DMD č. 30 pro 30.4.2011 Téma: Pokud ještě neumřeli tak tam žijí dodnes

fandom: Usagi Yojimbo AU
Pro Ave k narozeninám.
Při svém prvním turnaji porážel jednoho žáka šermířské školy Dogorma za druhým. Pak před ním stanul Kenichi. Usagi mu pohlédl do očí a jeho ducha ovládl hněv dětství. Prohrál.
Když Kenichi přebíral meče od lorda Mifuneho, pocítil Usagi, že se před ním cesta samuraje uzavřela. Návrat do vesnice byl nejhorším dnem jeho života.
Oženil se s Mariko, svou dětskou láskou. Po smrti otce se stal starostou vesnice. Svého syna pojmenovali Jotaro. Do vsi občas dolehla ozvěna Kenichiho samurajské slávy a pokaždé to bolelo trochu míň. Když občas pozdě večer sledoval oddechujícího synka, byl skoro rád, že ten dávný souboj prohrál.

Fandom: originální
„Ach lásko, nemůžu uvěřit, že se už zítra budeme brát. Jsi ta nejúžasnější věc, co mě kdy potkala. Moc tě miluju.“
„Já tebe taky, zlato. Nemůžu se dočkat až se ke mně nastěhuješ.“
---
„Dřív s tebou bývala větší sranda, puso.“
---
„Nemusíš říkat „ano, miláčku“ pokaždé když zavrčí pes.“
---
„To je takový problém dát záchodové prkýnko vždycky dolů?“
---
„Tomuhle ty říkáš svíčková?“
---
„Ale mě nezajímá co si myslí tvoje matka!“
---
„Musíš tolik chlastat? Nevím proč s takovým prasetem žiju.“
„Já nechlastám moc!“
„Včera v noci ses pokusil vypít líh z teploměru!“
---
A jestli se nepozabíjeli, žili šťastně až do rozvodového řízení.

Fandom: Barbie a kouzelný módní salon
Varování: Zombie hrášky. Barbie! Snižuje IQ do minusových hodnot.
Poznámka: Vážně je to v souladu s kánonem. XD
„Zase jsme zůstali na ocet!“ naříkal první zombie hrášek.
„Neplač, hrášku,“ chlácholil ho druhý zombie hrášek. „Neslyšel jsi Barbie? Život je přeci pohádka a ty končí šťastně! Určitě se nás někdo ujme, a pokud neumřeme… Podívej, Barbie zase dala Kenovi kopačky, ale nějaký taxikář mu poskytl azyl. Její bývalý režisér ji odmítl vzít zpátky, že prý si našel jinou hvězdu, nedá dopustit na svého asistenta. A i ona dopadla dobře – má ty své světlušky. Tři!“
Zpoza rohu vyšel hot dog. „Tady jste, kluci moji!“ Nabídl zombie hráškům rámě a ti se každý z jedné strany zavěsili. Spiklenecky na sebe mrkli.

Fandom: Harry Potter
Poznámka: Věnuji Angie77, Jana Varga, Witch a Marek za to, že jsme to zvládli :-)
„Jak to bylo dál, maminko?“ škemrala blonďatá holčička.
„A pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes.“ usmála se.
„A teď už do postele děti, Cissy, šup… ty taky Harry, honem.“
…
„Já vím, proč jim to vyprávíš, Hermiono, ale tím mu už život nevrátíš.“ šeptal jí do ucha, zatímco jí jednou rukou objímal.
„Draco… Já vím,“ vzdychla, „ale takový život bych mu přála.“
„Teď už má klid, nech Harryho odejít Hermiono… je to už devět let.“
„Jednou… jednou ho nechám odejít, slibuji…“ jedna slza sklouzla po tváři.
„On by nechtěl, aby si byla nešťastná…“
„Já vím, děkuji, že jsi se mnou.“

Fandom: Budeč
Poznámka: Naposledy si to musím užít. Naposledy musím něco napsat. Protože si prostě myslím, že i v Budči se časy změnily. Navíc... proč si do toho znovu nezamontovat svou oblíbenou postavu? :) Výpověď to pro mě byla dost silná, takže nacpat ji do 100 slov byla fuška. Na stránkách ji pak určitě ještě rozpracuju.
Děkuju všem za komentáře, jdu to odbouchnout, než se mi zhroutí internet. ;)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ambrož si setřel slzy. Nakonec pustil do větru roztrhané psaní.
„Nebreč,“ promluvil cizí hlas.
Ambrože kupodivu bledý cizinec nijak nepřekvapil.
„Jak se jmenuje?“
„Křišťan,“ zamručel Ambrož.
„Pokud mu ten dopis nedáš, jak se dozví, že ho máš rád?“
„Nijak. Historie dokazuje, že nemám šanci. Samé špatné konce...“
„Nesmysl!“ sykl cizinec.
„Jo? Vážně? Tak mi tedy uveďte jediný dobrý příklad.“ Ambrožovi se zase hnaly slzy do očí.
„Optej se Jáchyma, najde ti příběh o Dionýsiovi a Aldebaranovi. A můžu ti zaručit, že pokud nezemřeli, žijí spolu šťastně až dodnes.“
Aldebaran spiklenecky mrkl, usmál se a špičáky se mu trošku klišoidně zaleskly.

