DMD č. 03. pro 3. 4. 2025. Téma: Masážní techniky

Padmé tiše vyklouzla z postele a otevřela blikající záznamník. Tři nové zprávy.
„Nespal jsem,“ řekl její manžel.
„Nepříjemné sny?“
„Nevypadalo to jako sny.“
„Kolikrát se tvoje vize vyplnily?“
Anakin protočil svoji mechanickou ruku v zápěstí. „Kontakt zase zlobí,“ řekl. „Kde máš...?“
„Spodní police napravo. Musíš to dělat zrovna teď?“
Ráda Anakina pozorovala, když se zaujatě zabýval nějakým mechanismem. Výjimkou byla jeho ruka. Jako kdyby si zaryl šroubovák dovnitř svalu.
„Musíš ty prohlížet zprávy hned po probuzení?“ opáčil on.
„Touché. Pokračuj.“
„Pokračuj.“
Padmé zapnula první zprávu.
„Dobrý večer, Padmé.“ Senátor Yeovil. „Ermu čeká diplomatická mise. Mohla by se s vámi poradit?“

Nikdo neumí masírovat mozek jako totalitní režimy. Třeba nedávno začal být v Rusku populární literární styl Popadanci, což je ruské isekai sponzorované ruskou vládou. Hrdinové se přesunou do alternativní historie nebo alternativního světa a páchají tam to, co má být ruské a patriotické. Tak vznikají skvosty typu „Soudruh Führer“, kde se Rus převtělí do Hitlera, aby zničil Británii. „Rudý padawan“, kde Darth Vader pomůže Stalinovi vyhrát válku, pak ho Stalin zabije a zničí USA. Taky existuje „Tankista z Mordoru“, kde řidič tanku z Ruska pomůže Sauronovi vyhrát tím, že souloží se skřeticemi, aby zplodil silnější skřety. Ruské vládou sponzorované hentai!

Slunce dávno zapadlo. Soudruh ministr spojů spal ve své prvorepublikové vile. Soudruh ředitel národního podniku Československá pošta se opíjel s kamarády z vojny.
V tajném podzemním vládním krytu bylo po večerce. Pracovníci podzemní pošty v hodnosti poštovního doručovatele už měli zákaz vycházení. Hana, Dana a Jana se ale plížily chodbou k oddělení telegrafistů, na rande s Vendou, Jendou a Čendou.
"Bloudíme."
"Ne, musíme-"
Ponurým tunelem najednou zazněl strašný výkřik následovaný děsivými ranami. Dívky strnuly.
Přes křizovatku chodeb bezhlasně proběhlo několik temných postav. Temnotu prořízl kužel světla z baterky a ozářil police plné policejních štítů, pendreků a ceduli "Sklad masážní techniky".

Praha žila. Všude se hemžili měšťané, řemeslníci a trhovci, stráž vyvolávala vyhlášky: "Král Karel, toho jména čtvrtý, nestrpí ve svém sídelním městě žádné násilné činy, především souboje na život a na smrt. Kdo zabije svého soka, tomu jest udělen trest hrdelní."
"Víš, co to znamená?" zeptal se syna Svatopluk.
"Když se dostanu do souboje, musím protivníka zneškodnit bez zabíjení," zauvažoval Vratislav. "Neměl bych ho bodat, to by nepřežil. Z sečné rány by mohl vykrvácet. Mohl bych ho praštit jílcem nebo záštitou, ale to bych se musel dostat blízko. Ale když mu dám pořádnou ránu plochou čepele..."
"Že se nemáš prát!"

Haakon, jeho želva, tentokrát zůstal doma. Lola se žertem zeptala, zda se bál, že by mu mohl utéct. Se vší vážností odpověděl, že ho to skutečně napadlo. Oči se mu při tom však smály.
Na oběd se zastavili u potoka, vedla přes něj dřevěná lávka bez zábradlí, vody tu ovšem bylo sotva po kolena, Lola neodolala a zula si boty.
“Studená, že?” tázal se s úsměvem.
“Kdepak. Po těch deseti kilometrech spíš příjemná. Navíc ty kamínky na dně, to je úplně luxusní masáž! Pojďte to taky zkusit.”
“Já vám nevím, Ludmilo.”
Byl jediný, od koho se jí to oslovení líbilo.

