Moje články

"Ta tvoje maminka je tu už týden, nevíš jak ji dostat pryč?"
"Byla jsem zvyklá že u nás pobyla dlouhé hodiny nebo přes noc, ale vždy nám udělala aspoň bábovku nebo řízky. Jak oslavila šedesátiny, jakoby se něco změnilo."
"Bojí se něčeho? Kdyby to tu našla, možná by už k nám nepřijela. Ale nechtěl bych si pokazit rodinné vztahy."
Následující den přinesli myš na baterky, co vypadá jako živá a čekali na maminku.
"Á, do prdelé, vy tu máte myší? Já už jsem v životě nepřijedů," pištěla maminka.
"Jsi naše Myš dobré naděje."
Maminka se sbalila a už se neukázala.

"Měl bych do léta udělat nějakou formu, ať si můžu sundat u vody tričko."
"Já taky, všude mi lezou kosti, pár kilo svalů by se hodilo."
"A jak by si chtěl nakonec vypadat?"
"No, jako nabušeně, a ty?"
"Jako model, byly by mi vidět svaly, a tak. Prostě dobře."
Vtom přijde třetí kamarád.
"Teda vy jste naivní. Léto je za 2 měsíce, a ty máš postavu jak po pobytu na opuštěném ostrově, a chceš svaly, a ty máš víc tuku než svalů a chceš to zhubnout? Příští rok si vás vezmu pod křídla a změním vás, teď to nestihneme, naivky.

Jedu si takhle v tramvaji, cestou ze školy, a vidím nastoupit muže ve vojenské uniformě. Většinou když někoho takhle vidím, řeknu si asi že je to někdo okolo 55 let co jede právě z víkendu z čundru. Tenhle muž byl ale mladý, a měl nášivku na uniformě co říkala že studuje vojenskou školu. Takže dá se říct budoucí zelenáč. Což když jsem četl co teď požadují k přijetí do armády, nevím jestli má smysl studovat takovou školu. Určitě připraví na režim vojáka. Ale děsím se okamžiku kdy přijdou do armády lidé co udělají dřepy s 5kg činkou a odhodí medicinbal.

Viděl jsem maminku s dítětem, jak jezdí na kole. Nebo teda spíš učí se jezdit na kole. Co mě zarazilo, byl outfit maminky, nejenže neměla helmu, ale měla volné džíny, které se jí mohly kdykoli dostat do řetězu, a mohla spadnout, a volné tričko, za které se mohla zaseknout. Než jsem se nadál, už se stal karambol. Mamince se zasekly džíny v řetězu a skončila v křoví. Přiběhl jsem k ní a zeptal se, jestli je všechno v pohodě. Naštěstí byla jenom odřená od křoví a měla pouze roztržené džíny. Což se jí mohlo stát něco horšího, s tím outfitem.

"Jdu jenom na dva aperoly a vrátím se do 11, nemá cenu brát pepřák ani další zbraně."
Přišla do baru, kde na ni čekala kamarádka. Po dvou aperolech se rozhodly zaplatit. Jedna použila poslední hotovost, a druhé došlo, že na kartě nemá limit a vybil se jí mobil. Naštěstí jim ochotný muž kousek od nich pomůže, a první zázrak noci se stal.
Po cestě domů se k ženě přibližoval muž divného vzhledu, jako by ji chtěl ublížit. Zpanikařila, a snažila se utéct. Naštěstí velký pes, kterého venčil svalnatý muž útočníka zastrašil. Doma si řekla, že to byla noc plná zázraků.

Bylo jedno krásné aprílové ráno, kdy se Caroline a John vyjeli na vyjížďku viperem. John řídil už roky a se silným Viperem měl už nějaký ten pátek zkušenost, ale dnes měl špatný den. Pes jim vběhl před auto asi 50 metrů a John zpanikařil. Naboural sporťák, a zjistil, že Caroline ztratila velké množství krve. Naštěstí jela okolo sanitka, a na místě ji doplnili krev. Bohužel ji dali krev kterou darovala rodina brutálního vraha, proto byla zlá. Hned po probrání se vynadala Johnovi jak neumí řídit a rozešla se s ním. Skoro ho napadla. Je to opravdu znamení prokleté krve vraha?

