DMD č. 18. pro 18. 4. 2026. Téma: Zcela zbytečné věty

Když dorazili domů, pomohli Vraspír s Jaroslavem Danielovi na lůžko.

"Vzbuď mě, prosím, asi přeslechnu budík a nechci přijít pozdě do práce," prosil Daniel.

"Ty zítra nikam nepůjdeš!" prohlásil Jaroslav ostře.

"Ale...."

"Žádné ale!" utnul Jaroslav Danielovu zbytečnou větu hned v zárodku. "Josef ti zařídí neschopenku."

Daniel neprotestoval. Usnul. Propadl se do spánku plného neklidných a nepříjemných snů.

Probudil se s křikem. 

"Něco se ti zdálo. Jsem tady," pronikl k němu Jaroslavův hlas. "Zůstanu s tebou až do rána. Potom přijde Vraspír."

Jaroslav položil dlaň na Danielovo rozpálené čelo. Jemný dotek Daniela uklidnil a on odplul do spánku beze snů.

Již od intertestamentární doby se tradovalo, že největším učitelem je ten, kdo dokáže Zákon jinému vysvětlit za dobu, po kterou se udrží ve stoji na jedné noze. 

"Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou. Miluj svého bližního, jako sám sebe."

Zbytek jsou jenom výklady a upřesnění. Nakonec to stejně je o řečech až na posledním místě.

Bůh nás vyzývá k dialogu - dokonce nám nechává prostor i pro monolog. 

Víme, že naše slova nepotřebuje k porozumění situaci. Proč tedy nepřestaneme opakovat Bohu to, co říkal ďábel... a nezačneme ďáblu opakovat to, co řekl Hospodin?

Thorne looked at the pile of papers on his desk and sighed. He picked up the bank statement with the weird transaction.

There were no pings on Maddie's personal phone. Nothing in any of the usual back up channels either.

He sighed again and reached for a cashier's check form. The amount - 888 was a code in itself. Into the "For" section he scribbled "Promotion Bonus. Confirm receipt for Agency records."

It was a good plan. Unfortunately Lioness won't look at their account until after the message becomes entirely futile.

And she won't say "I was worried, too" - by words.

Někdy jsou slova zbytečná, 
zbytečné celé věty, 
když tvoje banda netečná 
má svoje vlastní světy. 

Kolikrát dětem poručíš, 
že maj si hezky hrát
a pak za sebe neručíš
neb chtěj se zase prát. 

Věty, které dokolečka 
meleš ve smyčce
donutily leda křečka
k ranní rozcvičce. 

Ty tvé věty o úklidu
založily vlastní stát, 
kde si leží jen tak v klidu,
"nevím co" tam budou žrát. 

Na předkrm si daj "cokoli"
oběd: "je to fuk" 
"běž se kouknout na úkoly" 
poslal k nim náš kluk.

Někdy bych si dala spicha
s "ukliďte si tady" 
radši už jsem ale zticha, 
neudílím rady. 
 

Úspěšnost početí a vyvinutí plodu byla stoprocentní.

Staletí vývoje přinesla perfektní postup při oplodnění a výběru toho nejzdravějšího embrya. Vzhledem k tomu, že ženské lůno jakožto největší prvek náhody v celém procesu už nebylo potřeba, odpadaly rozpaky nad negativním těhotenským testem po transferu.

A taky zcela zbytečné relikty necitlivých vět, které se po celá staletí držely ve společnosti, jako například:

„Asi to tak mělo být.“

„Uděláte si další.“

„To je přirozený výběr.“

„Ještě to nebylo ani miminko.“

„Třeba by bylo postižené.“

Nebo nanejvýš hrubé a neslušné prohlášení, že „příroda asi ví, proč nemůžete mít děti, možná je to tak lepší.“

„Jestli byste si z dneška měli něco zapamatovat..." Zbytek už neslyším. Zase v myšlenkách uteču k něčemu zajímavějšímu. Nejde ani o to, že by mě to nezajímalo, ale že mezi tím důležitým je tolik naprosto nedůležitých faktů, že je těžké pochopit, o čem vlastně mluvíme.