„Skvělé, že jsme se sešli! Už jsem ztrácel naději, že někdo bude brát hrozbu muchlorohých chropotalů vážně,“ chrlil Xenofilius a nadskakoval nadšením.
„Matka draků…“ začal Varys.
„Draci jsou mnohem primitivnější stvoření než chropotalové. Chropotalové nám vykrádají mozky, manipulují realitou a dokonce již obsadili výbor pro standardizaci lektvarů!“
„Jak se vám daří tyto… vědomosti… šířit?“ zeptal se opatrně. „Naše královna by se ráda inspirovala.“
„Zde Jinotaj,“ pronesl hrdě a plácl mezi ně ohmataný plátek. „Chcete myslet svobodně? Čtěte Jinotaj!“
„Čtěte…“ zopakoval Varys.

Pochopil, že tato technika se mezi prostým lidem, jehož lásku Daenerys usilovala získat, zřejmě neujme. Něco ho ale napadlo…

Probudila ho nečekaná hebkost. Černá kočka si otírala hlavu o jeho tvář a majetnicky mu šlapala předními tlapkami na hrudník. Šťastně se usmál a přivinul ji k sobě. Odměnou mu bylo hlasité předení a další intenzivní dotyky. „Au,“ vyjekl nakonec, když mu zaťala drápy do kůže na hrudníku. „Masáž srdce se dělá jinak,“ napomenul ji a jemně vyprostil drápky ze své košile.
„To je moje kočka!“ ozvalo se najednou z chodby. Za mřížemi uviděl asi desetileté děvče.
Zaplavila ho naděje. Konečně někdo, kdo by mohl předat vzkaz!
„Ty se máš,“ usmál se. Potom zariskoval otázku: „Znáš kováře Tota?“
Děvče přikývlo.

Vážně s Jackem nesmím zůstávat o samotě, pomyslel si Ianto.

Ale bylo příliš pozdě. Jack ho začal vášnivě líbat. Ani mu nevadilo, že Ianto svírá Doktorovu useknutou ruku, kterou právě leštil.

"Uvolni se," zašeptal Jack Iantovi do ucha.

"To se vám snadno řekne, pane. Tlačí mě do zad okraj pitevního stolu."

Jack si povzdechl a ustoupil. "Co takhle erotická masáž? Mám na to neobvyklou techniku."

Ianto věděl, že toho bude litovat.

Přesto se zeptal.

"Jakou?"

Jack se zakřenil. "Místo dvou končetin používám tři," pokynul k Doktorově ruce.

Ianto obrátil oči v sloup. "To vážně není přitažlivé, pane."

"Chceš se vsadit?"

V husté rojnici, každý ve své brázdě, kupředu levá, zpátky ni krok.

Kostelní zvony budou marně svolávat na nedělní mši, místo pánbíčka dneska na programu hledačka amerického brouka. Stanoveno vyhláškou, za neúčast pokuta. "Považte, ženský, tisícovka!"

Dopraven uměle, hromadně a zločinně, pomocí mraků, větrů a letadel. Tak to bylo v Prohlášení vlády, tak to stálo v novinách.

Tři největší škůdci dneška: západní imperialista, americký brouk a vesnický boháč. Hubte škůdce!
Hledejte, hlašte, zničte!

Záda bolí, bílé larvy v plechovce přibývají. Brouků v petroleji plave jen pár.

Chleba nám ujídat nebude!
Vypořádali jsme se s Horákovou, vypořádáme se i s broukem.

Bolest vystřelovala z nohy až do zad. Crevan tiše zasténal. Tohle už překračovalo i jeho meze.
"Nech toho," ozval se Blue Tits.
"Nic nedělám," odsekl a pomalu stáhl ruku ze zdravé nohy, kam zaťal prsty tak silně, že bolest na chvilku pominula.
"Tvůj problém je víc v hlavě."
"Jistě..."
Blue shrnul pokrývku, sundal obvaz, zkontroloval ránu a pak přiložil nový.
"Budeš v pořádku."
"Hm..."
Doktor nic neřekl, vzal mast a začal bolestí ztuhlé svaly v okolí rány jemně masírovat. Jemná masáž, teplo z rukou a tiché broukání staré ukolébavky uspávalo.
Když velmistr nahlédl dovnitř, jeho zraněný seržant už klidně spal.