DMD č. 3. pro 3. 4. 2023. Téma: Milujeme tvoji ženu

Je mladá, krásná a úspěšná. Promovala na MIT, pracuje pro americkou vládu, má roky bohatých zkušeností. Přátelí se s vlivnými lidmi, na fotce se jemně usmívá, životopis plný.
Je krásná… tedy až na to, že neexistuje. Nikdo ji nikdy neviděl, nikdo s ní nemluvil. Nikdy nestátnicovala, nepracovala, nebyla na rande. Přesto během pár dnů získá přístup k bankovním účtům, dozví se polohu tajných vojenských základen a je pozvána na několik konferencí.
Mohla by být hrozbou… ale není. Je varováním pro všechny nepozorné, vztyčeným ukazováčkem. Zve, svádí, všichni ji milujeme, nikdo neodolá. Je totiž mladá, krásná a úspěšná. A to stačí.

Vrátila se do mého života, a s ní se do bytu vrátily i vonné svíčky, ozdobné řetězce LED žároviček a organizér na dokumenty. Mísu na stole naplnila ovocem a lednici veganskými jogurty. Pozdravila se s každým květináčem a jeden po druhém je otočila o sto osmdesát stupňů. Květiny, donedávna nakloněné k lepšímu světu tam za oknem, najednou namířily květy do pokoje. Skoro jako kdyby chtěly říct: "Milujeme tvou ženu, tvoje žena je zpět."
A venku stály pořád stejné paneláky a v práci se děly pořád stejné fuckupy. Ale doma najednou bylo mnohem víc lapačů prachu – a taky mnohem víc doma.

Od samého rána poctivá práce se dřevem a pilou, ani neměli čas cítit chlad. První odměnou byl oběd ohřívaný na ohni. Vladimír vytáhl přibalený proviant, mísu výpečků v zatuhlém omastku. Hotový poklad.
Nenechavými lžícemi nabírali přímo z otřískané pánve.
„Bože, to je skvělý,“ zaznívalo z té pětice. „Neznám tvojí ženu, ale klidně si ji někdy pujčim.“

Večer si blažil v napuštěné vaně a vyprávěl.
„Všichni se shodli, že milujou mojí ženu.“
Marek se sklonil a potěšeně Vladimíra líbnul na rty. „Cos jim na to řek’?“
„Nic. Styděl jsem se přiznat, že už se pár dní neholila a škrábe jako jezevec.“

Po nekonečném večerním scrollování na Tinderu mi konečně vyjel můj vyvolený.
Taki Tanaka. Pro Evropany možná trochu bizarní jméno, ale jeho nádherný obličej na obrazovce si mne hned získal. Naše první setkání bylo dost bizarní. Probíhalo totiž v kavárně a s jeho přáteli. Na něm není žádné vady, mluví plynně anglicky, je krásný a urostlý a jeho hlas je neuvěřitelně sexy. A i to rande probíhalo dost romanticky, jenom bylo opravdu těžké neustále ignorovat jeho přátele. Celý den, kdy mi dal dokonce sladký polibek na čelo ukončili jeho přátelé se slovy, které mi později přeložil jako „Zbožňujeme tvoji novou ženu”...

Muži ocejchovaní stářím: mají lysiny, namáhavý dech, obtížnou chůzi. Chtějí si ještě něco užít, ale v požitku z jídla brání nedostatek zubů. Když chtějí spláchnout hořkost dnů vínem, brzy usnou. Našli však kratochvíli.

Pozorují mladou, krásnou ženu. Nestačí pohled z dálky. Přibližují se. Chlípnost v nich roste, jako když kyne těsto.
Už jsou u ní. Představy plné chtíče. Dělají ji návrhy. Milují ji pohledy.
Jeden se jí dotýká.
Ona se brání. Paží se snaží zakrýt svou nahotu. Odstrkuje ho. Volá o pomoc. Vyhrožuje, že to poví.
Intrikami a lží ji chtějí umlčet. Osočí ji u manžela, aby zakryli svou vinu.