Ne tak zřídka mě napadne, jestli sem chodím opravdu už jen kvůli docházce. Možná to je důvod, proč čas plním myšlenkami o tom, na kolika lepších místech bych mohla být.

Začnu se soustředit. Po chvíli mi ale dojde, že jsem se tak soustředila na to soustředění, až jsem zapomněla poslouchat. Ach jo

Tohle nemá cenu.

Při otvírání zpětné vazby od vedoucího diplomky jsem čuchal průser. Ale abych nepřeskakoval kapitoly.

***

Místo psaní jsem do osmi koukal na telku, četl, pařil hry, šel se psem... Člověk by hrál i podělanej golf, aby nemusel sedhnout k wordu. 

O půl devátý jsem do sebe kopnul dva redbully, což nedělám. Takže fungovaly...

V šest ráno jsem vedoucímu poslal pokrok a v zombie módu šel spát.

***

"Příklady s procenty, které o procentech vlastně nejsou..." Málem jsem si vypíchl oči červenou propiskou. Sám sobě bych vzkázal "uřízni si prsty a prohoď notebook oknem". 

Ale veduoucí je frajer.

"Prosím o revizi tohoto vyjádření."

Říká se, že definicí šílenství je dělat dokola to samé a čekat jiné výsledky. No a tak to je se mnou a DMD už nejmíň třetím rokem v kuse. Třesu se na to jak malej pes, první týden dobrý, ale pak začnu usínat moc brzo, vypouštět to přes den z hlavy, nebo, když už jednou nevytuhnu před půlnocí, tak se do něčeho zaberu a zapomenu. 

Rok co rok ten samý scénář, rok co rok se stresuju, že nemám nápad, pak že nemám energii, když už to napíšu, tak že s tím nejsem spokojený, nikdo to nečte, místo toho, abych se v psaní zlepšoval, tak spíš degeneruju, tak to okolo půlky vypustím, uleví se mi, pak smutně koukám na témata, a řeknu si, že příští rok to bude lepší, příští rok budu ve větší pohodě z reálu, ale pak přijde duben a zase je to tam, kde slunce nesvítí.

Takže moje zcela zbytečná věta je: "Tentokrát to dopadne líp."

Sayonara, DMD 26

Ten, kdo v angličtině pojmenovával poruchy, asi chtěl, aby je lidé jimi trpící museli popisovat zbytečně dlouhými větami, jelikož každá přímo obsahuje něco, co je spolehlivě odradí od pokusů vyjádřit je správným slovem. Strach z palindromů se třeba jmenuje aibohphobia, strach z dlouhých slov se jmenuje hippopotomonstrosesquipedaliophobia, lidé, co mají problém s čtením komplikovaných slov, musí používat, a tedy i číst, slovo dyslexia, porucha řeči, kdy máte problém s vyslovením hlásky „r“, se musí vyslovovat rhoticism, hlásky „l“ lamdacism, hlásky „m“ stammer, hlásky „t“ stutter, hlásky „s“ – lisp. Alespoň je to pro ně dobré cvičení, jinak to zdůvodnit asi nedokážu.

"Nekupuj si ty deskovky. Nekupuj si ty deskovky, nebo se z toho zblázníš!"

Na Brnohraní si vezmu jen dva tisíce. Ušetřím a budu mít místo v pokoji.

Do toho knihkupectví se půjdu jen podívat. Maximálně si koupím pátého Dobrodruha.

***

Říká se, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Ta má naštěstí vedla jen do brněnského Bobycentra, přesto dokázala proměnit mé dobré úmysly v kupu zbytečných vět.

Už v knihkupectví v "Té velké přestupní stanici v srdci Čech" jsem nechala jeden a půl tisíce. Knih jsem si koupila pět. Na Brnohraní jsem nechala půl výplaty. Kallax nestačí už od Vánoc.