"Mě strašně svědí tělo, co mám dělat?"
"Škrábej se," napovídají mi hlasy v hlavě.
"Ale to mi nepomůže, to bude svědit ještě víc."
"Tak si sundej ten kousavej svetr," radí kamarád.
"Ten svetr nekouše, to je možná tím jak jsem se spotil, tak proto mě to začalo svědit."
Podívám se na kamaráda a vidím jak má ruku v kalhotech a škrábe na stehnech.
"Taky tě to svědí, co?"
"Jo trochu, to je tím jak mám upnutý kalhoty a tře se ta látka o kůži. Zítra si vezmu volnější, ale co mám dělat teď?"
"Sundej si ty kalhoty, nebo se škrábej!"

Dnešní den bude pro zaměstnance obzvláště náročný, protože je 30 ks vajec jen za 90 korun. Před obchodem se už tvoří dav, složen ze všech možných skupin obyvatelstva, důchodci, studenti vysokých škol, rodiny s dětmi, podnikatelé, no prostě všichni. S aktuální inflací je tato akce na vejce vzácnost. Obchod právě otevřel a hon na vejce začal. Mezi dav se dostávají dva fitnessáci. Už doběhli k regálu, popadli vejce, jsou u pokladny ale co to, pokladní je zastavuje. Limit je totiž 3 plata na osobu, a oni mají dohromady 12 plat. Musí tedy jít nakoupit znovu, ale bohužel už vejce nejsou.

"To je výborné že ses do toho už pustil."
"Nojo mami, ty tvoje jarní úklidy jsou fakt vopruz. Dodělám to a jdu ven.
Ty vole, co to je? To hodím do popelnice, stejně už to nemá hodnotu."
"Čau Ericu, co děláš?"
"Ále, uklízim si skříň a tady sem našel nějakou divnou bendu."
"Počkej, vždyť to je luxusní gramofon. Takový dostala moje babička jako dárek ke svatbě, prý byl dražší než auto v té době. Když se jim ztratil, byla velmi smutná."
"Kdo by ho dneska používal?"
"Třeba nějaký sběratel nebo moje babička. To víš, pro někoho odpad, pro někoho poklad."

A: Jak si se sem dostal?
B: Myslím že omylem, můj život nebyl vůbec ukázkový. Už od mládí sem měl různé problémy se zákonem.
A: Já sem celý život zavděčil vzdělávání. Zní to možná, že to byla nuda, ale ten život tak dlouhý nebyl. Když jsem umřel, bylo mi 26.
B: Můj život byl teda delší, ale ne o moc, umřel jsem den po mých 44. narozeninách.
A: A byla tvá smrt moc bolestivá?
B: Dá se říct. Třikrát mě střelili, a ta poslední rána mě zabila. Prostoupila mi do lebky. Za celý život jsem se dostal do spousty nebezpečných situací, a byl sem zvyklý, že kolem mě lidé umírali. Ale tam měl dostali.
A: Kde tam?
B: V Medellinu, to je v Kolumbii, na střeše jednoho z domů. Měl jsem přestřelku s policií, protože jsem byl známý dealer kokainu.
A: Kokain? Vždyť ten jsem poprvé odizoloval na světě. Taky částečně souvisí s mou smrtí.
B: Předávkoval?
A: Ne, nebral jsem ho, když jsem ho zkoumal, pracoval jsem s yperitem, to je nebezpečný plyn. Ten jsem pravidelně dýchal, a jelikož jsem nevěděl že je nebezpečný, shnily mi plíce, dá se říct.
B: Takže nás spojila jedna látka, kterou jsme každý znali z jiného pohledu. No to je den!

