Realita

Někteří hovoří o sérii příkazů.
Jiní o puklém vejci.
Další o písni.
Možná to bylo vejce. Proč ne? Maličké, tvrdé vejce, zárodek budoucího. Vejce nemusejí být velká, ani když patří velkému stvoření.
A možná skutečně zazněla píseň. To už se nikdo nedozví, takže si můžeme myslet cokoliv. A píseň, to zní krásně.
A možná – možná to byly příkazy. Mohly zaznít v písni. Mohly být určeny vejci.
Každopádně...
Byl to šrumec.
Obrovská spousta horečného chaosu, mohutně se rozpínajícího a pohlcujícího prostor, který tam předtím ani nebyl.
Ta největší rána, co kdy třeskla.
Ta, co rozbila prvotní skořápku bytí.
Vyklubal se vesmír.
> (kosmologie) 

Fandom: realita
A dost blbá realita, abych tak řekla. Začíná to být poněkud únavný a tak trochu to leze na nervy. Jo, vono se to řekne, tak prostě něco napíšu, no bóže, když to bude blbý, ztratí se to v množství. Ale tohle téma je fakt konec. Nelíbí se mi, nechci psát nic depresívního, něco úsměvně odlehčenýho mě teda nenapadá už vůbec a vlastně se mi nechce ani moc přemejšlet. Chtěla jsem to vynechat. Jenže se tak nějak nemůžu zbavit pocitu, že když nic nenapíšu teď, tak už se nechytnu vůbec. No tak co mám teda dělat, když Múza je v háji.

fandom: realita
Poznámka: Když jsem si téma včera přečetla, byla jsem přesvědčená, že spáchám nějakou parodii… Nakonec to dopadlo dost jinak.
Věřila v dobro.
Věřila, že není patetické věřit, že pravda a láska zvítězí.
Věřila svým přátelům.
Věřila, že se svým partnerem prožije celý život.
Věřila ve spravedlnost.
A teď tu stojí… zoufalá, uplakaná…
Už v ní žádná víra nezbyla, o všechnu ji připravili.
Bylo to až děsivě snadné.
Obvinili ji z krádeže a nikdo se jí nezastal. Byla nevinná, ale neměla to jak dokázat.
Partner ji podvedl s její nejlepší kamarádkou. Všichni jim přáli štěstí. Ale co ona? Ona si ho snad nezaslouží?
Pane můj, na výsostech pane nejvyšší
pane můj, copak nevidíš a neslyšíš
pane můj, mrtvý bože můj
AN: Závěrečné řádky jsou úryvkem z písně Jarka Nohavici Litanie u konce století.

fandom: realita
Společenský sál. Slavnostní výzdoba. Taneční hudba.
Večerní róby. Drahé látky. Ozdobné kanýry. Nejrozmanitější střihy. Slušivé doplňky, drahé šperky. Upravené účesy, pěstěné obličeje. Oslnivá krása. Pastva pro oko.
Valčík, tango, waltz.
Tančící a korzující páry.
Stolky s občerstvením. Nablýskané nádobí, vybrané lahůdky. Gurmánské potěšení.
Okázalost, reprezentativnost, působivost.
Konverzující skupinky. Všeobecné rozhovory. Povrchní zábava.
Předstíraná přátelskost. Hraná vlídnost.
Klevety. Postranní pohledy.
Drby. Nenápadné ukazování prstem.
Klepy. Utajovaný smích.
Falešné úsměvy, lživé lichotky.
Pomluvy, zlé jazyky a křivá nařčení.
Neupřímnost, pokrytectví, přetvářka.
Pýcha, samolibost.
Arogance, neúcta, domýšlivost.
Pohrdání, opovržení, povýšenost.
Nevraživost, závist, nepřejícnost. Vzájemné osočování.
Snaha uškodit druhým.
Podlost, zloba, nenávist.
Ples příšer.

Fandom: Kuba
http://www.youtube.com/watch?v=mIwFsaq4vEA&feature=related
Před zbrusu novým hotelem Riviera zastavil nablýskaný chevrolet a pikolík s úklonou otevřel dvířka. Dáma v šatech z rudého hedvábí se zavěsila do muže s elegantním knírkem.
Omamná vůně gardénií a drahých doutníků se mísila s hořkou solí moře. Kožená křesla a luxusní mahagonový bar zvaly k příjemnému spočinutí. Křehké sklenky se plnily barevnými koktaily. Les jeux sont faits a třpyt šperků. Po naleštěném mramoru ladně klouzaly tančící páry. Nade vším se klenul procítěný tenor černého zpěváka.
Usměvavý caballero zvedl svou sklenku k přípitku: „Na ráj pod hvězdami.“
Palmové listy se mírně zachvívaly ve vlahé tropické noci. Končil rok 1958.
-------------------------------------------
Poznámka: Hotel Riviera v Havaně postavil v roce 1956 známý mafián Meyer Lanski. Ve své době to byl největší hotel s kasinem mimo Las Vegas a oblíbené středisko prominentů spojených s mafií. Revolucionáři vítězně vstoupili do Havany 1. 1. 1959.
Ráj pod hvězdami (Paraíso bajo las estrellas) se sice říká kabaretu Tropicana, ale podle mě se to klidně dá vztáhnout na celou Havanu.

