Realita

A/N: Zadání bylo tentokrát fakt záludné a obdivuju ty, co z těch zadaných slov dokážou vykutit něco, co dává smysl.
Otočila jsem se jako na obrtlíku a hodila po obludě košíkem s houbami. Ivan popadl ze země žalud. Jestli si myslel, že to pomůže, mozek vysypal cestou z uší.
Kolegům při našem počínání spadla čelist. Proč jsme si zrovna dneska vzali volno?
Ze stromů se na nás sypalo roztrhané listí. Začalo to připomínat nějaký blbý horor.
„Měli bychom si něco vyjasnit...“ pronesl dunivým hlasem obrovský grizzly s hlavou jako krychle. „Pokud nemáte bazuku, tak byste se měli raději vzdát.“
Rozevřel tlamu a příšerně se rozeřval.
*
Se škubnutím jsem se prudce posadila na posteli a zacvakla budík. To byl teda sen...

Ona prostě milovala mandle. Tu jejich vůni. Kouzelnou, nadzemskou, povznášející, nebezpečně omamnou.
Ona prostě milovala mandle. Tu jejich univerzálnost – dobré jak pražené a solené, tak s cukrem v marcipánové hmotě.
Ona prostě milovala mandle. Tu jejich chuť. Sladkou, jemnou, nenápadnou, omračujícně lahodnou.
Ona prostě milovala mandle. Tu jejich schopnost dovést každý její recept k dokonalosti.
Ona prostě milovala mandle. Ty jejich účinky. Antioxidační, zdravé, rychlé, vražedně efektní.
Její manžel se vedle v pokoji začal dusit. „Marié, cos mi to do toho dortu dala?“ zachrčel a pak něco spadlo na zem.
Ona už prostě nemilovala svého manžela. Ona prostě milovala mandle.

„Ha, Ivan, nečekán, nezván,“ ozvalo se z televize a pozorní diváci mohli vidět domeček, co se točil jak na obrtlíku. Kolegům se můj výběr pořadu na silvestrovské směně moc nelíbil, viděli Mrazíka už mockrát.
Každý by měl raději volno než pohotovost. Petr si stavěl z papíru krychle a slečna Romana se koukala z okna. Přes roztrhané mraky se ukázalo slunce a každého zamrzelo, že je zavřený v práci. S košíkem jídla přišla jedna z manželek a chtěla si vyjasnit, kdy muž dorazí domů.
Nebýt toho, že to sypalo, nikdo by tu nebyl dobrovolně.
„Desítka žalud,“ hlásil kolega karbaník s vervou.

A/N: BJB
S kalóriami som si nikdy hlavu lámať nemusela. Vždy som bývala pomerne chudá (podľa telocvikárky z primy takmer na hranici podvýživy). V škole som narozdiel od spolužiačok nechápala, čo je tak ťažkého na tom, nepribrať; ja som nepriberala navzdory usilovnej každodennej konzumácii enormného množstva čokolád, keksíkov, cukríkov a iných pochúťok (za čo ma mnohé úprimne neznášali). Nezmenilo sa to. Mliečne výrobky kupujem zásadne plnotučné (nízkotučné mi nechutia), čaj sladím (horký je hnusný), a hoci o systematické športovanie som sa naposledy pokúšala niekedy na prahu puberty, nadbytočné kilá sa neobjavujú. Skrátka, s kalóriami som nikdy nemala problémy.
Až do dnešného dňa.

„Poslyš, není tvůj přítel tak trochu… divnej?“ vážila moje nejlepší kamarádka opatrně slova.
„Proč myslíš? Na Francouze docela v pohodě…“
„A že už v té putyce sedí sám dvě hodiny, to je normální?“
„Asi mu chutná,“ pokrčím rameny, i když to sama moc nechápu. „No, možná bychom ho fakt měly jít vyzvednout.“
Vrhnul se k nám. Láskyplně mě objal. Což by bylo fajn… Ovšem pak promluvil…
„Česká republika… ráj na zemi. Ten božský nápoj! Hotová ambrózie. Pojď se napít.“
„Tenhle patok,“ ukážu s despektem, „rozhodně není ambrózie. Je to Nektar… A věř mi, že na pivo té značky chuť nemám.“
AN: Kdyby to někdo nevěděl, tak pivo značky Nektar opravdu existuje. Jeho chuť... jak to říct... má pivo chutnat jako sladká šťáva z květů? :-)

