DMD č. 9. pro 9. 4. 2023. Téma: Vrásky z lásky

"You look older." Crowley tilted his head.

"Do I?" Aziraphale frowned. "I'm not supposed to." He did not age. It was less divine magic and more that his cells had been quite firmly instructed not to decay.

"Well, you do. You've got those," Crowley gestured at his face, "lines."

"Wrinkles?"

"Yes, whatever they're called."

"I did before."

"Yes, but not quite so many. Or as deep."

"You know, this isn't what passes for polite conversation among humans."

"We're not human."

A fair point. And yet... Aziraphale pursed his lips, about to snap a retort when Crowley muttered:

"I like it."

Dočítám. Dojímám. Pět hlubokých myšlenek požaduje promyšlení alespoň za tři rohy. Svému nejdražšímu chci položit jednu či dvě existenciální otázky.

Sedí mi na klíně. Pohopsává. Bolí to. Snaží se mi olíznout bradu. Prohlíží si, co mám na stole.
"Já chci taky čaj. Odneseš mě do kuchyně?"
Dneska se dobrovolně tulí.
Druhej mi pokřikuje u nohou, chce taky pozornost.
"Odneseš mě tam?"
"Odnesu, jdeme," nadhazuju si vejrostka v náručí.

Na prahu cení zuby hladové úvahy.
Až budu stará, uvaříš mi taky čaj? A odneseš mě do kuchyně, abych se mohla dívat?
Vyhlížím své volnější já. To zestárlé tam někde čeká taky.

Byly doby, kdy boj vítala. Změna v nekonečně plynoucím čase. Věděla, že hlavním důvodem, proč Anomander vrhá svůj lid do nebezpečných dobrodružství, je snaha zabránit nudě. Lidé považovali nesmrtelnost za dar. Byl, jistě. Dokázal však být i prokletím.

Když poznala Whiskeyjacka, změnilo se mnohé. Jejich vztah byl vše, jen ne klidný. Byl válečník, ale taky smrtelník. Křehký uprostřed hrátek vyšších bytostí. Měla o něj strach. Neustálý, ochromující, mučivý. Věděla, že mu to nemůže říct. Cítil by se zahanben.

„Máš zvláštně svraštělý obličej, sestro.“
„Trápím se, bratře. Jsem velmi šťastná a velmi nešťastná zároveň. Chtěla bych ho ochránit, jen nevím jak.“

Žila obklopená veškerým přepychem, na jaký lze pomyslet, všichni ji poslouchali na slovo. Stala se první chotí samotného sultána. Měla statného syna, který snad jednou vystřídá otce a ona jako sultánka matka zůstane u moci.
Přesto starosti poznamenávaly její něžnou tvář.
Synů je mnoho, vládnout bude jediný. Ostatní nemohou zůstat.
Dokáže to Murad? Neodstraní ho třeba ještě předem některý jiný?
Ale hlavně, je tu mladší Ahmed. Proti bratrům nemá šanci. Tomu není přáno žít dlouho. Bude muset ustoupit z cesty staršímu.
Lépe na to nemyslet, ale jednou to přijde. Přála si vidět Murada vládnout, jenomže… cena byla opravdu hodně vysoká.

Byl pozdní večer, první máj a Poplašňák to dobře znal. Poletoval školním depozitářem láskou zcela ozářen. Nebo to alespoň hlasitě ventiloval písní. Návštěvníci sbírek se obávali o své ušní bubínky.
"Láskou zcela ozářen?! Já bych ho radši ozářil uranem, obohaceným!" vrčel Jaroslav L.
Daniel von Drak se ušklíbl. "To by bohužel nepomohlo. Několik studií nezávisle na sobě potvrdilo, že ektoplasmě radioaktivita neškodí. Nepotvrzené teorie navíc tvrdí, že poltergeistí ektoplasma je sama o sobě mírně radioaktivní."
"Z čehož vyplývá, že vrásky z Poplašňákovy lásky budeme mít pořád," uzavřel Vraspír.
"Jo. Z té k demolici a jinému záškodnictví," bručel Jaroslav.
"Tak jest."