Jednoho letního dne jsem se jako budoucí prvák vydal shánět oděv na praxe, kde byla zahrnuta i bezpečnostní obuv.
"Ježiš, mám praxe kde vařím a chtějí po mě boty jak do nejnáročnější práce."
Ono se to lehce řekne, ale najít zdravotnickou obuv s páskem na patě, kdybych spadl v kuchyni třeba na vylité polévce, v pánské velikosti 44 je docela tvrdý oříšek. Dá se říct, že to je jako robota, děláte to celý den a ještě za to musíte (teda v mém případě zatím musí) zaplatit. Doufám že mi už tedy neporoste noha, a vydrží mi po celou dobu studia.

"Šéfe, máme problém. Budeme muset změnit cíl výletu."
"Proč jako? Máme to tam zarezervované."
"Právě v rádiu říkali že ve westernovém městečku se střílelo a jsou tam mrtví. Prý mimořádně pro školy, co měly zarezervované městečko, se otevřel archeopark hned vedle."
"Ok, jeďte tam."
"Kenny kurva, tohle je westernový městečko? Když jsou ty jenom nějaký fosílie či co to je."
"Jo, ten debil Garrison si z nás udělal prdel."
"Ale prosimtě, se chtěl jenom podívat jak bude vypadat za rok. Fosil jeden starej."
"Tak děti, tady máme fosílie. Jsou z druhohor."
"Fosílie jsou stejně nuda. Western by byl lepší, že?"

"Možná se zdá že mít turettův syndrom je bezmeznost toho co můžete říct, ale má to i svou mez."
"Jak je to možné? Před chvíli jste říkal že nemůže člověk s turettem ovládat co říká."
"To je pravda, "buzeranti," ale záleží jak moc ho má rozvinutý. V lehčích případech se trochu ovládat může. Děkuji za otázku, "vy bando kreténů."
"Takže nemůže třeba říkat přímo co se mu zachce?"
"Nemůže, "přizdisráči", tam je ta mez údajné bezmeznosti. Samozřejmě u težkých forem říká cokoli mu přijde na jazyk, protože se nemůže ovládat vůbec.
Děkuji, snad jste se něco naučili, "vyližte mi prdel."

"Kenny co máš doma za kytky?" ptá se Butters.
"Nevim, ještě jsem to nezjišťoval. Máma furt nějaký vyhazuje a jiný kupuje, tak jak se v tom mám vyznat."
"Moje máma má doma tchýnin jazyk. Jiný kytky se jí prý nelíbí," řekl Stan.
"Jak jako jazyk ? To jí ho vyrvala a dala do květináče, kurvadrát?" řekl Eric.
"Ty si debil Ericu, to je normální kytka si ji najdi."
"Ta spíš vypadá jak prdel," smál se Eric.
"Jestli ti to přijde vtipný, jsi na úrovni malýho děcka, jasně vypadá jak jazyk. A tchynin se jí říká protože vlastně nevím," dokončil rozhovor Kyle.

"Kluci, cibule plave v řece!" přiběhl Stan.
"No, velký teplý Al nezajistil náklad, tak je možný že se dokutálela do řeky."
"Ale dneska řeka proudí obzvlášť rychle, to ta cibule bude za chvíli mimo Southpark" řekl Butters.
"Asi ji už stejně vzal proud, to pro ni Al skákat nebude."
"Hele tam jede zrovna Al, a má novou cibuli?"
"Ahoj Ale, bude táborový koláč?"
Al zastavil. "Jo, bude. Doufám že ta cibule nespadne."¨
"Viděli jsme cibuli v řece, úplně ji proud unášel."
"Tak já jedu kluci."
Při rozjezdu se cibule vysypala znova na silnici.
"Do prdelé, historie se opakuje" zařval Al.