Fyzika mě nikdy moc nebavila – až na tři věci.
Zaprvé, možnost přijít věcem na kloub. Konkrétně na ten úplně nejprapůvodnější a nejobecnější kloub. Baví mě složité teorie o původu vesmíru a o struktuře světa. Relativita a superstruny. Paráda.
Zadruhé mám ráda hvězdy. To je snad celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, jaký jsem snílek.
A konečně mě uklidňuje pohled fyziky na energetickou hodnotu. Díky této vědě mě nemusí děsit číslice vedle písmenek kcal na obalu od čokolády. Vždyť je to jenom „jednotka tepla definovaná jako množství tepla vyžadovaného ke zvýšení teploty jednoho gramu vody o jeden stupeň celsia při atmosférickém tlaku“!

Erika se mně líbila. Byla to malá dívka nosící černé vlasy svázané do drdolu. Nebyla ani tlustá, ani hubená, prostě akorát.
Pak začala sportovat a držet diety.
Jak šel čas, z křivek se stávaly linky; nakonec vypadala, jako třináctiletá holka, která vyrostla do výšky, ale od kluků se zatím moc neliší.
„Jez normálně,“ říkal jsem.
„Co o tom můžeš vědět!“ odsekávala.
Pak se začala ztrácet před očima. Přestala běhat, protože se cítila unavená, pak praštila s aerobikem a nakonec se stěží dohrabala na hodiny.
Časem jsem na ni zapomněl.
Připomenula se až o dva roky později, kdy zemřela na podvýživu.

Poznámka: Něco málo by se dalo považovat za vulgaritu.
Moje profesorka matematiky mě vždy měla velmi ráda. Dávala jsem jí možnost na procvičování jednoduchých přepočtů jednotek.
„Už zase žereš,“ říkávala. Myslím, že to byla její oblíbená věta. Při matice mi vždycky nejvíc chutnalo. A učení mi s jídlem šlo lépe. Spolužáci ovšem moje vysvětlení nebrali.
„Žer něco málo kalorického, když už musíš! Kdo má pořád přepočítávat, kolik kalorií má tvůj chleba se šunkou?“ stěžovali si. Pár nahlas, zbytek potichu. Nechtěla jsem je tomu teroru dál vystavovat. Tak jsem se omezila.
Začala jsem jíst na stavební geologii.
Kdybych je neposlouchala, mohla jsem mít z matiky u matury taky za jedna!

Skoro čtyři hodiny jsem ztrávila v kuchyni. Hned, co jsem dovařila oběd, dala jsem se do přípravy cheesecakeku. Tak jako u všeho, co jsem dělala poprvé, jsem se trošku bála, že to zkazím. Překvapivě šlo všechno tak lehce. No, doufejme, že to pak bude i k jídlu. A na ty kalorie, které to má, nebudeme brát ohled.
Strčila jsem dortovou formu do trouby, přidala pekáček s vodou a konečně jsem si mohla odpočinout. Rychle jsem načetla stránku, abych se podívala na nové téma.
„To se mi snad jen zdá,“ rozesmála jsem se. Na monitoru proti mně svítilo Ach ty kalorie.
AN: Berte prosím na vědomí, že kvůli této události mě drahá polovička považuje za většího blázna, než jsem byla. :))

Fandom: Bulvár
A/N: Berte to jako výkřik zoufalství nad příšerným tématem.
…dnešní single žena držící dietu přijme i vydá za den méně kalorií než vdaná žena s pěti dětmi před sto lety.
…muži si obvykle vůbec nevšimnou, jaké má žena boty. Žena boty jiné ženy vnímá. Stejně se choval i náš praprapředek.
…lidé, kteří preferují stejnou hudbu, mívají podobný vkus. Zjištěno pomocí dotazování u respondentů obojího pohlaví.
…člověk 1500x za život někomu podá ruku. Obvykle pravou.
…dle dosud nepotvrzených výsledků výzkumu se hezcí lidé líbí víc než lidé oškliví.
V současné době britští vědci pracují na náročném projektu zkoumání vlivu zpráv o výsledcích práce britských vědců na průměrnou úroveň inteligence obyvatelstva.