodila.“
„Chtěla jsem mlíko.“
„Já ho měl první.“
„A dost!“ Hádka překvapeně ztichne. „Nechci slyšet žádné další dohady. Koukejte to uklidit. A na sladké zapomeňte! Oba! Dejte si chleba.“
„S nutelou?“ sonduje Vilda.
„S máslem.“ zazní nekompromisně. Tilda tiše pofňukává.
„Nebul,“ zabručí Vilda a skloní se k spoušti na podlaze. „Mám ještě schovanou sušenku. Můžeme si ji potom rozdělit.“

Tilda se nakrucuje před zrcadlem. Kontroluje že všechno sedí jak má. Dneska jde poprvé do školy, musí přece vypadat perfektně.
Vilda kroutí očima. I on jde dnes poprvé do školy. Ačkoliv sestru přerostl skoro o hlavu a chlubí se, že je starší, jsou dvojčata a starší je sotva o pár minut. Nějaké nakrucování pro něj ale není. Je přece chlap.
„Pojďme, nebo dorazíme pozdě,“ loudí a nervózně přešlapuje u dveří. Ale ani mamka nepospíchá.
„Klid, Vildo, máme spoustu času,“ uklidňuje syna a připevňuje Tildě mašli.
Vilda se zašklebí. Ženské. Pak ale neodolá a přes sestřino rameno nenápadně zkontroluje alespoň účes.

Měkký mech. Vůně čerstvého jehličí. Z houští vyrazí ušák a zmizí mezi stromy.
„Tilda se neumí plížit,“ směje se střapatý kluk.
„Vlci se neplíží," durdí se děvče. „Vlci kořist uštvou a strhnou,” vycení na bratra drobné zoubky.
„Ty nejsi žádný vlk. Leda tak štěně."
„Nechte toho,” směje se matka. „Podívejte, jahody.“ Spor je rázem zapomenut. Ani jedno z dětí si nevšimne velkého šedého vlka, skrytého v mlází na kraji mýtiny. Jen matka zdvihne hlavu a jejich pohledy se na okamžik střetnou.
„Mami, chceš taky jahodu?“
Jak se objevil, tak zmizel. Stín mezi stíny. Žena se pousměje. Už brzo bude úplněk.

„Dej mi ji! Slyšíš!“
„Tak si ji vem. Cha. Prcek! Nedosáhne!“
„Mamí!“
Ve dveřích pokoje se objeví vysoká ženská postava.
„Jakto, že ještě nespíte? Víte kolik je hodin? “
„ Vilda mi sebral Bělinu!“ fňuká blonďatá holčička.
„Viliame!“
Rozčepýřený chlapec se zašklebí a hodí po sestře bílého plyšového vlka.
„Žalobníčku,“ sykne a otočí se k sestře zády. Malá na něj vyplázne jazyk a s plyšákem v náručí se zachumlá do peřin. Žena tiše zavře dveře a s unaveným povzdechem se vrátí ke svému hrnku kávy. Večer, co večer. Copak jednou nemůžou zalézt do postelí, aniž by se poprali?
„Mamí, Tilda mě kousla!“