"Hej Cartmane, vidíš to?"
"Ne asi Kyle, ty pitomče. Kutálí se po silnici spoustu cibule."
"Odkud asi je?"
"Spadla z nebe, idiote."
"Ale, to nemůžete ten náklad pořádně zabezpečit? Co teď bude celý tábor jíst?"
"Asi něco jinýho než cibuli, vole," řekl velký teplý Al.
"Ale ta cibule byla na slaný koláč. Oblíbené táborové jídlo."
"No tak sem to posral no, zajedeme pro novou. Zaplatím ji ze svého."
"Bylo ji 140 kilo, mimochodem."
"Každý svého štěstí strůjcem."
"Ty vole, Kyle, co budem jíst na táboře? Teď jsem si všiml že to vezl velký teplý Al."
"No cibuli asi ne, Cartmane."

"Tyjo, Kyle, nepřijde ti že ta Bebe je nějaká jiná?" zeptal se Cartman.
"Je to možný, nemá jinou blůzičku?"
"Tak děti, jdeme počítat násobilku, áno? Kdo ví kolik je 5x7?"
"Áno, Bebe?"
"35?"
"Ano, to je správně."
"Proč jsme si nikdy nevšimli že ta Bebe je tak chytrá?"
"Dneska ti to sluší, Bebe," ozvalo se sborově.
"Ta Bebe mě tak sere, od tý doby co jí narostly kozy je jak nějak lamač srdcí."
"Budeme dělat referáty ve dvojicích. Rozdělte se prosím.
"Já jdu s Bebe."
"Ne, já."
"Já chci s Bebe."
"Fakt jim všem asi zlomila srdce, se ještě poperou!"

"Tak děti, vítáme vás tu znova, a dnes snad lépe."
"Doprdele, už zase masáže."
"Jak je kurvadrát možný že jsou tady zas? Vždyť je minule málem hnali bičem," řekl Cartman.
"Udělali jsme si rekvalifikační kurz a máme druhou šanci. A lehátka máme zpevněná."
"Co je to vůbec rekvalifikace?"
"To je že si zopakujete a doučíte něco, co už jste studovali nebo uměli abyste byli lepší."
"Takže, dnes vám ukážeme jak uvolnit svaly. Á, ještě zatlačíme, křup."
"Masírovaný se chytl za nohu a spadl z lehátka."
"Kurva, to jste si ten kurz dělali u svatýho debila? Máte definitivní stopku do tábora."

"Než se stanu tím, kým se opravdu cítím, mohl bych popřemýšlet jak ženy vnímají svět. Mají třeba jiní vnímání slunečních paprsků? Blbost, to vidíme snad všichni stejně. Nebo ne, když mi maminka vždycky říkala ať se namažu když jdu v létě ven, mezitím co tátovi to bylo jedno? Mohl bych udělat nějaký výzkum na sluneční paprsky. Ale je to opravdu zajímavé ty paprsky. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, ale teď mě to pohltilo. Opravdu ten výzkum udělám, až budu paní Garrisonová. Žen ve vědě si váží.
"Pane Garrrisone, dnes nám svítí sluníčko tak to půjde raz dva. Čeká vás operace."

"Ten učitel je asi tyran, děláme se tu s tím 2 hodiny."
"Já myslím že tichý společník je někdy to, co člověk potřebuje. Nepotřebuje s někým mluvit ale potřebuje být v něčí přítomnosti," řekl Kyle.
"Blbost Kyle," řekl Cartman.
"Cartmane, Kyle má pravdu a to že ho nemáš rád neznamená že mu řekneš že nemá i když ji má," odpověděl mu Stan.
"Tichý společník může být třeba zvíře," ozval se Kenny.
"Co? Že bydlíš v díře?" odpověděl rádoby vtipně Cartman.
"Už mě to tu nebaví, napíšu tam že ti je někdo koho společnost chceme, ale nepotřebujeme komunikovat," dodal naštvaně Butters.

