DMD č. 30 pro 30.4.2011 Téma: Pokud ještě neumřeli tak tam žijí dodnes

Fandom: HP
Poznámka: Za komentáře děkuji Profesor, ioannině a Terdě!!! Jsem moc vděčná těm, kdož vydrželi s drabble povídku skoro až do samého konce. Věřím, že ne vřdy to bylo jednoduché.
„A pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes. Dobrou noc, hezky se vyspinkejte a žádné noční zlobení.“
„Ale teto, co když umřeli? Jako naše maminka a tatínek.“
„Lexi, pokud umřeli, tak ve stáří a spokojení. Prožili přeci krásný život, ne?“
„Ale moje maminka určitě spokojená neumřela.“
„Tvoji maminku zavraždil někdo moc ošklivý, zabil ji kvůli něčemu, co neprovedla. Nejraději by celý život zůstala s vámi, ale osud to nedovolil. Teď se dívá seshora a je moc pyšná, že má takové krásné a šikovné děti.“
„Ahoj mami.“ Chlapeček zamával žlutému stropu.
„Už spinkej, ať uděláš mamince radost.“ Políbila ho do vlasů.

Fandom: Harry Potter AU
A/N: Věnováno mým spolubojovníkům v této náročné měsíční válce s tématy - Jana Varga, Arn Dair, angie77 a Marek. Zároveň všem moc děkuji za komentáře.
A/N 2: Celý tenhle měsíc mi přinesl sice horké chvilky a několikrát jsem neměla daleko k tomu, abych to vzdala. Ale zvládla jsem to, bavila jsem se u toho a mám z celého DMD opravdu dobrý pocit. Děkuji moc sosačkám za tuto "akci" i za práci, kterou s tímhle vším musejí mít. :)
„U Merlina, to ta ženská nemyslí vážně!“
„Copak je, zlato?“
„Víš, co napsala?! Pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes! Úplně to největší klišé!“
„Mě je celkem ukradené, co ta baba sesmolila,“ odtušil Harry. „Zaplatila slušně.“
„Tak to ne! Půjdu si to s ní vyřídit!“
*
„Já ji prokleju do desátého kolena...“
„Co tentokrát?“
„Vyměnila to za epilog. Chceš vědět, kolik máme dětí?“
„To nám může být jedno, ne?“
„Vážně? Zkus hádat, jak pojmenovala tvého syna...“
„Raději to nechci slyšet... Však jsem říkal, aby nám tu biografii napsala Jana Varga. Ale ty sis vedla svou. Že prý má moc šílené kamarády...“

Fandom: Bjørkhallen
Pro Arengil, která by ty dva mohla poznat, pokud si vzpomene.
Naposledy zkontrolovali situaci. Ovce byla na místě. Drak byl na místě. Turek se taky ještě nezvedl. (To se brzy změní. Tedy snad.)
Hvízdli.
Dračice v támhletom lesíku našpicovala uši, roztáhla křídla a vznesla se. Přesně jak byla naučená. Letěla si pro snídani. Pěkně podél řeky... a pak nahoru nad travnatým svahem... Teď bude nad táborem. Ano – vidíš ten sloup zvířeného popela, slyšíš ten jekot a trubky? A už je tu.
Jen bašti, však jsme ti tu ovci čerstvě zabili.
A Turek zděšeně utíká.
Poslední oddíl.
Děkujem, holka.
Kam spěcháš? Chceš zpátky k vejcím, viď...
My taky raději zmizíme.
Tak sbohem.

Fandom: literární všehochuť a realita
Pozn.: věnováno Adě, protože ta může za mou účast na tomhletom šílenství :-)
Černej: Gandalf!
Bílej: Ten se vrátil.
Černej: Vinnetou!
Bílej: Rikitan.
Černej: Brumbál!
Bílej: Voldemort.
Černej: Cyrano.
Bílej: No, jo, to máš pravdu, Roxana se projevila jako natvrdlá koza.
Černej: A co teprve Romeo a Julie!
Bílej: Ale to pomohlo spíš nám. Kolik z toho pak bylo příběhů... Petr a Lucie, milenci amoiští a tak.
Černej: Edward Cullen.
Bílej: Nemrtví se nepočítají.
Černej: Tak dobře, co třeba Susan?
Bílej: To je sporný. Stephen se už dávno pohybuje v šedý zóně.
Černej: A kdybys tušil, na čem pracujeme teďka...
Bílej: Nemachruj a vyklop to...
Černej: Takovejch mrtvejch postav a jenom za měsíc!

fandom: realita/multifandomový crossover
poznámka: Přímo navazuje na drabble z předchozího tématu "Skrz naskrz" - Milé setkání
„Co budeme dělat?“ vznesl zásadní dotaz Hawkey.
„Mohli bychom si kupříkladu zoufat,“ odpověděl předvídatelně House.
„Odmítám se podřizovat obskurním přáním té ženštiny!“ zaprskal Snape.
„Naštvat ji není nejlepší nápad…“ podotkl Bodie a dodal: „Něco zkusím.“
Popošel doprostřed scény, zahleděl se do dáli, nasadil svůdcovský úsměv.
„No tak… Angie… Nebuď labuť. Tohle si nezasloužíme. A ty nás máš ráda. Hlavně mě… Jen nezatloukej, moc dobře vím, že máš pro mě slabost… Přece nás tu nenecháš do skonání světa.“
Autorka zaváhala. Ten syčák ale umí hrát na city!
Tak snadno mě neukecá… Ale abyste neřekli, pošlu vám tam nějakou společnost… pomyslela si.

