Moje články

Letos jsem moc nečetl, ale deset nej vyberu.
1.Štefík
Tento mladý autor se mi zalíbil, tedy spíš jeho styl psaní
Babiš pěstuje řepku¨
2. Annie
Škoda že nedopsala Christána, líbil se mi
hrdina?
3. Mary
Piškot je super kuřátko, další bod pro mladou autorku
Dopis
4.Chrudoš Brkoslav Štýřický
Tohle drabble mě pobavilo :)
Hluchota u Šuků
5. mila_jj
Poučné drabble, aspoň se něco dozvím
Byl to NUF
6. Alešandr Veliký
No to jsem tedy nečekal!
Všechny cesty končí v hospodě
7. Aries
Napínavý drabblík - Evžen baví vždy
Strach
8. Skřítě
Krásná báseň na sto slov, napsat to je těžké
Piš prosím dál a dál, básně mě baví číst ještě.
Není vejce jako vejce, zeptejte se mého strejce
9. winterpool
Takhle by to řekl jenom moderátor!
IKEA Animal Planet
10. Adelsout
Snad bude příští rok víc drabblů!
Zajímá mě jak to bude.
Opravdu je tu nepořádek...

Rádi čtěte Andulkoviny, baví vás příběhy o andulkách, nebo jsem prostě váš
oblíbený autor?
Ať je to jakákoliv z možností, tak vám sem dávám odkaz na můj miniseriál.

Tady je začátek http://sosaci.net/node/46854

A konec seriálu je zde http://sosaci.net/node/49071

Každé drabble mezitím je seriálové.

Čtěte, smějte se, mějte se.

Tom Peterson

"Usaďte se na bidýlkách, budu vám vyprávět," řekl jsem andulkám. ​"Monclík vysvoboditel Bonnie, byl pochválen před jednotkou..."
​"Děkuji, Monclíku, mnohokrát," pípla Bonnie.
​"Nemáš zač," řekl Monclík.
​​"A teď vám jdu povídat, jak jsem se stal velkochovatelem.
​Pepíček byl v kleci sám, neměl si s kým hrát, a tak jsme mu pořídili Honzíka.
​Kluci chtěli andulčata, tak jsem každému koupil samičku a ty vás přivedly na tento svět.
​Toníka jsme dostali od kamarádky, ale vzali jsme ho jako vlastního."
​Když se andulky koukly z okna a viděly tam děti na mobilech a tabletech, tak si
​řekly: "Ten svět se furt mění."

"Andulky, zvoní na dveře kamarád, jdu mu otevřít.
Vy si zatím dejte krátkou koupel, ať nejste jak čuňata!"
"Ahoj Tome, ukaž mi ty papoušky."
"Jasně, ukážu ti je," řekl jsem.
Kámoš začal hladit Pepinku, ale Pepince se to nelíbilo.
"Nesahej na mě, ty čuně, neumyl sis kopýtka!" pípla.
"Má hygienu na háku!" smál se Honzík.
"Příště se kvůli takovýmu špindírovi mýt nebudem!"
Andulčata se mezitím vyválela ve špenátu, a vypadalo jedno jako druhé.
"Drahoušci, vy jste ale prasátečka," usmála se maminka.
"Co ty andulky pořád pípají? Já jim nerozumím," zeptal se kamarád.
"Radši to ani nechtěj vědět, kámo," odpověděl jsem.

Bylo odpoledne a my jsme andulkám řekli:
"Dnes bude křest devátého andulčete. A proto se teď soustřeďte se na obřad!"
"Deváté andulče, jsi s námi officiálně v rodině!
Toto jsou tví spolubydlící."
Po zdlouhavém vybírání jména jsme se rozhodli.
"Budeš se jmenovat Toník."
"Tohle je tvé spací místo, jídelna a herna.
Andulky jsou přátelské, neublíží ti."
"Budeš bydlet zatím v téhle voliéře, doma ti povíme, kde budeš oficiálně bydlet."
Monclíka napadlo, že se bude pošklebovat Toníkovi, ale na to naštěstí nedošlo.
My jsme řekli: "Mít křest na výletě, to je vyjimečné."
"Oběd, andulky!"
Toník pípl: "Díky za tak krásné jméno!"

"Andulky, dnes prší, proto budeme mít vnitřní aktivitu. Objednal jsem nám výlet do domu, kde se zatmívá rozum."
"To myslíš jako legraci?" píply andulky.