"Vítejte děti v našem redukčním táboře. Zde podstoupíte změnu k lepšímu."
"Tohle je prej nějaká odvykací kůra, říkala to máma."
"Jak jako odvykací? My nejsme feťáci!"
"Budete mít každý den cvičení a dietu."
"Ajaj, to budem žrát kůru?"
"Čeká vás odvyknutí od sladkostí, taková kúra. A ne, nebudeme jíst kůru ale zeleninu."
"Blé, to zas budem celej den hlady."
"Nebudete, propašoval jsem v batohu sladkosti a dám vám je za supr cenu," řekl Eric.
V tu chvíli Ericovi nedošly možné následky jeho jednání.
"Ericu, moc dobře jsme viděli co jsi dělal. Zítra tě čeká disciplinární trest."
"Kurvadrát, nachytali mě, hajzlové."

"Tyvole, ta cesta je taková nuda."
"Děti, právě vjíždíme do San José, hlavního města."
"Teda řeknu vám, tady je smrad jako v prdeli," řekl Eric.
"Ericu Cartmane, Kostarika je země třetího světa lidé jsou tu mnohem chudší než ve státech."
Mezitím dorazil pan McKee a průvodce Pedro.
"Jdeme děti, podíváme se na vzácné volavky tygrované."
"Proč se tak asi jmenuje?"
"Protože má to vole, vole."
"Stane, máš pravdu ale mírni výrazy, áno?" řekl pan McKee.
"AAAA, co to je? Ta volavka na nás útočí, rychle se schovejte."
Než to Pedro dořekl, už byl ve voleti. Výlet se tedy moc nevydařil.

Tyjo, když může být zlatý náhrdelník může být i nějaké zlaté zvíře? Třeba zlatý mravenec? Když jsme byli jednou s Kylem venku viděli jsme v obchoďáku reklamu na nějaký film o vyhynulých zlatých zebrách. Je ale možný že je pozlatili jenom kvůli marketingu, a byl to nudný dokument o safari. Proč nás vlastně přitahuje všechno zlaté? Je to tím že zlato je uznáváno symbolem luxusu? Ne, zlatý mravenec je blbost. Ve škole jsme se přece o ničem takovém neučili a Mel Gibson taky neudělal o zlatých mravencích dokument. Takže si maximálně nechala manželka prezidenta udělat náušnice ve tvaru zlatého mravence.

"Buttersi drž se, teď."
Butters vyletěl a v tom vchází na dvůr paní ředitelka.
"Cartmane, ty už zase vystřeluješ Butterse? Víš jak dopadl minule!"
"Ale paní ředitelko my se snažíme dělat experiment."
"Júú kluci já měl hlavu v oblacích!!
Ozval se zvuk pádu a "kurva to bolí."
"Buttersi nemohl si mít hlavu v oblacích, tak vysoko si přece nebyl."
"Ale vždyť byl nad střechou školy Ericu, je to možný. Zvlášť s dnešním počasím. Půjdeme radši dovnitř?"
Než se všichni nahrnuli dovnitř, Eric šlápl na slupku a upadl. "Kurvadrát, já měl taky hlavu v oblacích."
"Možná tak hvězdičky před očima, debile."

"Děti, jelikož jste si stěžovaly na bolest svalů, budete dnes mít den masážních
technik."
"Takže, první technikou je, že se jeden položí na lehátko a druhý na něj skočí.
Máme nová lehátka takže musíme vědět jejich pevnost."
"Ty blbečku, tady seš na táboře tlusťochů, vždyť nám je zničí."
"Připravit, teď."
"Á, kurvadrát, tys mě asi zabil."
"Vole, jedno lehátko mínus. Stopni to."
"Takže druhá technika je hnětení svalstva s využitím masážního oleje."
"Ježišimarjá, já to vylil, já spadnu."
"Na mě ne vole."
Další lehátko a táborník zakvíleli.
"Dyť vy to tu ničíte, táhněte radši do prdele a už se nevracejte."

