Moje články

„Neměla by sis taky pořídit nějakého sviště, Hermiono?“ zeptal se Ron a pohladil Levandulino vzedmuté břicho.
„Biologické hodiny nezastavíš,“ přidala se jeho žena. „Ťik, tak, ťik tak.“
Hermiona se rozhlédla. Na podlaze se válely kusy stavebnice. Na dveřích byly upatlané otisky dětských ruček, které ještě nedosáhnou na kliku. V koši se vršila hromada plenek. A dva již narození svišti se na koberci prali o plyšáka.
Rodinné štěstí. Ne, díky. Aspoň zatím ne.
Usmála se. „Se Severusem jsme teprve krátce, ale zeptejte se tak za dva tři roky.“
Ronovi s Levandulí klesla brada.
Chtěla jim to oznámit šetrněji, ale prostě neodolala.

„Kde bys chtěl žít, Severusi?“ zeptám se.
V Anglii je to nemožné.
„Hlasuju pro zemi, kde je teplo a pořád tam neprší,“ dodám.
„Co třeba jižní Amerika? V tropických pralesech se nachází vzácná flóra a fauna, jejíž využití v lektvarech je fascinující.“
„Čemu jsi na tom někde-kde-neprší nerozuměl?“ protočím oči v sloup. „V tropech prší každý den. A jsou tam hadi a pavouci. Co třeba Karibik?“ navrhnu. „Slunce, moře, pláž, rum?“
„Myslíš, Hermiono, že v Karibiku nejsou žádní hadi a pavouci?“
„Nemám tušení,“ přiznám se.
Vlastně je mi jedno, kde budeme žít. S ním bych šla až na konec světa.

Kdo říkal, že při tom bude moci prokázat svou autoritu, zatímco žena se k němu bude muset chovat poslušně a s respektem?
„Doprava, Severusi.“
Vlevo byl roh velkého stolu.
„Au. Chceš mě zabít, Hermiono?“
„Ne, drahý. Říkala jsem doprava, ne doleva!“
„Myslel jsem, že jsi myslela tvoje doprava, ne moje.“
Útrpný povzdech. „Miláčku, vážně vypadám, že jsem přišla o většinu své inteligence? Takže doprava. Pomalu. Lehce.“
Severus zavřel oči a znova se začal pohybovat. Nechápal, proč Hermioně přijde tak důležité si s ním na Novoročním plese na Ministerstvu zatančit.
Doufal, že nelhali i o tom, že tanec je dobrá předehra.

Pokračování drabble Začátek
Varování: slash, sex, rating 18+ (pro jistotu:)
Severus Snape se probudil. Bolel ho každý sval, rty měl napuchlé a cítil pálivé podráždění uvnitř těla.
Ach!
Prudce otevřel oči.
Setkal se zeleným pohledem.
Zaplavily ho vzpomínky.
Dveřmi doslova propadli.
Budiž jim ke cti, že byli ještě oblečení. To jim ovšem nevydrželo dlouho.
A pak: Potterovy ruce mapující každý kousek jeho těla, žhavá ústa pohlcující jeho penis, bolestivá, ale tak úžasná plnost, Potterův jazyk pronikající do jeho úst v rytmu bouřlivého milování. Svět zbělal a roztříštil se na milion kousků.
„Pottere, na takové milostné běsnění jsem už příliš starý!“
„To rozhodně nejsi, Severusi.“
A Potter ho nečekaně něžně políbil.

„Miloval sladké. Čokoládové žabky, sirupové košíčky, lékořicové hůlky, ananasové lupínky. Ze všeho nejvíc ale zbožňoval Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak. Něco tak vulgárního, tak dětinského! Každý týden jsem musela chodit do Medového ráje. Já, aristokratka jsem tomu dědkovi musela posluhovat jen proto, že to byl můj manžel! Skřítky posílat nechtěl, že prý vždycky přinesou něco špatně. Nakonec jsem těm fazolkám dala ještě jednu příchuť. On se cpal a pořád nic. Až jednou vyvalil oči, u úst měl pěnu a dusil se. To je příchuť hořkých mandlí, řekla jsem mu,“ vyprávěla paní Blacková starému domácímu skřítkovi, když utíral prach z jejího portrétu.
A/N: Nemám tušení, jak je to v kánonu:)