"Vítejte," řekla paní v obleku čarodějnice. "Představení začíná!"
Všude něco šeptalo: "Vyndej andulkám zrcátka z klecí, způsobují jím noční
můůůryyy..."
Andulky zase slyšely: "Nepapej sippy zrníčka, bude ti špatně..."
Maminka křikla: "A dost! Tohle je fakt nesmysl. Zrcátka nezpůsobují noční můry, nebude jim ze sippy zrníček špatně."
"Nevař dortíky pro andulky, budou obézní..."
"Ty máš asi zatmění rozumu! Domácí výroba a nezdravá..."

Karlík začal pípat: "Pojďme pryč, tady je to fakt hrozné!"

Šli jsme tedy domů.

"Andulky, rozbily se nám reproduktory u počítače, neuslyšíme přednášku."
"To je smůla," pípaly andulky.
"A v Přibyslavi dneska reproduktory neseženeme."
"Tak bude kolektivní hluchota," řekla maminka.
Andulky začaly řvát jak tuři. Zajímala je totiž přednáška.
"Andulky, zmlkněte nebo budete mít samostatnou kolektivní hluchotu. Maminka by vám rozbila zobáky a nemohly byste pípat," dodal jsem.
Byli jsme bez reproduktorů, než kolem šel pan domácí. Zapůjčil nám reproduktory k počítači a kolektivní hluchota rázem nebyla.
Andulky už neřvaly, protože věděly, že by jim byl rozbit zobák a nemohly se
dorozumívat.
"Nebýt pana domácího, tak je ta kolektivní hluchota dodnes," řekli jsme si.

"Andulky, půjdeme koupit zrní," řekl jsem.
Přišli jsme do obchodu.
Paní řekla: "Máme tu směsi ptačího zrní, andulky si můžou vybrat." ​
​"Souhlasím," řekl jsem.

​ "Dveře zamknu, nemusíte se o andulky bát," řekla paní.
​ Andulky jsme vypustili, a začaly lítat všude možně.
​ Dvě andulčata šla ochutnávat směsi.
​ Zbylé dělaly pořádné andulkoviny -
​ lítaly do mouky, rozhazovaly zrní a podobně.
​ Naštval jsem se a všechny je nastrkal zpátky do klece.
​ ...
​ "Tak kterou směs jste si vybraly, andulky?" zeptal jsem se.
​ "Dal bych si tu čtvrtou," pípl Monclík.
​ "Já taky," pípla Pepinka.
​ "Prosím pět kilogramů té čtvrté směsi," řekl jsem a šli jsme domů.

"Andulky, tady vám nesu vodu ze studánky," řekl jsem.
"Je velice zdravá a dobrá. Komu nebude chutnat, tak je cíťa."
"Je velmi zdravá," přidala se maminka.
Andulky šly vodu hned vyzkoušet.
...
"Mně nějak nechutná," pípla Bonnie.
"Bonnie je cíťa," poškleboval se Monclík.

"Monclíku, s tímhle přístupem běž do biskupa," řekl Karlík.
Monclík šel ochutnat tu vodu a ozvalo se:
"Fuj, co to je za hnusnej hnus????????!!!".

"Monclíku, když ti to samotnému nechutná, tak neříkej Bonnie, že je cíťa," pípl
Honzík.

"Dospělé andulky, chutná vám ta voda ze studánky?" zeptal jsem se.
"Ano, chutná nám," odpověděly andulky.
"Aspoň že někomu chutná."

"Tady je Devět skal," řekl jsem.
Funěli jsme do kopce.
Cesta je fakt strašná prodíračka houštím, proto to bylo náročné.
Pokochali jsme se a rozhodli se zajet do křižáneckého rybníka vykoupat.
"Ten rybník se jmenuje Řasník, tak hlavně abychom nebyli zelení," strachovala se maminka.
Andulky byly v autě s klimatizací a my si užívali v Řasníku.
Když jsme vylezli, byli jsme zelenější než všechny zelené andulky.
A to je co říct!
"Co s tím uděláme?" bědovala maminka.
"Mají tu ještě jeden rybník. ​Tak snad to bude lepší!
​ A kdyby ne, tak už víme, proč se jmenuje Řasník," řekli jsme si.

"Andulky, ukážu vám, jak rozeznávat kmeny stromů."
"Tohle je kmen buku, i ty statný kluku."
"To je chyba, kamaráde, je na něm jehličí mladé."
"No, tak je to smrk!"
Vsadíme se o korunu, kdo líp pozná kmeny stromů.
"Tohleto je dub!"
"To je chyba, kamaráde, tam nejsou žaludy mladé."
"Já něco mám," píplo andulče. "Tohlencto je borovice,"
pípá stále víc a více. U zrzavé lišky!
Kde má ale šišky?
Rostou na ní bukvice,
zmýlilo se velice.
"Tohlencto je přece modřín!"
Na zimu jako jediný opadá!
"Musím říct, že se mi velmi zlepšila nálada!" pípá druhé andulče.
Konečně jsme něco poznali.