Fandom: Střední škola elitního vražednictví – příběhy Malvíny Zoubkové
Poděkování: Díky KaTužce a nifredil a všem sosačkám za organizaci DMD! A díky všem autorům, kteří tu celý měsíc psali úžasná díla. Nestihla jsem komentovat ani zdaleka tolik, jak bych chtěla, ale četla jsem, co to šlo. Všichni jste úžasní!!!
Pohádky, které mi vyprávěla matka, když jsem byla malá, nikdy nekončily šťastně.
Vždycky do nich nějakým způsobem zakomponovala vraždu. Nejčastěji princ otrávil princeznu, nebo princezna zapíchla prince kordem. Nebo to bylo naopak? Ono je to celkem jedno. Kostěj Nesmrtelný byl opravdu nesmrtelný, Finist Jasný Sokol skončil rozřezaný v okně, Sněhurka se otrávila jablkem a Šípková Růženka se nikdy neprobudila. Žádné, jestli neumřeli, žijí někde dodnes.
Moje dětské vnímání pohádkového světa bylo narušené takovým způsobem, že by se ze mě každý psychiatr zbláznil. Naštěstí byli oba mí rodiče nájemní vrazi a nikdy neřešili, jestli z jejich dítěte vyroste psychotik. Klika, nemyslíte?

fandom: Master and commander: The far side of the world
A/N: Pohádka to zrovna není... ale špatně to snad taky nekončí. Pro znalce fandomu: vím že je Will možná trochu mimo, ale myslím, že i ten největší optimista má někdy slabou chvilku.
Chlapec seděl za stolem a soustředěně krčil čelo.
Dra...
Ne! Škrtl a začal znova.
Dra... Drazí ro... rodičové
Zamračil se. Slova přeškrtal o něco zuřivěji.
„Nikdy to nenapíšu pořádně...“ zamumlal nešťastně.
„Mohlo to dopadnout i hůř...“ ozval se jeden z přihlížejících chlapců „...Taky jsi mohl umřít“
To mohl... Ale jaký to bude život? Na věky mrzák. Bez ruky... Vždyť ani nezvládne napsat dopis. Jak bude moci zůstat na lodi?
„A nechceš mi to nadiktovat, Wille? Než se trochu pocvičíš...“ zeptal se další s přátelským úsměvem. Váhavě mu podal papír a brk. Najednou se budoucnost zdála o něco veselejší.
„Díky, Petere“

Fandom: Profesor von Drak
Věnování: Všem, kteří přežili, a mému počítači, protože letos taky přežil
Poznámka: Rozloučíme se v klasickém stylu, co říkáte? Cynický Daniel von Drak znovu na scéně.
---
Dobrý den, milí studenti, dnes máme krásné počasí, že? Vypadá to, že o víkendu nebude pršet. Jsem velice rád, že jste se uvolili přijít mi pomoci.
Mám pro vás obvyklý úkol. Vezměte si, prosím, tyto pomůcky. Půjdeme do uličky třináct.
Správně, je to potkan. Albinotický Rattus norvegicus, pocházející z Asie, do Evropy se rozšířil s vodní dopravou. Je velmi přizpůsobivý, zřejmě proto se usadil zde.
Nemusíte se bát. Zahraji si na krysaře a odnesu ho do kabinetu. Píšťalku nepotřebuji, mám hada. Zatím se pusťte do práce.
Tak a je to. Pokud neumřel, běhá ve svém teráriu doteď. Není den krmení.

Fandom: Star Wars
Otevřel oči.
Procitl uprostřed šedé nicoty.
Oblečený v černém obleku, ale bez masky a bez přilby.
Válely se opodál.
Přesto dýchal.
Dotkl se svého obličeje.
Žádné jizvy, žádné znetvoření.
Darth Vader byl pryč.
Zůstal jen Anakin Skywalker.
Spasený obětí, kterou přinesl.
Avšak štěstí necítil.
Cožpak takhle vypadá pole Světlé Síly?
Někdo nečekaný zde byl s ním.
„Vítej, můj proradný žáku,“ sladce zavrněl Palpatin, jízlivě pokračoval:
„Sithové jsou vždy dva. Mistr a žák. Ne víc, ne míň.“
Anakin zasténal.
Obětoval život, aby Palpatina zničil.
Zabili se navzájem, a přece byli opět spolu.
Tak budou sdílet věčnost, navždy připoutaní jeden k druhému.

Fandom: Bjørkhallen
Poznámka: Opět kreativní kroužení kolem tématu. Nesoutěžní drabblík věnovaný Erendis a Profesorovi.
Tady to bylo.
Vrby se tu skláněly hlavami k sobě tak těsně, že nebylo vidět nebe. Jen pár kroků a člověk se ocitl u řeky.
Jestli vchod do podsvětí nevypadal takto, tak už Severin nevěděl, jak.
Udělal patou mělký důlek. Podíval se na chyceného králíka. Králík mu pohled oplatil. Chlapec položil zvíře krkem k důlku. Vytáhl nůž.
Náhle králíka pustil. „Ne. To nemůžu.“
Nastavil vlastní ruku. Řízl. Krev pomalu stékala na dno jamky.
„Maminko...“
Stín skrčený u loužičky krve dostal jasnější obrysy. „Severine... ty?“
Na cestě od Keswicku zadupaly nohy. Stará kořenářka zoufale spráskla ruce.
„Chlapče nešťastný, cos to udělal...!“