„Jedu s vámi!“ oznámil nekompromisně Neville.
Držel Lunu za studenou vlhkou ruku. Na zápěstí cítil její nitkovitý puls.
Než se dveře sanitky zabouchly, všiml si, že ho Susan provází pohledem.
Uhnul očima k srdečnímu monitoru.

U Milosrdných sester už čekala Denisa. Dostala zprávu od Susan.
Zachytila dlaň, kterou nedržel Neville. Tu s kanylou.
„Proboha, kdo to zaváděl? Vždyť tam má modřinu jako prase! Pozor dveře!“
Vyhnul se na poslední chvíli.

O měsíc později přijel, aby Lunu vyzvedl a doprovodil domů.
Denisa nemohla. Vzala směnu za nemocnou Susan.
„Když na mě padal ten strop, myslela jsem na tebe.“
A tak zahnul.

„Nad čím přemýšlíš? Co proti nám máš?“ Otočil se čaroděj.

Někdy nic a jindy všechno, proběhlo Geraltovi hlavou. Vadí mi vaše nadutost, okázalá chytrost, zkoumavé pohledy.

„A přesto tady pokorně stojíš, nic neříkáš, nic neděláš. Ano, jsme jiní, chytří, namyšlení, zvědaví a vychytralí. Vyznáme se ve věcech, o kterých jsi nikdy neslyšel a viděli jsme věci, o kterých se ti ani nesnilo. Ano, téměř všichni milujeme tvoji ženu a chtěli bychom prozkoumat tvé tělesné orgány, ale přesto nás neznáš, Geralte.“

„Vím, co udělám,“ pronesl zaklínač. „Vykašlu se na tvé chytré řeči. Odejdu. Můžeš si tady přemýšlet, co jsem ti chtěl.“

Samova zahrada se na jaře celá oblékla do slavnostního hávu. Elanor s kamarádkami zdobily stromy mašlemi a na hladinu jezírka pokládaly hlavičky narcisů a věnečky z modřinců.
Mládenci nosili ve vědrech vodu z potoka, která voněla čerstvě roztátým sněhem.
Stoly postavené kolem jabloně se prohýbaly pod spoustou dobrot.
Zdáli se ozýval smích dětí, které běžely hlavní silnicí a nadšeně volaly: „Už jde!"
A skutečně se za obzorem objevil obrovský strom. Z počátku se jej hobiti báli, pak se začali bát, že si odvede svou ženu s sebou do lesů, ale vypadalo to, že to takto Stromovousovi i jeho ženě vyhovuje.

Bystrozraký pronášel, že takovou krásu by nepřehlídl ani slepý. A vždycky když se míjeli, s dramatickým omdléváním vzdychal „Jsem oslněn“. Moc by za to nedal, že při procházkách v parku si směrem ke komnatám sundává ten svůj šátek, šmírák jeden. Široký byl po bandáži, na nádvoří mezi kováři nabíral svalovou hmotu vidlemi a kalorie počítal zdatněji než výběrčí daně. Dlouhý už začal být s těmi poznámkami typu „nomen omen“ a lascivním pomrkáváním dost trapný. Kocour se najednou plížil po chodbách bez klapajících podpatků. Kralevic začal mít neodbytné podezření, že to s těmi sliby věrné služby nebrali až tak úplně doslovně.

„Moje paní vás zve na kávu, slečno Krásová. Pozítří ve čtyři,“ oznámil jí po velké vizitě profesor Grübner. Oznámil, nezeptal se. Nejspíš dobře věděl, že by neodmítla.
Toninka neznala nikoho, kdo by profesorovu manželku nemiloval a sama nebyla výjimkou. Paní Helena byla obdivuhodná. Ke Grübnerovým ovšem chodila ráda ještě z jiného důvodu. Měli jen tři dcery (nejstarší Elke vystudovala farmacii) a jistota, že jí tam nebude nikdo nikoho dohazovat, byla prakticky absolutní.
„Gratuluji,“ pronesl polohlasem doktor Kilián, když si byl jistý, že je šéf z doslechu.
„Myslíte, že tu mám protekci, co?“ odfrkla. Na tom, co si myslí jí nezáleželo.