"Jdeme na výšlap," řekla maminka.
Asi po pěti kilometrech chtěly začít andulky létat.
Naštěstí měly na klecích zámky s řetízky, takže nemohly uniknout.
Pepíček začal pípat: "Jestli existují nějaké řetězy svobody, tak je chci ihned
přetrhnout!!!"
Andulčata se přidala.
Kiki řekla: "Jediné řetězy dělící nás od svobody jsou řetězy od zámků."
"Tak je pojďme překlovat!" pípaly andulky.
"Ty andulky nemají rozum," říkali jsme si a šli jsme dál.
Po pár kilometrech jsme prošli kolem našeho domu a daly andulky do zahradní voliéry
prolítat.
Tak snad už nebudou chtít přetrhnout ty jejich řetězy svazující svobodu. Ony jsou tam pro jejich dobro.

"Dnes jdeme do lesa, andulky!"
Jelikož jsem si vzal modré tenisky, stalo se mi, že jsem ​je zaměnil s teniskami pana domácího. Šli jsme do lesa a tam si užívali pohodu.
​Až do chvíle, když jsem zjistil, že jsou mi tenisky kapku velké. Pak mi to došlo: "Já jdu celou cestu do lesa v cizích botách!"
​Naobědvali jsme se a já šel pro ty moje.
​Když jsem se potkal s panem domácím, řekl jsem:
​"Omlouvám se, už nikdy nepůjdu ve vaší obuvi!"
​"Ty seš teda pěknej ptáček," odpověděl pan domácí. "​Omluva přijata."
​Zbytek dne už jsem chodil ve správných botách.

Všechno máme, můžeme vyrazit.
Jako první půjdeme k požárnímu rybníku.
...
Po procházce městem Přibyslaví jsme šli na oběd.
Doma jsem si ale nevzpomněl, že mám vzít pro andulky oběd.
"Andulky, dnes budete držet půst," oznámil jsem.
Spustil se řev na celou hospodu.
Andulky jsme utišili a řekl jsem: "Jdu domů pro zrní, je to jen kousek."
"Tak běž," řekla maminka.
Vrátil jsem se s prosem a andulčata začala křičet: "Nebude půst! Jóóóó!"
Maminka je okřikla: "Neřvěte jak paviáni, nebo opravdu bude!"
Andulčata rázem zmlkla.
My jsme si řekli: "Tak, to bychom měli jídlo pro andulky a teď se jdeme nadlábnout."

"Dnes je finále výstavy," řekl Pepíček." Měl bych vám dát lekci, jak se chovat."
"A proč zrovna ty?!" řekl Honzík.
"Jsem nejstarší a mám patentovaný andulčí rozum!" naštval se Pepíček.
"A kdo ti dal ten patent na rozum?" zeptala se Kiki.
"Tom," odvětil Pepíček.
...
Disciplíny: "Let, chytrost a volná čtvrthodina."
...
Až se všechny andulky a korely prostřídaly, šlo se rozhodovat.
Dva členové výboru tam nebyli, onemocněli.
...
Vyhodnocení: 3. místo obsadili amazoňani Saši Nováka.
2. místo obsadili arové Matěje Zeleného.
1. místo obsadily andulky Toma Petersona. Gratulujeme.
"Tady vidíte, proč jsem zrovna já dostal patent na rozum," řekl v autě Pepíček.

Když jsme dohodnotili korely a andulky, šel jsem se podívat, jak se hodnotí amazoňani.
"Tihle papoušci se hodnotí podle stejných kritérií jako andulky?" zeptal jsem se předsedy komise.
"Ne, mají jiná kritéria, tady máš a nastuduj si to."
Když jsem dočetl, zeptal jsem se: "Není to divné? Tenhle pták má víc bodů, než by měl mít. Co je asi v pozadí?"
"Nějaké temné síly, ne?" zavrčel předseda komise, ale na hodnocení se podíval.
"Máš pravdu. Ještěže tu je, kdo dal kolik bodů. Tihle dva dávali body nespravedlivě. Navrhoval bych jim zaracha s hodnocením až do hlavního finále, souhlasíš?"
Kývl jsem.