"Pane Garrisone, vám to dnes ale sluší, kdepak máte pana otroka?" zeptala se paní Donnovanová.
"Bohužel je nemocný, takže nebudu nejlepší tanečník. Bez něj mi to nepůjde."
"Kyle, kurvadrát, říkal jsem ti ať se hezky oblečeš. Vypadáš jako bezdomovec."
"Eriku, ty tlustoprde já nechci vypadat jako nějaká buzna."
"Chlapci, mírněte prosím výrazy, áno?" řekl pan McKee.
"Jeden z nejlepších tanečníků je pan Garrison, a jelikož má stejný počet bodů i paní Donnovanová, nemůžeme říct kdo je nejlepší. Proto vyhlašujeme kdo je nejlépe oblečený a to je Stan Marsh."
"Kurvadrát, to jsou všichni tak fatfobní?" dodal si pro sebe Eric Cartman.

"Clyde, kolikrát jsem ti říkala ať zvedneš to prkénko? V Pensylvánii zemřela žena, propadla se do mísy a omylem spláchla. Chceš abych umřela na to že mi z těla podtlak vysaje vnitřnosti? Než vymyslí univerzální prkénko co se nemusí zvedat tak ho zvedat budeš."
"A mami ty si snad slavná abych ti zvedal prkýnko?"
"Clyde Donnovane, jdi do pokoje a až se budeš chovat slušně přijď."
Dveře od záchodu se zavřely. ¨
"AAAA, všichni sem, chci říct poslední slova. Umírám kvůli tomu že nejsi schopný zvednout prkénko. Celý život jsem chtěla být slavná, ale tímhle způsobem teda rozhodně ne, Clyde Donnovane."

Pro všechny:
Bohužel se musíme rozloučit, tak snad vám nebudu chybět. Zažil jsem v nemocnici spoustu věcí, od těch příjemných až po ty nepříjemné. Zkusil jsem spoustu věcí, udělat kemp - nedopadl, dělat osvětu, a pracovat v nemocnici. Kdyby nebylo první nehody se špatnou stravu, nezkusím pravděpodobně spoustu věcí, a to by mě u některých mrzelo. Kempy nechám asi někomu jinému, ale na osvěty nás můžete volat dál. Děkuji všem, kteří mě poslouchali, a zodpovědně k mým radám přistupovali. Musím se ale k něčemu přiznat. Většina z vás by to nepoznala, ale nemám to vystudované. A zbytek je historie. Díky všem.

"Měl jste v rodině podporu?"
"Ano, táta žije zdravě."
"Jak moc?"
"Cvičí, je to takový biootec."
"Tak je to váš vlastní, tak je to biootec ne?"
"To doufám, ale jí maso, vejce, jogurty, ovoce atd. jenom v bio kvalitě. Prý je to zdravější a má více bílkovin."
"Moudrý muž, a jedl tak vždy, je třeba z vesnice?"
"Ne, z města, ale po tom co jednou z kuřecího za 70 korun za kilo dostal salmonelózu, i když bylo dobře připravené, zkusil biomaso a pak se do toho zbláznil."
"Tak aspoň máte podporu. Nenutím vás do toho, ale klidně biostravu můžete zařadit."

U topolu nad jezerem
spala nutrie pod večerem
a na topole podél skal
zblázněný pacient zašeptal
Nejsem při plném vědomí
měl bych zpytovat svědomí
A tak lékař nemeškal
dokumenty potěžkal
Blázinec měl plno
to mi řekni srno
jak mám umístit pacienty bláznivé
psychiatrie má bázlivé
Pane, co tu básníte ze spaní?
Být básníkem je mé poslání
A ty mi to nutrie nezkazíš
Ničím mě nenakazíš
Zvadlým salátem mě nepotěšíš
naštvaného mě neutěšíš
ty tvoje pokusy marnivé
tvoří z vtipálků bázlivé
A tak skončil příběh nutrie
s zjištěním, že nic old spice nepřebije
Nutrie měla nadání
a říkala to ze spaní.

