Moje články

Rozehrála dlouhou partii.
Nejdříve ho přimět k hovoru. K hovoru, ve kterém ji nebude kritizovat. K hovoru o něm.
Po patřičné (dlouhé) době ho pozvala, aby s ní o pauze poobědval. Kručelo mu v žaludku, tak přijal.
K Vánocům mu darovala láhev archivního skřítčího vína. Vypili spolu.
Bylo slušné mu to oplatit. Pozvala ho k sobě domů. Navrhla tykání. Byl přiopilý, tak přijal.
Po patřičné (dlouhé) době ho políbila. Nebránil se.
Trvalo to celé měsíce, ale nakonec vyhrála. Měla nezvratný důkaz, že Severus Snape k ní cítí to samé, co ona k němu. Jeho patron změnil podobu. Vypadal jako vydra.

Pokračování drabble Překvapivé zjištění a Rozptýlení v pracovní době.
Co mě to napadlo spolupracovat zrovna se Severusem Snapeem? Uvažovala Hermiona Grangerová, když míchala lektvar.
Věděla, kdo to je, když o to místo žádala.
Bývalý Smrtijed, bývalý dvojitý agent, bývalý profesor lektvarů v Bradavicích. Bastard, co jí za sedm let nedal V, přestože by si ho mnohokrát zasloužila, ignoroval její znalosti a urážel ji jen proto, že byla kamarádkou chlapce-kterého-nenáviděl.
Muž s minimálními sociálními dovednostmi, sarkasmem místo smyslu pro humor, děsivými nároky, ignorující pracovní dobu a soukromý život svých zaměstnanců, neschopný ocenění odvedené práce. A se sakra pěkným zadkem.
Buď mě zabije on, nebo ten lektvar, který jsem právě zkazila.

Téma č. 27 Zpívej!
Varování: AU, nejspíš i parodie
Z otevřených dveří učebny se linulo uši i nervy drásající skřípění, vrzání a něco, co připomínalo bezmocný křik a bolestivé sténání.
Severus Snape se zastavil v domnění, že se Smrtijedi nějak dostali do Bradavic a mučí studenty.
Pak mu došlo, co se děje. Poté, co Ministerstvo Sibyle Trelawneyové zakázalo vyučovat jasnovidectví (ono předpovídat jednomu ze členů rady brzkou a bolestivou smrt je opravdu špatný nápad), ji Brumbál zaměstnal jako učitelku hudební výchovy.
Zpívala stejně mizerně jako věštila.
„Severusi, má věštecká koule mi ukázala, že se k nám dnes připojíš. Tak tedy zpívej!“ vykřikla Trelawneyová, když ho uviděla.
Severus Snape oněměl.

Na první rande jí přinesl karafiát. Červený. Jeden.
Aspoň to byl lichý počet.
Nevěděla, co by udělala, kdyby jí přinesl dva.
Nejspíš nic. Byla zamilovaná. První velká láska. Čekala na něj dlouho a nakonec se dali dohromady za výjimečných okolností. Poprvé ji objal a políbil ve vypjatém okamžiku před Velkou bitvou. Tehdy netušili, jestli přežijí. Budou mít kde žít, pokud ano? Setkají se se svými milovanými a přáteli? Nestanou se lovnou zvěří po Smrtijedy, kdyby vyhráli?
Dobře to dopadlo. Harry zabil Pána zla. A ona začala s Ronem chodit.
Pak jí přinesl karafiát. Zaplašila stín pochyb a šla do toho.

Severus si vždycky připadal trochu neohrabaný.
Toho dne si s Lily hráli na honěnou a on to zkazil tak, že si Lily odřela obě kolena a jemu krvácela dlaň.
„Promiň,“ omlouval se zahanbeně, když viděl, jak upřeně pozoruje jejich drobná zranění.
„Náhodou, to se hodí,“ odpověděla a přitiskla mu zraněnou ruku na své koleno. „Teď jsme pokrevní bratři,“ usmála se na něj.
„Nemůžeš být můj bratr, když si holka,“ namítl.
„Dobře, tak jsme sourozenci. Hlavní je, že patříme k sobě, ne?“
„Ano,“ Severus se usmál. Byl šťastný.
Ani jeden z nich neměl tušení, jak se za pár let všechno změní.