Fandom: realita
Varování: obsahuje stupiditu nejhrubšího zrna
Bobby si na svém prvním safari připadal jako starý mazák – předtím si přečetl odkaz Afrika na Wikipedii a zkouknul pár dílů Divočinou s Jeffem Corwinem. Vystoupil z džípu a za halasného povzbuzování přátel se vydal ke stromu s několika temnými siluetami v jeho stínu - teď se před nimi vytáhne!
Nejbližší lvice líně projevila zájem, až když byl úplně u ní. Hračka? Šťouchla do něj tlapou. Bobby znervózněl - tohle v telce nebylo. Raději se vrátí zpět.
Bohužel útěkem probudil zájem celé smečky; za okamžik se nadšené výkřiky ostatních změnily ve vyděšené. Bobby už je neslyšel. Byl najednou tak nějak na roztrhání...
A/N: Abych předešla dotazům, jméno je vymyšlené, ale takový debil se opravdu našel (a video z toho existuje taky).

Fandom: realita
Nejdřív o nich ani nevíte. Náhle v křoví zasvítí žluté oči. Tmavý hřbet se elegantně vlní v trávě. Šelmy našlapují zvysoka a vznešeně a zdánlivě si nevšímají okolí. Avšak při nepatrném zvuku rázem zpozorní. Bleskurychle překonávají překážky lehkým pružným skokem. Bez zaváhání pronikají mříží, snáší se odkudsi z výšky, vynořují se z úkrytů. Ženou se za stejným cílem.
Kořist je nablízku! Každý loví sám za sebe, bezohledně se dere k potravě a žádné slitování s opozdilci nemá. Z temného vrčení a cvakání zubů naskakuje husí kůže.
Potom se schoulí do klubíčka a změní se ve spokojeně vrnící polštářky k pohlazení.

Prznila jsem svoje vlastní město, tak mě prosím nekamenujte, jestli tu někdo Náchod znáte. :)
Fandom: realita
Za ztracenou lásku,
kup si sedmikrásku...
Podvečerní halou továrny Rubena se ozýval sladký zpěv. Pach stáří a hniloby se válel na betonových podlahách a vymlácenými okny dovnitř fičel ostrý severák. Ledové vločky se mísily se zrnky prachu ve zvláštní směsici zoufalství. Dívka s leskem v očích tudy procházela a potichu, trhavě zpívala.
A za všechny slzy -
i ty co tě mrzí
Zastavila se před zhroucenou hromádkou přivázanou k podpěrnému sloupu u severní stěny. Postava se ani nehnula. Dřepla si před ní a zašátrala v kapse, vytáhla drobný skalpel.
Kup si ještě jednu
Že nekvetou v lednu?
Zesílila hlas, ale ani tak muže neprobrala. Přiblížila nůž k jeho tváři a řízla. Postava sebou škubla a prudce otevřela oči. Pokoušela se vyplivnout roubík, ale nepodařilo se jí to.
„Drahý, jsem doma,“ zašeptala muži do ucha.
„Ty mi ani neodpovíš? Jsi to ale necita!“ zasyčela uraženě a udělala mu šrám na druhé tvář. Zaškubal sebou a přes roubík se dostalo bolestné huhlání. Políbila ho na ústa a, když se odvrátil, řízla jej pod bradu.
Projíždějící auto ji vylekalo. Stoupla si a očistila nůž o mužovu košili. „Tak zas zítra,“ šepla a pomalu odcházela víříc prach bosými chodidly.
Za ztracenou lásku,
kup si sedmikrásku...

Fandom: realita
AN: Asi trošku blbost :D
Ploužím se tmavou ulicí. Déšť mi máčí oblečení. Mám žízeň, hlad a chybí mi střecha nad hlavou. Přišel jsem o všechno. O peníze, dům… rodinu.
Všichni přátelé mě opustili, věřitelé naopak vytrvale zůstali, natahujíc ruce a žádajíc víc a víc. V kapse mi cinkají poslední mince. Zastavím se před obchodem pro kutily. Poslední mince, poslední nákup.
Lano, provaz… říkejte si tomu, jak chcete, ale ve chvíli kdy stojím na stoličce tomu osobně říkám oprátka.
Sleduju vycházející slunce. Měkká záře zalije moji tvář. Dostávám nápad, to tu ještě nebylo. Strhávám oprátku z krku a lezu dolů. Nápad a naděje umírá poslední.

Fandom: realita
Profesor Kadlinský si pohladil bílé kadeře. Učitelské povolání bral jako poslání, ale s léty cítil, že ubývá sil, ubývá trpělivosti a ubývá zájmu ze strany žactva. Kde jsou ty časy, kdy každý gymnazista ovládal latinu téměř plynně?
Povzdechl si a do notýsku si zapsal další sérii pětek.
Nicméně, byli docela originální, moji studentíci, řekl si, když znovu procházel překlady. Vlastně... je to docela osvěživé.
Vypsal si to nejlepší z domácího úkolu.
Socrates autem putabat – Sokrates putoval autem
Pes meus longus est – pes můj je jezevčík
Errare humanum est – erár je humánní
Hic sunt leones – lvům je hic
Zbytek uvědoměle zašantročil.