Moje články

Fandom: Equilibrium (a malý záblesk reality na závěr)
András plánoval, že bude mít s Irenou vlastní děti, které budou Nebi i Peklu úplně ukradené.
Agnes doufala, že jestli na její svatbu s Liamem opravdu jednou dojde, obejdou se bez holubiček a lososových srdíček.
Zach s Iasonem válčili dál pospolu někde v Maďarských kopcích a celý svět jim mohl políbit…
Leandros dál dělal (nejen) Ireně ze života peklo. Nikdy jí ale neřekl, že ji má svým způsobem rád. Možná když se opil.
Paddy a Riza vyrostli z dětské zvědavosti a narostla jim křídla.
Aiden a Alex se jednou narodí.
Náš příběh ale nekončí… možná čeká na vás. Přidejte se!
Pozn.: děkuju organizátorům a všem, co mi okomentovali má drabble, plus připomínám, že pokud by někomu náš fandom chyběl, má možnost se beztrestně zapojit do jeho tvorby, stačí se ozvat mě, Innes nebo Champbaccovi (ano, to je reklama...) :)

„Zas… krám.“ Zaklel András, i když obvykle jeho slovník takové výrazy neobsahoval. Technika si je však zasloužila.
Nikoho už nebavilo vyřizovat za něj vzkazy a tak mu vnutili mobil. Prskal jak kočka, sem tam naštvaně vrčel, ale nakonec se podvolil. Možná taky proto, že se při rekonvalescenci v posteli necítil zrovna nejlíp.
„Tímhle voláš, tohle je na psaní textovek, ale to nepotřebuješ.“ Vysvětloval mu Leandros. „No a taky se to dá předělat tak, aby to po zmáčknutí pár tlačítek vyhodilo do vzduchu nějaký menší poloostrov, když dobře rozmístíš nálože.“ Dodal jen tak mimochodem.
András se zamračil a chvilku mlčel.
„Ukaž.“

Fandom: Equilibrium
„Takže k tomu, abychom se bez problému dostali přímo ke zdroji, potřebujeme obrovský výbuch.“ Rozmýšlel Leandros. „Možná by to chtělo několik náloží cé čtyřky…“
„Leandre…“ skočila mu do řeči.
„Počkej, Agnes, teď plánuju. Jo, cé čtyřku nebo něco mnohem silnějšího jako třeba…“
„Leandre…“ ozvala se důrazně.
„Agnes, už jsem ti řekl, že máš počkat…“ obořil se na ni netrpělivě a pokračoval v monologu. Vstala od stolu, postavila se před ně, luskla prsty a vzňala se. Oba nadskočili.
„Co to sakra…?“ rozčílil se Leandros.
„Fénix – výbuch – tady.“ Pronesla klidně.
Ušklíbl se. „Aha, jasně, chápu… nepotřebujeme cé čtyřku, ale bůh nás ochraňuj…“

Jsem velmi schizofrenní osoba, které v hlavě běhá tolik fiktivních postav, že by si mohly s klidem založit vlastní stát.
O DMD vím od loňska (skrz něčí profil na livejournalu), ale protože se moje dcerunka měla zrovna tou dobou rvát na svět, tak jsem aktivně neúčastnila a po „dloooouhém“ přemlouvání jsem se nakonec rozhodla zúčastnit alespoň letos.
Kromě ne moc povedených drabblů píšu ne moc povedené příspěvky zde, zde a zde. A strašně mě to baví. (Jen tak mimochodem sháníme posily, takže pokud se na to cítíte, neváhejte :D – btw, počítá se smajlík za slovo?)
Tož a to je asi vše.

„Co to tady vyvádíte?“ zeptala se Agnes a zadívala se na Pana, který seděl uprostřed místnosti mezi prázdnými lahvemi od vína a rval si vlasy. Iason se ušklíbl a zkřížil ruce na hrudi.
„Došlo mu víno, tak běduje.“
„Kvůli vínu?“ zeptala se nevěřícně a zadívala se znovu na Zacha na podlaze. Zrovna se pokoušel vytřepat z lahve aspoň ještě jednu poslední kapičku.
Iason pokrčil rameny. „Je to zapřisáhlý dionýsovec.“
Zach vzdal svou snahu a mrsknul sklem proti zdi, až se lahev roztříštila na kusy. „Bože! Proč si mě jen opustil?!“ zaúpěl. Nebylo nejmenších pochyb, kterému z těch nahoře to patřilo.