Mluvit s mužem na téma „my dva“ je vždycky jako nebezpečná procházka po tenkém ledě. Propadnu se? Nepropadnu? Když jo, vytáhne mě? Nebo se bude koukat, jak se topím? Nebo mě bude ignorovat a rovnou si vyhlížet jinou ženu, která stojí bezpečně na břehu?
Mluvit na téma „budoucnost našeho vztahu“ s mužem, který vyniká řečnickým nadáním, smyslem pro ironii, chytáním za každé slůvko a rozebíráním všeho, co jste vypustila z pusy, je na zabití. Jeho samozřejmě.
Stejně se do toho pustím.
Mluvím. On mlčí. Frustrovaně vzdychám. Piju víno. Tohle bude dlouhý rozhovor. Spíš monolog. S nejistým výsledkem.
Propadnu se? Nepropadnu?

Varování: AU
Sledují tě.
Celých sedm let.
Dvě oči barvy jantaru.
Nejprve s očekáváním a nadšením.
Pak s nechápavostí. Proč si nevšímáš její touhy předvést své znalosti?
Pak s nechutí. Proč se k ní a k jejím kamarádům chováš takhle? Protože jsou v Nebelvíru?
Pak s nenávistí. Jak jsi to mohl udělat? Zavraždit profesora Brumbála? Zradit je?
A nakonec s respektem a obdivem. Jak jsi to mohl tak dlouho vydržet? Víš, za co všechno ti vděčíme?
Pak se k pohledům přidal i úsměv.
Celá léta ji sledoval stejně pozorně, jako ona jeho. Napadlo ho, že by jí ten úsměv někdy mohl oplatit.

Varování: násilí
První, druhá, třetí. Desátá. Rány magickým bičem dopadají na nahé tělo.
Na kůži perlí horký pot. Zatíná zuby, až ho bolí čelisti. Nekřičí. Nebude křičet. Tu radost jim neudělá.
Dvacátá. Křičí. Končetiny se zmítají v poutech. Klouby bolí. Nebude prosit. Tu radost jim nedopřeje.
Třicátá. Křik přechází ve sténání. Krev stéká v potůčcích po nahé kůži.
Čtyřicátá. Chraptí. Prosí. Chce, aby to skončilo. Na těle mu zbývá pár kousků zdravé kůže.
Padesátá. To, co bývalo lidským tělem, je proměněné v krvavý kus masa. Visí v bezvládně v poutech. Srdce stále slabě bije. Smrt je blízko.
Šedesátá. Poslední. Je mrtvý. Konečně.

Téma č. 20: Nástup!
Joanne K. Rowlingová. Harry Potter a relikvie smrti, bylo napsáno na stránce v počítači a dál už nic.
No tak, holky, nástup! Povzbuzovala své nespolupracující myšlenky.
Já to musím dopsat! Vážně! Nakladatel hrozí, že budu muset vrátit zálohu. Můj agent málem umřel, když na něj spadla ta hromada pošty od fanoušků, kteří chtějí vědět, jak příběh skončí. Na ulici mě zastavují lidé a ptají se, kdy už to konečně dopíšu.
A jiní si píšou vlastní pokračování! Harryho nechají zemřít, Hermionu nenechají skončit s Ronem a Severuse Snapea nechají, aby se zamiloval a oženil!
To zabralo.
Myšlenky nastoupily. Konečně.
Oddychla si.

