Sdílená jízda

Pršelo a déšť bubnoval do střechy prapodivný rytmus. Vyklepal jsem popel z dýmky. Místnost byla plná podivných lidí. Na ošoupané sedačce seděl starší osady, dva zlovci popíjeli v rohu. Puberťák si prohlížel knihovnu.
Ťuk ťuk ťuk.
"Ano?" otevřel jsem dveře.
"Je vaše paní doma?" stál tam další chlap.
"Vy taky?" pustil jsem ho dál, aby venku nemoknul.
"Prosím?"
"To nic," postrčil jsem ho k ostatním. "Pánové? Pánové! Osvětlete všichni tady džentlmenovi, proč tu jste."
Všichni vzhlédli naším směrem.
"Milujeme tvoji ženu," zaznělo sborově.
"Milujeme tvoji ženu," splývalo i jemu ze rtů.
Tak mě jen zajímá, jak se tohle bude řešit.