Nevím ohledně vrásek, ale občas z té lásky může naskočit i husí kůže. Ve vztazích je totiž důležité mít správnou termodynamiku. Například pokud má jeden z partnerů studené ruce, je dobré, aby ten druhý měl teplé. Tak si můžete zachovat optimální teplotu, když se držíte za ruce, a navíc může jeden druhého zahřívat během studených zimních večerů (pokud víte, o čem mluvím).
Horší je to s optimální teplotou okolí. Má to okno být otevřené, nebo zavřené? Je 18 stupňů zima, nebo ne? Jak má být ten termostat? Je 30 stupňů krásné počasí? I to musí řešit nový obor. Vztahová termodynamika.

„Ten idiot patří k vám?“

Ohlédnul se směrem, kudy ta rozlícená upjatá ženská ukazovala. Chápal její zlost, ještě před deseti minutami byla středem pozornosti. Dokud ji na sebe nestáhl Sherlock.
Tenhle případ byla stěží sedmička. Krádež na charitativní akci. I tak ji ten náfuka vzal, jen aby se mohl přede všemi vytahovat. Přestože měl John někdy pocit, že z něj o generaci zestárne, miloval ho. Byl na něj pyšný.

„Jo, to je můj idiot. Má ve zvyku stát se pokaždý velitelem místních.“
Otevřela rty, aby něco uraženě podotkla, ale nakonec jen procedila: „Jak?“
„Obvykle tak, že jim leze na nervy.“

Tolikrát si představoval, co všechno by na ni naplival, kdyby mu ji osud znovu přivál do cesty. Roky střádal všechnu zlobu, hněv, osamění, výčitky, opuštění, samotu. Všechna slova, kterými by ji pořezal. A ona teď stojí na prahu jeho domu, předčasně zestárlá, pokorně skloněná s němou otázkou v očích. A on zdvihne ruku, lehce se dotkne její tváře a přehrada nevyřčených slov se vylije do řečiště tenkých vrásek od smíchu kolem očí, pokračuje dál v hlubokých korytech na tváři vyrytých bolem, ztracenými láskami, životem, až skončí v něžném pohlazení v deltě u jejích úst a on ji mlčky odvede domů.

Nejtlustější medvěd hnědý na planetě, 747 zvaný Bearoplane, unaveně kráčel proti proudu peřejemi.
Voda byla neznatelně tišší než před týdnem. Nejspíš za to mohlo to ucho, které mu jeho věčný rival 856 v souboji skoro utrhl. Ne to, co mu skoro utrhl před třemi lety. To, co mu skoro utrhl letos. Teď měl obě uši sklopené, jedno viselo jen za kůži a dodávalo obrovskému medvědovi výraz smutného, starého labradora.
Užíval si, jak mu voda chladila tlapy, těšil se, jak si v jacuzzi ochladí rány na krku i kousanec na boku.
Ale co, ta nádherná blondýnka 901 za tu nepříjemnost stála!

Tahle práce přidá člověku vrásky (ale upřímně, která ne, že?). Často jsou to vrásky vzteku, kdy si říkáte, jestli vám to za ty nervy stojí.

A pak vás překvapí kolegové.
Třeba svatebním darem ve formě kastrůlku a pytlíkové polévky s játrovými knedlíčky - když už jste nemohli pro covid mít hostinu.
Nebo vám na odchodnou do nového oddělení dají dvě dračí piva - když už milujete ty draky (a přeci nebudete pít sami, tak druhé manželovi).

Naposledy překvapili dvoumetrovým plyšovým drakem, který mě a kolegu chrání před poplatníky.

Těch pár vrásek ze stresu doplňují desítky radostnějších, které přináší má druhá pracovní rodina.