Severus Snape navštěvoval obchod madam Malkinové pravidelně. Nechával si ušít dva tucty košil, dva obleky, tucet hábitů na běžné nošení a jeden společenský. Všechno černé. Madam Malkinová pro něj schovávala to nejkvalitnější plátno a vlnu s příměsí merina.
Tentokrát za pultem stála mladá dívka. „Vážně si chcete nechat ušít oblek, který byl z módy už před dvaceti lety? A všechny košile černé? Vypadal byste dobře v šedé a tmavě modré. A nejspíš i ve vínové. Pojďte dozadu, něco s vámi udělám, ať vypadáte k světu.“
Severus Snape byl v takovém šoku, že ji neproklel. A nechal si ušít barevné košile.

„Věčně se hýbej,“ vyřkl kouzelník. Z hůlky vytryskl pramínek světla a stroj se začal pohybovat. Pravděpodobně se bude pohybovat věčně.
Na tohle před ním nikdo nedokázal přijít? Že mudlové jsou tak hloupí, se nedivil, ale že to nenapadlo žádného kouzelníka?
Nechápal, proč jsou mudlové vynalezením perpetuum mobile tak posedlí. Tenhle přístroj bude věčně opakovat jeden pohyb.
K čemu mu to bude, když je kouzelník a může čarovat? K čemu by to bylo mudlům s jejich rozvíjející se technologií?
Co s tím křápem má sakra dělat?
Prodá ho nějakému bláznivému mudlovskému sběrateli. A do konce života se bude válet na pláži.

Byla jsem provdána za svého bratra. Mladšího, hloupějšího. Chtěl si hrát na vojevůdce se skutečným muži a vojáky, ne se učit, ne vládnou.
Já vládnou chtěla. Byla jsem proto vychovaná.
Místo toho jsem se stala jen manželkou. Muže, ze kterého jsem muže udělat teprve musela. Muže, který mi mužem jakého bych si přála, nikdy nebude.
Nechtěla jsem jeho děti, ale byla to má povinnost. Náš syn zemřel při narození, naše dcera ve věku pěti let. Truchlila jsem pro ně.
Pak zemřel i můj manžel. Trochu jsem mu musela pomoci, přiznávám.
A já se stala královnou.
Královnou, na kterou nikdo nezapomene.

Hermiona Grangerová se rozhlédla po své malé kanceláři na bystrozorském oddělení. Fádní žluté stěny, plechová registrační skříň, deska stolu s vyleptanými kolečky od horkých hrnků s kávou. Petrklíč, který si koupila, aby si kancelář zútulnila, uvadl. Kdy ho naposledy zalila? Před měsícem, dvěma? Nepamatovala se.
Zvedla z parapetu květináč se zhnědlými zbytky rostliny a s povzdechem ho vyhodila do odpadkové koše.
Dala si předsevzetí.
Bude i nadále tvrdě pracovat, protože má svou práci ráda a cítí se užitečná. Ale nebude už jenom pracovat. Musí taky žít.
Druhý den si koupila nový petrklíč. Poslední. Umínila si, že tentokrát ho nenechá zvadnout.

A/N: Pokud je to někomu povědomé, tak jsem neodolala a zrecyklovala první kapitolu své povídky Cena života.
Hermiona Grangerová poklekla na špinavou podlahu v Chroptící chýši. Její nebelvírská odvaha ji opustila. Do očí se draly slzy, na rty křik. Ruce měla položené na stehnech, těžké a nehybné, jako by byly ochrnuté.
Severus Snape ležel v kaluži krve, která vytékala ze strašlivé rány na krku. Oči, které se na ni na okamžik upřely, se obracely v sloup a nabývaly skelného lesku. Smrt byla blízko
Vydal chrčivý, bolestný vzdech. Z koutku úst mu vytekl pramínek krve. Hermiona se konečně probrala. Snažila se zastavit krvácení. Věděla, že je to marné. Teplá, lepkavá krev jí protékala mezi prsty.
Nemohla ho zachránit.

