DMD č. 18. pro 18. 4. 2014. Téma: Hemžení

Kosmická loď dosedla na povrch planety v oblaku prachu. Na boku se otevřel průlez a z něj se spustil žebřík. Po něm začal slézat astronaut ve skafandru. Dospěl asi do poloviny, když se zastavil.
„Velení mise, na povrchu se něco hýbe.“
Sestoupil o několik dalších příček a shlédnul do hemžící se masy na konci žebříku.
„Bože můj, za to mě neplatí dost. Velení mise, vracím se.“
Astronaut se vrátil do vnitra lodi a zapojil dálkovou komunikaci
„Houstone? Tady expedice Pytheas. Mám pro vás dvě zprávy. Planeta podporuje život. Bohužel je planeta už obydlena a to pavouky asi tak velikosti talířů.“

Roniel se prodíral mezi lidmi, kteří spatřivše ho se k němu vrhali s prosbami o pomoc, a taky nekončící nadějí. Za brany kláštera se jich stahovalo stále víc a víc. Spousta jich jen seděla někde na trávě a vyčkávala, ještě víc jich pobíhalo z místa na místo. Někteří hledali přátele a sousedy, další obyčejnou radu nebo třeba půlhrst správné bylinky. Mnohé děti vesele štěbetaly, jako by se ani nemělo dít nic hrozného. Mezi nimi všemi pobíhali mniši snažící se situaci aspoň trochu organizovat. Tak moc by si přál těm utečencům, každému jednomu z nich, pomoci. Ale teď měl jiný úkol.

Skrze stromy se prodraly první paprsky slunce, les opět ovládl den, snad jen kousek mlhy připomínal někdejší korunovaci noci. Právě tudy proletěl první motýl. Nádherný, lehký a nehmotný. Za ním celé stovky jeho bratří. Jak je to krásné. Jak se z mrtvého rodí živé. Jak z masa vzniká vítr.
„Vždy jsem si přál odejít obklopený přáteli. Nakonec je to hezké. Děkuji vám.“
Usmál se a tiše pokračoval v práci.
„Najdou mne asi za měsíc. Budou už kvést stromy.“ Trochu to štípalo, ale jinak necítil vůbec nic. Ani živé maso odhalené světu.
„Otevřete oči, profesore,“ řekl a pozvedl další motýlí vejce.

Postava ve starém vaťáku šťourá mezi kontejnery.
"Zatracený neprůhledný pytle," mumlá tiše.
šťouch
"No dopr***!"
Potřebuje panáka. A rovnou řekne Frankovi, ať volá policajty.
"...jsem do toho pytle strčil a ten hnusnej sajrajt se na mě vyvalil," bojuje s artikulací o hodinu později.
"Hele, ten hnusnej sajrajt je člověk, jasný?" ohradí se fešnej kravaťák.
"To už je jedno, ty troubo, ne?" obrátí se zpátky k paní doktorce.
"Se to na mě vyvalilo a celý se to hemžilo."
"Dobře, lidi. Miku? Pošli tělo co nejdřív do laborky, ať nám ty hnusný červíci nesežerou všechny důkazy."
"Červy odvézt taky!" doplní Kůstka důrazně.

Jindy poklidné město toho dne pořádně hučelo. Atmosféra byla plná strachu a podezřívání. Pokud už kouzelníci Ero navštívili, rozhodně nebyli moc vidět v ulicích. Ohaři číhali na jakoukoliv zmínku nespokojenosti, která mohla být vyložena jako zrada krále. Lord Niryn posílal své ohaře jako špehy do hospod, kde se kouzelníci scházeli.
Na náměstí se hemžili lidi, protože místo obvyklých trhů se dnes na stejném místě měly konat popravy zrádců a upálení čarodějů.
Iya pocítila strach, protože někteří z čarodějů, kteří měli být upálení, u sebe měli její oblázek. Doufala, že ji neprozradili, protože to by byl konec snahám ukončit tuhle krutovládu.

