DMD č. 23. pro 23. 4. 2017. Téma: Bludný kruh

Všechno začalo, když spatřil poprvé ten zlatý kroužek.
Chtěl ho. Měl ho mít!
Šlo to tak snadno. Byl mnohem silnější. A tělo zmizelo navždy v řece.
Vrátil se sám a stín zlého činu se táhl za ním. Zůstalo to tajemstvím, ale cítil nevyslovené podezření. Zlatý kroužek ho však mohl skrýt očím všech.
Slýchal potom jejich hovory. I o něm, a nebyly příjemné. Stále méně se ukazoval. Stále hůře ho snášeli. Utekl.
Pak už jen temnota. Dokola lov, jídlo, spaní.
Až přišel On. Zloděj!
Co zbývalo? Najít Kroužek! Získat ho zpátky!
Za jakoukoli cenu? Nebyla přece jiná cesta?
Vábení bylo silnější...

"Tma, pořád tma. Proč je tma?"
Ani nevidí kam běží. Běží pořád. Noha nohu střídá v rychlém sledu.
Krok, krok, krok a další krok. Nekonečný sled kroků. Pořád a pořád.
Ani neví, jak dlouho. Prostě běží a běží jako o závod.
Běží jako by cítil v zádech dech predátora.
Rychle, rychle! Jen malinké ohlédnutí a zase běží.
Krok, krok, krok...
"Bože, jak dlouho to ještě vydrží. Já už ho!"
Dvounohý dlouhán se pomalu spustí ze své patrové palandy, rozsvítí lampičku a dojte ke kleci.
Otevře klec a obratně sundá zavěšené běhací kolečko.
Uřícený křeček se vrátil do své hromádky pilin.

Potkáme se, zakoukáme se, zatoužíme, seznámíme se, povídáme si, setkáváme se, sblížíme se, zamilujeme se, usmíváme se, plánujeme budoucnost, pohádáme se, přestaneme mluvit, začneme se méně stýkat, rozejdeme se, pláčeme, zuříme, uzavřeme se, vyléčíme se, poučíme se a zapomeneme, co jsme se naučili.
Vyjdeme znovu mezi lidi, potkáme se, zakoukáme se, zatoužíme, seznámíme se, povídáme si, setkáváme se, sblížíme se, zamilujeme se, usmíváme se, plánujeme budoucnost, pohádáme se, přestaneme mluvit, začneme se méně stýkat, rozejdeme se, pláčeme, zuříme, uzavřeme se, vyléčíme se, poučíme se a zapomeneme, co jsme se naučili.
Vztahy jsou tak komplikované, krásné i ošklivé, bláznivé i nudné...

Byla to jejich první společná mise. I když misí by to asi nikdo rozumný nenazval; prostě bylo třeba doručit poštu z bodu A do bodu B, tečka. O to byl Calder vzteklejší, když nabyl jistoty, že se ztratili.
"Bylo by to o dost jednodušší, kdybys mi nevyrazil ten kompas z ruky," nadával. "Takhle je kompas v moři a my jsme v pytli."
"Ale kušuj. Vím naprosto přesně, kam letíme," opáčil bohorovně Ascobolus.
"To bych si taky přál vědět." Odmlka. "Podívej! Tamhletu vlnu už jsem viděl! Říkám ti, že lítáme v kruhu." Další odmlka, rychlé využití dalekohledu. "Ehm..., nejsou tamhleto Francouzi?"

První zjistil, že má cukrovku.
Druhý se stal abstinentem.
Třetí si najal odbornou stavební firmu.
Dalších pět se rozhodlo, že raději půjdou na ryby.
Devátý si koupil lístek na autobus.
Poslední vstoupil do kláštera.
Tak se všech deset malých černoušků vymanilo z bludného kruhu své písně.
---
Slepička koukala na kohoutka, jak si cpe volátko. Vůbec se nepoučil. Zase se zakucká, bude ležet s nožičkama nahoře a ona opět bude muset s nejistým výsledkem běhat o život v bludném kruhu výměnného kapitalismu …
Vymanila se tedy z bludného kruhu předsudků o slepicích, obstarala zásobu vody a přihlásila se na kurz první pomoci.