Fandom: Equilibrium
Pozn.: BJB, neb dcerka měla narozeniny a nestíhala jsem :D
Nic by Irenu nepotěšilo víc než klidný a ničím nerušený večer. Ovšem to jí nebylo přáno. Sotva za sebou zabouchla dveře ložnice a chystala se padnout do peřin, zjistila, že v pokoji není sama. Agnes měla za hlavou zavěšené ramínko, na ramínku tmavě zelené třpytivé šaty a otáčela se před zrcadlem.
Irenin pohled padl na podobné, nicméně mnohem méně zdobené šaty pohozené na posteli. „Co to má znamenat?“
„Co asi?“ usmála se fénix a hodila po ní pozvánku. „Jdeme s Liamem taky. Bude to zábava.“
„Dva vlkodlaci, fénix a inkubus šli na ples… to zní jako začátek hodně špatného vtipu.“

Fandom: Equilibrium (opět vzdálená budoucnost)
Byl konečně pátek, venku svítilo jarní sluníčko, Leandros se pohupoval na židli, televize monotónně odříkávala jakýsi přírodopisný dokument a pubertální nadpřirozená stvoření nenadšeně zívala při další nudné hodině domácího vyučování.
„Africká příroda je velmi rozmanitá. Zde například máme lvy…“
Aiden strčil loktem do Riz a zazubil se. „Víš, že jsem někde četl, že to lev dokáže dělat až třicetkrát za den?“ zašeptal.
„Fákt?“ ozval se Alex z druhé strany.
„Fakt.“ Ušklíbl se Aiden a pokýval významně hlavou. Pak ale zkřivil obličej bolestí a ohnal se po Leandrově ruce, co ho chytla bolestivě za ucho. „Strejdo, vždyť to je taky biologie!“

Fandom: Equilibrium
András mrzutě koukal do karet, po chvilce si povolil kravatu. Na jeho vkus tu začínalo být docela horko.
„Neotevřeme okno?“ zeptal se a přejel všechny okolo stolu bezvýrazným pohledem.
„Blázníš?“ ozvalo se devítihlasně. „Vždyť zmrznem!“
„V tom případě…“ povzdechl si a uhladil si vestu. „Leandre, si na řadě.“
Oslovený krátce zabubnoval prsty o stůl. „No co, naděje umírá poslední.“ Ušklíbl se na karty a pak se podíval na své boxerky s tasmánskými čerty. Pousmál se. „All in.“
Otočil se s širokým úsměvem na fénix. „Co ty, zrzko?“
Agnes odhodila karty a zkřížila ruce na prsou. „Svlíkací pokr byl blbej nápad.“

Fandom: Equilibrium
Vrzly dveře, ozvaly se kroky.
Průvan rozevlál potrhané závěsy a přes nos ho praštil zápach čerstvé krve. Oblízl si mlsně rty a šelmí oči se mu rozzářily do tmy. Zavětřil. Pak vstoupil.
Našlapoval opatrně mezi skleněnými střepy.
Na tu první málem spadnul. Ležela tváří k zemi v kaluži krve, která jí slepila i vlasy na zátylku. Tu vázu o ni někdo rozbil. A pak z ní vysál život.
Druhá a třetí vypadaly jako vyrušené milenky. Jedna objímala druhou, kůži rozdrásanou, nehty rudé od laku, který běžně nekoupíte.
Čtvrtá ho pozorovala prázdnýma očima.
Pátá ho prosila. Ležela mu u nohou, ruce dlaněmi vzhůru, jako by žadonila o almužnu. Život ale z kapsy vytáhnout nemohl.
Šestá… šestá měla do vlasů vpletené drobné bílé kvítí. Přes obličej měla závoj z pavučin, jako by tu na něj čekala už roky.
Sevřel v prstech dřevěný kolík a pro jistotu se pomodlil.
Sedmou krásku nikde neviděl.
Ale ona viděla jeho. Skrytá před jeho bystrými vlkodlačími smysly, pozorovala každý jeho pohyb.
Bylo tu příliš krve, aby ji vycítil. Příliš smrti, aby ho zajímala jedna nemrtvá.
Možná viděl ve tmě stejně dobře jako ve dne. Možná že prohledal každý kout, aby ji našel.
Ale na strop se nepodíval…

