Moje články

Byl to krásný den a letní sluníčko se opíralo do tlustých zdí starého skotského hradu. Paddy držel otce za ruku a zkoumavě pozoroval dav okolo. Nějak mu to nedocházelo. Strejda Iason brečel. Strejda Zach…taky brečel. Strejda Leandros navzdory tomu, že byl pokaždé samý smích a žert, brečel jakbysmet.
To, že brečela máma, se dalo pochopit. Je to přece holka. Ale že se leskly v očích slzy i tátovi, to už na něj bylo trochu moc. Zatahal ho za rukáv. András se k němu sklonil, pousmál se a rozcuchal mu vlasy.
Alespoň že nevěstě a ženichovi hrály na rtech úsměvy.

Sotva se za ním zavřely dveře, zahulákal někam do útrob domu obvyklé: „Zlato, jsem doma!“ Ale místo ní ho přivítal jen štiplavý zápach kouře a spáleniny. V předtuše živelné katastrofy opatrně prošel okolo ohořelých závěsů a pak se mu naskytl velmi smutný pohled. Mezi hromádkami popela ležely zbytky něčeho, co ještě před tisíci stupni celsia býval jeho milovaný Apple.
„Čím si to ten chudák zasloužil?“ zeptal se zrzek ztrápeně a pak si všiml hořícího stvoření naproti. Mělo nezaměnitelné ženské tvary a naštvaný výraz ve tváři.
„Hádej.“ Ucedila fénix a zkřížila ruce na prsou. „Můžeš třikrát.“
„Ale no tak, plamínku…“ povzdechl si a pak ji oheň neoheň přivinul do náruče. „Bylo to jen jídlo, Agnes, tak už se nezlob.“ Políbil ji na špičku pihatého nosu, když konečně zhasla.
Zamračila se na něj. „Jídlo…to tvrdíš pokaždé.“
„Měl jsem hlad, nic víc v tom nebylo. Vážně.“ Pokrčil inkubus rameny. A když jí nevěřícný výraz stále nemizel z tváře, ještě pro jistotu dodal: „Ale fakt! Přísahám.“
Stiskla rty, ale nakonec si s povzdechem položila hlavu na jeho rameno.
„Podívej, Liame, když si sem tam vymeteš nějaký fast food, to mi nevadí. Na to už jsem si zvykla. Ale na večeři choď laskavě domů!“

Andrášku?“
Zvedl oči od papírů na stole a unaveně se na ni pousmál. „Ano, Irén?“
Popošla těch pár kroků k němu, opřela se o dřevěnou desku a zadívala se na něj. Velmi výmluvně.
„Měl bys na mě chvilku?“
„Samozřejmě.“ Povzdechl si. „Copak potřebuješ?“
„Víš,“ obešla stůl a posadila se mu na klín. Ruce mu obtočila okolo krku. „Poslední dobou se příliš soustředíš na práci a zanedbáváš partnerské povinnosti.“
„Miláčku, ale já-“
Položila mu prst na ústa, políbila ho na čelo a vyhoupla se mezi papíry.
Kdyby nebyla světlem jeho života, asi by na to celé rezignoval a šel na ryby.

„A to je, pane doktore, asi tak všechno…“ pokrčil rameny mladík v prvotřídním černém smokingu a zahleděl se na muže naproti němu. Ten několikrát krátce poklepal tužkou o chladnou desku stolu, na kterém pacient seděl.
„Takže mi chcete říct, že vás trápí ta jizva nad pravým okem a rád byste podstoupil plastickou operaci a nechal si ji odstranit...“
Muž na stole se usmál a odhalil dokonale bílé zuby. „Přesně. Je to má jediná vada na kráse, řekl bych.“
„Ale já nejsem chirurg, pane…“ marně lovil v paměti patolog.
„Black. Joe Black.“ Představil se. „Na co chirurga? Řezat snad umíte, ne?“