DMD č. 9. pro 9. 4. 2023. Téma: Vrásky z lásky

Olympa se shýbla a nadšeně vtančila do pokoje. Na stůl vyskládala hromádku přípravků na stárnoucí pleť z místního bylinného obchůdku.
„Prrodavač byl tak šarrmantní! Řříkal, že miluje moudrré grrandiózní dámy a já že jsem ta nejgrrandióznější!“
Hagrid sjel pohledem z manželky na její nákup. Pak statečně, ale opatrně pronesl:
„Holka, mám tě rád. Pro mě seš nejhezčí na celym světě. Ale myslim, že se nám něco stalo s překládacím kouzlem. Jo a nebylo by vod věci, dyby sis taky drobátko foukla do tej našej trumpetky. Já si už pár palců ufouk dneska ráno, dyž sem se praštil hlavou vo futra.“

Po tom, co mi všechno udělali, si za to může sám.
Kdo? No přeci Martin.
Vždyť jsou všichni stejní. Jsou to jenom samci. Přitroublí trubci. Nejsou dobří k ničenu.

Že mě miluje? Že je láska krásná? Že jsem jeho láska?
O lásce nic netuší. Láska je jen iluze.

Když nevěří, tak ať jí pozná. Dám mu naději. Dám mu lásku, dám mu všechno, co bude chtít. Budu si hrát na lásku.
A pak… pak tu jeho lásku nechám zmizet, jako mýdlovou bublinu. Jen ať má vrásky z té své lásky.

Dopadne stejně jako Petr, Lukáš, Marek, Ondřej a všichni ostatní.

"Uuuuh... blé," komentuju svůj dnešní den.
"Copak?"
"Unga... eee!"
"Nene, vážně?"
"Jo. Nejdřív je chytnu, jak se chtěj vetřít k Snapeovi na hodinu..."
"... to by byl problém?"
"Jo. Nechtěla jsem, aby je brutálně zlikvidoval, a tím si poškodil karmu..."
"Tady ohřev vody zajišťuje magie, ne? "
"Kuš, víš, co myslím. Tak jsem zachraňovala Snapea od nutnosti eliminovat jednu či více Mařenek, což by mohlo některé studenty traumatizovat..."
"Určitě ne všechny."
"Jo, to bylo potom. To jsem je páčila od Draca Malfoye..."
"Neporadil by si sám?"
"Právě, že jo. Potom..."
"Na, vem si čokoládu," přeruší mě Gwen. "Ať z toho nezešedivíš."
"Pozdě."

Je jaro, ptáčci zpívají, a na lavičce v parku sedí dvojice, chlapec a dívka na schůzce.
Dívka závistivě pozoruje pár na druhé lavičce, stařečka a stařenku, kteří se objímají, líbají a něžně hladí, zatímco dívčin chlapec pořád něco kutí v mobilu.
Po chvíli dívce dojde trpělivost a říká svému partnerovi:
„Podívej, jak je ten dědoušek k té babičce něžný, jak ji zamilovaně hladí po tvářích a líbá na vrásky z lásky. Za tu dobu, co tu sedíme, ji už políbil nejmíň dvacetkrát. Proč to taky nezkusíš?”
„Blázníš, drahoušku? Vždyť by to mohla být moje babička, a navíc ji vůbec neznám!“

V okamžiku, kdy byl dokončen poslední tah a Kájinka se dotkla obrázku od knihovnice, v nitru srdce pocítila životní štěstí. Ve střípku času, který se zatřpytil v jejím oku, prožila celý život ve světě, jež jí byl darován. Vnímala vrásky svého stáří naplněné láskou k muži, kterého znala celý život. Právě ji pevně držel za ruku a společně se pohupovali v křeslech na verandě své vysněné dřevěné chýše. Studený večerní vzduch naplnil jejich plíce. Poslouchali zpěv ptáků a klevetajících cvrčků. Pozorovali západ slunce. Vzpomínali na staré dny a cítili slábnoucí šťastná srdce jeden druhého, dokud pro ně slunce nezapadlo naposled.

