DMD č. 03. pro 3. 4. 2025. Téma: Masážní techniky

Vykřikuje povely.
Někde vlevo od něj štěká kulomet.
Nepřítel se vzpírá z posledních sil.
Neviditelná síla ho odmrští vzad.
Svět kolem něj zpomalí, pak zhasne.
Bylo by legrační, schytat to tak blízko od domova - tři roky fronty, Sokolovo, Kyjev, Dukla… Dožene ho vesnička kousek od Přerova?, přemítá kapitán Pokorný, než ztratí vědomí.
.
.
.
Pohyb.
Někdo jako by se snažil vyprostit ho - ať už odkudkoli.
Nemá sílu, aby pomohl. Možná otevřít oči...
Než stačí zaostřit, něco ho prudce zatlačí do hrudi. Myslí mu probleskne obraz praskajících žeber u zdařilé masáže srdce.
Naslepo sevře zachráncovo zápěstí.
Pro údiv v jeho tváři má pochopení.

Pohladit netopýra je docela věda.

V prvním přiblížení si povíme o problematice velikosti hlazeného. Netopýr hvízdavý má tři gramy a velikosti článku lidského prstu. Pozor! Musíte správně rozeznat čenich od stočeného ocásku a ouška od složených nožiček. *) Proti srsti to opravdu nemáme rádi.

Máte zvládnutou velikost a orientaci, není ještě vyhráno. Musíte se taky vizuálně ujistit o konsentu. **)

Do třetice. Nelechtat! Nemačkat! Masírovat tak akorát. Když jsme v zimovací kondici, je to velmi příjemný, měkký, hřejivý sametový dotek.

Když máte opravdu štěstí, přidává se i jemné předení. Zastavte se na chvíli uprostřed netopýřích zad. Přesně tam, kde vycítíte vrnivé centrum.

"Eillenko, neboj se to pořádně probouchat," radila mi babička při zadělávání těsta.

"Je to těžký, tu vařečku neutáhnu," fňukala jsem. Na moji obranu - bylo mi tehdy devět.

"Tak si to vyndej na linku a pořádně to začni masírovat," navrhla babička a já se s chutí pustila do práce, kterou přerušil až příchod táty.

"Pojď to za Eillen dodělat," usmála se babička a táta bez odmlouvání vrátil těsto do mísy a začal prodělávat. "A nezapomeň, hotové to bude, až bude těsto šoustat."

Trvalo roky než jsem pochopila, co tím myslela...

Do dneška při zadělávání těsta ho pořádně masíruji dokud nezačne šoustat.

Vlahoš zívl. O kousek dál se unaveně protahoval Cyprián Odmulka, jeho sekční šéf.
"Tedy pane poštmistře," vzdychl Cyprián, "mám pocit, že se mi po zádech prošlo celé osazenstvo pošty."
Vlahoš se usmál.
"Běž domů. Máme hotovo a zasloužíš si volno. Takže přijď až pozítří."
Cyprián kývl, vyšoural se ze dveří a mávl na Grácii.
"Masáž by se mi hodila," poznamenal Cyprián ještě.
Vlahoš nepřítomně pokývl hlavou, myšlenkami už zase jinde. Naštěstí jeho mozek fungoval a vytvořil mu před očima spojení masáž - Grácie.
"Cypriáne!"
Vlahoš doběhl do šatny v rekordním čase. Pozdě.
Naštěstí se to obešlo bez hospitalizace, golem změnila techniku.

Slyšela, že lidé kolem ní začali tleskat. Podívala se, co je k tomu vedlo, a hned si všimla Huberta, jak se chytá za své špatné lýtko. Rychle k němu doběhla.
„Natáhl sis sval, strejdo?“ Rychle ho dovedla k židli. Jakmile si sedl, začala mu promasírovávat bolestivou nohu. „Vždyť je ti přes šedesát, musíš se chovat rozumně.“
„Ale prosím tě, co bych to byl za mravence, kdybych si v mraveništi ani nezatancoval.“
„Lepší?“
„Díky.“
„Pojď dozadu, už na tebe čekáme.“
Společně vyrazili podél zdi do klidnějších prostorů. Ruch v místnosti pokračoval. Jen pár lidí poblíž na Huberta uctivě kývlo, když procházel.