A/N: Volné pokračování drabble Překvapivé zjištění.
Jak to ten chlap sakra dělá? Přemýšlela Hermiona Grangerová trochu rozladěně, když připravovala přísady na vlkodlačí lektvar.
Nebylo fér, aby nějaký muž měl takovýhle zadek, nohy, boky, břicho, prostě všechno. Ona musela každé ráno hodinu šlapat na rotopedu a obloukem se vyhýbat rychlému občerstvení, aby pořád oblékla velikost 36.
Navíc ji jeho tělo rozptylovalo v pracovní době. Prostě musela přemýšlet o tom, jestli si udržuje postavu cvičením, dietou, tancem nebo sexem. A pak musela přemýšlet o tom, jak vypadá nahý a jaký je v posteli.
Což s mistrem nitrozpytu v jedné laboratoři byl dost dobrý způsob, jak umřít ošklivou smrtí.

Joanno, já vím, že jsi autorka. Ten příběh jsi vymyslela, napsala a publikovala.
Je to tvůj. Skončil tak, jak skončil. My to tak musíme brát.
Jenže s některými věcmi nejde souhlasit.
Zaprvé: Nejlepší přítel hlavního hrdiny je mírně natvrdlý šašek s rezavými vlasy. Ne, nemám ho ráda a je to tvoje vina.
Za druhé: Inteligentní žena s láskou ke knihám a výše zmíněný zrzek? Hermiona a Ron by spolu vydrželi jen dokud by je ovládaly hormony. Takže maximálně pár týdnů.
Za třetí: Brumbál byl manipulativní bastard.
A za čtvrté: Nechat zemřít Severuse Snapea?!
Sedám ke klávesnici a píšu jiný příběh.

Téma č. 11 Danajský dar
„Veselé Vánoce, Hermiono,“ popřál jí Ron.
Hermiona se na něj usmála a zvědavě se natáhla po dárku.
Byl měkký.
Aha, takže druhé vydání Dějin Bradavic, které okukovala u Krucánků a kaňourů, to není.Tak to třeba bude ten kašmírový svetr.
Nedočkavě dárek rozbalila. A vytáhla krajku. Zářivě rudou.
Zírala na průhledný korzet a miniaturní tanga. I punčochy byly červené.
Ústa se jí zkroutila zklamáním. „To je,“ Nevkusné. Laciné. Prvoplánové.
„Doufám, že si ho večer vezmeš na sebe,“ usmál se Ron.
„Dneska ne, promiň. Bolí mě hlava.“
Hermiona odešla do ložnice a prádlo, které bylo dárkem pro Rona, zahrabala hluboko do skříně.

A/N: Volné pokračování drabble Začátek, Bouřlivá noc a Jako on?
Harry si před zrcadlem upravoval slavnostní bystrozorský hábit. Ušklíbl se. Nechápal, proč bystrozoři mají zrovna červené uniformy.
„Harry, je to opravdu nutné?“
Otočil se k vysokému muži. Severus si na vánoční ples na Ministerstvu vzal svůj černý společenský hábit. O jakékoliv jiné barvě odmítl diskutovat.
„Není, ale opravdu rád bych, abys se mnou šel. Myslel jsem, že nechceme náš vztah dál tajit?“ zeptal se váhavě.
Severus k němu přistoupil. „Nechceme.“
Harry se usmál jejich odrazu v zrcadle.
Červený a černý.
Bystrozor a bývalý Smrtijed.
Nebelvír a Zmijozel.
Harry Potter a Severus Snape.
Ačkoliv se to zdálo neuvěřitelné, klapalo jim to.