"Je srdce párový orgán?"
" U lidí ne. Máme jedno srdce, ale to má spoustu částí."
"A co kuře? Maminka kupuje srdíčka a jich je moc."
"No ony jsou dost malé, a kuře by s dvěma takovými nemohlo žít. Takže tam taky ne."
"A je nějaké zvíře nebo člověk co má dvě srdce?"
"Zvíře možná, ale člověk se dvěma srdci není, nemůže se narodit."
"Víte o tom něco víc?"
"Ne, není to můj obor úplně. Znám pouze základy."
"A co si myslíte děti, že je párový orgán?"
"Plíce?"
"Ano, ty jsou velice důležité, proto je máme dvě. Díky za pozornost, děti."

"Co to je za útvar?"
"To je soutok, dvou řek."
"Hele bobr!"
"To je nutrie, ty bobře."
"Maminko, bobl, můžu si ho pohladit?"
"Opovaž se, jinak tě přerazím. Utopíš se, plavat neumíš."
"Může se nutrie krmit?"
"No, ne, ale nakrmí se sama, jestli to děcko se přiblíží soutoku."
"Mamii, auuu, voda studí a bobl žele."
"Co jsem říkala, pojď, zmaluju ti prdel namodro."
"To děcko neumí plavat, skáčem za ním."
Vytáhli jsme dítě, živé, na břeh a maminka nám poděkovala.
Co se dělo dál, nebudu ani vysvětlovat, výchova, výprask, a nikdy jsme je u soutoku
neviděli. Nutrie byly jen rády.

"Děkuji, ten kuřecí steak byl dobrý. Jaké víno se k němu hodí?"
"Doporučuji rulandské modré, výběr z hroznů."
"Tak si ho dáme dvakrát, že?"
"Joo, pak si můžete ty hrozny vybrat zpátky."
"Možná bude rozumnější, aby si pán už nedával, denně se nám tu stávají nehody."
"Dobře, zaplatíme, a půjdeme."¨
"Joo, půjdeme do dalšího sklípku. A dáme výběr hroznů."
"Opravdu raději půjdeme."
"Mami ne, nechej měěěěěě. Jirka koupil to víno."
"To jste přehnal teda. Celou dobu jste nepil a zvládl jste to."
"Andrej zdražil víno! Jdeme si stěžovat."
"Odvezu vás domů, dle obličeje tu brzy bude výběr hroznů. A byl."

Malý chlapeček, jmenoval se Oziáš, neposlouchal maminku. Maminka mu říkala, aby si čistil zoubky, ale on si usmyslel, že se na to vykašle, protože kamarád má taky žluté zuby. Když si malý Oziášek všiml, že mu zoubky začínají černat, lekl se, a běžel k mamince. Maminka rozhodla, že musí teď hned za zubařkou. Paní zubařka se podívala, a pronesla: Chlapečku, dříve si si zoubky nečistil, tak teď ti je vyčistím já.
Oziášek řval, plakal, cukal se, ale nebylo mu to nic platné. Po dlouhé době paní zubařka přestala. Řekla, že vyčistit to nejde, a bude mu muset všechny zoubky vytrhat.

"Boženo, ten debil to zase zpackal, pojď mi pomoct."
"Paní, je vám něco?"
"Uhoď ho, nemá kamarády. Nepostaví se za něj, a nepřijdou na nás."
"Paní, mlátíte do mikrovlnky."
"Ten plasťák se v ní točí."
"O čem mluvíte?"
"Tady máš, patlale!" udeřila paní mikrovlnku znovu.
"Doktore, volejte blázinec."
"Ty dřevo, dostaneš flákanec!" shodila paní konvici.
"Stůjte, budete hospitalizována na psychiatrii."
"Co mi uděláš, když tu nemáš žádné kamarády?"
"Kamarádů si zavolám kolik chci. Pojďte mi pomoct!"
"Au, doktoři i nutrie skončí v zoo! Takovou ostudu nepřežijete!"
"Zatím jste si ostudu udělala vy."
"Všechny vás zažaluji! Pak nebudete mít žádné kamarády!"