Noru doufal objevit v dámském klubu. Vchod z ulice byl zamčený, pokoutně tedy vnikl služebním vchodem. Nikde nikdo. Až v zadním salónu zaslechl hlasy. Že by přece?
„Orientální masážní techniky jsou pochopitelně zcela jiné,“ říkal právě detektiv Fehér.
Alexandr opatrně nakoukl dovnitř.
„Pokud madam dovolí…“ Fehér povstal a zaujal pozici za židlí dámy. Dáma a šmírující navázali oční kontakt.
„Madam rozhodně nedovolí!“ štěkla až sebou oba přítomní džentlmeni trhli.
„Dobré odpoledne, milá švagrová,“ řekl Alexandr omluvně. „Je tu Nora?“
Madam Dvorak výmluvným gestem jediné paže obsáhla prostor a zvedla obočí.
„Zjevně ne,“ zakuňkal spíš sám pro sebe. „Nebudu vás rušit.“

"Děti, jelikož jste si stěžovaly na bolest svalů, budete dnes mít den masážních
technik."
"Takže, první technikou je, že se jeden položí na lehátko a druhý na něj skočí.
Máme nová lehátka takže musíme vědět jejich pevnost."
"Ty blbečku, tady seš na táboře tlusťochů, vždyť nám je zničí."
"Připravit, teď."
"Á, kurvadrát, tys mě asi zabil."
"Vole, jedno lehátko mínus. Stopni to."
"Takže druhá technika je hnětení svalstva s využitím masážního oleje."
"Ježišimarjá, já to vylil, já spadnu."
"Na mě ne vole."
Další lehátko a táborník zakvíleli.
"Dyť vy to tu ničíte, táhněte radši do prdele a už se nevracejte."

Plukovník byl veskrze racionální muž. Jako takový již kdysi dovodil, že kdo žije déle, než by bylo jeho příbuzným milo, musí udržovat nedbale přátelské vztahy s ženami, které umí uřknout i dobytek z vedlejší vesnice. Záhy si nosíval domů vedle nových příběhů i svalník, sladký lupen, černý kořen, kobylí mléko a volský jazyk, usilovně vařil, masíroval a přikládal. Projevoval však v ohledu samoléčby podivuhodnou nedbalost, když z bylin určených k obkladům vařil odpolední čaj, vonné masti si s oblibou mazával na chleba a ze směsí na dobré spaní a zažívání si dělal pečlivě přikládané, libě vonící a zcela neúčinné obklady.

Padla na postel a špína z bot na peřinách jí byla úplně ukradená. Jemu taky. On prát nebude. Položil si její nohy do klína a dal se do šněrování. Prsty poněkud nesměle uvolňoval tkaničky, hedvábné punčochy a nakonec i chodidla rozbolavělá od tance.
Když jí políbil nárt, ucukla. Napětí se vrátilo.
"Vyděsila tě poučení o svatební noci?"
Probodla ho očima černějšíma než noc.
"I kdyby," pokračoval tiše, "víra tyhle věci neschvaluje, když neplánuješ početí. A to v našem případě nepřichází v úvahu... Kolik? Sedm měsíců? Nebo máš jiný důvod, proč sis mě vzala?"
Skoro by se zastyděla, kdyby věděla jak.

Freja se jemně dotýkala Graceina břicha a nahmatávala tělíčko miminka, které si hovělo pod jejím srdcem.
„Ještě se neotočilo,“ zkonstatovala tiše a starostlivě hleděla na vzedmutý život.
„Co to znamená?“ zeptala se poplašeně Grace. „To je špatně?“
„Pro porod je lepší, když jde miminko hlavičkou, tvoje sedí na zadečku. Není to nic, s čím bychom si neporadily, ale budu klidnější, když se před porodem otočí.“
Pak vzala šátek a zkušenými pohyby jím Grace masírovala břicho a pánev.
„Budu to dělat každý den, než přijde tvůj čas. Důvěřuj tělu. Bude to dobré,“ řekla Freja a Grace pocítila klid.
Bude to dobré.