DMD č. 3. pro 3. 4. 2023. Téma: Milujeme tvoji ženu

Máně to za panelem prostě slušelo. Nenosila obyčejný tramvajácký mundúr. Oblékala sukni a punčošky, na pečlivě vyžehlené košili mívala dámskou vázanku, vlasy zapletené do francouzského copu. Spíše než řidičku připomínala letušku.
A protože byla nejen půvabná, ale i chytrá a zábavná, všichni z vozovny ji měli rádi. (Včetně Jindry, který neměl rád nikdy nikoho.)
Někteří k ní dokonce chovali tak vřelé city, že se nerozpakovali zahrnovat ji nejrůznějšími pozornostmi, milostnými vzkazy a pozvánkami k tomu či onomu.
Dokud nezjistili, že…
„Jestli najdu na hajzlu ještě jednu poznámku o Máně, tak vám ze záloh udělám galeje!“
…je to žena výpravčího Rolanda.

Pršelo a déšť bubnoval do střechy prapodivný rytmus. Vyklepal jsem popel z dýmky. Místnost byla plná podivných lidí. Na ošoupané sedačce seděl starší osady, dva zlovci popíjeli v rohu. Puberťák si prohlížel knihovnu.
Ťuk ťuk ťuk.
"Ano?" otevřel jsem dveře.
"Je vaše paní doma?" stál tam další chlap.
"Vy taky?" pustil jsem ho dál, aby venku nemoknul.
"Prosím?"
"To nic," postrčil jsem ho k ostatním. "Pánové? Pánové! Osvětlete všichni tady džentlmenovi, proč tu jste."
Všichni vzhlédli naším směrem.
"Milujeme tvoji ženu," zaznělo sborově.
"Milujeme tvoji ženu," splývalo i jemu ze rtů.
Tak mě jen zajímá, jak se tohle bude řešit.

S dramaticky vlajícím hábitem vkročil do učebny. Čtyři páry očí ho pozorně sledovaly. Nikdy by to samozřejmě neřekl nahlas, ale studenti výběrového předmětu Pokročilé Nitrobrany a Nitrozpytu byli jeho chloubou.
„Máte již být připraveni odolat středně silnému útoku,“ konstatoval a vzápětí atakoval prvního z nich.
Usmívající se Hermiona. Výjev se nemění.
Druhý student.
Možná příliš odvážně oděná Hermiona.
Třetí student.
Hermiona tančí.
Čtvrtý student.
Hermiona na něj laškovně pomrkává.
Rezignovaně vkročil do jejich bytu. Jeden pár očí ho šibalsky sledoval.
„Ok, všichni mí žáci milují moji ženu. Taky tě miluju, víš?“
„Vím, ale občas je fajn to slyšet,“ usmála se.

Na druhý deň sa v novinách nepísalo o ničom inom. Záhada strateného vlaku! Pomsta kmeňa Imaí! Vlakožravá hora sa prebudila k životu!
Článok "Splnená predtucha riaditeľovej manželky?" obsahoval dokonca detailný rozhovor s pani Galamcovou, ktorá mala pozoruhodnú schopnosť predvídať udalosti po tom, čo sa stali. Bol to moc krásny rozhovor. O pocitoch silnej, ale súčasne krehkej ženy, citlivej na znamenia... Úplne videl, jak tlačové oddelenie vraví inžinierovi Galamcovi, že jeho ženu milujú, ale .. mohla by mlčať?!
"Pán Rinecký?" oslovila ho sestrička. "Pán doktor vás prijme."
Filip odložil noviny a vstal. Povedali znamenia krehkej žene, že sa nájdu dvaja cestujúci nažive?

Nevím, jestli nedostanu poznámku. Alenka mi poradila, jak se vymluvit, ale musím už dávat pozor. Z kroužků určité vyhraje sportovní gymnastika. Běhání stále miluju a pořád jsem v něm nejlepší.
Zrovna prožívám rok velkých změn.
Moje mamka si konečně vzala Tomáše. Mám z toho ohromnou radost. Stejně jako mí tři kamarádi. Spolu s Alenkou, Bětkou a Carolosem jsme jediní, kdo teď mohou Tomášovi říkat „Milujeme tvoji ženu.“
Také si mě vybraly do dětského sboru. Vede ho moc příjemný pán. Jmenuje se Bohouš. Všichni ho mají rádi, jenom Tomášovi se nelíbí.
Zatím ještě netuším, že zažívám poslední šťastný rok svého dětství.