Fandom: multicrossover
Poznámka: Jsem trochu dojatá a nejspíš se to na tom drabble podepsalo. A jsem hrdá na to, že jsem zvládla celé DMD. Věnováno všem, kteří to vydrželi až do konce. :)
Jsou tam všichni. Spolu, šťastní a spokojení.
John něžně políbil Sherlocka na čelo a šel mu uvařit čaj.
Monstrum se zahledělo do slunce a odpustilo svému bohu.
Ianto se usmál a podal Jackovi šálek s espressem.
Fantina znovu pohladila Cosettu po vláscích
Doctor za sebou zavřel dveře TARDIS a štastně si povzdychl.
Severus galantně odsunul Hermioně židli od stolu, aby se mohla posadit.
Bilbo Pytlík se konečně usadil do pohodlného ušáku a zaposlouchal se do zpěvu konvice.
Pan Darcy se usmál na Elizabeth a provedl ji sálem.
Jsou spolu, jsou šťastni, a pokud zemřeli, v našich srdcích budou žít navždy.

Fandom: Aldorma
Poznámka: jsem ráda, že jsem tu celou dobu s Vámi mohla být. Ačkoliv ne vždycky jsem byla se svými výtvory spokojená, přeci jenom jsem ráda, že jsem pokaždé něco napsala, i když to bylo třeba jenom BJB. Děkuji Eillen, Rebelce, Iswidě, Ilwin a Bilkis za informaci o DMD a za podporu. Dnešní téma bylo nejhorší a nejlepší zároveň (hezké téma, málo času). Žení se mi brácha - tak píšu na poslední chvíli. Ať Vvšem to psaní vydrží.
...
Byl to můj poslední den v Aldormě. Byla jsem smutná, i když jsem se těšila domů. Tyhle dva roky, které jsem tu prožila, se mnou nebude moct nikdo prožívat. Těžko někomu vysvětlím, že jsem o dva roky zkušenosti bohatší, když v jejich životech neuplyne jediný den. Tomuto se říká hořkosladký pocit.
Nevěděla jsem, co říct, jak se chovat. Ostatní, co tuto zemi navštívili, zmizeli nečekaně, najednou. Já měla možnost se rozloučit. Bolelo to, nemohla jsem jen tak přijít na návštěvu a zeptat se jak se mají. Mohla jsem doufat, že pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes. Jako v pohádce.

Fandom: historie (česká a anglická)
Varování: romantika bez postranních úmyslů (tedy skoro)
Byla to její první plavba po moři a bylo jí trochu zle. Nevěděla, jestli to je vlnami nebo princem, který na ni čeká, je o několik měsíců mladší, nedostane pořádné věno a je prý dost prchlivý.
Zhluboka dýchat, pohybovat se klidně. Když to dobře dopadne, bude si tě vážit. Když budeš mít štěstí, bude tě milovat.
Když jí přijel naproti a přivítal ji, měl studené ruce, kruhy pod očima a snažil se nedat najevo nejistotu. Princezna se chápavě usmála a povzbudivě mu stiskla ruku.
Princ se rozzářil.
Napadlo ji, že třeba bude mít štěstí. Budou mít děti a zestárnou spolu.

„Babi, čo to je?“
„To je záchranný team.“
„A čo budú zachraňovať?“
„Našich príbuzných, ktorí plávajú tam dole, pod nami...“
Stará baktéria Escherichia coli ukazovala o niečo menšej na dianie pod nimi. Plávalo tam čosi veľké, hnedé a smradľavé... a množstvo baktérií z toho vyťahovalo zakliesnené baktérie. Tie zachránené sa šplhali po stene, ktorá bola kedysi biela, do bezpečia.
„To je paráda!“ nadšene skríkla malá baktéria.
„To áno, naša kolónia sa zase o niečo rozrastie...“
„A budeme žiť šťastne až do smrti!“
„Dúfajme, miláčik...“
Pokiaľ ich nezahubila nejaká prírodná katastrofa vo forme Brefu či Domestosu, tak žijú šťastne až dodnes...
Fandom: Realita... hajzľová
A/N 1: Pardon za výraz
A/N 2: Konečne!!! :) Ale mám to...
A/N 3: Tak zase za rok :P:P:P
A/N 4: Beriem si dovolenku, pisateľskú... skoro ma to zabilo :D:D:D

fandom: Budeč
Všechno bylo stejné.
Nela se prsty nesměle dotýkala drsné lipové kůry. Kotva ke skutečnosti. Potřebovala ji.
Vyšetřování skončilo.
Vrátila se.
Jediná bez trestu, protože podle všech měřítek na ničem nenesla vinu.
Novinář vyfasoval pokutu. A zákaz o tom cokoli napsat.
Zombie k nelibosti spoluvězňů hnila v jedné z Vyšehradských kobek.
Kajetána pohltily Boubínské kořeny.
Noční můra skončila.
Lipová kůra pod konečky prstů.
Všechno bylo stejné.
Nela zaklonila hlavu. Obloha byla modrá. Zelené listí se odráželo na jejím pozadí. Svět byl tak nádherný a krásný.
Všechno bylo stejné.
To jen ona se změnila.
Neumřela.
A tak bude žít dál.
A konec.