Fandom: Equilibrium (nějaká jeho vzdálená budoucnost)
Ozvala se rána a najednou se celá místnost zahalila do černočerného kouře. Kdesi od stolu, kde to předtím zalomil Leandros, se ozvalo zadunění, jak cosi tvrdě dopadlo na podlahu.
„Co se to tu kur…ník děje?!“ zaklel, ale neznělo to naštvaně, a když otevřel okno, bylo skrz clonu vidět, jak se ohání rukama, aby se dostal ze štiplavě zapáchajícího vězení. Na to, aby to byla vina mladého phebuse, to byl až moc velký smrad.
Uprostřed toho všeho seděl za svou chemickou bichlí rozzářený Alex.
„Nepovedený pokus, hádám?“ poplácal ho Leandros po rameni.
„Tak trochu… ve skutečnosti ta rána měla být větší.“
Pozn.: Phebus – vymyšlený odborný název pro křížence fénixe a inkuba

fandom: Equilibrium
pozn.: inspirace se na mě vykašlala, BJB
„Dobrou noc, leannan.“ Usmála se na něj.
„Dobrou noc, Irén.“ Zašeptal, políbil ji na čelo a pak se na ni díval tak dlouho, dokud neusnula.
Věděl, že jednoho dne sem můžou vtrhnout ti z Nebe i ti z Pekla a zničit všechno, co pro něj něco znamenalo. Že kdyby se tak opravdu stalo, zemře při tom spousta lidí, na kterých mu záleželo. A přesto to byl všechno ochoten riskovat pro ni a pro její děti, které přijal za svoje a které mu přirostly k srdci.
Miloval je všechny tři a ani v nejmenším nelitoval svého rozhodnutí. Stáli mu za to.

„Podívej, už nesčetněkrát jsem čelil přesile upírů. Nechal jsem se vlákat do léčky v jednom pochybném pařížském pajzlu. Dokonce jsem sloužil i jako návnada, když se můj zvrácený strýček a sadistický otec rozhodli zabít mého dědu, ale naštěstí se jim to nepovedlo. Několikrát jsem se probojovával skrz nespočet nepřátel, kteří se mě snažili zahnat do kouta. Dostal jsem se do úzkých v první i druhé světové válce. Tohle všechno jsem si už prošel a není to ani zdaleka všechno. Ale jenom s tebou se mi může povést spadnout do jediné funkční pasti na mamuty, co tu zbyla od doby ledové.“

Jednoho krásného dne, kdy by ani psa ven nevyhnal, vlkodlaci v Szegedu marně přemýšleli jak si zkrátit dlouhou chvíli. Upíři měli asi volno, žádná apokalypsa se zrovna nekonala a tak přišla na řadu zábava smrtelníků. Activity.
Byli asi v půlce hry, když se Leandros při pohledu na zadání pantomimy zarazil, zhrozil se, zesinal a pak odevzdaně nakráčel doprostřed místnosti, aby na něj všichni viděli.
„Tanec svatého Víta?“
„Epileptický záchvat!“
Leandros se plácl do čela a protřel si obličej. „Ó istenem!“
„Nežvaň a pokračuj.“
„Kušuj, babi!“ zavrčel. „Si to zkus předvést sama.“
„A jaké je zadání?“ zeptala se Irena.
„Stověžatý tatíček.“
Pozn.: Ó istenem [ištenem] = panebože

„Tati? Proč je v létě teplo a v zimě sněží?“
András si jen povzdechl a otočil další stránku burzovních novin.
„Tati, proč oheň pálí?“
András se nadechl k odpovědi, pak se zarazil, zamračil se a ústa zase mlčky zaklapl.
„Tati, proč je voda mokrá?“
Jen cosi tlumeně zpoza papírové bariéry zabručel.
„Tati, proč je krychle hranatá a koule kulatá?“
Žádná odpověď.
„Tati? Ty s náma nemluvíš?“ zadívala se dvojčata na Andráse.
„Ale mluvím.“ Pousmál se.
Na pár vzácných vteřin bylo ticho.
„Tati a odkud vane vítr, když je tornádo?“
András rezignovaně položil noviny na stolek. „Tak to doufám nikdy nezjistíme.“

Když Andrásovi do kafe dopadl už třetí žalud, usmyslel si, že bude muset těm hlodavým mrchám a jejich nenechavým kolegům vyjasnit, kdo je tady pánem. S povzdechem ho vylovil a prsty otřel do roztrhané utěrky.
Poslední dobou se toho na něj sypalo tolik, že si ani nestačil užít nějaké to volno. V téhle vzácné chvilce pozoroval děti, jak pobíhají po zahradě s košíkem a točí se jako na obrtlíku při sbírání čehosi, co jim Leandros házel do trávy z pestrobarevné krabice ve tvaru krychle.
Pak se ale ve dveřích objevil ruský upír Ivan a celá idyla šla rychle do kelu.