"Vidíš to? Ta světélka? Do tmy zahalená část Země se mění v záplavu žároviček. Lehce ironické, jak v noci připomíná odtuď to, o co se těmi světly sama připravila."
Rose se obrátila k Doktorovi s výrazem, který si pojmenoval Vím, že se chystáš urážet mou planetu.
"Všechno to vaše lidské hemžení tam dole? Jed. Otravujete nejen sebe ale i zbytek vesmíru. Slyšela jsi třeba o světelném znečištění? Díky němu na nebi není vidět ani zlomek toho, co by mohlo být. Nedělej si s tím ale hlavu. Zkázu si způsobíte jinak. Už na ní pracujete."
"Stejně nás máš rád," podotkla.
Přikývl.

Magdalena Vytáčková seděla na lavičce před obchůdkem své dcery Zuzany. Byl vlahý letní podvečer, denní hemžení pomalu unikalo a ona chvílemi podřimovala, chvílemi vzpomínala na uplynulý den.
„Nazdárek, Vytáčková!“ přetrhl vzpomínání bodrý hlas.
„Máme zavřeno,“ oznámila babka a neochotně otevřela pravé oko.
„Ále jděte, Vytáčková,“ hlaholilo bodře individuum v otrhané montérkové bundě. „Potřebuju prostředek proti blechám.“
„Neprodáváme.“
„Ale no táák. Punťa se celý hemží blechama. Porád se jenom škrábe. To jako furt,“ upřesnilo individuum a poškrábalo se na olysalé lebce.
„A nejen on, co Toncku?“ Magdalena zkoumavě pohlédla na osloveného. Ošil se.
„Když ony se… Prostě tó… Hemžej!“ vykřikl vítězně.

Kardinál se pokoušel pracovat. Komplikoval mu to chumel koťátek. Jedno kotě se mu usadilo na klíně, druhé na rameni, třetí chňapalo po psacím brku a čtvrté rozťapávalo rozlitý inkoust po důležitých státních listinách.
Když kardinál libovolné kotě odstrčil nebo přemístil, okamžitě se mu na dané místo nasukovalo jiné. Jejich máma na to hemžení dohlížela a, to by se kardinál vsadil, ještě je svým mňoukáním pobízela k většímu zmatku.
„Cavoisi!“
„Vaše Eminence.“
„Ty kočky mají tady v paláci nějaké vyhrazené místo, je to tak?“
„Ano, mají tu kotec, ale ještě tam ani nevkročily.“
„Vemte ty papíry, Cavoisi. Odcházím pracovat do kotce.“

"To byl teda dýl, to ti řeknu, kapitáne. Hotová výhra! Nechali sme se sice zachránit před jistou smrtí, ale von nás pak půlku pošlapal, ještě než jsme mu ty perly stihli najít, trouba."
"Já už tam nejdu! Ne a ne! Neví nic vo zdravý výživě našeho druhu! Hele makáme jako barevný, a co za to? Hrách a čočka? Málem jsem vypustil duši, jak mě to nadýmalo!"
"To sem se zas nechala do něčeho navízt... za kus chleba se sejrem, a teď abych ho nosila na zádech, zametala hory doly a tahala se po všech čertech. Příště si radši chytnu žábu."

V bezpečné ohrádce živých plotů na slunné straně školních budov bylo odpoledne živo, jako vždycky. Dívčí škola tvořila podstatnou část ospalého Highbury.
Před večerním vyučováním, večeří a modlitbami měly chovanky pár chvil radostného volna.
Mrs Goddard svoje drahoušky milovala, od nejmenší cácorky po nejdospělejší slečny, které samy pomáhaly s vyučováním.
Sad zvonil smíchem, dívčí hry, tance a procházky se proplétaly v jedno klubko hemžících se úsměvů a loken.
Zahradní branka zavrzala, rej na okamžik ustal. Sad se nadechl šeptáním.
Přišla mezi ně na obvyklý čaj. Sotva starší, než vychovatelky.
Vzácná paní se usmála.
Hemžení se rozběhlo nanovo.
Pod jejím dohledem.