"Dobrý, můžete přítelovi vysvětlit zdravou stravu? Sama na to nestačím."
"Kde to sem?"
"Nutriční ordinace."
"No jo, vrána k vráně sedá, nutrie."
"Pane, co jíte?"
"K snídani vepřového giganta s chlebem, svačím rohlík se salámem, obědvám kebab nebo burger, večeřím vepřové s bramborem."
"No, nezdravé to je. Zkusil bych postupně přecházet."
"Co to je?"
"Pufovaná rýže, kukuřičné slupky, svačím to už léta. Jak myslíte že bych vypadal?"
"Dobře?"
"Lásko, prosím, když o tom nic nevíš, nemluv o tom. Taky nic nevím o metalu."
"No tak to zkusím. Ale nebudu jíst žrádlo pro slepice, to mysli."
"No vidíte že to jde!"

"Dobrý den, já sem přišla na praxe."
"Dobrý, pokyny jste četla?"
"Ne, něco je špatně?"
"Uvidíte, tak pojďte."
"Dobrý slečno, nakrájejte nám prosím maso."
"Jasně, není problém."
"Ví ta, co je pracovní obuv?"
"Asi neví, ale hned na to přijde."
"Au, co tu máte za podlahy?"
"Naprosto normální, máte jenom nesprávnou obuv."
"Stály deset tisíc!"
"Ale pracovní boty nemají mít podpatek, ale pevnou rovnou podrážku. A opatrně na ten džbán, ať nespadne."
"Ahhhh, vy debilové, nemůžete tu vodu dát jinam? Ty šaty jsou bílé a stály dvacet tisíc."
"Takže, zítra si vezměte tenisky a kalhoty s topem. Nebudete pak politá."

"Paní, jelikož jste dítě dlouho chtěla, musíme věnovat zvláštní péči stravě."
"Dovolte, já nekouřím, nepiji a snažím se jíst zdravě."
"Co je podle vás zdravě?"
"Hranolky - zelenina, kečup - ovoce, takže saláty."
"No, neříkám, že porodnice není úsek častých nehod, ale s touhle stravou toho moc nedáte dítěti."
"Takže zvladlej salát? Před těhotenstvím jsem to jedla pořád, byla jsem tlustá."
"Ne, právě vyváženě. K salátu budeme dávat maso, jinou zeleninu, dresink z jogurtů, těstoviny, pečené nebo vařené brambory, rýži atd."
"Mám doma horkovzdušku, pomůže to?"
"Ano, tu i já používám. Jezdím autem, tak abych se nepřevážil v autě a neměl nehodu."

"Pane nutrie, jak se vám povedlo zorganizovat takový super kemp?"
"To je asi kapitola sama pro sebe, celkově to bylo náročné, vy jste neviděl ten rozhovor s ředitelem nemocnice?"
"Neviděl, měl bych se podívat?"
"Jestli si myslíte že byl super tak ne. Celkově se to nepovedlo. Klienti byli spokojení s novou postavou, ale zaměstnance jsem našel špatné."
"Jak to?"
"Několik jsem jich vyhodil, trenér kradl, kuchařka snědla lidem jejich sladkosti, lektorce bylo špatně z našeho jídla, a jedl se jenom zvadlý salát."
"Já si radši pustím ten rozhovor, ale názor vám říkat nebudu. To je kapitola sama pro sebe, nutrie."

"Pane řediteli, jaký máte názor na tábor hrůzy?"
"Určitě nedoporučuji. Jeho stravovací návyky a tvrdý trénink není řešení. Zvláště ten personál, ten snad vyhrabali z pracáku."
"A co si myslíte o těch krádežích?"
"Jediné co mohu pochválit je, že po incidentech pachatele vyhodili. Rozhodně bych si je nevzal do nemocnice, zvlášť když je vedl ten asistent."
"Špatné zkušenosti?"
"Ano, popletl diety a pacienti měli zažívací problémy. Spíš jim více ublížil."
"Navrhoval byste pro něj nějaký trest?"
"Měla by mu to tam prohlédnout hygiena, a živnostenský úřad. Nevím jestli měl živnostenské oprávnění, ale hygienicky by to neprošlo, na to dám krk."