Lucius Malfoy se probudil s dobrou náladou.
Jistě, jeho život nebyl zrovna idylický. Byl Smrtijed. Odsouzený a zavřený v Azkabanu. Dvakrát.
Vězení se na jeho vzhledu podepsalo. Zhubl. Zestárl.
Smutek ze smrti jeho ženy mu vyryl hluboké vrásky kolem očí.
Už se nemohl těšit moci a bohatství jména Malfoy, protože o obojí po válce jejich rod přišel.
Přesto všechno dokázal okouzlit ženu. Mladou. Hezkou. Přítulnou.
Sláva.
Dostat ji do postele.
Dvakrát sláva.
Otočil se na posteli a podíval se na pohlednou tvář lemovanou tmavými vlasy.
Teď si jen vzpomenout, jak se to sakra jmenovala.
Gabriela.
Gia.
Ne, Gloria.
Třikrát sláva.

U Merlina, kolik jsem toho včera vypila? Přemýšlela Hermiona Grangerová, když v laboratoři Lektvarologického výzkumného institutu připravovala dokrvovací lekvar.
Věděla, že jít v tomto stavu do laboratoře je špatný nápad. Sotva stála, ruce se jí klepaly a všechno měla jako v mlze. Částečně za to mohla pára stoupající z kotlíku (a dráždila její už tak rozbouřený žaludek) a částečně zbytkový alkohol.
Zamžourala skrze mlhu na svého nadřízeného.
Sakra, kdo by řekl, že Severus Snape má tak pěkný zadek?
Snape se otočil a jejich pohledy se setkaly.
Prosím, ať neumí číst myšlenky, i když se mi nedívá do očí.
Očividně uměl.

A/N: Lze brát jako pokračování drabble Nenalezné tělo
Nevím, kde jsem. Všechno je tu tmavé, studené. Jako bych byl hluboko pod vodou. Snad jsem nespadl do Černého jezera?
Pak si vzpomenu.
Svit dvou rudých očí v šeru. Odporný, syčivý hlas. Zabij!
Strach. Bolest. Strašlivá bolest.
Dvě zelené oči, barvy naděje.
Lily.
Někde v koutku duše jsem doufal, že smrt bude vypadat jinak. Kdybych mohl, sám sobě bych se vysmál.
Doufal jsem, že se tu setkám s Lily.
Ale je tu jen ticho, tma a chlad. Chudáci vodní lidi, kteří takový svět obývají pořád.
Pak se vrátí bolest.
Smrt přeci nemá bolet, ne?
Černý svět kolem mě vybuchne v oslnivě bílou.
Jako bych se z pod temné hladiny vynořil do zářivých slunečních paprsků.
Vzdáleně slyším slabé mumlání.
Smrt může mluvit?
Zní trochu podrážděně, ale ne nepřátelsky.
Chci vědět, jak vypadá. Touha po vědění byla mou zhoubou, protože vede k touze po moci.
Otevřu oči. Netušil jsem, že být mrtvý je tak těžké a že to bolí.
Bledá tvář, jemná ústa. Ustarané oči barvy jantaru. Bohaté, nepoddajné vlasy, na které dopadá bledé světlo.
Jsem v nebi. A tohle je anděl.
Anděl, který se při pohledu na zatracence, který se dostal do nebe, začal usmívat.
To je divné. Kde to jsem?

Pokračování drabble Začátek a Bouřlivá noc.
Severus se vyděšeně podíval na mladého muže vedle sebe.
U Merlina! Jak mohl skončit v posteli zrovna se synem Jamese Pottera?
James Potter, jeho noční můra ze studentských let v Bradavicích. Kluk, co ho celých sedm let šikanoval. Muž, který si vzal za manželku jeho lásku Lily Evansovou.
Kdyby mu Harry alespoň nebyl tak podobný. Tytéž pohledné rysy, pevná brada, hezky tvarovaná ústa a rozčepýřené černé vlasy.
Cítil, jak v něm roste panika.
„Severusi, jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Harry a jemně se ho dotkl.
Ne, Harry rozhodně nebyl jako jeho otec.
Naštěstí.
Severus přikývl a nechal se obejmout.