Vraceli jsme se z oběda.
Vzal jsem papír a napsal: Musíme vymyslet, jak napsat dobře test. Tom
Papír jsem šel vložit do mrtvé schránky.
...
O pár hodin později jsem šel zkontrolovat schránku. Byl tam vzkaz.
Můj nápad je takový, že si na to normálně vezmem tahák. Měj se. Marek.
...
Byl jsem ve výboru a kontroloval jsem andulky.
Pepíček pípal: "Tome, mě se ten tvůj nápad s tou mrtvou schránkou nelíbí."
...

Odepsal jsem. Tahák je dobrej nápad, to by fakt šlo. Užívej dne, Tom.
...
Marek mi odepsal: Tahák teda platí. Marek.
Já šel do výboru a začal jsem si prohlížet andulky.

Dojeli jsme na výstavu ptactva a začali vyndávat klece.
Pípl mi mobil. Koukl jsem se: "Jste přijat do hodnotícího výboru."
"Hodnotící výbor a doprovod," řekl jsem.
Maminka si šla prohlížet ptactvo a já šel do výboru.
...
Rozrazily se dveře.
"Chyťte hooo!" ozvalo se.
"Zachraňte mě! Jsem ženich a honí mě nevěsta."
"Nemá vstupenkuuuuu!!!!" křičel vrátný.
Andulky si říkaly: "To je ale lov na ženicha." a dělaly, jakoby se nic
nestalo.
​Po chvíli ho dohonili a koupil si vstupenku.
​ ​Když jsme šli na oběd, tak jsme si říkali: "To byl ale lov na ženicha," a
přemýšleli, co si dáme k obědu.

"Konečně jsme na výstavě!" řekl jsem.
Začali jsme vyndávat klece a šli směr výstava.
"To je výstava motýlů," podivila se maminka.
Tak tam půjdeme a aspoň si prohlídneme motýly, řekli jsme si.
"To jsou hezká motýlí křídla," říkali jsme si.
Ne, že by se nám tam nelíbilo, ale měli bychom jet na výstavu andulek.
...
Cestou si andulky povídaly: "Ta motýlí křídla jsou ale křehká, ty naše se tak snadno nezlomí."
"A prej se ta křídla léčí několik měsíců," četl jsem v průvodci z výstavy.
"Tak to buďte rády, andulky, že nejste hmyz," řekla maminka a jeli jsme směr výstava
ptactva.

Vážený výbore výstavy ptactva,
rád bych se stal jedním z Vás. Chtěl bych hodnotit andulky vlnkované a korely
chocholaté. Proč zrovna já?
Mám doma třináct andulek vlnkovaných. Čtyři dospělé a devět mláďat.
Mláďata jsou vychována samičkami.
Korely jsem nikdy neměl. Když jsem se dočetl, že musím hodnotit nejméně dva druhy ptactva,
vybral jsem si australského papouška podobného andulce.
Nebydlím v Přibyslavi, jsem tu za účelem výstavy ptactva.
Jsem sympatický, rád o andulkách mluvím. Mé oblíbené předměty jsou informatika,
angličtina a hudebka.
Počítač ovládám průměrně. Informaci o přijetí do výboru mi prosím
napište na můj email.

V úctě Váš Tom Peterson

"Andulky, do klecí, jedeme na výstavu."
"Mobil, informace o andulkách, můžeme vyrazit."
Když jsem nakládal klece s andulkami, zapomněl jsem mobil.
"Vyrážíme!" řekla maminka.
Vyrazili jsme a zjistil jsem, že nemám mapy v mobilu.
"Není čas hledat," řekla maminka. "V šuplíku jsou automapy, vezmi si mapu Česko a najdi Přibyslav."
Andulky se pošklebovaly: "My jsme mu ten mobil schovaly, teď tu, jak známo, s Tomovou znalostí map budeme dlouho do noci."
...
"Tady jsme byli," řekla maminka.
"Ale já se tady neorientuju," odvětil jsem.
"Tenhle zážitek má právo být zapomenut!" zastavili jsme a začali hledat mobil,
abychom dojeli na místo určení.

"Sebranko, pojede se na výlet," řekla maminka.
"Super, aspoň nebudeme doma," řekla si andulčata.
"Do cestovních klecí andulky, a za pět minut ať jste tam všechny. Bude to sto kilometrů, cesta dlouhá."
"A kam to bude?" zeptal se Monclík.
"Do Přibyslavi," odpověděl jsem mu.
"Už jsme v klecích," hlásily se andulky.
"Mám sbaleno, jdu vás dát do auta a jedeme."
...
Dojeli jsme do Přibyslavi.
Máme pronajatý velký rodinný dům na týden.
"Tak ukažte tu sebranku," řekl nám majitel.
Andulky byly ukázány v klecích a my se šli ubytovat.
"To byla cesta se sebrankou," řekli jsme si a zanedlouho jsme usnuli.