Den první
Koupil jsem si kaktus.
Den druhý
Kaktus má v květináči sucho. Zalévám kaktus.
Den třetí
Kaktus má zas v květináči sucho. Zalévám kaktus.
Den čtvrtý
Kaktus pořád pije jako duha. Zalévám kaktus.
Den pátý
Kaktus začíná hnít.
Den šestý
Hledám na internetu, jak zabránit hnití kaktusu.
Den sedmý
Přesazujeme kaktus do nového květináče.
Den osmý
Nezalévám kaktus.
Den devátý
Kaktus hnije dál.
Den desátý
Kus kaktusu vypadá, že uhnije.
Den jedenáctý
Kus kaktusu uhnil a odešel.
Den dvanáctý
Kaktus umřel.
Den třináctý
Pořádáme oficiální pohřeb kaktusu.
Den čtrnáctý
Držíme smutek za kaktus.
Den patnáctý
Koupil jsem si kaktus.

Jak je u závažných objevů obvyklé, přišli na to náhodou. Danele si překreslovala návrh rozety na obří kus pergamenu, Erik přitom něco pískal – a obrazec náhle ožil.
Rychle ho stabilizovali, kůži svinuli, strčili do tubusu, zajistili náležitými kouzly... a upalovali za mistrem Ayrem do Bjørkhallenu.
Mistr je vyplísnil, že s takovou věcí dokáže vlézt do Mezisvětí jen páreček podařených bláznů. Pak opatrně odstranil ochrany a nákres rozbalil.
Jenže obrazec byl najednou inertní.
Vrátili se na původní místo. Mezisvětím, jako trojice bláznů.
Rozeta zase ožila.
Vyzkoušeli jiné potenciálně vhodné místo.
Úspěšně.
„Stvořili jste přenosnou Mandalu,“ konstatoval Ayre.
„Co teď s ní?“

Tak trochu se bojim,
že nevim, na kterým rohu náměstí stojim.
Možná je to další života ironie
nebo jeho další tyranie.
A tak se po náměstí motám,
při tom bludnej kámen kopám.
Vždycky zakopnu na stejným místě,
ale pak chvilku jdu zase jistě.
Říkám si, že se z toho nějak vylezu,
ale pak zase zakopnu a k baru přelezu.
Přijde mi, že si stěžuju moc,
tak piju alkohol ze Samsonovy kašny, když začne noc.
Pak ten alkohol za rohem bleju
a přes den se na Sokoláku falešně směju.
Když už je toho na mě tolik,
je ze mě přísný alkoholik.

Froda hlodal neodbytný poci, že cestu zbytečně odkládá. Připadal si nepostradatelný pro život ve vesnici. Co by si sousedé pomysleli, kdyby na jaře nevysel rajčata?
„Same, měli bychom se oprvadu začít chystat na výpravu,“ řekl jednoho dne svému zahradníkovi. „Už se to táhne dlouho a já začínám být nervózní.“
Vysvětloval Samovi, jak prsten všem škodí a jak snadno střídá majitele, aby jej ovládl a nakonec se dostal zpátky ke svému stvořiteli.
„Ale pane, nemyslíte, že se nakonec ten kruh uzavře, když skončí zpátky u Temného pána? Není trochu nebezpečné mu ho nosit přímo pod nos?“
„Je, ale musíme to podstoupit.“

Michail byl nemocen. Tedy úředně byl nemocen, jinak se cítil zdráv a koneckonců, díky Bohu, i živ. Ležel v posteli a psal. Psal, protože necítil bytostnější potřebu než psaní. Verše se hromadily jeden za druhým, metafora střídala metaforu, obdiv k Puškinovi pomalu vystřídala vlastní invence a styl. Jak rád by psal ještě den, dva, týden, celý život. Ale služba to nedovolila. Tento měsíc si vzal ze zdravotních důvodů volno již třetí. Bez armády by neměl živobytí, ale s úvazkem k armádě neměl čas na psaní. Nevěděl, zda mu dovolí další volný den, ale nepřemýšlel nad zítřkem. Vymyslel název. Bludný kruh.