Poznámka: hlášku jsem si vypůjčila odjinud :)
Irena nervózně pochodovala místností sem a tam. Ruce měla založené v bok a co chvilku si povzdechla. Pak už to nevydržela.
„Jak můžeš být tak v klidu. Někdo se ho pokusil otrávit!“ udeřila na svého nevlastního vnuka, který si celou dobu lhostejně hověl v křesle a četl.
Leandros zaklapl knihu a zvedl k ní oči. „A co bych s tím měl jako dělat? Lítat tady jako blázen? To mu moc nepomůže. Je u něj doktor.“
Chytila ho pod krkem a zavrčela. „Někdo mu nasypal do čaje cyankáli, přímo před tvýma očima!“
Leandros se na ni lehce pousmál.
„Arsen, babičko, arsen.“

Upozornění: jedna z postav je naprostý Pansexuál :)
Nevěděl jak začít. Nakonec se odhodlal. Když mluvil, mnul si nervózně ruce. „Víš, já nevím, jestli jsem to dobře pochopil… ty pohledy… narážky… to když jsme se poprvé políbili… nevím, co si o tom myslet. Je to pro mě nové a…“
Odpovědí mu bylo jen bezútěšné ticho. Iason měl chuť zoufale zavýt. „Přestaneš už sakra civět z toho okna? Posloucháš mě vůbec?“
„A co chceš vlastně slyšet? Že tvoje rty chutnají jako ambrózie a jsou sladší než nektar?“ otočil se Zach a pohladil ho po tváři. Pak mu v očích zajiskřilo. „Tak to máš smůlu, protože mě na kecy neužije.“

Fandom: vlastní chorá fantazie
Poznámka: totální békovina, ale BJB
Bylo téměř poledne.
Na jediném prašném bulváru vedoucím skrz Gulášovou lhotu proti sobě stáli Billy „Krvavý“ Steak a Joe „Pálivé“ Křidélko. Napětím potili i ty poslední zbytky šťávy, co jim ještě zůstaly.
„Mamí, můžu se dívat?“ zeptal se Renny Dortík.
„Na tohle seš ještě moc měkkej, mladej.“ Odplivl si Billy.
„Pánové, tohle se dá vyřešit mírumilovně.“
Joe odstrčil Bonnie Brokolicovou stranou. „Uhni saláte, na tohle nemáš kalorie.“
Když tu náhle… Prásk! Billy se chytil za místo, kde lidé obvykle mívají srdce a svezl se k zemi.
Ze sedla plnokrevné maďarské klobásy se vyhoupl Johny Karotka. „Do města přijel novej šerif!“

András si zamyšleně mnul bradu a kdesi za ním se ozýval tlumený smích jeho vnuka. Když mladá vlkodlačice utáhla zdobený korzet, Leandros se rozesmál naplno.
Viktor se mračil a možná kdyby se nenacházel v sídle vlkodlačí smečky, dovolil by si i důrazněji protestovat. Takhle jen v duchu přísahal krvavou pomstu celému jejich klanu a tiše si nadával do bláznů, co ho vlastně přimělo těm čoklům pomoci. Slib daný alfovi tohle rozhodně nezahrnoval.
„Hotovo.“ Prohlásila žena a uhladila sukni plesových šatů.
„Omlouvám se, ale nic jiného ten útok nepřežilo.“ Zadíval se András na skleslého upíra.
Taková potupa pro bývalého sanfranciského Prince!

Téma: Lesk a bída kurtizán
Fandom: Equilibrium (rpg)
„Ukážu ti cestu rájem.“ Slibovala mu šeptem do ucha a přitiskla ho zády na studenou zeď v postraní uličce. Leandros se jen spokojeně ušklíbl.
„Darovanému koni…“ zamumlal a vykasal jí sukni vysoko nad kolena. Pak ale strnul. Něco nebylo v pořádku. Dívka mu zabořila nos do ramene, ruce jí bezvládně klesly podél těla. K zemi se snesla už jen jako lehký popílek.
Chvilku na to nevěřícně zíral, přemítal, kde udělal chybu, ale když zvedl oči a spatřil plavovlasého muže se stříbrnou dýkou v ruce, pochopil.
„Ale no ták, dědo!“ obořil se na něj podrážděně. „Tohle byla tenhle týden už třetí!“