Harry Potter AU

Byla božsky krásná. Blonďaté vlasy přetékaly pod rámečkem kamsi dál, oči zářily do večera.
"Moje dcera potřebuje ochranu, zmizela," zasténala babka.
"Proč jste mi to neposlala Contactem?" Rty se mi prakticky nepohnuly.
"Dávám přednost lidskému dotyku," odvětila.
Člověkem jsem nebyl již dlouho, ocelové závoje přes důležité orgány změnily i styl mého uvažování.
"Víte, čím se tu platí?"
"Ano, samozřejmě."
Políbil jsem ji.
Dcerku jsem našel o dva sídláky dál, mrtvé oči hleděly vyčítavě. Krásná už dlouho nebyla, x_snap si vybral svou daň, jak to u fetek bývá.
Duše stařenky v bance zakníkala. Být mozkomorem je zábavné i v 30.století.

Na Odboru záhad pracoval rok. Po Vyvoleném sáhli všemi deseti. Teď hypnotizoval dveře s přísným zákazem vstupu. Neodolal. Za nimi byly další, s obrázky. Nejvíce ho zaujala obrovská želva.
Portál ho přežvýkal, než ho vyplivl na rušné ulici. Odpudivé místo, hledal úkryt. U Prokopnutého bubnu. To zní dobře. Hosté po něm vrhali divné pohledy. A pak se zjevil On.
„Neměl byste tu být.“
Vypadal jako Snape se smyslem pro humor nebo Brumbál na dost drastické dietě.
„Brzy dojde k explozi. Já to musím vědět.“
Vhodil zkoprnělého Harryho do vytvořeného portálu.
„Mám slabost pro turisty,“ prohlásil Smrť spokojeně a vytratil se.

Vlídné paprsky zapadajícího letního slunce dopadaly na zahradu a barvily její pobledlou tvář dozlatova.
Namáhavě dýchala, jak se kolébala k venkovnímu sezení, v ruce čokoládový dort.
„Už je to strašlivě vidět,“ šeptala Molly rozpačitému Arturovi nenápadně.
„Narostlo jí teda pořádně, chuděrce,“ promlouvala Alice k Frankovi hlasem na prahu slyšitelnosti.
„Já bych takovouhle hanbu nepřežila,“ svěřovala se Hestie Dedalusovi tichoulince.
Lily je stejně všechny slyšela.
Třískla podnosem o stůl.
„Jestli jste přišli řešit můj zbouchnutej pupek, tak můžete zase vypadnout. Já tu chci slavit Harryho narozeniny. Takže kdo si dá dort?“ usmála se medově a podala nůž Snapeovi.
Lupin zvedl ruku.

„Je vůbec ještě nějaký místo, kde jsme nehledali?“ zeptal se Potter, ruce vražené do kapes džínsů, v obličeji výraz typický pro někoho, kdo strávil několik předchozích hodin marným hledáním člověka, který je mu vlastně naprosto ukradený a kterého musí najít, protože to dostal rozkazem.
„Určitě jsme něco vynechali,“ pátral v paměti Black, ruce v kožené bundě založené na hrudi, ve tváři zamračené soustředění. „Co ten kutloch ve Whitechapelu?“
Přemístili se přímo před vchodové dveře.
Ani jeden se neobtěžoval klepáním.
Prostě je vyrazili.
V předsíni stály dvě postavy.
Snape s boky omotanými prostěradlem a Lily... bez prostěradla.
„Můžu to vysvětlit,“ špitla.