„Můžeme už jít?“
„Ne.“
„Nudím se!“
„Ještě chvíli. Pak už bude společensky únosný-“
„Ty se nudíš taky!“
„Jo.“
„Zato Mary,“ ukázal Sherlock k rozesmátému hloučku, „očividně zbožňuje celá klinika. A vůbec,“ rozhodl se pobavit po svém, „vidíš toho chlapa?“
„Doktor Ferguson.“
„Je na plyšáky.“
„Kecáš!“
„Kdepak. A ten vedle něj...“ Sherlock vršil dedukci za dedukcí a John slzel smíchy.

„Johne! Jsem rád, že se bavíš!“ počastoval je pronikavým, bystrým pohledem trochu zamračený čtyřicátník. „A Mary taky!“

„Rozhodně. Je tak vytížená, že na mě vůbec nemá čas!“

„Pravda! Všichni milujeme tvoji ženu!“ zasmál se neupřímně.
Všichni kromě tebe, ty pokryteckej hajzle!

Klání o post prezidenta bylo letos zákeřné. Oba kandidáti tajně použili nový vynález šílených vědců, umožňující ovlivnění snů. Zdá se, že toto bylo příčinou totálního pohoření prvního, který vycházel ze špatně nebo jednostranně provedených výzkumů. Děti zděšeně křičely, zasypávány deštěm koblih, staří ve svých snech jezdili zdarma dopravními prostředky do zblbnutí a mladí muži se zpoceni hrůzou probouzeli ze snů, v nichž se jim zjevovala kandidátova manželka a slibovala, že udělá všechno (ale opravdu všechno), když půjdou volit jejího muže.
Strategie druhého kandidáta, který snícím sliboval, že se stanou piloty vrtulníku a podobné pošetilosti, se tedy nakonec ukázala jako úspěšnější.

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, že či za predsedovou ženou nezájdeme.
- A vari nevieš, že sa predseda vrátil? Už za ňou nebudeme môcť len tak, kedy chceme, chodiť.
- Jáj, a teraz sem predseda mieri. A voľačo nesie. Dobrého zdravia, predseda, a čože nám nesiete?
- Žena vám buchty posiela. Ako to, že vám moja žena buchty posiela?
- Ako by som vám to, predseda, vysvetlil?
- Nič nevysvetľuj. Dobre vás ja poznám. Ale skončila vám sranda. Myslí si, že ju milujete. Takže sa k vám sem od zajtra nasťahuje.

Skupina mužů sedí u stolu a všichni se soustředěně dívají do karet, které mají ve svých rukou. Vše objímající ticho přerušuje pouze praskající oheň v krbu. Nad jejich hlavami se vznáší obláček namodralého dýmu.
Jeden z hráčů přelétne pohledem ostatní a pak usrkne jantarovou tekutinu z whiskovky.
Náhle se s vrznutím otevřou dveře a do místnosti mlčky vklouzne žena jednoho z nich.
"Chlapci?" špitne. "Nerada ruším, ale přinesla jsem Vám novou krabici doutníků a taky prkénko s nakrájeným uzeným bokem."
Žena se vytratí jako pára.
"Víš, že všichni milujeme tvoji ženu?" ozve se chraplavý hlas.
Tázající jen tiše broukne.

Fikce?

Stede s vytřeštěnýma očima naslouchal vyprávění své znovuobjevené posádky a poznával plný rozsah zkázy, kterou svou zbabělostí způsobil.

"Můj ubohý Ede! Co jsem ti to udělal?!" zalkal.
"Jaký Ed! To my tu málem snědli Švéda!"
"Ach Roachi, máš pravdu, jistě. Pochopím, když už se se mnou nebudete chtít plavit."
"Jako bychom měli na výběr," zabručel Pete a ukázal ke Stedovu člunu, jenž byl jediným plavidlem široko daleko.
"Klid, kapitáne, celkem tě snášíme..." Oluwande ho poplácal po rameni.
"A tu tvoji ženu, tu přímo zbožňujeme!" Švéd zvedl hlavu z hloučku, který se šťastně cpal pomeranči, co mu na cestu nabalila Mary.