DMD č. 23. pro 23. 4. 2017. Téma: Bludný kruh

Nechápal.
Nebyl schopen se vyznat ve svých myšlenkách. Ve svých pocitech.
Byl rád v její společnosti. I když s nimi nebyl on...
Byl rád v jeho společnosti. I když s nimi nebyla ona...
Byl sám a myslel na oba.
Byl s jedním z nich a zapomínal na druhého.
Když Alexandra před jeho zrakem postřelili, modlil se, aby přežil.
Když Aneta neodepisovala na dopisy, pochopil, že o ni přišel.
Nechápal. Ztrácel se v pocitech a myšlenkách.
Byl nadšený, že Alexandr žije.
Byl zničený, že Aneta nepřichází.
Když se objevila ve dveřích a řekla si o dopis, konečně pochopil.
Miloval je oba.

...Ráno vylízt z postele, nakrmit Tesáka, roznýst krmení všem vostatnim mazlíkum, zajít do hradu na snídani, odučit hodiny péče vo kouzelný tvory, nakrmit Tesáka, zajít do hradu na voběd, poklidit vohrady, vobejít pozemky esli je šecko v pořádku, nakrmit Tesáka, zajít do hradu na večeři, zajít na jedno k Prasečí hlavě, vlízt do postele, ráno vylízt z postele, nakrmit Tesáka...
Nebyl to špatnej život ani tehdá. Fakt ne.
Ale pak jednou přiletěl do Bradavic vobrovskej kočár taženej úžasnejma koňma a z něho vystoupila vona. Olympa Maxime.
Vod toho momentu šecko dostalo jinačí grády a už nikdá nebylo nic jako dřív.

Ráno vstane, namaže svačinu, vypraví děti.
Není kdy dospat. Malá, hravá, předškolní chce slona. Je slonem. Chci létat! Jsem pilotní kabinou. Nechť jsem hvězdou; uveleb se ve vesmíru mých ňader.
Kdo kdy změří všechny matčiny proměny? Kdo kdy docení?
I chameleon večer unaven. „Já se dřel, zatímco ty.“ Zatímco já v tisíci světech.
Čeká mě ještě jeden. Obdiv k záviděnému, nadšení z povinného, ještě namísto nech mě spát.
Jen občas, na chvíli, napadne, v jakých kruzích on.
On žije něco jiného, přirozeně, v bolesti nemenší.
Jen občas, na okamžik, se kružnice jejich kruhů protnou.
Ráno vstane, namaže svačinu, vypraví děti.

"Shrňme si to znovu.
Jdou po vás dvě armády, takže na jih a kolem hor nemůžeš.
Jsou ti v patách a času je málo."
"Jo, a když se pokusíme projít průsmykem, není šance, aby si toho klan nevšiml, dojde k boji a bude to masakr.
Zkusit průchod dohodnout je bez šancí."
Rrakhati se zadívala kamsi za Inrittinu hlavu: "Věř mi, znám názory vůdkyně v tomhle ohledu dost dobře.
Tenhle začarovaný kruh asi nemá dobré řešení.
Ledaže ..."
"Ledaže co?"
"Jsou tu staré doly a tunely...
Ani klan neví kudy přesně vedou.
Možná lze projít pod horami.
Něco tam ale určitě číhá..."

Ve šněrovačce obdivu k němu sálala štěstím. Střemhlav se vrhla do manželství. On byl ten pravý, úchvatný. Brzy uchvátil jinou. Utekl k ní. Rozvod rozbouřil pocity méněcennosti.
Druhý muž alkoholik. Tentokrát utekla ona před jeho ranami a nadávkami.
Vysílena samotou nakonec naletěla sňatkovému podvodníkovi. Zůstala bez peněz s dvojnásobnou ostudou. Obalamutil ji a ještě čeká dítě. Pohledy lidí jí ťukaly na čelo. Blázen! Naivka! Drbny měly plná ústa jejího žalu. Spěchala, jako by mohla utéct pomluvám. Na hrázi rybníka se nerozmýšlela. Jen stavidlo se zděsilo, když se kola na hladině spojila v jeden velký kruh, který uzavřel její bloudění zoufalstvím.