"Bonnie, přestaň rajtovat po misce na zrníčka," napomenul ji Pepíček.
"Ale mě to baví!" protestovala Bonnie.
"Tak na tom rajtuj jindy," řekl Pepíček.
"A kdy?" zeptala se Bonnie.
"Až budeš zas malá," odpověděl Pepíček. "Protože, když je andulka velká, tak rozbije misku a Tom nadává, že do nás investuje stovky."
"Dobře," řekla Bonnie.
...
Bonnie skáče po Honzíkovi.
"Neskákej po Honzíkovi!" napomenul jsem ji.
"Můžu po tobě skákat později, Honzíku?"
"Ne," odpověděl Honzík.
"A kdy?" zeptala se Bonnie.
"Až budeš zas malá," odpověděl Honzík. "Protože, když je andulka velká, tak je moc těžká a chudákovi jejímu tatínkovi pak rupne v zádech!"

"Andulčata, chcete jít na výlet?" zeptal se Pepíček. "Půjdeme na notebook, Tom na něm pracuje."
Frnk!, andulky přilétly na notebook.
Pepíček se začal promenádovat po klávesnici.
Zmáčkl Alt + F4.
"Pepíčku, ty jsi mi zavřel materiály do školy!" rozzlobil jsem se.
Šel jsem upravovat referát.
Omylem jsem ho celý zaznačil a co se nestalo: Honzík mi zmáčkl na Delete.
Andulčata si říkala: "To je zázrak moderní techniky, s tím se ale hraje."
Já jsem si pustil relaxační hudbu.
Monclík mě začal klovat do ruky, až jsem zavřel prohlížeč.
Pak jsem řekl: "Kašlu na ten zázrak moderní techniky, jdu do večeře ven."

"Proč je dneska koupel pouze v řeřiše a ne v kopru?!" breptal Monclík.
"Monclíku, kopr není," řekl jsem.
"Pro jednou jdu zase do řeřichy," odsekl Monclík.
...
"Monclíku, ven z koupele, skončil čas."
"Nepudu!" odsekl Monclík.
"Tak tě vyhodíme," odvětil jsem mu.
...
"Večeře, andulky!" zavolala maminka.
"Co je k jídlu?" zeptal se Monclík.
Zrníčkový dortík s jablíčkem," odpověděla maminka.
"Takový póvl jídlo nebudu!"
"Monclíku, ty brepto," řekla maminka.
"Je v pubertě," odpověděla babička, která šla kolem.
"Tak co chceš k jídlu?" zeptala se Monclíka maminka.
"Dám si okurek a zrníčkový banánový dort," řekl Monclík.
"Ten si musíš udělat sám, ty brepto!"

"Klička! Smyčka! Patička!" ozývalo se z televize.
Andulky v kleci pípaly: "To je ale patová situace. ​Tamten dává gól patou, tamten vykopává míč patou, aby nebyl v bráně..."
​"Večeře!" zavolala maminka. "A ne, že mi přijdete stylem patička!" dodala.
​"Auuuuu!" křičel bratr.
​"Co je?" zeptal jsem se ho.
​"Kopl jsem se do paty," odpověděl mi.
​Andulky si pípaly: "To tu patu bolelo. Chudák pata."
​Po večeři jsem šel na zahradu si vyzkoušet patičky.
​"Klička! Smyčka! Patička!..."
​"Babočka a mistička," řekla mi maminka, která šla kolem.
​"Auuu!" kopl jsem se - pro změnu - do paty.
​Andulky řekly : "Dnešek vyhlašujeme dnem patové situace.¨

"Budu vám vyprávět cestopis po Austrálii. Je to země, kde může být v teplý den až 50°C.
Žijí tam pouze andulky původního
zbarvení, jako je Pepíček. Létáme tam ve velkých hejnech. Jsou tak velká, že když se jdeme
vykoupat, tak zabereme celé jezero. Při koupeli musíte být opatrní, protože v místních
řekách jsou krokodýli. Když si na nás chce dovolit predátor, tak když se všichni
spojíme, odchází s neúspěchem.
V Austrálii je krásně, to vám opravdu povídám.
Je tam hodně predátorů, draví ptáci, lišky a tak.
Austrálie je prostě rozmanitá, a mohl bych vám o tom vyprávět dlouho do noci."