Čím větší město, tím lepší (a dražší) bordel.
Byli jsme v hlavním městě království.
Oktar se nadšenej vrátil z pokoje: "Něco takovýho jsem jaktěživ nezažil. Nejen že má tu nejhezčí prcinu, co jsem kdy viděl, ale ..."
Mezitím se k nám přišoural vrásčitej dědek a skočil mu do řeči: "Takovej orgašmuš s jinou nežažiješ, jo jo. Ale požor! Každej štych tě štojí rok života. Je to šukuba či něčo takovýho vite?"
Feluriot mu nechtěl věřit: "Mamá, co tohle znamená, nás tady obtěžuje, to tu nemáte nějakej věkovej limit?"
"Ale jistěže pánové, letos mu bylo dvadvacet."
"Já bych rád ještě jednou," zasípal.

Bylo to trochu trapné. Zírali na sebe, jako kdyby se viděli poprvé a bylo až zarážející, jak moc si nejsou podobní. Naposled se viděli, když bylo Bobovi dvanáct a vypadal na ně. Teď mu bylo sedmatřicet a vypadal...
"Vypadáš...," Mimas hledal vhodný výraz, popisující sedranost rysů nájemného lovce.
"Unaveně," vypomohl Trins.
Boba nenaloženě zavrčel.
"Skoč si do sarlacca. Chci tě pak vidět."
"No ale zase na to vypadáš dobře!" snažil se pomoci Berek.
Fett si odfrkl. Znechuceně.
"Že byste zářili mládím..."
Mossi si prohrábl epesně prošedivělou hřívu a usmál se.
"Jenže ty naše vrásky jsou z těch lepších důvodů, víš?"

Nejdřív byla Isabela, co ji po smrti otce vyštval nevlastní bratr Enrique do Portugalska. Vrátit se mohla na kastilský dvůr, pokud by ho pojala za manžela. Z trucu vzala si Ferdinanda z Aragonie. Měli pět dětí, ovšem jediný syn zemřel. Nejstarší dcera Juana porodila syna Carlose dřív než Isabela svou nejmladší dceru Kateřinu, budoucí anglickou královnu.
Pak Isabela umřela, Ferdinand oženil se s Germaine, vnučkou svého prastrýce, co byla mladší než Kateřina.
Když sedmnáctiletý Carlos po smrti děda usedl na trůn, zahořel láskou ke své osmadvacetileté babičce a splodili spolu dceru.
Taky máte z téhle lásky vrásky, nebo chcete graf?

Vážená kolegyně,
profesor Erdős přijede zítra vlakem v devět. Poznáte ho snadno - je to sympatický muž v sandálech a obleku. Vyzvedněte ho, uvařte mu silnou kávu a vnuťte něco k jídlu (kodeinové tablety si vezme sám). Dohlédněte, aby nezapomněl na své vystoupení, je schopen se kdekoliv s kýmkoliv započítat do libovolného problému. Sandály má nově podražené od nás, ale odveďte ho k zubaři. V pátek ho posaďte do vlaku do Z. a zašlete instrukce tamější kolegyni.
Matematici zbožňují jeho intelekt a tvůrčí invenci, těší se, jak jim zase vzroste počet publikací, ale postarat se o něj musíme prostě my sekretářky.

Helena se ráno podívala do zrcadla a vykřikla: "Mám na tváři pupínek!"

Paris jí řekl: "Mám ve skříňce elixír proti pupínkům. Ale přečti si nejdřív návod k použití. Víš, jak to dopadlo, když jsem ti řekl: 'Rozklepni ty vejce a hoď je do misky' a tys je tam hodila i se skořápkou."

"Jo, přečtu si ho," odpověděla mu Helena.

"Po vypití elixíru se držte pokyny na hrdle lahve, jinak budete mít vrásčitou tvář."

***

Ráno se Paris zeptal Heleny: "Miláčku, ty máš vrásky z lásky?"

"Ne, to jsem si jen nepřečetla návod," odpověděla Helena.

"Aha, tak to máš vrásky z blbosti."