Myslíte snad, že hřích proti Duchu svatému má vést k jidášovské beznaději? Vždyť naši církev založila právě opačná větev: Petr a Pavel! V čem se lišil zbabělý zapírač a fanatický pronásledovatel od zklamaného revolucionáře? V přístupu ke své vině! Jeden zaplakal, druhý se obrátil na obrtlíku, třetí si hodil mašli.
Peklo je volba zarputilé zaslepenosti. Neochota vidět sám sebe, své bližní, svět okolo nezkresleně. Bez závojování a pokřiveného sebesvědectví. Ospalky neslepovanýma očima. Je tam nejspíše tma. Vnitřní tma. Zvolená tma. Uprostřed plamenů hemží se, kroutí a strkají vzteklí slepci. Uzavřeni do sebe, rukama netřesou. Chodí v kruzích, po bludných čarách.

Stránky samy od sebe prudce zavířily.
V místnosti se nečekaně zhmotnil šedovlasý. Držel druhou polovinu knihy. I v ní se listy divoce převracely.
Vostrý ho poznal. Ten ho připravil o uloupenou kořist! Pokusil se zaútočit.
Zakolísal poražen strašlivou silou.
Kniha se sama vytrhla z rukou. Obě části se snažily spojit.
Tajné čáry ožily. Vyplížily se z pergamenu jako noční můra, svíjely se a proplétaly, tápaly ve snaze splynout a svázat přervané kouzlo.
Pevné obrysy prostoru se zkřivily, rozplizly, roztočily v děsivé spirále, zběsile rotujícím kruhu, v jehož středu se nezadržitelně rozvíralo cosi nepopsatelně, zvráceně nepřirozeného.
Hladová, hltavá, vše požírající prázdnota.

Osmihodinová šichta na operačním sále. Gin. Přerušovaný spánek.
Vrtulníky. Operování. Směna na pooperačním. Přerušovaný spánek. Gin. Vrtulníky.
Další směna, tentokrát dvanáctihodinová. Gin. Další vrtulníky. Bez spánku.
Smrt.
Gin.
Mírové dohody. Vrtulníky nelétají. Bludný kruh se na chvíli přerušuje.
Dopis tátovi.
Vtipkování s BJem, naštvaný Frank. Schovali mu oblečení za latrínu, hledal ho tři dny, zatímco po táboře běhal v županu půjčeném od Margaret.
Na kobereček k Potterovi.
Šťabajzna dýchající jim za krk.
Odprošování Franka, aby nepsal hlášení.
Radar s panikou v očích.
Vrtulníky.
Gin.
Pooperační.
Přerušovaný spánek.
Osmihodinová šichta.
Hawkeye vyčerpaně padl na postel.
„Probuďte mě, až válka skončí. Díky.“

"Povídám ti, že letíme špatně!"
"Říká někdo, kdo propadnul u astronavigačních zkoušek tolikrát, že by to nespočítal na prstech ani kdyby zapojil i nohy."
"I blboun nejapný po zpackané lobotomii by si všiml, že se motáme pořád dokola, Listere. Třeba tenhle asteroid - kolem toho už jsem letěli aspoň třikrát."
"Přestaň vyšilovat, Rimmere. Takových asteroidů může bejt ve vesmíru víc než štěnic v albánským hotelu."
"No jistě, v každé soustavě najdeš nejmíň tři růžové asteroidy ve tvaru ananasu s obřím blikajícím bilboardem propagujícím Prasákovy zpívající kondomy. Uznej, že jsme se ztratili."
"Nečekal bych, že to někdy řeknu, ale souhlasím s Pošukem."

Když byla jsem malá, učili mě nelhat
Prý bych pak v životě, mohla velmi selhat
Však metodou pokus - omyl, zjistila jsem brzy
Uzavřít se mohu v ze lží nedobytné tvrzi
Později jsem začla skautingu se dvořit
To jsem ještě netušila, že s pravdou se mám mořit
Z venčí do mě všichni mleli, jen ať pravdu říkám
Je to jak kdybych naběhla k otevřeným dýkám
Teď se točím v bludném kruhu, bez startu i cíle
Běhám stále dokolečka, míle a zas míle
Chtěla bych už přestat se lží, je to ale složité
Měnit v mém mozku návyky tolik let už zažité