Sklep opuštěného cihlového domku uprostřed Londýna, v němž kdysi zřídili základnu, po třech letech stále páchl plísní a zatuchlinou.
Black si uvařil kafe tak silné, že by probudilo mrtvolu, a nasypal do něj tolik cukru, že v něm stála lžíce.
Nesnášel ranní služby.
Ráno na štáb chodil jenom Snape.
A dnes přirozeně nevynechal.
„Heslo?“
„Skřivánek.“
„Jo, to teda jsi. Zasranej skřivan.“
Black otočil klíčem a zamířil zpátky do hlavní místnosti, ke své nedopité kávě.
Snape ho následoval.
„Nebudu tě zdržovat, jen tu nechám vzkaz pro Brumbála.“
Zastrčil ruličku pergamenu do přihrádky s došlou poštou.
„Je šifrovaný,“ dodal chladně. „Pro jistotu.“

The Dark Lord didn't understand Potter. When he asked Potter to join him, he offered power, fame, knowledge, riches... None of these mattered to Potter!
But Draco knew Potter. Potter attached himself to the first person to treat him well, befriended the first one he met...
The one thing Potter craved more than anything, was love. Offer him love and he would never decline.
Thus Draco's plan was born. He'd befriend Potter, court and romance him, seduce him to their side...
The one thing Draco didn't account for in his plan... was that he'd actually fall in love with Potter.

Prudký vítr na vrcholu kopce ho šlehal do tváří a znemožňoval mu zapálit si cigaretu.
Jeho nervozita byla téměř hmatatelná, když se Brumbál objevil.
Dorazil na vteřinu přesně a rozhodně se nesnažil skrývat své rozladění.
Snape otevřel ústa. Brumbál ho gestem ruky zarazil.
„Nevím, proč hodláš přeběhnout, a je mi to srdečně jedno. Nezajímají mě ani žádné tvé požadavky. Odpusť, chlapče, ale tak vysoká figura zase nejsi. Chceš do Řádu? Přijmu tě. Za práci zaplatím. Nečekej ovšem, že ti poskytnu ochranu. Na jeho straně šachovnice budeš vždycky sám.“
„Nechci ochranu pro sebe, ale pro Lily.“
Brumbál se konečně zatvářil překvapeně.

Už nebyl sám.
Byli na to dva.
On a Lily.
Téměř jako za starých časů, kdy městem kráčeli ruku v ruce, aniž by tušili, co jim chystá budoucnost. Jen stromy ševelící ve větru, řeka líně plynoucí mezi dvěma špinavými břehy a tovární komíny průmyslové čtvrti v roli svědků, kteří nikdy nevyzradí jejich tajemství.
„Byl hodně překvapený, že mu nabízím služby?“
„Překvapený? Sotva.“
„Takže naštvaný.“
Severus moc dobře věděl, že tím pytlem hříchů, s nímž se vláčel na jejich stranu, bude Brumbál přinejmenším znechucen.
Lily se povzbudivě usmála.
„Každopádně i on uznává, že agent v takové blízkosti Voldemorta, se vyvažuje zlatem.“

Potter's chest felt wonderfully solid as he pushed him, tumbling him into the grass. Even more satisfying was the crunch of Potter's nose under his fist.
Potter cried out and grabbed Draco's sweater, rolling him over. Draco found himself on his back, Potter's feverish gaze upon him.
Just like the old times, he thought before Potter's mouth crashed into his, robbing him of all thought.
*
Draco woke up. Potter, again. It took him a moment to remember. Potter was dead. And he better close his mind, because if the Dark Lord realized Draco wished he lived, then so was Draco.

Harrymu prudko tĺklo srdce. Konečne počúval o svojich rodičoch. Čosi o škole a šálkach a potkanoch a autonehoda bola vlastne vražda?! Snažil sa, ale bľabotanie jeho vystrašenej tety bolo nezrozumiteľné.
"Pochopili ste to, Potter?" otočil sa k nemu Snape.
"Nie."
"Typické. Vezmite si svoje veci, odchádzame."
"Ten chlapec nikam nejde!" vzmohol sa na hrdinstvo strýko Vernon. Zrazu zvieral v rukách pušku, namieril roztrasenou rukou... "Nič také neexistuje!"
"Nie, Vernon!" kričala Petunia. "Nie!"
Mieri na mňa, uvedomil si Harry.
Levicorpus, pomyslel si Severus Snape.
Prebuď sa už! prosil sám seba Harry, keď okolo neho preletela červená, fúzatá, naruby prevrátená strýkova tvár.