Minerva McGonagallová zastávala názor, že jíst se má v klidu. Proto nikdy neotevřela Denního věštce dříve než u kávy. Toho rána po něm ale chňapla stejně rychle jako většina Velké síně.
Na titulní stránce byla fotka jejích bývalých studentů. Ron Weasley a Hermiona Grangerová Weasleyová.
Titulek: Slavný pár se rozvedl. Je za tím nevěra?
„Ach,“ povzdechla si. „To je smutné. Přitom to byla taková láska.“
„To nebyla láska, ale hormony,“ poznamenal Severus Snape spokojeně.
Minerva se na něj podezřívavě podívala.
Minulý týden měla pocit, že viděla Hermionu dole ve sklepení. Myslela si, že potřebuje silnější brýle, ale co když ne?

A/N: Nejspíš to neodpovídá kánonu:)
Jeho otec byl mudla. Jeho matka čarodějka.
Otec ji nemiloval.
Ani jeho, svého jediného syna.
Každý večer si přihýbal z lahve a služebné z panství se střídaly v jeho posteli tak rychle, že si ani nepamatoval, se kterou už spal a se kterou ještě ne. Těch druhých nebylo mnoho.
Křičel na matku, že je odporná zrůda, která zase porodila jen zrůdu.
Pak obvykle padaly rány.
Jeho otec byl tyran.
Tak to pokračovalo dokud malý Tom nenamířil hůlku na svého otce a nezakřičel: „Avada kedavra!“
Vražda tyrana přeci nemůže být zločin.
A tak se z Toma Rojvola Raddla stal lord Voldemort.

„Harry, jak to myslíš, že tam není?“ zeptala se Hermiona
„Prostě tam není! Jeho tělo je pryč!“ odsekl.
Poté, co si po bitvě ověřil, že jsou jeho přátelé živí a zdraví (a v některých případech, že merlinžel nejsou) se znovu vydal do Chroptící chýše. Dopřát Severusi Snapeovi důstojný pohřeb, bylo to jediné, co pro něj mohl udělat. Chtěl, aby byl pohřben jako muž, který obětoval svůj život pro věc Dobra, jako muž, bez něhož by teď nemohli slavit porážku Temného pána. Jako hrdina.
„Kde k sakru je?“ vykřikl frustrovaně Harry.
„To nevím. Ale věděla bych to stejně ráda jako ty.“

Hermiona Grangerová stojí v nebelvírské společenské místnosti. Spolužáci, hudba, hlasy i smích mizí a ona vidí jen ten vášnivě se objímající pár.
Ron Weasley a Levandule Brownová, v objetí tak těsném, že je těžké poznat, kde jeden z nich začíná a druhý končí.
Uteče.
Zaběhne do první nepoužívané učebny, na kterou narazí.
V krku i v očích ji pálí. Smutkem, zradou, bolestí.
Tohle Ronovi stačí? Slepičí mozek a velký kozy?
Zmocní se jí zlost.
Ron s tou slepicí vtrhnou jako na zavolanou do místnosti.
Máš mít, cos chtěl.
Hermiona vyčaruje houf žlutých ptáků.
„Oppugno!“
Na Rona se sesypou rozzuřená kuřata.

Varování: slash, AU
Tak takhle končí dlouhá nepřátelství, myslí si Severus Snape, když stojí před dveřmi svých soukromých komnat ve sklepení.
Jeho bývalý student ho pevně drží u chladné zdi. Tiskne se na něj pevným tělem, rukama křečovitě svírá přední část jeho hábitu a znemožňuje mu tak únik. Jeho magie se kolem vlní jako rozbouřené moře. Se svou mocí nepotřebuje hůlku, aby si to s kdysi nenáviděným profesorem konečně vyřídil.
Ne, rozhodně nepotřebuje hůlku.
Stačí měkká, horká ústa, která vášnivě plení ta jeho.
„A tohle je jen začátek,“ zašeptá Harry vášnivě.
Severus zamumlá odemykací kouzlo.
Některá nepřátelství nekončí tak, jak by se čekalo.