DMD č. 03. pro 3. 4. 2025. Téma: Masážní techniky

Zvonek nade dveřmi prodejny masážních křesel vesele cinkne.

Čahoun s vlasy odstínu žhnoucího táboráku sebou trhne, otočí se ke dveřím, a rozzářeně roztáhne ruce jako pozvání k objetí: „Azirafaeli, páni, neviděl jsem tě věky.“

„Taky tě rád vidím, Crowley,“ řekne stydlivě baculatý cherubín. Jeho blond kštice je tak světlá, že to vypadá, jako kdyby měl svatozář.

„Pojď, posaď se, tohle musíš vyzkoušet,“ volá nadšeně Crowley a táhne Azirafaela k masážnímu křeslu.

Ten si upejpavě sedne na krajíček zařízení a zeptá se: „Poslyš, Crowley, ale není tohle,“ zaváhá, „pokušení?“

„Rozhodně ne!“ vykřikne zděšeně zrzek. „Tohle je patentovaná božská blaženost. Opři se!“

Jeden starší pán mě dnes poprosil, abych mu pomohl v mobilu nastavit upozornění. Když jsem se k němu naklonil, ucítil jsem kouř, motorový olej, benzín a hlínu. Přesně takhle voněl děda.

Zas mi je pět. Neděle dopoledne, na jedničce Saskia, v kuchyni voní z hrnců. Děda leží na divanu, sedím mu na nohou. Fascinují mě jeho obrovské mozolnaté dlaně, jeho bosá rozpraskaná chodidla. Lezu po nohou nahoru, prohmatávám mozoly, zkoumám říznutí. Pak dolů, loupu suchou kůži, dumám nad zlámanými nehty. Tam a zpátky. Babička mě pozoruje. „Dědo, on ti ty nohy úplně zvlachuje.“ „To já mu dovolil. Von mě masíruje.“

Stála ve vratech do chléva s rukama založenýma v podpaží. Pečlivě se snažila udržet přemýšlivý výraz, aby na ní nebyl patrný jemný třes.
Zrovna dnes večer musí být Petulie pryč, pomyslela si trpce.
Potřetí se zhluboka nadechla, pak si dýchla na ruce a vkročila dovnitř.
Otočila se na matičku Stopkovou: „Přidržte ji, ať mě nekopne.“ přikázala přísně.
Sebevědomě si přidřepla ke koze Maruně a jemně položila zahřáté ruce na zduřelé vemeno. Svraštila čelo, v duchu si opakovala Petuliina slova a pevnými tahy masirovala podél tenkých vlásečnic. Nahoru a dolů, tu přimáčknout, tam dloubnout palcem.
Po chvíli cítila jak vemeno měkne.

Sirius se domů přemístil přímo z posilovny. Bolel ho celý člověk, ale byl na sebe pyšný – konečně se začíná dostávat zpátky do formy.
„Zlato! Jsem doma!“ zahalekal, ale temnota bytu mu připomněla, že má jeho muž jednání s ministryní. A že se to asi jako vždycky protáhne.
„Zatraceně,“ zavrčel. Vysnil si triumfální návrat z bojiště, pusu, masáž, pak možná něco ještě příjemnějšího… Rozplácl se na gauči a nechal představy plynout, zatímco svaly odpočívaly. Viděl Kingsleyho silné ruce, skoro je cítil na svých zádech, na bedrech, ještě níž… Viděl Kingsleyho silné ruce hníst těsto na štrúdl…
„Do prdele, já mám hlad!“

Stede Bonnet potřeboval obejmout. Postupně zavrhnul tyto možnosti:
svoje děti („To je trapný!!!“),
free hugs (dva měsíce do Pride),
Lucius („Vážně potřebuješ terapii.“),
zaplatit si za sexuální služby (po telefonu ze sebe nevypravil ani slovo).
A masáž?

***

Když vešel, okamžitě ho upoutala absence masážního lehátka. Tedy napřed si všimnul toho vybavení, které přítomno bylo. A aby byl zcela upřímný, především spatřil maséra.
„Oh...“

***

Po překonání šoku, prolomení ledů a vysvětlení, že Ed si ho omylem zapsal do toho druhého diáře, se Stede, zvídavý do morku kostí, nechal ovinout provazy a obejmout Edem a poslouchal, jak blízko má bondáž k masírování.

"Nápad. Opil se a vrazil do žongléra s meči."
"Které spadli rovnoměrně na jeho záda? To nikdo nespolkne."
"Co tedy? Myslel si že jde na rande se sexy kočkou ze které se vyklubala tygřice?"
"..."
"...ne. V žádném případě. Víš, jak se bude tvářit až se vzbudí?!"
"Čas na to antedatovat několik článků o divokých BDSM večírcích a specifických choutkách. Jo a nějaké selfies a pár uniknutých výpisů z karet. Tohle bude chtít pořádnou mediální masáž."

Bruce Wayne spal v blaženém opiátovém bezvědomí v nemocničním lůžku, netušíc jak se jeho ratolesti rozhodli vyřešit nejnovější falšování zranění z boje s Killer Crockem.

„Trochu přitlač, děvče, nestyď se. Pěkně plynulý tahy. To je vono,“ přikyvoval, zatímco ji bedlivě pozoroval. „Hezky obě stehna souběžně,“ instruoval ji.
„Jste dost náročný,“ odfrkla si, ale držela se jeho pokynů do puntíku. Kápla si do dlaní ještě trochu voňavého oleje a pokračovala v masírování.
„A vy, mladý holky, si furt jen stěžujete, kdykoli si máte máknout.“
„Tss, děláte z toho hroznou vědu! Přitom by to mohla být zábava…“
„Však to je zábava,“ zacukal koutkem. „Hezky ho promni, taaaaak.“
Do místnosti nakoukla vedoucí školních praxí:
„Teda, nevědět, že tu marinujete kuřata, myslela bych si, že tu probíhají nějaké nemravnosti!“

Tak vlezle a náhodile
snaží se mi vmasírovat do hlavy
jeho myšlenky pošetilé
začínají ve mně vyvolávat obavy

Nejřív naznačí, pak uskočí
jako baletní mistr
zamotá mi v hlavě drátky
nerozmotatelný twistr

Pak se hroutím jako domek z karet
měla bych se přestat válet
vstát a jít ten bordel uklidit
jak to asi zařídit

Mezi řádky čtu, co se mi nelíbí
nezastavím se ani na chvíli
jako strojek mozek vrčí
už mi tryská pára z uší

Přestaň mluvit, přestaň tančit
ten svůj ošuntělý valčík
já už ti to nežeru
tu tvou trapnou příšeru

Seber se a jdi si po svých!

Říct, že byl Arthur unavený je slabé slovo, přesto se vrhl na účetnictví. Jindy na to neměl čas, sedm adoptovaných, magických dětí ho plně zaměstnalo.

Natolik se zabral do čísel, že si manželova příchodu všiml, až když k němu přistoupil a políbil ho na temeno.

"Jaká byla cesta?"
"Nudná, ale domek prodán, takže už mě k Městu nic neváže. Co tady?" vyzvídal Linus, zatímco Arthurovi jemně hnětl ramena.
"Normálka. V matematice Tálie vypočítávala a kolik víc by musela vykopat zeminy na tvůj hrob než na můj, Lucy vyhrožoval armageddonem."

"Chudáčku," Linus ho znovu políbil, "pojď do koupelny, sprcha, masáž a ..."

Ranní rosa něžně líbající zkřehlé, ale odpočaté prsty, než vklouznou do ponožek a těžkých bot. První letmý dotyk slunce ve tváři, když se vyhoupne nad obzor. Krčení čela tak, aby si kapky potu našly cestičku jinam než do očí. Nádech, výdech, popruhy batohu zařízlé do podpaží, špatně sbalený ešus tlačí mezi lopatkami. Kolem poledního protažení zad na vyhřátém placáku. Lišejník příjemně poškrábe všude, kam si nedosáhneš. Hlava, ráno přetékající myšlenkami, odpoledne už lehká jako pírko. A večer někdo, kdo ti ochotně namasíruje chodidla, třebaže právě vyklouzla z pohorek po celodenním pochodu. Kolem štíty hor a ty jsi doma, tady, teď.